doc. PhDr. Jiří Pernes, Dr.
Jiří Pernes na Dnu za Moravu, pořádaném 25. září 2010 Moravskou národní obcí
2. ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů
Ve funkci: 1. dubna 2010 – 13. května 2010
Předchůdce	Pavel Žáček
Nástupce	Daniel Herman
Stranická příslušnost
Členství	ODA Moravané
Narození	4. července 1948 (75 let) Svitavy Československo Československo
Národnost	moravská
Choť	PhDr. Jitka Pernesová
Děti	tři děti
Alma mater	UJEP v Brně Slezská univerzita v Opavě
Ocenění	Cena města Brna (2019)
Commons	Jiří Pernes
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Pernes (* 4. července 1948 Svitavy) je moravský historik, politik^[1] a v únoru až květnu 2010 též ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů.

Studium a vědecká kariéra

Vystudoval v letech 1966 až 1972 český jazyk a dějepis na Filosofické fakultě University Jana Evangelisty Purkyně (dnešní Masarykova univerzita) v Brně a v letech 1978 až 1980 na téže škole postgraduální studium muzeologie. V roce 1996 získal vědecký titul Dr. (ekvivalent Ph.D.) a v roce 2008 se habilitoval s prací Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě a stal se docentem pro obor Historie se zaměřením na české a československé dějiny.^[2]

Od roku 1977 pracoval v několika muzeích (mj. v muzeu v Slavkově u Brna, kde byl i ředitelem), v letech 1990–1992 byl ředitelem Moravského zemského muzea v Brně. Od roku 1994 je zaměstnán v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR a mezi lety 2003 až 2017 byl vedoucím jeho brněnské pobočky.^[3] Je též externím vyučujícím na Masarykově univerzitě, působí mimo jiné i na Universitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem^[4].

Mezi lety 2008 až 2010 zastával post předsedy Vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů.^[5] V únoru 2010 byl Jiří Pernes zvolen na místo ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů, kde od 1. dubna téhož roku nahradil Pavla Žáčka.^[6] Dne 12. května 2010 byl pro podezření z plagiátorství Radou ústavu z pozice ředitele ke dni 13. května 2010 odvolán.^[7] Komise pro etiku vědecké práce Akademie věd ČR dne 12. července 2010 podezření nepotvrdila^[8], dalšího zadostiučinění se však Pernesovi již nedostalo.

Jako historik se odborně zaměřuje zejména na moravské, české, československé a středoevropské moderní a soudobé dějiny. Mezi předměty jeho zájmu patří zejména dějiny pozdního období existence habsburské monarchie a Rakousko-Uherska, dějiny osobností z řad Habsburků a z oblasti soudobých dějin pak zejména dějiny Československa 50. a 60. let a dějiny jeho politických elit. Zabýval se také dějinami čs. exilu po roce 1948.^[3] Známým se stal také jako host, odborný poradce a spolutvůrce dokumentárních pořadů a jako autor velkého množství přehledových a popularizačních prací. Pro jeho odborná díla je typický akcent na politické dějiny s přesahy k dějinám společnosti, dále pak velký důraz na čtivost textu a na představení široké palety faktografických detailů a dobových souvislostí.

Ocenění

V letech 1995, 2002 a 2009 obdržel Cenu Egona Erwina Kische za lieraturu, v roce 2006 Cenu Miroslava Ivanova.^[9]

V roce 2020 obdržel Cenu města Brna v oblasti společenských věd.^[10]

Politická kariéra

V roce 1994 byl zvolen jako člen ODA do brněnského zastupitelstva. V roce 1996 neúspěšně kandidoval za tutéž stranu do senátu v obvodu č. 58 - Brno-město.^[11] Dnes je členem politické strany Moravané a v krajských volbách v roce 2008 byl jejím lídrem pro Jihomoravský kraj.^[12] Za tuto stranu též kandidoval ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009.^[13] Měl také působit v odborné historické komisi ČSSD.^[14] Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidoval na 3. místě kandidátky strany Moravané, ale neuspěl.^[15]

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidoval jako člen strany Moravané za koalici stran ODS a Moravané v obvodu č. 58 – Brno-město.^[16] Se ziskem 9,63 % hlasů skončil na 5. místě a do druhého kola nepostoupil.^[17] V souběžných krajských volbách v roce 2016 kandidoval jako člen strany Moravané také do Zastupitelstva Jihomoravského kraje, ale rovněž neuspěl.^[18]

Ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019 kandidoval na 3. místě kandidátky strany Moravané, ale nebyl zvolen.^[19] V komunálních volbách v roce 2022 kandiduje jako člen strany Moravané do Zastupitelstva města Brna, a to v rámci uskupení „SPD, TRIKOLORA, MORAVANÉ a nezávislí“.^[20] Za stejné uskupení zároveň kandiduje i do Zastupitelstva městské části Brno-střed.^[21]

Kontroverze

Po zvolení ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů byla na Jiřího Pernese upřena značná pozornost médií. Byla zveřejněna informace, že Pernes byl rok studentem Večerní univerzity marxismu-leninismu. Tuto informace neuvedl do svého životopisu pro výběrové řízení a sám tvrdí, že ji nepovažuje za důležitou.^[22]

Před svým nástupem na VUML připravil knihu o dějinách Slavkova, která vyšla v roce 1987 a obsahuje část velebící úlohu komunistů v únoru 1948 a po něm. Pernes přiznává, že je autorem knihy, ale tvrdí, že kapitolu o událostech roku 1948 napsal někdo jiný, pravděpodobně regionální výbor KSČ.^[23]

Z plagiátorství byl obviněn u své knihy Svět Lidových novin 1893–1993, kde využil diplomovou práci Blanky Maškové Arnošt Heinrich a Lidové noviny z roku 1958. Opsal celé odstavce i kapitoly, aniž v citacích přiznal autorství Blance Maškové.^[24] Upozornila na to v roce 2009 ve své diplomové práci na Masarykově univerzitě v Brně studentka Libuše Janáčková.^[25] Z plagiátorství byl obviněn i u své knihy Emanuel Moravec: až na dno zrady, kde využil diplomovou práci Josefa Vytlačila.^[26] V tomto případě však Komise pro etiku vědecké práce Akademie věd ČR pod předsednictvím Heleny Illnerové 12. července 2010 konstatovala, že „posuzovanou práci Jiřího Pernese Až na dno zrady: Emanuel Moravec není možné jako celek považovat za plagiát ve smyslu definice obsažené v normě ISO 5127-2003“, neboť „Jiří Pernes nezastírá a naopak opakovaně uvádí, že znal a použil ve své práci i diplomovou práci Josefa Vytlačila. Přestože jeho kniha jako dílo popularizační nepoužívá klasický poznámkový aparát, na několika místech na práci Josefa Vytlačila přímo odkazuje“.^[8]

Po zvolení do čela Ústavu pro studium totalitních režimů bylo zveřejněno, že Pernes byl veden jako kandidát tajné spolupráce Státní bezpečnosti; lustrační zákony se však na tuto kategorii osob nevztahují, neboť o záměrech StB nemusely vůbec vědět.^[27]

Vybraná díla

• Spiklenci proti Jeho Veličenstvu aneb Historie tzv. spiknutí Omladiny v Čechách, Praha 1988
• Život plný nepřátel aneb Život a smrt Františka Ferdinanda d'Este, Praha 1995
• Habsburkové bez trůnu, Praha 1995
• Pod moravskou orlicí aneb Dějiny moravanství, Brno 1996
• Maxmilián I. Mexický císař z rodu Habsburků, Praha 1997
• Až na dno zrady. Emanuel Moravec, Praha 1997
• Pod Habsburským orlem. České země a Rakousko-Uhersko na přelomu 19. a 20. století, Praha 2001, 2006
• Takoví nám vládli. Komunističtí prezidenti Československa a doba, v níž žili, Praha 2003
• František Josef I. Nikdy nekorunovaný český král, Praha 2005
• Komunistky. S fanatismem v srdci, Praha 2006
• Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století, Brno 2008
• Alexej Čepička: šedá eminence rudého režimu (2008, s Jaroslavem Pospíšilem a Antonínem Lukášem)

Reference

Literaturaeditovat | editovat zdroj

• PÁNEK, Jaroslav; VOREL, Petr, a kol. Lexikon současných českých historiků. Praha ; Pardubice: Historický ústav Akademie věd České republiky ; Sdružení historiků České republiky (Historický klub) ; Východočeské muzeum, 1999. 373 s. ISBN 80-85268-84-1. 

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Pernes na Wikimedia Commons
• Osoba Jiří Pernes ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Pernes
• Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
• Jiří Pernes na portále Databazeknih.cz
• Jiří Pernes – životopis
• Jiří Pernes: Společenské a politické předpoklady znárodňování

• Pernes: Svým studiem VUML jsem nikomu neubližoval. ČT24, 27. 2. 2010
• Historik Pernes: Byl jsem blázen, když jsem seděl tanku v cestě. Brněnský Deník, 25. 8. 2013.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.