Josef Petřík (geodet)

Prof. Ing. Josef Petřík, Dr. techn. h.c.
Prof. Ing. Josef Petřík, Dr. techn. h.c.
Narození	22. března 1866; Praha
Úmrtí	16. května 1944 (ve věku 78 let)
Povolání	vysokoškolský učitel a zeměměřič
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Petřík (22. březen 1866 Praha–16. květen 1944 tamtéž)^[1] byl český geodet a vysokoškolský pedagog, který se stal profesorem geodézie na Českém vysokém učení technickém v Praze. Pro akademický rok 1926–1927 byl zvolen rektorem ČVUT.

Život a dílo

Absolvoval první českou reálku v Ječné ulici, kde maturoval v roce 1884. Poté studoval na stavebním odboru císařské a královské české vysoké školy technické v Praze. Studium zakončil druhou státní zkouškou v roce 1890. Absolvoval jednoroční vojenskou službu. V roce 1891–1892 se podílel na mapování města Písku pro účely katastru nemovitostí, které vedl František Novotný. Zde byla poprvé použita metoda polygonových pořadů pro číselné určení souřadnic podrobného bodového pole. V dalších letech spolupracoval s Ing. Novotným na polohopisném mapování měst Roudnice nad Labem, Kostelec nad Orlicí a Louny. Po složení autorizačních zkoušek v roce 1895 pracoval jako stavbyvedoucí horské silnice v Korutanech. Ve stejném roce postihlo město Lublaň zničující zemětřesení a Josef Petřík přešel na stavební úřad města, kde mimo jiné vybudoval novou trigonometrickou a polygonovou síť města.

Později pracoval na vodních stavbách u firmy Vojtěcha Lanny mladšího a u firmy Vering-Hamburg. Od roku 1899 byl zaměstnancem Kanceláře pro kanalizování řek Vltavy a Labe. Zpracoval mapové podklady pro projekt kanálu Vltava – Dunaj v úseku České Budějovice – Velenice a pro projekty zdymadel na Vltavě v úseku Roudnice nad Labem – Mělník.

Pedagogická činnost

V akademickém roce 1900–1901 byl povolán na Císařskou a královskou českou vysokou školu technickou v Praze, aby suploval přednášky z geodézie a nauky o katastru za profesora Josefa Líčka, který odešel na českou techniku v Brně. V roce 1904 habilitoval prací Užití methody nejmenších čtverců při výpočtu nivellací. V roce 1905 byl jmenován mimořádným a v roce 1910 řádným profesorem nižší geodézie a nauky o katastru. Byl též pověřen vedením Ústavu praktické geometrie.

Zasloužil se o rozvoj studia geodézie a jeho jednotlivých oborů. V roce 1906 zřídil samostatný předmět pro pozemkové úpravy. V roce 1911 pak osamostatnil i nauku o zastavovacích plánech, což vedlo ke vzniku samostatného předmětu stavební geodézie. Podílel se na tvorbě českého geodetického názvosloví. Přispěl i k rozšíření studia geodézie ze čtyř na šest semestrů v roce 1927. Celkem sedmkrát byl zvolen děkanem a pro akademický rok 1926–1927 rektorem ČVUT. Na odpočinek odešel v září 1936.

Mezi jeho žáky a nástupce patřil Pavel Potužák.^[2]

Spolková činnost

v letech 1912–1933 byl předsedou Spolku českých zeměměřičů,
v roce 1930 byl zvolen místopředsedou Mezinárodní federace zeměměřičů (La fédération internationale des géomètres - FIG),
ve stejném roce byl zakládajícím členem a prvním předsedou Společnosti pro fotogrammetrii (dnes Společnosti pro fotogrammetrii a dálkový průzkum),^[3]
v letech 1931–1934 byl předsedou Národního komitétu geodetického a geofyzikálního

Ocenění díla

1927 Řád akademických palem
1935 čestný titul doktora technických věd (Dr.h.c.) Českého vysokého učení technického v Praze ^[4]
1936 Rytíř řádu Čestné legie.

Spisy

Užití methody nejmenších čtverců při výpočtu nivellací, Praha : nákladem Spolku posluchačů inženýrství, 1902
Základy geodesie nižší, Praha : Vydává R. Hambalík, 1903 – přednášky, pozdější vydání: 1914, 1921
Předpisy měřičské, Praha : Spolek posluchačů inženýrství na čes. vys. škole techn., 1906, 1912
Scelování pozemků, Praha : vlastní náklad, 1915
dále byl autorem přednášek o geodetických výpočtech, pozemkovém katastru apod.

Publikoval například v časopisech Zeměměřický věstník a Technický obzor. V Technickém obzoru působil v letech 1904–1907 jako technický redaktor a v letech 1907–1913 jako redaktor odborný. Byl rovněž přispěvatelem do prestižního francouzského časopisu Journal des Geométres – Experts.

Jeho koníčkem byly dějiny geodézie, o kterých publikoval asi 50 článků a statí.

Odkazy

Reference

↑ Prof. Dr. Josef Petřík zemřel. Lidové noviny. 18. 5. 1944, s. 3. Dostupné online.
↑ Jeřábek, Ondřej, Ing, CSc., katedra mapování a kartografie, FSv ČVUT v Praze: Vývoj samostatného zeměměřického studia na ČVUT v Praze, In: Geodetický a kartografický obzor, 130, ročník 28/70, číslo 5/1982 . gama.fsv.cvut.cz . Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-19.
↑ Historie společnosti na stránkách Společnosti pro fotogrammetrii a dálkový průzkum
↑ Významné osobnosti, jímž byl udělen čestný doktorát ČVUT v Praze. www.cvut.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-04.

Literatura

HÁNEK, Pavel. Dějiny zeměměřictví . Praha: stavební fakulta ČVUT, 2011-01-24 . Kapitola Ke 140. výročí narození rektora Josefa Petříka. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj}
POTUŽÁK, Pavel; PUDR, Jaroslav. Organizátor a budovatel novodobého československého zeměměřičství. Acta polytechnica. Roč. 4, s. 137–152.
Prof. Ing. Dr. techn.h.c. Josef Petřík sedmdesátníkem. Technický obzor. 1936, s. 191–192.
Šedesátiny prof. Petříka. Zeměměřičský věstník. 1926, roč. 14, čís. 3, s. 33–34.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Petřík na Wikimedia Commons
Autor Josef Petřík ve Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Petřík (geodet)
Josef Petřík Archivováno 30. 10. 2017 na Wayback Machine. na stránkách oboru geodézie a kartografie na ČVUT
Josef Petřík na stránkách ČVUT

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Josef_Petřík_(geodet)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[1] Prof. Dr. Josef Petřík zemřel. Lidové noviny. 18. 5. 1944, s. 3. Dostupné online.

[2] Jeřábek, Ondřej, Ing, CSc., katedra mapování a kartografie, FSv ČVUT v Praze: Vývoj samostatného zeměměřického studia na ČVUT v Praze, In: Geodetický a kartografický obzor, 130, ročník 28/70, číslo 5/1982 . gama.fsv.cvut.cz . Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-19.

[3] Historie společnosti na stránkách Společnosti pro fotogrammetrii a dálkový průzkum

[4] Významné osobnosti, jímž byl udělen čestný doktorát ČVUT v Praze. www.cvut.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-04.

[1]

[2]

[3]

[4]

Prof. Ing. Josef Petřík, Dr. techn. h.c.

Narození	22. března 1866 Praha
Úmrtí	16. května 1944 (ve věku 78 let)
Povolání	vysokoškolský učitel a zeměměřič
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rektoři ČVUT

Karel Kořistka 1864–1865 • Karel Balling 1865–1866 • Karel Kořistka 1866–1867 • Jan Krejčí 1867–1868 • Gustav Schmidt 1868–1869 • Čeněk Hausmann 1869–1870 • František Tilšer 1870–1871 • Jan Krejčí 1871–1872 • Václav Zenger 1872–1873 • Josef Niklas 1873–1874 • Jan Tille 1874–1875 • Gabriel Blažek 1875–1876 • František Štolba 1876–1877 • Jan Krejčí 1877–1878 • August Salaba 1878–1879 • Josef Šolín 1879–1880 • Čeněk Hausmann 1880–1881 • Gabriel Blažek 1881–1882 • František Štolba 1882–1883 • August Salaba 1883–1884 • Eduard Weyr 1884–1885 • Karel Preis 1885–1886 • Otakar Feistmantel 1886–1887 • František Müller 1887–1888 • Jiří Pacold 1888–1889 • Josef Šolín 1889–1890 • Eduard Weyr 1890–1891 • Jan Baptista Lambl 1891–1892 • Kristian Petrlík 1892–1893 • Antonín Vávra 1893–1894 • Antonín Bělohoubek 1894–1895 • Karel Vosyka 1895–1896 • František Müller 1896–1897 • Albert Vojtěch Velflík 1897–1898 • Alfred Slavík 1898–1899 • Albert Vojtěch Velflík 1899–1900 • Jan Vladimír Hráský 1900–1901 • Gabriel Blažek 1901–1902 • Jan Koula 1902–1903 • Alfred Slavík 1903–1904 • Kristian Petrlík 1904–1905 • Josef Šolín 1905–1906 • Albert Vojtěch Velflík 1906–1907 • František Novotný 1907–1908 • Josef Bertl 1908–1909 • Bedřich Procházka 1909–1910 • František Hasa 1910–1911 • Julius Stoklasa 1911–1912 • Karel Novák 1912–1913 • Theodor Kašpárek 1913–1914 • Antonín Klír 1914–1915 • Josef Jedlička 1915–1916 • Karel Špaček 1916–1917 • Václav Felix 1917–1918 • Alois Velich 1918–1919 • František Wald 1919–1920 • Jan Kolář 1920–1921 • Emil Votoček 1921–1922 • Jan Zvoníček 1922–1923 • Zdeněk Bažant 1923–1924 Vladislav Brdlík 1924–1925 • Rudolf Kříženecký 1925–1926 • Josef Petřík 1926–1927 • Josef Hanuš 1927–1928 • Emil Navrátil 1928–1928 • František Klokner 1928–1929 • Josef Pazourek 1929–1930 • Viktor Felber 1930–1931 • Josef Anderle 1931–1932 • Rudolf Kukač 1932–1933 • Jaroslav Milbauer 1933–1934 • Břetislav Tolman 1934–1935 • Jindřich Svoboda 1935–1936 • Jaroslav Hýbl 1936–1937 • Gustav Švamberg 1937–1938 • Vojtěch Kaisler 1938–1939 • Antonín Engel 1939–1940 • české vysoké školy uzavřeny 1940–1945 • Antonín Engel 1945–1945 • František Kadeřávek 1945–1945 • Zdeněk Bažant 1945–1946 • Otakar Quadrat 1946–1947 • Josef Ryšavý 1947–1948 • Jan Košťál 1948–1949 • Oldřich Starý 1949–1950 • Vilibald Bezdíček 1950–1952 • Josef Trnka 1952–1955 • Theodor Ježdík 1955–1960 • František Brabec 1960–1962 • Josef Kožoušek 1962–1968 • Bohumil Kvasil 1968–1979 • Jiří Klíma 1979–1990 • Stanislav Hanzl 1990–1996 • Antonín Pokorný (pověřený) 1996–1997 • Petr Zuna 1997–2000 • Jiří Witzany 2000–2006 • Václav Havlíček 2006–2014 • Petr Konvalinka 2014–2018 • Vojtěch Petráček 2018–

České vysoké učení technické v Praze