A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Křinečtí z Ronova | |
---|---|
Mateřská dynastie | Ronovci |
Tituly | hrabata (někteří členové rodu) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Křinečtí z Ronova (německy Krzineczky von Ronow und Biberstein) byli starý český panský rod patřící do rozrodu severočeských Ronovců. V pobělohorské době emigrovali do Saska. Od roku 1670, kdy získali titul říšských hrabat, používali predikát z Ronova a Biberštejna.
Dějiny rodu
Působení v Čechách
Podle Augusta Sedláčka není jisté, zda byli Křinečtí z Ronova potomci vedlejší větve Ronovců, která odvozuje svůj původ od Častolova z Ronova a hradu Ronov nad Sázavou, tedy pánů z Ronova a Přibyslavi, nebo jiných pánů erbu ostrve, kteří se koncem 14. století oddělili od pánů z Klinštejna, drželi Vožici a používali rovněž predikát z Ronova (snad podle Ronova u Žitavy).[1]
Prvním, kdo užíval přízvisko Křinecký, byl Jan Křinecký z Ronova, který získal kolem roku 1470 panství Křinec, zřejmě zničené a vypálené, a postavil hrad Kuncberk. Mezi jeho panství patřily také Dymokury a několik klášterních vesnic (patrně Jeseník, kdysi patřící královské kapitule na Vyšehradě, později křižovníkům od Karlova Mostu). Dále panství Sovenice a Bošín (dříve dominikánů z Nymburka). Jeho manželka Magdalena (patrně rozená Rožďalovská) mu přinesla panství Rožďalovice. Zemřel po roce 1487.
Bývá uváděno, že Křinečtí byli příbuzní s králem Jiřím z Poděbrad. Jan Křinecký, který byl Jiřím z Poděbrad v roce 1463 doporučen do úřadu rychtáře na Starém městě v Praze, je někdy zmiňován jako manžel Jiříkovy sestry Elišky (Alžběty)[2] nebo jako manžel jeho dcery Barbory.[3] Jistou spřízněnost či alespoň sympatie naznačují jména Janových synů Jiří a Viktorín. Od nich se odvozují hlavní pošlosti Křineckých.
Jiří Křinecký zdědil Kuncberk, Viktorín panství Dymokury. Křinečtí z kuncberské větve později rozšířili své panství o Ledce, Loučeň, Libeř a Jilemnici. Z nich byl nejvýznamnější Vilém Křinecký, který se angažoval ve stavovském povstání v roce 1547; po jeho porážce byl odsouzen ke ztrátě cti, hrdla i statků, ale uprchl do Pruska, kde horlivě působil pro Jednotu bratrskou. Křinečtí z dymokurské větve drželi mimo jiné Rožďalovice a Dětenice a postavili hrad Nový Ronov. Jan Albrecht, zvaný starší, působil jako hejtman bechyňského kraje a při stavovském povstání v roce 1618 byl zvolen za jednoho z komisařů. Po Bílé hoře byla rodina byla odsouzena ke ztrátě majetku, Jan Albrecht krátce nato zemřel. Jeho syn, zvaný Jan Albrecht mladší, který zastával v letech 1614–1615 úřad rektora Karlovy univerzity, žil až do své smrti v roce 1637 na Skalách, statku své manželky Beaty Bohdanecké z Hodkova. Poté se jeho rodina (vdova a dva synové) vystěhovala z Čech.
Exil a pokračování rodu v Sasku
Po emigraci našli Křinečtí jako nekatolíci nový domov v Sasku. Víra pro ně byla důležitá: Bohuslav Křinecký přeložil z němčiny Historii království Kristova, Jan Albrecht mladší Věrné a upřímné napomenutí, abychom se náboženství papeženského vystříhali atd. V roce 1632 své překlady v Drážďanech vydali tiskem.[4]
Jiří Křinecký s rodinou emigroval z Jičínska v roce 1628. Měl dobré vztahy ke korunnímu princi a patřil k nejvlivnějším osobám mezi českými exulanty v Drážďanech, kde se (podle seznamu z roku 1628) zdržovalo 26 šlechtických rodin. Přesto se mu, ani s podporou Jana Jiřího I. Saského, nepodařilo získat zákonné peněžité náhrady za pohledávky a majetek v Čechách. Zemřel v roce 1646 v Drážďanech a ve svém testamentu své jediné dceři kladl na srdce, aby žila v bázni Boží. Jeho dcera zemřela dříve než manželka-vdova, kterou byla Žofie, rozená Lukavecká z Lukavce. Žofie zemřela v roce 1659 v Praze, kde si vyřizovala majetkové nároky. Drážďanskému sboru českých exulantů odkázala ve své závěti tisíc kop míšeňských grošů.[5]
Jan Albrecht Hovora, syn Jana Albrechta mladšího, byl saským kurfiřtským komorníkem a vyslancem u císařského dvora ve Vídni. V roce 1670 dosáhl povýšení na říšského hraběte. Protože jeho manželkou byla Eliška z Biberštejna a v roce 1667 Biberštejnové v mužské linii vymřeli, používali Křinečtí od roku 1670 titul hrabata z Ronova a Biberštejna. V dalších generacích se někteří z Křineckých věnovali vojenskému řemeslu. Rod vymřel po meči roku 1892 smrtí hraběte Jana Fridricha Rudolfa.
Erb
Jako všichni Ronovci měli Křinečtí z Ronova za základ erbu ostrev (černou na zlatém štítu). Po roce 1670 používali čtvrcený erb Biberštejnů (se stříbrným jelenem v 1. zeleném poli, červeným parohem ve 2. zlatém poli, třemi černými kosami ve 3. červeném poli a stříbrným kamzíkem ve 4. modrém poli) se středovým štítem s rodovou ostrví. Erb doplňovala hraběcí koruna a tři korunované přilby: obrněná paže s mečem se zlato-černými přikryvadly, kapr na zlatém polštáři s pěti pavími pery a paroh s červeno-stříbrnými přikryvadly.[6]
Příbuzní
Přibuzensky byli Křinečtí z Ronova spjati s Kolovraty, Vartenberky, Smiřickými ze Smiřic, Šliky, Haranty z Polžic, Valdštejny, Šternberky, Žerotíny, Biberštejny, Kostky z Postupic, Doníny a dalšími rody.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ronow und Biberstein na německé Wikipedii.
- ↑ Ottův slovník naučný. Sv. 21. Praha: J. Otto, 1904. Dostupné online. S. 952–953.
- ↑ Jan Krzineczky von Ronow zu, Kunstberg Nimburg : Genealogics. www.genealogics.org . . Dostupné online.
- ↑ z Podiebrad. genealogy.euweb.cz . . Dostupné online.
- ↑ MALÝ, Jakub. Vlastenský slovník historický. V Praze: Rohlíček & Sievers, 1877. s. 394.
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Exulantská útočiště v Lužici a Sasku. Praha: Kalich, 2004. ISBN 80-7017-008-5. S. 187, 189, 190, 240.
- ↑ SIEBMACHER, Johann. Die Wappen des böhmischen Adels. Reprograf. Nachdr. von Siebmacher's Wappenbuch 4. Bd., 9. Abt. (Nürnberg 1886). Neustadt an der Aisch: Bauer und Raspe, 1979. 296, 144 s. ISBN 3-87947-030-8. S. 105. (německy)
Literatura
- PROCHÁZKA, Roman von. Genealogisches Handbuch erloschener böhmischer Herrenstandfamilien. Neustadt an der Aisch: , 1973. ISBN 3-7686-5002-2. Kapitola Stammfolge Ronow von Biberstein aus dem Hause Krzineczky von Ronow, s. 249–251. (německy)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Křinečtí z Ronova na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Křinecký z Ronova v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Křinecký ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
- Křinečtí z Ronova na stránkách zamekkrinec.cz
- Křinečtí z Ronova - 2. na stránkách zamekkrinec.cz
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk