Kiharu Nakamura

Kiharu Nakamura
Rodné jméno	Kazuko Jamamoto
Narození	14. dubna 1913 ; Hokkaidó nebo Tokio; Japonské císařství
Úmrtí	5. ledna 2004 (ve věku 90 let) ; New York; USA
Národnost	japonská
Povolání	gejša
Manžel(ka)	Šintaró Ota; Masaja Nakamura
Děti	Masakacu Ota (syn)
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Kiharu Nakamura (中村喜春 Nakamura Kiharu, 14. dubna 1913 Hokkaidó nebo Tokio – 5. ledna 2004 New York) byla japonská gejša a publicistka. Byla také první ženou v Japonsku, která získala pilotní licenci.^[1]

Životopis

Narodila se 14. dubna 1913 na ostrově Hokkaidó^[2] nebo v Tokiu.^[1] Její rodné jméno je Kazuko Jamamoto.^[2] V roce 1929 se stala gejšou v domě gejš v Šinbaši. Jako gejša se učila hrát na šamisen, zpívat tradiční balady, tančit a bavit zákazníky. Přijala také jméno Kiharu, které znamená „šťastné jaro”. Naučila se také anglicky a vybudovala si reputaci jako první anglicky mluvící gejša.^[3] Mezi její zákazníky patřili Babe Ruth, Jean Cocteu a Charlie Chaplin.^[3]

Jako gejša pracovala do roku 1940, poté se provdala za Šintaróa Otu, japonského diplomata, a společně se přestěhovali do Kalkaty v Indii. Rozvedli se brzy poté, co Kihatu porodila syna, s nímž se v roce 1942 vrátila do Japonska. Poté si vzala fotografa Masaja Nakamuru.^[2] Jejich manželství trvalo do roku 1956, kdy se rozvedli a Kiharu se přestěhovala do Spojených států. Zde byla konzultantkou mnoha oper, knih a filmů o životě gejš, včetně produkce opery Madam Butterfly a knihy Gejša Arthura Goldena.^[2] Snažila se také vyvracet mylnou představu o gejšách, které jsou často považovány za nevěstky – oiran.^[4]^[5]

Její kniha Paměti gejši z roku 1983, která vyšla i v českém překladu, se v Japonsku stala bestsellerem a vznikla o ní japonská televizní minisérie. Napsala ještě dva další memoáry, které byly přeloženy do angličtiny.^[2]

Až do své smrti žila v New Yorku, kde zemřela 5. ledna 2004 ve svém domově v Jackson Heights v Queens. Bylo jí 90 let.^[2]

Knihy

Paměti gejši (1983; v české překladu nakladatelství Ikar, 2001)^[6]
ああ情なや日本 : 江戸っ子芸者の30年ぶりの日本 (1985)
あたしはアメリカが好き (v překladu: Mám ráda Ameriku, 1987)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kiharu Nakamura na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b Kiharu Nakamura. The Telegraph. 2004-01-17. Dostupné online . ISSN 0307-1235. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f LAVIETES, Stuart. Kiharu Nakamura, 90, Geisha And Madama Butterfly Expert. The New York Times. 2004-01-18. Dostupné online . ISSN 0362-4331. (anglicky)
↑ ^a ^b Kiharu Nakamura | Japanese geisha . . Dostupné online. (anglicky)
↑ Kiharu Nakamura, 90; Ex-Geisha Consulted, Wrote on Profession . 2004-01-21 . Dostupné online. (anglicky)
↑ Kiharu Nakamura. The Economist. 2004-01-22. Dostupné online . ISSN 0013-0613.
↑ Paměti gejši . . Dostupné online.

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Kiharu_Nakamura
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[:2-1] Kiharu Nakamura. The Telegraph. 2004-01-17. Dostupné online . ISSN 0307-1235. (anglicky)

[:0-2] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f LAVIETES, Stuart. Kiharu Nakamura, 90, Geisha And Madama Butterfly Expert. The New York Times. 2004-01-18. Dostupné online . ISSN 0362-4331. (anglicky)

[:1-3] Kiharu Nakamura | Japanese geisha . . Dostupné online. (anglicky)

[4] Kiharu Nakamura, 90; Ex-Geisha Consulted, Wrote on Profession . 2004-01-21 . Dostupné online. (anglicky)

[5] Kiharu Nakamura. The Economist. 2004-01-22. Dostupné online . ISSN 0013-0613.

[6] Paměti gejši . . Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]