Jaroslav Záruba
Narození	26. dubna 1907 Třeboň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	10. května 1945 (ve věku 38 let) Praha Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Vojenská kariéra
Hodnost	major (in memoriam)
Doba služby	1928–1945
Sloužil	Československá armáda (1928–1939) Vládní vojsko (1939–1945)
Jednotka	Pěší pluk 22 Cyklistický prapor 1 Pěší pluk 21
Velel	obrana čs. rozhlasu
Války	druhá světová válka
Bitvy	Pražské povstání Boj o Český rozhlas
Vyznamenání	Kříž obrany státu ministra obrany České republiky
multimediální obsah na Commons

Major Jaroslav Záruba (26. dubna 1907 Třeboň,^[1] Rakousko-Uhersko – 10. května 1945 Praha) byl československý vojenský velitel a účastník protinacistického odboje, který padl za pražského povstání při obraně čs. rozhlasu. Je čestný občan města Třeboně.^[2]

Život

Mládí

Jaroslav Záruba se narodil 26. dubna 1907 v Třeboni do rodiny stavitele. Po složení maturity na gymnáziu vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Jako čerstvý absolvent práv roku 1928 nastoupil vojenskou službu a v armádě zůstal po celý zbytek života. Vystudoval Školu pro důstojníky pěchoty v záloze a Vojenskou akademii v Hranicích. Poté se stal velitelem na úrovni čety, od roku 1931 v rámci pěšího pluku 22, od roku 1933 cyklistického praporu 1 a později pěšího pluku 21.^[3]

Druhá světová válka

Německá okupace Čech, Moravy a Slezska znamenala propuštění Jaroslava Záruby z armády a jeho převelení do vládního vojska, kde sloužil u praporu 1. Roku 1943 dosáhl hodnosti hejtmana I. třídy (ekvivalent štábního kapitána). Zároveň se však v rámci skupiny Jana Purkrábka zapojil do protinacistického odboje.^[3]

Obrana rozhlasu

Dne 5. května 1945 se zapojil do pražského povstání. Účastnil se obsazení strategické budovy československého rozhlasu na Vinohradech a stal se velitelem její obrany proti německé přesile. Mimo jiné řídil výstavbu barikád v přilehlých ulicích.

Dne 7. května 1945 se situace obránců stávala kritickou, docházela jim munice a velmi je ohrožovala především skupina více než 100 příslušníku SS v ulici Na Smetance. Obránci se odhodlali k zoufalému kroku. Povstalečtí velitelé Jaroslav Záruba a Václav Kopecký, se vydali s Němci vyjednávat v doprovodu britských vojáků Thomase Vokese a Williama Greiga, kteří se k obráncům rozhlasu připojili po útěku ze zajateckého tábora. Díky Britům, předstírajícím, že jednají ve jménu krále, se skutečně podařilo dosáhnout kapitulace německého oddílu.^[4]

Obráncům se znatelně ulevilo, boje však pokračovaly i nadále. Dne 8. května tak Jaroslava Zárubu smrtelně zranily střepiny letecké pumy (dle jiných autorů se naopak jednalo o střepiny z minometu.^[5]).^[3] Velení po něm převzal major Antonín Rakouš a štábní kapitán v záloze Václav Kopecký.^[5] Zemřel o několik dní později. Nejprve byl pochován na Olšanských hřbitovech, později byly jeho ostatky přemístěny do rodinné hrobky v Třeboni.^[3]

Připomínky

Jaroslava Zárubu připomíná pamětní deska na budově rozhlasu.^[6] Jiná deska je na budově gymnázia, kde studoval.^[3] Jeho jméno je uvedeno také na pomníku Obětem 2. světové války v Praze na Hradčanech.^[7]

Vyznamenání

• Jaroslav Záruba byl in memoriam povýšen na majora.
• Kříž obrany státu ministra obrany České republiky^[8]

Odkazy

Reference

Literatura

• KOS, Vladimír. Major Jaroslav Záruba: příběh třeboňského vlastence. 1. vyd. Jindřichův Hradec: Epika, 2018. 123 s. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Záruba na Wikimedia Commons