John Churchill, vévoda z Marlborough
Narození	26. květnajul. / 5. června 1650greg. Musbury
Úmrtí	16.jul. / 27. června 1722greg. (ve věku 72 let) Cumberland Lodge
Příčina úmrtí	cerebrovaskulární choroba
Místo pohřbení	Blenheimský palác
Alma mater	St Paul's School Kolej sv. Jana
Povolání	politik, diplomat a důstojník
Ocenění	Podvazkový řád
Choť	Sarah Churchillová (od 1678)[1][2][3]
Děti	Anne Spencerová[2] John Churchill[4] Henrietta Godolphinová[2] Barbara FitzRoyová Elizabeth Churchillová[2] Mary Montaguová[2] … více na Wikidatech
Rodiče	Winston Churchill[2] a Elizabeth Drakeová[4][2]
Příbuzní	George Churchill[2], Arabella Churchillová[2] a Charles Churchill[2] (sourozenci) Robert Spencer, Charles Spencer, 3. vévoda z Marlborough[2], Diana Spencerová[2], John Spencer[2], Robert Spencer[4] a Anne Batemanová[4] (vnoučata)
Funkce	velvyslanec poslanec anglického parlamentu poslanec anglického parlamentu z roku 1679
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

John Churchill, 1. vévoda z Marlborough (anglicky John Churchill, 1st Duke of Marlborough, dříve česky též „Malbruk“, 26. května 1650 – 16. června 1722) byl anglický šlechtic a vojevůdce, který se proslavil za válek o španělské dědictví. Spolu s Evženem Savojským patřil k předním osobnostem koalice proti Francii, byl členem britské vlády, rytířem Podvazkového řádu a v roce 1702 získal titul vévody z Marlborough. Za zásluhy mu byl na státní náklady postaven zámek Blenheim Palace, který je dodnes majetkem jeho potomstva. Zemřel bez mužského potomstva a titul vévody později přešel na spřízněný rod Spencerů, který užívá jméno Spencer-Churchill. K jeho potomstvu patří mimo jiné Winston Churchill nebo princezna Diana.

Mládí

Pocházel ze starého, ale nepříliš bohatého šlechtického rodu, narodil se jako nejstarší syn Sira Winstona Churchilla (1620–1688), dlouholetého člena Dolní sněmovny. Od mládí působil u dvora vévody z Yorku, pozdějšího krále Jakuba II. Na vzestupu rodu se podílely jeho sestra Arabella a pozdější manželka Sarah Churchillová, vévodkyně z Marlborough (obě byly milenkami Jakuba II.). John byl v letech 1679–1682 poslancem parlamentu, v roce 1685 byl jmenován generálem a vyslancem v Paříži. V roce 1682 obdržel titul lorda platný pro Skotsko, v roce 1685 byl jmenován lordem v Anglii a vstoupil do Sněmovny lordů. Byl též guvernérem Společnosti Hudsonova zálivu (1685–1692) Po Slavné revoluci se přidal k Vilémovi Oranžskému, načež se stál královským komořím, členem Tajné rady a hrabětem z Marlborough (1689). V roce 1692 byl krátce vězněn kvůli podezření z jakobitismu. Později se mohl vrátit ke dvoru a stal se vychovatelem vévody z Gloucesteru (1698–1700). V letech 1698–1700 byl také nejvyšším štolbou království.

Válka o španělské dědictví

V roce 1700 byl jmenován velitelem v Nizozemí, po smrti Viléma III. a nástupu královny Anny dosáhl vrcholu kariéry, částečně vlivem své manželky Sarah, která jako královnina dlouholetá přítelkyně a nejvyšší hofmistryně (Mistress of the Robes) měla značný podíl na moci. V roce 1702 byl John Churchill povýšen na vévodu z Marlborough a stal se členem Podvazkového řádu.

Ve válkách o dědictví španělské vedl anglická a holandská vojska na kontinentě. Dosáhl několika brilantních úspěchů jednak sám (bitva u Ramillies, překonání linie Non plus ultra), jednak společně se svým přítelem a velitelem habsburských jednotek, princem Evženem Savojským (bitva u Höchstädtu, bitva u Oudenaarde).

