A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Josef Ludvík Gočár | |
---|---|
architekt Josef Gočár | |
Narození | 13. březen 1880 Semín Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 10. září 1945 (ve věku 65 let) Jičín Československo |
Místo pohřbení | Slavín (hrobka) |
Vzdělání | AVU |
Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
Povolání | architekt, vysokoškolský pedagog |
Příbuzní | Jiří Gočár, syn |
Hnutí | kubismus, funkcionalismus |
Významná díla | Dům U Černé Matky Boží, Lázeňský dům v Bohdanči, Gymnázium J. K. Tyla v Hradci Králové, Kostel svatého Václava v Praze-Vršovicích |
Ovlivněný | Jan Kotěra |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Ludvík Gočár (13. března 1880, Semín[1] – 10. září 1945, Jičín) byl český architekt. Jeho díla především z kubistického a funkcionalistického období patří k vrcholům české moderní architektury. Vysoce oceňován je také jeho podíl na urbanistických koncepcích některých měst, zejména Hradce Králové, Pardubic a Humpolce.
Život
Narodil se v roce 1880 v Semíně do katolické rodiny pivovarského sládka Aloise Gočára[p 1] a manželky Anny, rozené Hüttlové.[1] V roce 1891 se rodina přestěhovala do Bohdanče. Od roku 1892 studoval na nižší reálce v Pardubicích; v letech 1902–1905 pak na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, nejprve mimořádně v ateliéru Jana Kotěry a později jako řádný žák jeho speciální školy. V roce 1911 zakládá Skupinu výtvarných umělců.
V období 1916–1919 sloužil v armádě.
Byl ženatý s Marií Chladovou (* 1899), dcerou pardubického sládka a primátora. Manželé Gočárovi měli syna Jiřího, pozdějšího architekta.[2][3]
V roce 1923 byl jmenován po Kotěrově smrti profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, v roce 1928 byl zvolen rektorem této školy, funkci zastával do roku 1931. Na škole působil jako pedagog až do svého penzionování v r. 1939.[4] Pracoval jako architekt pro firmu Baťa ve Zlíně.
Roku 1925 získal za návrh čs. pavilónu pro mezinárodní výstavu v Paříži Velkou cenu, r. 1926 řád francouzské Čestné legie,[5] v tom samém roce se stává členem České akademie věd a umění.
Josef Gočár zemřel v Jičíně, je pochován na vyšehradském Slavíně.
Tvorba
Rané období
Od roku 1905 začal s prvními projekty (sgrafitové domy v Hradci Králové). Po ukončení studia pracoval v Kotěrově ateliéru. V roce 1908 z něj vystoupil a osamostatnil se. Stal se také členem Sdružení architektů. Jako jeho první samostatné dílo je označována Červená vila Josefa Binka v Krucemburku (1908–1909).[6] V letech 1909–1910 realizoval první větší projekty: schodiště u kostela P. Marie v Hradci Králové (stavba z armovaného betonu, spojnice náměstí s obvodní komunikací pod hradbami) a obchodní dům Wenke v Jaroměři. Z roku 1910 je rovněž železobetonová stavba vodojemu v Lázních Bohdaneč.
V letech 1909–1910 vznikla rovněž významná stavba v Pardubicích – areál Winternitzových automatických mlýnů v malebném místě na pravém břehu řeky Chrudimky.[5] Tento areál je doposud zachován a tvoří zde významnou dominantu.
Kubismus
V následujících letech vytvořil nejvýznamnější díla své kubistické epochy: Dům U Černé Matky Boží v Praze a Lázeňský dům-Gočárův pavilon v Lázních Bohdaneč.
Podílel se rovněž na tvorbě interiérů, vytvořil řadu bytových návrhů, nábytku (např. vnitřní zařízení pražské kavárny Hladovka).[4]
Ve 20. letech začalo období tzv. rondokubismu a v této době vznikly další významné stavby. V letech 1921–1923 byla realizována stavba budovy Legiobanky v Praze Na Poříčí. Budova je pojatá jako těžká pětiosá palladiánská architektura s Gutfreundovým reliéfem přes celou šířku překladu a parapetu, který je podepřený na obou koncích i nad vstupem plastikami Jana Štursy.
-
Budova Automatických mlýnů v Pardubicích, 1909–1925
-
Dům U Černé Matky Boží v Praze, 1911–1912
-
Lázeňský pavilon v Bohdanči, 1912–1913
-
Legiobanka v rondokubistickém slohu, 1921–1923
Urbanismus v Hradci Králové
Na počátku dvacátých let začal rovněž intenzivně pracovat v Hradci Králové. Gočár zde postupně zpracoval územní plán města, vytvořil regulační plán nábřeží, výstavbu v Labské kotlině, školní bloky (Gymnázium J. K. Tyla), střed města (dnešní Ulrichovo náměstí). Plány výstavby zahrnovaly rovněž systém vnějšího dopravního okruhu s radiálami směřujícími do centra města, mezi nimiž se střídají obytné čtvrti s plochami zeleně.
-
Budova Gymnázia J. K. Tyla v Hradci Králové (1925–1927)
-
Ulrichovo náměstí s budovou ředitelství ČSD (1927–1932)
Funkcionalismus
V letech 1927–1928 probíhaly práce na kostele sv. Václava v Praze-Vršovicích (náměstí Svatopluka Čecha), jedné z nejpozoruhodnějších funkcionalistických staveb.
Na konci dvacátých let začalo období konstruktivismu a Gočár pokračoval ve výstavbě v Hradci Králové. V letech 1927–1932 byla stavěna budova Ředitelství státních drah – železobetonová konstruktivistická budova s výplňovým zdivem.
Gočárova práce v Hradci Králové vrcholila v letech 1931–1936 návrhem a realizací budovy Okresního a finančního úřadu.
Do období funkcionalismu patří i největší Gočárova práce pro Pardubice – projekt Grandhotelu a Okresního domu, který byl realizován v letech 1927–1931. Multifunkční, čtyřpatrový funkcionalistický palác, zabírající velkou plochu západní strany dnešního náměstí Republiky, měl několik společenských sálů, kavárnu, bar, hotelové prostory, kanceláře a v suterénu kino. Část fasády byla tehdy moderním způsobem obložena modrošedými skleněnými destičkami – opaxity, kavárna byla umístěna do nárožního půlkruhového proskleného arkýře. Počátkem 90. let přestal tento komplex sloužit svým účelům, stavba několik let chátrala a poté byla přestavěna na obchodní centrum.
Dílo
- Červená vila Josefa Binka, Krucemburk (1908–1909)
- Jaruškův dům, Brno (1909–1910)
- Wenkeův obchodní dům, Jaroměř (1909–1911)
- Winternitzovy mlýny, Pardubice (1909–1925)
- Dům U Černé Matky Boží, Celetná ul. čp. 569 Praha, (1911–1912)
- Tychonova 269/4 a Tychonova 268/6, dvojvila, Praha 6-Hradčany (1911–1913)
- Bauerova vila, Libodřice u Kolína (1912–1914)
- Lázeňský dům v Bohdanči (1912–1913)
- Hlavní pošta (Užhorod)
- Budova Legiobanky (Palác Archa), Praha, Na Poříčí (1921–1939)
- Masarykovo náměstí, Hradec Králové (1922)[7]
- Koželužská škola, Hradec Králové (1923–1924)[8]
- Moderní přestavba (novostavba s ponecháním původního průčelí) (1923–1925) pravého křídla Sweerts-Sporckova paláce, Praha 1 – Nové Město, čp. 1034, 1036, Hybernská Hybernská 3–5
- Budova Gymnázia J. K. Tyla v Hradci Králové (1925–1927)[9]
- Obecné a měšťanské školy na Tylově nábřeží, Hradec Králové (1926–1928)[10]
- Ambrožův sbor církve československé husitské, Hradec Králové (1926–1929)[11]
- Mateřská škola na Tylově nábřeží, Hradci Králové (1926–1928)[12]
- Strnadův rodinný dům, čp. 608, Na Marně 5, Praha 6 – Bubeneč (1926–1927, dům nevhodně přestavěn 1958–1964)[13][14]
- Menšinová škola občanská a obecná, Ústí nad Labem (1926–1930)[15]
- Ředitelství ČSD v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí (1928–1932)[16]
- Vila Anny a Františka Gastgebových, Lázně Bohdaneč čp. 280 (1930)[17]
- Několik domů v rámci Osady Baba v Praze 6 - Dejvicích
- Gočárovy domky – původně tři objekty byly první odbavovací halou na letišti ve Kbelích, při úpravách letiště dva dochované přeneseny do Zoo Praha.
- Medova vila v Humpolci[18]
Sepulkrální architektura
- 1908–1909 hrobka JUDr. Josefa Kaizla, kovová plastika: Objetí lásky a smrti, Bohumil Kafka 1906–1907, Praha, Vyšehradský hřbitov, arkády, hrob číslo 14-38
- 1920 Náhrobek Růženky Pollertové (Reizl Pollertová, +1918), Praha, Nový židovský hřbitov na Olšanech, před náhrobkem pamětní deska Antonie a Josefa Pickových.
- asi 1922 úprava hrobky Josefa Mánesa, Quido Mánesa a Amalie Mánesové, medailon Josefa Mánesa z roku 1856 od Hanse Gassera, současná kopie od Tomáše Rafla z roku 2008.
- 1925–1926 hrobka rodiny Pilcovy, plastika Jakuba Obrovského, Olšanské hřbitovy, hrob VI - 6a - 28
- 1926 náhrobek Františka Drtiny, Olšanské hřbitovy, Praha, 1. obecní hřbitov, hrob V - 95, na náhrobku byla původně plastika Otakara Španiela, v roce 1975 nahrazena nápisovou deskou
- 1927 náhrobek JUDr. Františka Fiedlera, busta Otakar Španiel, Praha, Olšanské hřbitovy, hrob VI - 6a - 21[19]
Výstavy
- 1909 – Výstava projektů z III. soutěže na přestavbu Staroměstské radnice v Praze, obecní škola u sv. Havla, Praha
- 1912 – Druhá výstava Skupiny výtvarných umělců, Obecní dům, autor architektonického řešení: Josef Gočár
- 1914 – Čtvrtá výstava Skupiny výtvarných umělců, Obecní dům
- 1921 – Členská výstava Společnosti architektů, Uměleckoprůmyslové museum v Praze
- 1930 – Sto let českého umění 1830–1930, Budova SVU Mánes
- 1932 – Výstavy bydlení – stavba osady Baba, Baba, Praha
- 1935 – Výstava architektury, bydlení a urbanismu, Uměleckoprůmyslové museum v Praze
- 1940 – Za novou architekturu, Uměleckoprůmyslové museum v Praze [20]
Ve dnech 26. dubna až 31. srpna 2022 probíhala ve Východočeském muzeu v Pardubicích (Zámek čp. 2) interaktivní výstava nazvaná Přivedli svět domů. Binkovi a Josef Gočár.
Architekt Josef Gočár a továrník (koželuh) Josef Binko z Krucemburku zde byli prezentováni nejen ve vztahu stavebník – stavitel. Výstava ukázala i jejich rodinné vztahy. Červenou vilu bylo možno vidět nejen na architektonických plánech, ale jako promyšlené umělecké dílo. Bratry Binkovy Gočár seznámil s mladými, tehdy začínajícími umělci jako byli například František Kysela, Vojtěch Sucharda, Marie Teinitzerová, Pavel Janák nebo Jan Štursa. Výstava tak po mnoha letech představila unikátní exponáty z rodinných archivů. Dobová atmosféra a život rodiny je zachycen na autorských fotografiích bratrů Binkových.[21] Katalog[22]
Galerie
-
Vodojem v Bohdanči
-
Kostel svatého Václava v Praze-Vršovicích
-
Wenkeův obchodní dům (nyní Městské muzeum) v Jaroměři
-
Menšinová škola občanská a obecná v Ústí nad Labem
Odkazy
Poznámky
- ↑ Rodina otce pocházela dle matričního zápisu ze Slovenska.
Reference
- ↑ a b Matrika narozených Semín, 1856–1897, snímek 191, záznam o narození a křtu
- ↑ Soupis pražských obyvatel: Gočár Josef
- ↑ Architektura na severu Čech: Jiří Gočár
- ↑ a b CODR, Milan; BLAHOTA, Jiří. Přemožitelé času sv. 13. 1. vyd. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Josef Gočár, s. 108–112.
- ↑ a b http://www.archiweb.cz/news.php?action=show&type=1&id=91
- ↑ Jan Sedlák (ed.) a kol., Slavné vily kraje Vysočina, FOIBOS, Praha 2008
- ↑ Archiweb – Masarykovo náměstí v Hradci Králové. www.archiweb.cz . . Dostupné online.
- ↑ Archiweb – Josef Gočár. www.archiweb.cz . . Dostupné online.
- ↑ Archiweb – Gymnázium J. K. Tyla. www.archiweb.cz . . Dostupné online.
- ↑ Archiweb – Obecné a měšťanské školy na Tylově nábřeží. www.archiweb.cz . . Dostupné online.
- ↑ Archiweb – Ambrožův sbor církve československé husitské. www.archiweb.cz . . Dostupné online.
- ↑ Archiweb – Mateřská škola na Tylově nábřeží. www.archiweb.cz . cit. 2020-05-06. Dostupné online.
- ↑ ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu: Proměny pražské architektury 1. poloviny 20. století. Praha: Victoria Publishing, 1994 (2. vydání). ISBN 80-85605-84-8. S. 253–254.
- ↑ VEVERKA, Přemysl. Slavné pražské vily. 1. vyd. Praha: Foibos : Národní technické muzeum, 2004. Dostupné online. ISBN 80-7037-128-5.
- ↑ Základní škola Palachova online. Ústí Aussig – architektura na severu Čech cit. 2008-11-22. Kapitola Karta stavby. Dostupné online.
- ↑ Archiweb – Ředitelství ČSD v Hradci Králové. www.archiweb.cz online. cit. 2020-05-06. Dostupné online.
- ↑ Vila Anny a Františka Gastgebových, Pardubický - SlavneVily.cz. www.slavnevily.cz online. cit. 2024-01-03. Dostupné online.
- ↑ Tento objekt je v evidenci v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky pod rejstříkovým číslem 30128/3-3035 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD).
- ↑ BŘEZINOVÁ, Drahomíra; RŮŽIČKOVÁ, Jana; DUDÍKOVÁ SHULMANNOVÁ, Barbora. Pražská sepulkrální architektura Josefa Gočára v kontextu doby. Za starou Prahu : Věstník Klubu za Starou Prahu. 2012, roč. LII (XIII), čís. 2, s. 38–43. Dostupné online cit. 2015-12-31. ISSN 1213-4228.[nedostupný zdroj
- ↑ Členská výstava Společnosti architektů. databazevystav.udu.cas.cz online. cit. 2022-08-15. Dostupné online.
- ↑ Přivedli svět domů : Binkovi a Josef Gočár online. Východočeské muzeum v Pardubicích cit. 2022-05-10. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-04-25.
- ↑ Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze. www.umprum.cz online. cit. 2022-05-10. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-04-20.
Literaturaeditovat | editovat zdroj
- Josef Gočár/Otakar Novotný, Bořecký J a kol., 2011, 212 s., SVU Mánes, Praha, ISBN 978-80-905116-0-6
- LUKEŠ, Zdeněk; PANOCH, Pavel; KARASOVÁ, Daniela, KOTALÍK, Jiří T.. Josef Gočár. Ilustrace Ester Havlová, Štěpán Bartoš, Pavel Frič. Praha: Titanic, 2010. 450 s. (Architekt). ISBN 978-80-86652-44-3.
- BENEŠOVÁ, Marie. Josef Gočár. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1958. 52 s.
Související článkyeditovat | editovat zdroj
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Gočár na Wikimedia Commons
- Osoba Josef Gočár ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Gočár
- Martina Bílá: Některé Gočárovy projekty zůstaly jen sny a vizemi, Český rozhlas
- ArchiWeb – Josef Gočár
- Zhýralé Pardubice – G. S. – Pardubická architektura Gočára, Janáka a Machoně[nedostupný zdroj
- Josef Gočár – architekt, který zajistil klid v centru Hradce[nedostupný zdroj
- Jiří Hůla, Výročí 2010: Josef Gočár (130 let od narození)
- Hradec Králové a architektura Josefa Gočára Archivováno 25. 11. 2020 na Wayback Machine.
- ZOO Praha: Gočárovy domy.
Předseda SVU Mánes | ||
---|---|---|
Předchůdce: Otakar Novotný |
1932–1937 Josef Gočár |
Nástupce: Václav Špála |
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk