Kronika Vavřince z Březové

Husitská kronika
Chronicon Laurentii de Brzezowa
Pôvodný jazyk	latinčina
Krajina vydania	Česko
Dátum 1. vydania originálu	prvá polovica 15. storočia
Literárne obdobie	stredoveká literatúra
Literárny žáner	kronika
	Literárny portál

Husitská kronika (lat. Chronicon Laurentii de Brzezowa) je latinsky napísaná kronika o husitstve. Vavřinec z Březové píše z pozície umiernených Pražanov a stavia sa ako proti Žigmundovi, tak proti radikálnym táboritom. Nedokončená kronika zachytáva udalosti od roku 1414 – 1422, najväčší dôraz je kladený na roky 1419 – 1421. Politický a faktograficky obsažný spis je najdôležitejším prameňom pre poznanie ranej fázy husitstva a jedným z najvýznamnejších literárnych diel husitstva.^[1]

Obsah

Kronika začína rokom 1414 opisom začiatku prijímania pod obojím spôsobom a končí náhle pri opise bitky pri Kutnej Hore v decembri 1421:

„	A na den sv. Tomáše ... po skrovné snídani dali zvoniti na zvon, a nechavše tam mincmistra, vyjeli z Hory bránou, která vede k městu Kouřimi. A když odtáhli sotva na dva hony od města, začal se král se svým vojskem v houfech přibližovati k pražskému vojsku. V největším pak králově houfu bylo mezi množstvím ozbrojenců uzavřeno mnoho set volů a krav, aby jim pohledem na ně nahnali strachu a obrátili je na útěk. Avšak Bůh, který nikdy nenechal bez pomoci své bojovníky, hojně udělil všem bojujícím za jeho pravdu pevnost mysli. Neboť nepolekáni žádným strachem z množství lidu, vytáhli do pole a ze všech stran se obklopili vozy a všichni pěší a také i Kutnohorští, kteří s nimi vytáhli ... sešikovali se mezi vozy se svými cepy a zbraněmi, připravivše na vozích mnoho děl k střelbě. ... A když některé královské houfy chtěly útokem napadnouti vozy, byly s velikou škodou děly odraženy. A tak je takové nepřátelské útoky a bojové šarvátky zaměstnávaly až do noci. Zatím, když tito spolu tak vzájemně, jak bylo pověděno, po způsobu rytířském zápasili, bylo mnoho set kutnohorskými uprchlíky z města zrádně vpuštěno Kolínskou bránou od Hory. ... Potom, když obě vojska, jak bylo povězeno, sváděla až do noci v poli rytířské půtky, položilo se královské vojsko nedaleko od vojska pražského, aby dostávalo z Hory potraviny. Ale táboři s Pražany, majíce velmi málo jídla a pití, v mrazu vykonávali půst Bohu. A zdvihnuvše se přitrhli k místu, které král se svým lidem obsadil, a vystřelivše z děl, zahnali krále s celým jeho vojskem z místa, kde se položil. A když nastalo ráno...	“
– Nedokončený záver Husitskej kroniky^[1]^:274–277

Kronika prináša cenné informácie o rannej fáze husitstva:

priebeh Kostnického koncilu vrátane uväznenia a upálenia majstra Jána Husa a Hieronýma Pražského, útek pápeža Jána XXIII., zosadenie troch pápežov a voľbu Martina V. za nového pápeža.^[1]^:11–29
opis revolučného kvas v Čechách v rokoch 1416-1420, začiatky táboritov, prvú pražskú defenestráciu, smrť kráľa Václava IV., náboženské blúznenie a chiliastickú horúčku, ktorá zachvátila časť obyvateľstva:

„	Potom v týchž dobách hlásali někteří kněží táborští lidu nový příchod Kristův, při kterémžto mají prý být všichni zlí a protivníci pravdy zahynouti a býti vypleněni a dobří jen v pěti městech zachováni ... Jejich jména jsou tyto: Plzeň, která byla u nich nazvána městem slunce, Žatec, Louny, Slaný a Klatovy.	“
– Chiliastická horúčka^[1]^:45

opisuje bitku pri Sudoměři, prvú a druhú križiacku výpravu proti Husitom vrátane bitiek pri Melechove, na Vítkove, pri Žatci.

