A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Jean-Charles Pichegru | |
---|---|
Narození | 16. února 1761 Les Planches-près-Arbois |
Úmrtí | 5. dubna 1804 (ve věku 43 let) Paříž |
Příčina úmrtí | oběšení |
Povolání | politik, důstojník, voják a vojenský velitel |
Ocenění | jména vepsaná pod Vítězným obloukem |
Funkce | člen Rady pěti set |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jean-Charles Pichegru (16. února 1761, Arbois, Franche-Comté, Francie – 5. dubna 1804, Paříž, Francie) byl francouzský generál období revolučních válek, který sehrál vedoucí roli v dobytí Rakouského Nizozemí, dnešní Belgie, i severního (svobodného) Nizozemí. Později se spojil s roajalisty a plánoval atentát na Napoleona Bonaparte.
Život
Jean-Charles Pichegru studoval u minoritů a působil jako učitel matematiky klášterní školy v Brienne. Nosil řádový oděv, ale vysvěcen nebyl. Vyučoval též na vojenské škole v Brienne, ale Napoleon Bonaparte nepatřil k jeho žákům. Roku 1783 vstoupil jako voják do dělostřeleckého pluku v Auxerre. S nadšením se přidal k revoluci, stal se v Besançonu předsedou jednoho politického revolučního klubu. Byl jmenován velitelem praporu národní gardy a v jeho čele bojoval v Rýnské armádě. Zde se vyznamenal, přešel roku 1792 do generálního štábu a roku 1793 se stal divizním generálem.
V říjnu 1793 byl jmenován velitelem Rýnské armády a ve spolupráci s generálem Lazarem Hochem v prosinci 1793 přinutil Rakušany k ústupu, když ovládl opevněné weissenburské linie, obsadil Landavu a Lauterburg. V únoru 1794 byl jmenován vrchním velitelem francouzské Severní armády a vybojoval vítězství u Montcastelu a Meninu (26. a 29. dubna 1794), porazil Rakušany pod princem Bedřichem Josiášem Sasko-Koburským a Brity pod druhorozeným synem britského krále vévodou z Yorku. 18. května 1794 u Courtrai a pak v červnu Clerfayta v dnešní Belgii u Rousselaere a Hoogleedenu.
Po vítězství Jourdana 26. června 1794 u Fleurusu, překročil Pichegru Šeldu, obsadil Bruggy, Ostende, Gent a Oudenaarde, poté 18. října 1794 překonal se 40 000 muži Mázu a 27. prosince 1794 dobyl za vydatné pomoci mrazu ostrov Bommel a byl oslavován holandskými patrioty jako osvoboditel. V březnu 1795 povolán jako vojenský velitel Paříže, kde na předměstích potlačil lidové povstání 1. dubna 1795 (12. germinalu r. III) a poté se vrátil k Rýnské armádě a obsadil Mannheim. Zde se setkal s agentem monarchistů Fauche-Borelem, jednal s ním a obdržel velké sliby od prince de Condé odměnou za pomoc při opětném dosazení Bourbonů na francouzský trůn. Od této chvíle vedl operace pasivně a pomalu a zamezil plnému využití francouzských vítězství. Tímto svým jednáním se stal podezřelý, ale nové direktorium jej odeslalo jako vyslance do Švédska. Pichegru ale tuto funkci nepřijal a stáhl se do soukromí v rodišti. Roku 1797 se stal členem a dokonce předsedou Rady pěti set, ale po státním převratu 18. fructidoru (4. září 1797) byl zatčen a odsouzen k deportaci do Cayenne ve Francouzské Guayaně v jižní Americe. V červnu 1798 se mu spolu se sedmi společníky podařil útěk do Paramariba a odtud odplul do Velké Británie. O rok později se přidal k rakouské a ruské armádě a bojoval pod Rimským-Korsakovem. Poté žil krátce v Německu a vrátil se do Velké Británie.
Tam navázal staré kontakty s Bourbony a spolu s Georgesem Cadoudalem navrhl atentát na prvního konzula Francie. V převlečení se oba vrátili do Paříže (1804), kde Pichegru navázal kontakty s generálem Moreauem, ale 28. února byl po tuhém odporu přesile četníků zatčen. Před skončením soudního procesu byl Pichegru nalezen ve své cele v Templu zardoušen vlastní kravatou. Zda se jednalo o sebevraždu či o vraždu – kravatu si měl dvoumetrový silák ukroutit kolem krku hůlkou, což nezní věrohodně – není dodnes zcela rozhodnuto. V roce 1816 byla mu v Arbois odhalena socha.
Zkamenělá kořist
V roce 1794 ovládl Pichegru město Maastricht a zmocnil se také fosilního bohatství tohoto holandského území. Konkrétně získal lebku obřího mořského plaza mosasaura, objevenou roku 1770 Johannem Hoffmannem v křídových lomech u města Maastricht. Ta pak byla roku 1795 převezena do Paříže jako válečná kořist a zkoumal ji slavný Georges Cuvier[1].
Reference
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jean-Charles Pichegru na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk