arm. gen. Josef Šnejdárek
Josef Šnejdárek
Narození	2. dubna 1875 Napajedla Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	13. května 1945 (ve věku 70 let) Casablanca Maroko Maroko
Vojenská kariéra
Hodnost	armádní generál
Doba služby	1891–1935, 1940
Sloužil	Československo
Složka	Rakousko-uherská armáda Francouzská cizinecká legie Československé legie ve Francii Československá armáda
Velel	Zemské vojenské velitelství v Košicích Zemské vojenské velitelství v Bratislavě
Války	první světová válka sedmidenní válka maďarsko-československá válka
Bitvy	bitva o Zvolen
Vyznamenání	Československý válečný kříž Croix de guerre Řád čestné legie
multimediální obsah na Commons

Josef Šnejdárek (2. dubna 1875 Napajedla^[1] – 13. května 1945 Casablanca) byl český armádní důstojník, účastník první světové války, sedmidenní války o Těšínsko a bojů na Slovensku proti Maďarské republice rad.

Mládí, legie a Velká válka

Josef Šnejdárek se narodil v Napajedlích v rodině poštovního úředníka Josefa Schneidárka a jeho manželky Marie, rozené Vondrákové. Oba rodiče pocházeli z Jičína.^[1] Protože mu velice brzy zemřela matka a otce tato skutečnost psychicky zlomila, vyrůstal u svých prarodičů z matčiny strany v Jičíně ve Vodarském mlýně. Podle vyprávění se mladý Josef ve 13 letech rozhodl stát pašou v Cařihradu, utekl ze školy a dostal se až do Terstu, kde mu došly peníze, a odkud ho posléze vyzvedl strýc^[2]. Po absolvování kadetní školy vstoupil do rakousko-uherské armády. Sloužil v Budapešti a Innsbrucku, neobvykle rychle dosáhl hodnosti poručíka. Z rakousko-uherské armády odešel a jako vojín^[3] vstoupil do francouzské Cizinecké legie, v jejíchž řadách se zúčastnil bojů v severní Africe.

V Cizinecké legii dosáhl hodnosti adjudant (přibližně rotmistr) a po absolvování školy pro důstojníky pěchoty v Saint-Maixent se stal roku 1907 důstojníkem u pluku alžírských střelců francouzské koloniální armády.

V první světové válce Šnejdárek bojoval na západní frontě, dosáhl hodnosti majora, byl několikrát raněn a vyznamenán. Působil v Československých legiích ve Francii.

Československo

Roku 1919 se Šnejdárek (jako francouzský občan) vrátil do Československa. Stal se velitelem československých vojsk operujících na Těšínsku a vedl československou armádu v sedmidenní válce s Polskem.^[4]

15. května 1920 se pokusili dva členové polské vojenské organizace Polska Organizacja Wojskowa z rozkazu jejího vedení Šnejdárka zavraždit. Šnejdárek v té době bydlel v Orlové, v bytě svého přítele ředitele spořitelny Mezery. Atentát se nezdařil – bomba údajně umístěná pod Šnejdárkovou postelí sice vybuchla, ale poškozen byl pouze dům.^[5]

Poté se stal velitelem divize v bojích proti Maďarské republice rad na Slovensku, kde zvítězil v bitvě o Zvolen a jeho vojska postupně obsadila část bývalých Uher. Nicméně až v roce 1927 Šnejdárek formálně odešel z francouzské armády a vstoupil do československé armády.

V československé armádě byl Šnejdárek jmenován armádním generálem a zemským vojenským velitelem na Slovensku. V roce 1932 dal rozkaz k opevnění bratislavské Petržalky betonovými bunkry. V letech 1933–1935 zde vyrostlo 9 objektů. V polovině 30. let byl penzionován.

Konec života

Roku 1939 Šnejdárek odešel do Francie. Po obsazení Francie odešel do severní Afriky, kde i zemřel. Jeho ostatky byly v roce 1996 přeneseny z Casablanky do rodinného hrobu v Napajedlích.

V roce 1939 publikoval svou autobiografii nazvanou Co jsem prožil.^[6] Ta byla vydána znovu v roce 1994 pod názvem Pochoduj, nebo zemři! a poté ještě jednou roku 2020 opět jako Co jsem prožil.

Památník legionářů na Těšínsku

V předvečer 28. října 2012 byl na vrcholu hory Polední nad Bystřicí vztyčen členy Československé obce legionářské Obelisk^{[p. 1]} generálu Šnejdárkovi. Proti vztyčení tohoto obelisku ostře protestoval Josef Szymeczek, předseda Kongresu Poláků v České republice, který označil Šnejdárka za „symbol pokoření polského národa“. Třinecký archivář Stanisław Zahradnik při této příležitosti uvedl, že „Josef Šnejdárek „osvobozoval“ polské těšínské Slezsko za pomoci bajonetů českých legionářů, pronásledování místního obyvatelstva a dokonce vraždění“. Do sporu se zapojil i polský konzulát v Ostravě.^[7]

V prosinci téhož roku neznámý vandal obelisk poničil. Josef Szymeczek přes svůj nesouhlas se vztyčením obelisku prohlásil jeho poničení za barbarství a srovnal jej s ničením polských nápisů vandaly v české části Těšínska.^[8]

27. ledna 2013 byl obelisk slavnostně obnoven členy Klubu vojenské historie I. prapor Ostrava. Na obelisk byla osazena nová pamětní deska a byl očištěn od grafiti.^[9][10]

Josef Šnejdárek v datech

• 2. dubna 1875 narozen v Napajedlech,
• ?– vyloučen z gymnázia,
• 1891– ukončení gymnázia,
• 1891– dobrovolník v turecké armádě, bojuje proti Řekům,
• 24. leden 1899 – vstup do Cizinecké legie,
• 1905- nabyl francouzské občanství,
• 1906 – nástup do pěchotní školy v Saint-Maixent École,
• 1907 – ukončení školy v hodnosti poručíka,^[11]
• 17. listopad 1917 – instruktor České národní rady, Československé legie,
• 26. prosinec 1918 – velení 22. střeleckého pluku v Padově,
• 1919 – návrat do Československa,
• leden 1919 – inspektor pro severní Moravu a Slezsko,^[11]
• 17. leden 1919 – vrchní velitel čs. vojsk na Těšínsku, povýšen do hodnosti podplukovníka,
• 23. únor 1919 – povýšen do hodnosti plukovníka,
• 31. květen 1919 – velitel 2. pěší divize,
• září 1919 – vojenský velitel Prahy,
• 15. květen 1920 – pokus o atentát na J. Šnejdárka,
• 19. listopad 1920 – propůjčení hodnosti generála I. Třídy,
• 29. prosinec 1920 – velitel 9. pěší divize Olomouc,
• prosinec 1924 – velitel 11. pěší divize Košice,
• 1926 – povýšen do hodnosti divizního generála,
• 1927 formální výstup z francouzské armády a vstup do československé armády, přijetí československé státní příslušnosti,
• 30. 11. 1930 jmenován armádním generálem a zemským vojenským velitelem na Slovensku,^[11]
• 1932 vydal rozkaz k opevnění Petržalky,
• 1. 7. 1935 – penzionován,^[11]
• 1. června 1939 odchod do exilu ve Francii,
• 13. května 1945 zemřel v Casablance,
• 1996 – přeneseny ostatky J. Šnejdárka do rodných Napajedel,
• 11. listopadu 2008 Kříž obrany státu in memoriam,^[12]

Vyznamenání

	Croix de guerre 1914-1918 s palmou
	Croix de guerre TOE
	Koloniální medaile se sponami Alžír a Sahara
	Pamětní marocká medaile
	Tuniský řád Nichan Iftikhar, IV. třída
	Řád čestné legie, V. třídy – rytíř
	Francouzská medaile za zranění
	Československý válečný kříž 1914-1918 s lipovou ratolestí
	Řád čestné legie, IV. třídy – důstojník
	Československá medaile Vítězství
	Československá revoluční medaile
	Řád sv. Michala a sv. Jiří, III. třídy
	Řád italské koruny. III. třídy – komandér
	Řád svatého Sávy, II. třídy
	Řád rumunské hvězdy, I. třídy s meči
	Řád Ouissam Alaouite, II. třídy
	Verdunská pamětní medaile
	Řád čestné legie, III. třídy – komandér
	Řád rumunské koruny, I. třídy s meči
	Kříž obrany státu, 2008, In memoriam[13]

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• FIDLER, Jiří. Generálové legionáři. Brno: Books, 1999. 360 s. ISBN 80-7242-043-7. 
• MAJER, Petr. Generál Josef Šnejdárek opět na Těšínsku. 1. vyd. Praha: , 2013. ISBN 978-80-260-5583-9. S. 56 – 59. 
• ŠNEJDÁREK, Josef. Co jsem prožil. Praha: Melantrich, 1939. 248 s. Dostupné online. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Šnejdárek na Wikimedia Commons
• Osoba Josef Šnejdárek ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Šnejdárek
• Příloha Zvolenských novín věnovaná Josefu Šnejdárkovi (slovensky)
• Josef Šnejdárek: Co jsem prožil^{[nedostupný zdroj} (word)
• Českého hrdinu mají Poláci za zločince.
• Na počest generála (29.7.2013).
• Armádní generál Josef Šnejdárek & Těšínsko
• Šnejdárek, Josef na valka.cz