Poté, co byl roku 1709 raněn v bitvě u Malplaquet, rozšířila se ve Francii fáma o jeho smrti, která inspirovala vznik populární písně Marlbrough s'en va-t-en guerre (česky Malbruk na vojnu jede). Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais melodii použil ve hře Figarova svatba, Ludwig van Beethoven ji citoval ve skladbě Wellingtonovo vítězství a v anglosaských zemích se zpívá na oslavách se slovy For He's a Jolly Good Fellow.^[5]

V letech 1702–1711 byl jako generální polní zbrojmistr (Master of the Ordnance) členem vlády, v roce 1705 byl mimořádným vyslancem ve Vídni a Berlíně. V letech 1705–1711 zastával post lorda-místodržitele v hrabství Oxfordshire, v roce 1705 získal říšský titul knížete z Mildenheimu. Bitva u Höchstadtu je v britské literatuře označována jako bitva u Blindheimu, od názvu této vesnice je odvozeno pojmenování rodového sídla Blenheim Palace, které bylo postaveno na náklady parlamentu a královny Anny. Velkolepý venkovský palác patří mezi největší soukromá sídla v Evropě. Je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.

Po pádu whigistické vlády svého přítele hraběte Godolphina a nástupu toryů ztratil vliv a pobýval v Belgii a Nizozemí, navštívil také své statky v Německu. Po smrti královny Anny převzal britský trůn Jiří I., který byl nakloněn whigům a vévoda z Marlborough slavil triumfální návrat do Londýna, kde opět získal vládní funkci generálního polního zbrojmistra (1714–1722). Po záchvatu mrtvice (1716) žil v ústraní na venkově. Zemřel na zámku Cranborne Lodge (Dorset), původně byl pohřben ve Westminsteru, ale na základě poslední vůle byly jeho ostatky v roce 1744 přeneseny do kaple Blenheimského zámku.

Rodina

V roce 1677 se oženil se Sarah Jenningsovou (1660–1744), dvorní dámou princezny Anny. Jejich jediný syn John zemřel v mládí, dcery se provdaly do předních šlechtických rodů. Titul vévody z Marlborough přešel v roce 1733 na spřízněný rod Spencerů.

• Henrietta (1681–1733), manžel 1698 Francis Godolphin, 2. hrabě Godolphin (1678–1766), dvořan, lord strážce tajné pečeti 1735–1740
• Anna (1683–1716), manžel 1700 Charles Spencer, 3. hrabě ze Sunderlandu (1675–1722), první ministr 1718–1721
• John Churchill, markýz z Blandfordu (1686–1703)
• Alžběta (1687–1714), manžel 1703 Scroop Egerton, 1. vévoda z Bridgewateru (1681–1745), generál a dvořan
• Marie (1689–1751), manžel 1705 John Montagu, 2. vévoda z Montagu (1689–1749), generál a dvořan

Vévoda z Marlborough měl dva mladší bratry, kteří na jeho vzestupu profitovali po nástupu královny Anny na trůn. George Churchill (1653–1710) sloužil od mládí v námořnictvu a byl dlouholetým členem Dolní sněmovny. V roce 1702 byl jmenován admirálem a zúčastnil se války o španělské dědictví. Charles Churchill (1656–1714) byl vojákem, v roce 1702 dosáhl hodnosti generálporučíka a guvernéra v Toweru, taktéž bojoval ve válce o španělské dědictví a mimo jiné byl velitelem v Bruselu.

Reference

Literatura

• PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918. Praha: Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2. 
• KOVÁŘ, Martin: Stuartovská Anglie. Stát a společnost v letech 1603–1689; Praha, 2001 ISBN 80-7277-059-4
• KOVÁŘ, Martin: Velká Británie v éře Roberta Walpola; Praha, 2004 ISBN 80-86642-23-2
• Ottův slovník naučný, díl 16.; Praha, 1900 (reprint 1999), s. 872–873 ISBN 80-7203-207-0
• VLNAS, Vít: Princ Evžen Savojský; Praha, 2001 ISBN 80-7185-380-1

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu John Churchill, vévoda z Marlborough na Wikimedia Commons
• Galerie John Churchill, vévoda z Marlborough na Wikimedia Commons
• NOVOTNÝ, František. Malbruk na vojnu jede. Neviditelný pes . 2002-06-17 . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04. 
• Rodokmen vévodů z Marlborough Archivováno 27. 4. 2019 na Wayback Machine.
• John Churchill na webu britského parlamentu

Předchůdce: - (titul vytvořen) John Churchill (jako 5. hrabě z Marlborough)

1. vévoda z Marlborough 1702–1722

Nástupce: Henrieta, 2. vévodkyně z Marlborough