Karel Řičář
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci: 1935 – 1939
Stranická příslušnost
Členství	ČSL SNJ
Narození	23. října 1900 Voděrady Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	4. února 1977 Voděrady Československo Československo
Příbuzní	Tomáš Holub (vnuk), Marek Řičář (vnuk)
Profese	politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Řičář, též Karel Říčař (23. října 1900 Voděrady – 4. února 1977 Voděrady^[1]), byl československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou stranu lidovou.

Biografie

Byl chalupníkem ve Voděradech,^[2] obhospodařoval 2,42 hektarů půdy.^[3] Od roku 1922 se angažoval v orelském hnutí. V letech 1927-1945 byl starostou rodné obce. V květnu roku 1945 byl předsedou revolučního národního výboru, 31. května se členství v nově zvoleném MNV vzdal.^[4][3] Během okupace uchránil řadu místních občanů před totálním nasazením do Německa.^[5] Působil také v oblasti družstevnictví (zakladatel Hospodářského lidového družstva v Kostelci nad Orlicí) a pojišťovnictví (člen Národní pojišťovny v Praze).^[6]

V roce 1920 vstoupil do Československé strany lidové (ČSL), kde byl v letech 1931-1938 členem Zemského výkonného výboru v Čechách. Patřil do okruhu spolupracovníků Msgre. Bohumila Staška. Byl autorem mnoha článků v lidoveckém tisku (Lidové listy, Štít, Třetí generace). Používal pseudonym Jan Vrch. V parlamentních volbách v roce 1935 byl zvolen za ČSL do Národního shromáždění. Poslanecké křeslo si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939, přičemž krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do nově vzniklé Strany národní jednoty.^[7]

Po únoru 1948 se zcela stáhl do ústraní a vystoupil i z ČSL. Roku 1954 byl zatčen, obviněn z kontaktů s ilegální Křesťansko-demokratickou stranou a odsouzen pro trestný čin velezrady k deseti letům vězení a propadnutí majetku.^[8] Vězněn byl v Hradci Králové, na Pankráci, ve Valdicích a v Leopoldově. V roce 1960 byl propuštěn na amnestii. Poté až do své smrti pracoval v místním JZD. V roce 1968 se neúspěšně pokoušel o rehabilitaci a zapojil se opět do veřejného života. Znovu vstoupil do ČSL a účastnil se akcí K 231. V letech normalizace ze strany opět vystoupil.^[9] Soudně rehabilitován byl posmrtně až po pádu komunistického režimu v roce 1990.^[10]

Jeho vnuky jsou 2. biskup plzeňské diecéze Tomáš Holub a architekt Marek Řičář (později přijal jméno Josef Marek), stíhaný v rámci tzv. kauzy Budišov.^[11]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Projev Karla Řičáře v Národním shromáždění roku 1935
• Projev Karla Řičáře v Národním shromáždění roku 1938
• Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové nad Karlem Řičářem