A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Jean-Théophile Leclerc | |
---|---|
Narození | 22. prosince 1771 Lézigneux |
Úmrtí | 1820 (ve věku 48–49 let) Francie |
Povolání | novinář a politik |
Choť | Pauline Léonová |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Jean Théophile Victor Leclerc (22. prosince 1771 v La Cotte poblíž Montbrisonu – 1820) byl francouzský revolucionář ze skupiny zběsilých.
Životopis
Leclerc pocházel ze středostavovské rodiny. Během vypuknutí revoluce žila rodina v Clermont-Ferrand, kde se Leclerc navzdory svému nízkému věku dobrovolně přihlásil do Národní gardy. V březnu 1790 odcestoval na Martinik, aby se zapojil do obchodu jako jeho dva starší bratři.
Revoluce dorazila i na Martinik a vyvolala nepokoje, kterých se straně stoupenců revoluce účastnil i Leclerc. Jeho strana však byla v bojích poražena a v roce 1791 byl zajat a deportován zpět do Francie.
Po příjezdu do Lorientu se připojil k místnímu klubu jakobínů a Národní gardě. V roce 1792 se Leclerc proslavil tím, že bránil vojáky, kteří byli za revoluční činnost na Martiniku odsouzeni ministrem války Louisem Marie de Narbonne-Lara. Leclerc působil jako jejich obhájce u jakobínů v Paříži a před Národním zákonodárným shromážděním, kde zajistil jejich zproštění viny.
V té době nebyl Leclerc ještě odpůrcem monarchie. Spíše doufal, že Ludvík XVI. zavrhne nenáviděnou Marii-Antoinettu a bude otevřený demokratickým reformám. Leclerc vstoupil do armády a také se zúčastnil zpravodajské mise ve Štrasburku, která však selhala. V prosinci 1792 odešel do Lyonu. Po krátké nemoci byl poslán zpět do Paříže jako zástupce lyonských jakobínů.
Když v květnu 1793 dorazil do Paříže, zde právě vrcholil konflikt mezi montagnardy a umírněnými, ekonomicky liberálními girondisty v Národním konventu. Stejně jako Jean-François Varlet vyzval Leclerc k lidovému povstání s cílem vyloučit přední girondisty z parlamentu.
Na konci května byl Leclerc zvolen do ústředního revolučního výboru v Arcibiskupském paláci, který inicioval povstání sansculotů. Během povstání byl Leclerc zodpovědný za kontrolu pošty podezřelých a girondistických členů Konventu.
Výsledek povstání však Leclerca a ostatní zběsilé neuspokojil. Doufali v další politická a sociální opatření nad rámec vyloučení girondistů, zejména v tvrdší postup - tedy více poprav - proti zbohatlíkům a spekulantům, které považovali za kontrarevolucionáře a za příčinu zásobovacích problémů v Paříži. Zběsilí viděli sami sebe jako obhájce chudších sansculotů.
Kvůli své kritice politiky Konventu byli zběsilí napadáni předními revolucionáři jako Maximilien de Robespierre a Jean Paul Marat. Nicméně po Maratově vraždě Jacques Roux a Leclerc pokračovali ve vedení jeho novin, přičemž Leclerc převzal L'Ami du peuple. To vedlo ke sporům s Jacquesem-Reném Hébertem, který se také stylizoval jako dědic Maratových myšlenek. Leclercovy noviny byly dokonce natolik úspěšné, že se vyrovnaly Hébertovým Le Père Duchesne. Jakobíni a hébertisté zajistili vystoupení Maratovy partnerky Simone Evrardové, aby očernili zběsilé jako placené výtržníky.
Leclerc ve svých novinách obhajoval ústavu z roku 1793, přímou demokracii a regulaci cen potravin. V posledním čísle svých novin kritizoval teror, který vnímal jako represivní. Protože ostatní zběsilí byli zatčeni v září, Leclerc se obával zatčení, a proto zastavil své novinářské a politické aktivity. V listopadu se oženil s Pauline Léon, která byla aktivní ve Společnosti revolučních republikánských žen, a která podporovala zběsilé. Leclerc se dobrovolně přihlásil do armády. Poté, co byli manželé v dubnu 1794 zatčeni v souvislosti s likvidací hébertistů, se Leclerc po propuštění na začátku srpna 1794 vrátil do armády v La Fère a již nebyl politicky aktivní.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Théophile Leclerc na německé Wikipedii.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk