A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Karel Svolinský | |
---|---|
Narození | 14. ledna 1896 Svatý Kopeček Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 16. září 1986 (ve věku 90 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov [1] |
Alma mater | Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze |
Povolání | malíř, pedagog, scénograf, ilustrátor, grafik, kreslíř, kostýmní návrhář, učitel, typograf, kurátor, výtvarník, vysokoškolský učitel, umělecký pedagog a autor plakátů |
Manžel(ka) | Jarina Smoláková |
Ocenění | Státní cena Klementa Gottwalda (1952) zasloužilý umělec (1956) národní umělec (1961) Řád práce |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Karel Svolinský (14. ledna 1896 Svatý Kopeček[2] u Olomouce – 16. září 1986 Praha) byl český malíř, grafik, ilustrátor, typograf a tvůrce písma, scénograf a vysokoškolský pedagog.
Život
V letech 1910–1916 se v Praze vyučil řezbářem. Ve studiu pokračoval od roku 1919 na UPŠ v Praze. U Štěpána Zálešáka studoval malbu a grafiku (1919–1921), u Bohumila Kafky sochu (1921). Po úrazu se zaměřil především na grafiku a nástěnnou malbu, kterou mezi lety 1922–1927 studoval u Františka Kysely. Od roku 1945 působil na téže škole jako vedoucí pedagog Speciálního ateliéru užité grafiky.
Datace
- 1910–1916 : vyučil se řezbářství v Praze
- 1919–1921 : studium na Uměleckoprůmyslové škole u profesora Štěpána Zalešáka
- 1921 : studium sochařství na Uměleckoprůmyslové škole u profesora Bohumila Kafky
- 1922–1927 : studium grafiky a nástěnné malby na Uměleckoprůmyslové škole u profesora Františka Kysely
- 1924 : Národní cena za výtvarné umění
- 1945–1970 : působil jako pedagog na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze
- 1952 : Laureát státní ceny
- 1956 : zasloužilý umělec
- 1961 : národní umělec
- 1976: Řád práce
- 1977 : podepisuje tzv. Antichartu
- 2001 : velká retrospektivní výstava v Národní galerii v Praze .
Dílo
Těžištěm jeho tvorby je kresba inspirovaná lidovými tradicemi, folklórem a přírodou. Kromě kresby se věnoval především volné, drobné (Ex libris) a užité grafice (plakáty, bankovky, známková tvorba), při jejíž tvorbě experimentoval s grafickými technikami. Typickou grafickou technikou je pro něj dřevoryt a dřevořez (související s jeho vyučením řezbářem). Vynikal také v knižní grafice a ilustraci. Navrhoval gobelíny, byl úspěšným scénografem a především autorem návrhů několika monumentálních realizací:
- 1930–1931: návrh vitráže pro rodovou kapli Schwarzenberků v Chrámu sv. Víta v Praze
- 1949–1954: návrh nové podoby Olomouckého orloje ve stylu socialistického realismu (ve spolupráci se svou manželkou, sochařkou Marií Svolinskou[3]; na realizaci se podílel také sochař Olbram Zoubek)
Scénografické výpravě se věnoval od roku 1940, kdy jej pozval do Národního divadla v Praze dirigent Václav Talich k realizaci Dvořákova Jakobína.[4] Později pohostinsky realizoval výpravy převážně pro český operní repertoár jak v Praze, tak ve Státním divadle v Brně, v Olomouci, Plzni a dalších městech. Pohostinsky připravil výpravu Janáčkovy Její pastorkyně i pro Vídeňskou státní operu (1968).
Ilustroval celou řadu knih (k nejznámějším patří např. čtyřsvazková publikace Český rok Karla Plicky a Františka Volfa, 1944–1960) a obálek hudebnin (např. B. Smetany, L. Janáčka, Z. Fibicha). Roku 1925 byl vystaven jeho slavnostní tisk Máchova Máje (pro nějž navrhl původní typografické písmo a vytvořil celou řadu ilustrací) na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži. Po tomto úspěchu vydal u anglické firmy Monotype svůj skript Wenceslas[5] (1933). Zabýval se též tvorbou plakátů, poštovních známek, exlibris, bankovek aj. Vytvořil i celou řadu barevných vitráží, mozaik a maleb na sklo. Od roku 1935 byl členem SVU Mánes a čestným členem SČUG Hollar.
V roce 1986 k jeho 90. narozeninám vydal Albatros knihu Kolik je na světě krás, kterou napsal František Nepil a ilustroval právě Karel Svolinský.[6]
Je považován za pokračovatele mánesovsko – alšovské tradice v českém výtvarném umění.
Odkazy
Reference
- ↑ hrob malíře Karla Svlinského na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-22.
- ↑ Index narozených, záznam o narození Karel Svolinský farnost Svatý Kopeček
- ↑ Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2005 XV. St-Šam. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2005. S. 287.
- ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 477
- ↑ Karel Svolinský, Wenceslas (1933)
- ↑ Kolik je na světě krás – František Nepil | Databáze knih. www.databazeknih.cz . . Dostupné online.
Literatura
- Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 309, 332, 356.
- Balaštíková, Eva: Karel Svolinský (1896–1986), 2001, ISBN 80-238-7652-X
- Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 477–8
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 233.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Svolinský na Wikimedia Commons
- Osoba Karel Svolinský ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Svolinský
- Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Karel Svolinský v informačním systému abART
- Karel Svolinský v databázi Archivu Národního divadla
- Karel Svolinský v archivu Národního divadla Brno
- Karel Svolinský na stránkách Svatého Kopečku u Olomouce
- Pořad Českého rozhlasu Plus „Chtěl bych mít nekonečnou tužku...“, obsahuje množství unikátních ukázek s hlasem Karla Svolinského z jeho dětství i z vrcholného tvůrčího období, řada z nich nebyla doposud publikována
- Klingspor Museum: Karel Svolinský, písma Svolinsky Antiqua (1925), Wenceslas (1933)
- Luc Devroye: Karel Svolinsky
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk