Johan de Witt
Narození	24. září 1625 Dordrecht
Úmrtí	20. srpna 1672 (ve věku 46 let) Groene Zoodje nebo Haag
Příčina úmrtí	lynčování
Alma mater	Univerzita v Leidenu
Povolání	matematik, politik, advokát a spisovatel
Nábož. vyznání	Reformovaná nizozemská církev
Choť	Wendela Bicker (od 1655)[1]
Děti	Johan de Witt
Rodiče	Jacob de Witt[1]
Rod	De Witt
Příbuzní	Cornelis de Witt (sourozenec) Andries de Witt (strýc) Cornelis de Graeff (strýc) Pieter de Graeff (bratranec) Andries Bicker (tchán) Jan Gerritsz. Bicker (tchán) Cornelis Johansz de Witt a Johan III. de Witt (vnoučata)
Funkce	Pensionary (1650–1653) Velký penzionář (1653–1672) strážce pečeti (1660–1672)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johan de Witt, též Jan de Witt. (24. září 1625 – 20. srpna 1672) byl nizozemský politik v 17. století, v době největší nizozemské koloniální expanze. Byl rovněž významným matematikem a právníkem, své matematické teorie aplikoval i do ekonomické správy země.

Život

Jan de Witt pocházel ze staré patricijské rodiny města Dodrechtu. Dostalo se mu vynikajícího vzdělání. V letech 1653 až 1672 zastával funkci velkého penzionáře, která byla nejvyšší politickou funkcí ve Spojených provinciích nizozemských a přibližovala se dnešní funkci premiéra. Byl rozhodným odpůrcem rodu Oranžských, krátce po svém nástupu do úřadu, roku 1654 prosadil zákon, vylučující Oranžské z vysokých státních funkcí. K jeho největším úspěchům patřilo uzavření míru s Anglií roku 1654, druhý mír s Anglií roku 1667 (smlouva v Bredě) a vytvoření trojaliance s Anglií a Švédskem roku 1668. Jeho vláda byla republikánská a oponovala monarchistickým snahám oranžistů. Proti nim byl namířen de Wittův edikt z roku 1667, zakazující spojení funkcí hlavy státu a vrchního velitele vojsk pod jednu osobu. Spolupracovníkem a rádcem Johana de Witta byl jeho bratr, finančník a dodrechtský starosta Cornelis de Witt. Vláda de Wittů se opírala především o vrstvu obchodníků, finančníků a velkých pozemkových vlastníků, naopak vojskem, námořníky a městskou chudinou byli bratři nenáviděni.

Osud Johana a jeho bratra se naplnil po vpádu francouzských a anglických vojsk do Nizozemska roku 1672. Jejich politika dorozumění s Francií vyvolala v Nizozemí velkou nespokojenost, jíž dokázal využít Vilém III. Oranžský, prosazený svými stoupenci jako vrchní velitel nizozemských vojsk. Vilém krátce nato nechal nepopulárního Cornelise de Witta uvěznit v Haagu. Když Johan vyjednával o propuštění svého bratra, kolem věznice se srotil dav, demonstrující za okamžité potrestání de Wittů. Oranžistický důstojník Cornelis Tromp vedl dav do útoku proti věznici, při němž byli de Wittové vyhozeni z okna, jejich těla pověšena na šibenici a rozsápána, lidé prý dokonce jejich části snědli.^[2]

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Johan de Witt na Wikimedia Commons

Reference

Literatura

• Herbert H. Rowen, John de Witt, grand pensionary of Holland, 1625-1672. Princeton, N.J.: Princeton University Press, 1978.