„	Potom nazítří, totiž v neděli nejblíže příští po sv. Markétě, asi o hodině nešporní bylo připraveno všechno vojsko královo, aby někteří z nich v několika tisících útokem dobyli dřevěný srub, postavený Žižkou na hoře vedle šibenice, a po jeho dobytí aby ostatní houfy podle rozvržení hejtmanů zaútočily na třech místech na Pražské město, totiž z Pražského hradu Čechové s šestnácti tisíci na dům vévody Saského, z Vyšehradu aby vyrazili na Nové a ze Špitálského pole na Staré Město. Když to bylo takto rozvrženo, vytáhlo mnoho tisíc jezdců na Špitálské pole, přičemž král čekal na druhé straně Vltavy v poli s třemi velkými houfy, aby viděl výsledek. Míšenští pak spolu se svými lidmi a s nimi spojenými sedmi nebo osmi tisíci vyjeli na horu, útokem a s troubením napadli svrchuuvedený srub a obsadili příkop a viničnou věž. A když chtěli lézti na zeď, udělanou ze země kamení, a dvě ženy s jednou dívkou a asi šestadvaceti muži, kteří tehdáž zůstali v srubu, udatně kamením a sudlicemi odporujíce se bránili, neboť neměli šípy ani prach do houfnic. ... I Žižka přišed tam byl by zabit, kdyby ho jeho lidé nebyli cepy vyrvali z rukou nepřátel. A když se již celé město strachovalo, že bude ztraceno, a vylévajíc s maličkými slzy, očekávalo jen pomoc z nebe, přišel zatím kněz se svátostí těla Kristova a za ním asi padesát střelců a ostatní sedláci bez zbroje s cepy. A nepřátelé uviděvše svátost a uslyševše zvonění zvonku a silný křik lidu, zachváceni náramným strachem se dali na útěk a velmi rychle prchali, chtějíce jeden druhého v běhu předstihnouti. A za toho útoku nemohouce se udržeti, mnozí se zřítili z vysoké skály a zlámali si vaz, přemnozí byli od pronásledovatelů pobiti, takže v době jediné hodiny bylo jich zabito skoro tři sta a jiní byli smrtelně zraněni a odvedeni.	“
– Bitka na Vítkove^[1]^:86-89

husitskú víťaznú bitku pri Vyšehrade vrátane známeho výroku cisára Žigmunda spred bitky:

„	Naseruť jim dřívě do rypáků, než bych ustoupil z Vyšehradu; ať mně ti selští chlapi postoupí město Hradec, kterého se zmocnili podvodem.	“
– Bitka na Vyšehrade^[1]^:156

opis jednotlivých názorových prúdov v husitstve, kde sám Vavřinec z Březové je na pozícii umiernených Pražanov a stavia sa ako proti Žigmundovi, tak proti radikálnym táboritom. Kronika prináša plné znenie štyroch pražských artikulov^[1]^:92, ale aj detailné znenie radikálnych artikulov táborských^[1]^:111, teologických debát medzi Pražanmi a tábormi vrátane článkov viery vytýkaných táborom ako bludné^[1]^:188 a opis extrémnych pikartských a adamitských siekt^[1]^:262-263. Všetky strany konfliktu sa uchyľovali k násiliu voči svojim oponentom, obvineniam z kacírstva, vraždeniu a ničeniu. Husiti cielene ničili kláštory a cirkevný majetok, Žigmund ho bol nútený používať na financovanie. Autor viní táborov z radikalizmu a dáva im za vinu zlé meno Čiech vo svete.

„	Neboť svrchujmenovaní nepřátelé pravdy, lapajíce v rozličných místech království kněze i laiky, horlivé vyznavěče přijímání z kalicha, odevzdávali je Kutnohorským a některé prodávali za peníze. A ty Kutnohorští, Němci, ukrutní pronásledovatelé a nepřátelé Čechů a zvláště milovníků pravdy Kristovy, trápili rozličnými urážkami a různými druhy trestů a nelidsky házeli, zvláště v nočních dobách do nejhlubších jam nebo šachet, některé zaživa, některé postínané, a zvláště do šachty blízko kostela svatého Martina před Kouřimskou branou, kterou Horští nazvali Tábor.	“
– Vraždenie husitov kutnohorskými^[1]^:40

„	Potom dne 21. měsíce května někteří z táborů chodíce v zástupech po Praze, takřka násilím stříhali nůžkami mnohým mužům brady a zvláště vousy pod nosem ... nadto uřezávali pannám vrkoče a ženám trhali šlojíře.	“
– Tábori ako spojenci Pražanov počas prvej krížovej výpravy v Prahe^[1]^:65

„	...král Zikmund, pobrav z Pražského kostela a kláštera svatého Jiří hlavy, ruce, monstrance a ostatní klenoty ze zlata a stříbra, kázal je rozbíti a vyplatil žold, přičemž slíbil, že dá všechno udělati lepší, až dá Bůh království pokoj a klid. Čí tedy hřích je těžší? Těch, kteří ničili dřevěné obrazy, nebo těch, kteří ničili stříbrné?	“
– Žigmund na Pražskom hrade počas prvej krížovej výpravy^[1]^:101

„	A přesto, že obyvatelé města na ně lili rozpuštěnou smůlu a vaříci vodu, přece se Pražané z jedné a táboři z druhé strany zmocnili spolu s hradem města, ... a zahubili všechny muže města mečem a ohněm, ponechavše jich naživu sotva třicet, aby pochovali těla mrtvých. A ti jich pochovali přes dva tisíce, ato patnáct set po odečtení přemnohých upálených panoší, měšťanů, kněží a židů. Ale nešlechetné táborské ženy tam spáchaly strašný zločin, neboť vyvedly z města ženy a panny ... slíbivše jim bezpečný odchod, ale když ony vyšly z města, svlékly z nich roucha, pobraly jim peníze a jiné věci, a zavřevše je do jedné viničné boudy, zahubili je plameny ohně a nešetřily ani těhotných, aby rozmnožili nenávist své nepravosti.	“
– Masaker v Chomutove spáchaný tábormi a Pražanmi^[1]^:218

„	Konečně z horlivé lásky k zákonu Božímu (Žižka) udeřil na ostrov řečených pikartských kacířů, a aniž co tušili, hned na ně se svými lidmi vytrvale nepřátelsky zaútočil. A ačkoliv se velmi silně jak ženy, tak muži bránili a jednoho urozeného panoše Žižkova zabili, přece jich bylo v úterý po sv. Lukáši skoro čtyřicet obojího pohlaví zajato a zahubeno, přičemž byl jen jediný muž zachován, aby vypověděl jejich skutky. A nebyl žádný kromě jednoho, jak se tvrdí, oděn v spodky. Sláva Tobě, Pane!	“
– Žižka vyhubil adamitov^[1]^:264

opis Čáslavského snemu, ktorý odmietol Žigmunda ako českého kráľa, prijaté dokumenty, jednania s cisárom Žigmundom vrátane plných textov listov.

Referencie

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o VAVŘINEC Z BŘEZOVÉ. Husitská kronika; Píseň o vítězství u Domažlic.. 2. opr. vyd. Praha : Svoboda, 1979. Překlad z latinských originálů: František Heřmanský a Jan Blahoslav Čapek. Úvod, studii, poznámky, vysvětlivky, rejstříky a bibliografii sestavila Marie Bláhová. S. 427.

Externé odkazy

Vavřinec z Březové na WorldCat Identities
Text latinského originálu Vavřincovy kroniky

Zdroj:
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[HKVB-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o VAVŘINEC Z BŘEZOVÉ. Husitská kronika; Píseň o vítězství u Domažlic.. 2. opr. vyd. Praha : Svoboda, 1979. Překlad z latinských originálů: František Heřmanský a Jan Blahoslav Čapek. Úvod, studii, poznámky, vysvětlivky, rejstříky a bibliografii sestavila Marie Bláhová. S. 427.

[1]