João Cabral de Melo Neto
Narození	9. ledna 1920 Recife Brazílie
Úmrtí	9. října 1999 (ve věku 79 let) Rio de Janeiro Brazílie
Povolání	básník, diplomat, spisovatel a dramatik
Ocenění	Camõesova cena (1990) Neustadtská mezinárodní cena za literaturu (1992) Řád za kulturní zásluhy (2010) Cena želvy za literaturu velkokříž Vojenského řádu Kristova … více na Wikidatech
Choť	Marly de Oliveira (1986–1999)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

João Cabral de Melo Neto (9. ledna 1920, Recife – 9. října 1999, Rio de Janeiro) byl brazilský spisovatel. V roce 1990, jako druhý autor v historii, obdržel Camõesovu cenu, nejprestižnější ocenění pro autory píšící v portugalském jazyce. V roce 1992 získal Mezinárodní literární cenu Neustadt.

V roce 1942 vydal svou první sbírku básní Pedra do sono, která měla blízko k surrealismu a kubismu. Ve druhé sbírce z roku 1945 (O engenheiro) však razantně změnil styl, což z něj učinilo lídra tzv. Generace roku 45, pro niž se stala typická poezie strohá, věcná, přímočará, nezdobná. V roce 1945 se rovněž stal diplomatem a sloužil na brazilských ambasádách na čtyřech kontinentech až do odchodu do důchodu v roce 1990. Dlouhou dobu působil především ve Španělsku, kde se spřátelil s malíři Joanem Miró a Antoni Tàpiesem.^[1]

K nejslavnějším z jeho třiceti sbírek veršů patří Morte e vida Severina z roku 1955. V roce 1994 oslepl a poezii přestal psát.^[2]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu João Cabral de Melo Neto na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je João Cabral de Melo Neto