A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Kultura Er-li-tchou (čínsky pchin-jinem èrlǐtóu wénhuà, znaky zjednodušené 二里头文化, tradiční 二里頭文化) byla v letech 1900–1500 př. n. l.[1] jedna z čínských kultur doby bronzové. Pojmenována je podle hlavního střediska – Er-li-tchou (二里頭村) v Jen-š' v provincii Che-nan. Byla široce rozšířená v Che-nanu a Šen-si, později se objevila i v Šan-si a Chu-peji.
Většina čínských archeologů a historiků[1][2][3] ztotožňuje kulturu Er-li-tchou se společenstvím, kterému vládla dynastie Sia, zatímco mezi západní vědci je rozšířen názor, že spojení Sia a kultury Er-li-tchou je dosud neprokázané.
Er-li-tchou
Kultura Er-li-tchou se vyvinula z kultury Lung-šan. Původně soustředěná v Che-nanu a Šen-si, rozšířila se i do Šan-si a Che-peje. Er-li-tchou bylo objeveno roku 1959, bylo největším sídlem kultury a monopolním výrobcem rituálních bronzových nádob.[4] S nástupem kultury Er-li-kang se Er-li-tchou zmenšilo, nicméně zůstalo obydleno. Leželo na řece I, přítoku řeky Luo. Město mělo značnou rozlohu – 2,4 km × 1,9 km, ale většina byla v průběhu doby zničena povodněmi, zachovaly se 3 km² areálu.[5]
Er-li-tchou bylo největší sídlo na čínském území do cca 1500 př. n. l. Je nejstarší metropole v Číně s řadou palácových staveb a doloženou výrobou bronzových předmětů.[5] Od zahájení vykopávek koncem 50. let byla objevena řada palácových staveb, pohřby elity i řadových členů společenství, obydlí i dílny produkující výrobky z bronzu, nefritu i keramiku.[1] Nalezeny byly i věštebné kosti, ovšem bez nápisů. Základní surovinou pro výrobu nástrojů zůstával kámen.[6] Vlastní palácový okrsek měl cca 12 ha, s ceremoniální oblastí, dílnami produkující výrobky pro elitu, sídla a hroby elit[pozn. 1] tvořila jádro osídlení existující ve fázích II. až IV., o rozloze 70 ha.[7] Počet obyvatel města je odhadován na 18–30 tisíc.[8]
Fáze osídlení
Er-li-tchou bylo poprvé osídleno v letech 3500–3000, kdy zde existovaly tři malé vesnice pozdní fáze kultury Jang-šao. V letech 3000–2500 na místě existovalo jedno malé sídliště rané fáze kultury Lung-šan. Následovala šestisetletá mezera.[9]
Kolem roku 1900 se objevil lid kultury Er-li-tchou, osídlení trvající 360 let archeologové rozdělili na čtyři fáze:[9]
- Er-li-tchou I: Rozloha sídla byla 100 ha, stalo se největším sídlištěm povodí řek I a Luo, jehož obyvatelstvo se patrně shromáždilo z okolí. Nalezeno vybavení elity (bílá keramika, artefakty ze slonoviny, tyrkysu a bronzu). Dispozice sídliště je kvůli pozdějším přestavbám nejasná.[9]
- Er-li-tchou II: Existovalo prosperující městské centrum o rozloze 300 ha. Dvanáctihektarový palácový okrsek byl vyznačen čtyřmi cestami. Zahrnoval palác č. 3 (150×50 m, tři nádvoří) a palác č. 5. Uvnitř palácových komplexů nalezeny bohatě vybavené (artefakty z bronzu, tyrkysu, nefritu, lakové výrobky) hroby příslušníků elity. Jižně od palácového komplexu ležela dílna, kde se odlévaly bronzové výrobky. Byly nalezeny koleje po vozech, prvních v Číně.[9]
- Er-li-tchou III: Město stále prosperovalo, zůstala rozloha, paláce a dílny. Palácový komplex byl ohrazen dva metry silnou zdí z upěchované hlíny. Byly postaveny paláce č. 1, 7, 8, 9. Paláce č. 3 a 5 byly opuštěny a nahrazeny paláci č. 2 a 4.[9]
- Er-li-tchou IV, 1564–1521 př. n. l.: Rozloha osídlení zůstala stejná, nálezy byly koncentrovány v centrální oblasti. Paláce, dílny a cesty předcházející fáze zůstaly v užívání. Navíc byl postaven palác č. 6 jako rozšíření paláce č. 2. Postaveny byly též paláce č. 10 a 11. Pokračovala produkce artefaktů z nefritu, pokračovala výroba bronzových nástrojů, zbraní a rituálních nádob. Rituálních nádob nalezených v pohřbech bylo více, různorodějších a kvalitnějších, než v předešlé fázi. Město stále zůstávalo největším sídlem v regionu.
- V raném období kultury Er-li-kang (1600–1450 př. n. l.) zřejmě v Er-li-tchou pokračovala produkce erlitchouské keramiky, raných erlikangských nálezů je patrně z tohoto důvodu málo.
- Er-li-kang, svrchní fáze (1450–1300 př. n. l.): Rozloha osídlení klesla na 30 ha. Všechny paláce opuštěny, Er-li-tchou se mění na vesnici.[9]
Důvod poklesu sídliště z největšího města širokého okolí na vesnici není zřejmý, stopy po dobytí, nebo požáru nebyly nalezeny. Nicméně produkce zboží pro elitu zanikla po skončení fáze Er-li-tchou IV. a přesunula se do Čeng-čou, opevněného města o rozloze 13 km² ležícího 85 km na východ.[9]
Kultura Er-li-tchou a dynastie Sia
Čínští archeologové považují za klíčový úkol přiřadit nalezené kultury k dynastiím známým ze starověkých písemných záznamů, vycházejí přitom z jejich pravdivosti. Od počátku vykopávek se proto snažili přiřadit Er-li-tchou k dynastii Šang či Sia.[1]
V Chronologickém projektu Sia–Šang–Čou čínští historikové stanovili období vlády dynastií Sia a Šang na cca 2070–1600 př. n. l. a cca 1600–1046 př. n. l. Jelikož počátek a konec kultury Er-li-tchou nesouhlasí s obdobími vlády dynastií, nekončí debaty o tom, která fáze které kultury patří ke které dynastii. Převahu postupně získal názor, že přechod od dynastie Sia k dynastii Šang odpovídá přechodu mezi fázemi Er-li-tchou III a IV. Zdůvodněn byl známkami poklesu populace a opuštěním některých palácových staveb.[1]
Svými objeviteli však bylo Er-li-tchou pokládáno za Po, hlavní město zakladatele dynastie Šang krále Tchanga (které se mělo nacházet v Jen-š’). Koncem 70. let se objevila nová interpretace nálezů, podle které bylo Er-li-tchou metropolí Sia, a Čeng-čou šangské město. V následující debatě byly fáze Er-li-tchou II. až IV řazeny jak k dynastii Sia, tak k Šang. Většina archeologů pracujících v Er-li-tchou považovala fázi III. za první šangskou, kvůli jejímu výraznému rozvoji, podle nich spojenému s nástupem nové dynastie.[10]
Začátkem 80. let však archeologové vykopali město v Jen-š’ (200 ha v období rozmachu cca 1600–1400 př. n. l.), 6 km severovýchodně od Er-li-tchou a přiřadili ho k Šangům. Po vlně debat vznikl nový konsenzus, že první šangská fáze Er-li-tchou je IV. Mínění se opíralo o známky úpadku ve IV. fázi, zejména o opuštění paláce č. 1.[10] Nicméně Liou Li a Sü Chung vyjádřili názor, že z novějších zpráv z vykopávek (z roku 2004) plyne, že palác č. 1 byl ve fázi IV. stále užíván a pozorovatelný úpadek se nekonal.[9] [10]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Neexistence trvale užívané samostatné zóny určené pro pohřby, naopak jejich rozptýlení a přesuny po sídlišti staví Er-li-tchou mimo čínskou tradici jak předešlou neolitickou, tak následnou šangskou (v An-jangu) a naznačuje neexistenci dědičného následnictví, případně pohyblivost městské populace sestávající z různých a nepříbuzných skupin.[7]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Erlitou culture na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e LIU, Li; XU, Hong. Rethinking Erlitou: legend, history and Chinese archaeology. Antiquity. 2007, roč. 81, čís. 314, s. 886–901. Kapitola Introduction: Erlitou and its dynastic affiliations. . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ALLAN, Sarah. Erlitou and the Formation of Chinese Civilization: Toward a New Paradigm. The Journal of Asian Studies. Cambridge University Press, 2007, roč. 66, s. 461–496. Dostupné online. DOI 10.1017/S002191180700054X. (anglicky)
- ↑ LIU, Li. The Chinese neolithic: trajectories to early states. : Cambridge University Press, 2004. ISBN 978-0-521-81184-2. (anglicky) .
- ↑ Liu, s. 231.
- ↑ a b LI, Jinhui. Stunning Capital of Xia Dynasty Unearthed . China Through a Lens, 2003-11-10 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-03-21. (anglicky)
- ↑ CHARVÁT, Petr. Zrození státu: Prvotní civilizace Starého světa. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2011. 334 s. ISBN 978-80-246-1682-7. S. 211.
- ↑ a b Liu, Xu. 2007-12 . Kapitola Erlitou urban planning and population.
- ↑ Charvát, s. 209.
- ↑ a b c d e f g h Liu, Xu. 2007-12 . Kapitola Development and decline of Erlitou.
- ↑ a b c Liu, Xu. 2007-12 . Kapitola Erlitou and the Xia-Shang transition: an archaeological dilemma.
Literatura
- ALLAN, Sarah. Erlitou and the Formation of Chinese Civilization: Toward a New Paradigm. The Journal of Asian Studies. Cambridge University Press, 2007, roč. 66, s. 461–496. Dostupné online. DOI 10.1017/S002191180700054X. (anglicky)
- Fairbank, John King and Merle Goldman (1992). China: A New History; Second Enlarged Edition (2006). Cambridge: MA; London: The Belknap Press of Harvard University Press. ISBN 0-674-01828-1
- LIU, Li. The Chinese neolithic: trajectories to early states. : Cambridge University Press, 2004. ISBN 978-0-521-81184-2. (anglicky)
- Bronze Age China, The Golden Age of Chinese Archaeology: Exhibition brochure, National Gallery of Art.
- LIU, Li; XU, Hong. Rethinking Erlitou: legend, history and Chinese archaeology. Antiquity. 2007, roč. 81, čís. 314, s. 886–901. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kultura Er-li-tchou na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk