A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Jan Vlasák | |
---|---|
Jan Vlasák jako Alois Valenta v televizním seriálu První republika (2013) | |
Narození | 3. února 1943 (81 let) Čáslav Protektorát Čechy a Morava |
Alma mater | Janáčkova akademie múzických umění |
Choť | Eliška Vlasáková |
Děti | Jan Vlasák ml. Andulka Vlasáková Barunka Vlasáková |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Vlasák (* 3. února 1943 Čáslav) je český herec.
Biografie
Narodil se v roce 1943 v Čáslavi a vyrůstal v blízké vesnici Dolní Bučice. Údajně již v pěti letech bylo jeho snem stát se hercem, a proto po večerech utíkal z domova na zkoušky ochotnického divadelního souboru v Dolních Bučicích. I přes zásadní nesouhlas otce, který chtěl, aby se syn stal inženýrem, si o pár let později u těchto ochotníků zahrál několik drobných rolí.[1][2]
Vystudoval čáslavské reálné gymnázium a poté, když se dvakrát za sebou neúspěšně pokusil o přijetí na pražskou DAMU (v mezidobí pracoval jako kulisák v kolínském divadle), složil napoprvé přijímací zkoušky na brněnskou Janáčkovu akademii múzických umění (JAMU). Již během studia vystupoval v prvních profesionálních úlohách, v malých rolích na scéně brněnského Státního divadla – hrál například v Dürrenmattově Herkulovi a Augiášově chlévě 8. poslance, v Brechtově Matce Kuráži a jejich dětech písaře z Čech a také dostal roli Havlíka v Tylově Janu Husovi. Během studií se oženil a jeho ženě se narodilo první dítě. Studium činoherního herectví na JAMU završil v roce 1966[3][4] absolventským představením Skleněný zvěřinec dramatika Tennessee Williamse v režii Aloise Hajdy, v němž ztvárnil roli Toma Wingfielda.[1][2]
Nabídku stát se jedním z prvních herců vznikajícího brněnského Divadla na provázku z rodinných důvodů odmítl (s angažmá nebyl spojen stabilní příjem) a nastoupil do Slováckého divadla v Uherském Hradišti; od ředitele Divadla na provázku Petra Scherhaufera si kvůli tomu vysloužil přezdívku „Zrádce věci divadelní“. V Uherském Hradišti setrval do roku 1969;[5] v Komedii plné omylů zde sehrál první ze svých četných shakespearovských postav a vystoupil zde také v první velké roli Kristiána v Cyranovi z Bergeracu.[1][2]
V roce 1969 přijal angažmá v ostravském Divadle Petra Bezruče a po čtyřech sezónách přestoupil do tamního Státního divadla, kde strávil následujících devět let (1972–1980)[5] a kde ztvárnil řadu zásadních rolí včetně Cyrana či Hamleta. Setkal se zde i s hereckými kolegy, kteří ho provázeli v další herecké kariéře – pařili k nim například Jan Kačer, Radim Koval, Jitka Smutná nebo Tomáš Töpfer. Když Jan Kačer po velkém úspěchu ostravské inscenace Rváči obdržel v roce 1979 nabídku režírovat v pražském Divadle E. F. Buriana, odvedl s sebou do angažmá i Jana Vlasáka. Ten zde však setrval jedinou sezónu 1980–1981 a v roce 1981 odešel do Státního divadla Brno, kde byla jeho první rolí titulní postava v Shakespearově Othellovi. Režisér Alois Hajda mu od počátku věnoval důvěru a obsadil ho do hlavních rolí v různých hrách – Jan Vlasák díky tomu ztvárnil například Salieriho v Amadeovi, Mánka v Gazdině robě, Francka v Maryše či profesora Higginse.[6][2]
V roce 1984 Jan Vlasák získal angažmá v Praze v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého. Jeho první rolí byl Jago v Othellovi. Do roku 1990 včetně vystoupil na scéně tohoto divadla téměř ve dvaceti inscenacích (Clárin v inscenaci Život je sen, Candidae v Krobotově inscenaci Candide [7] aj.); kromě toho hrál s pražským Studiem Bouře (Scaramouche-Dobčinskij v Lásky hra osudná aneb Revizor na Žižkově, šašek Feste ve hře Dvanáctá noc aneb Ať si to každý přebere jak chce).[6]
Na přelomu let 1988 a 1989 jej režisér František Derfler přizval ke spolupráci v rámci tehdy vzniklého bytového „Divadla u stolu“ na hře (scénickém čtení filozofických esejů významného českého myslitele Josefa Šafaříka) Průkaz totožnosti. Dne 17. listopadu 1989 se zúčastnil demonstrace a během následujících dnů jezdil na venkov, kde promlouval k odborářům a dělníkům. Do aktivní politiky ovšem nikdy nevstoupil a pokračoval v herecké kariéře.[8][2]
V roce 1990 přijal nabídku angažmá v pražském Národním divadle, kde setrval do roku 2000;[5] zde – alespoň zpočátku – účinkoval v několika významných rolích – ztvárnil například Jana Marhoula, Charlese ve Smrti obchodního cestujícího či Písania v Cymbelínovi. V době angažmá v Národním divadle se podílel i na jiných projektech, účinkoval v literárních večerech pořádaných Lyrou Pragensis, vystupoval v inscenacích A studia Rubín, Divadla v Řeznické či v divadle Ta Fantastika. V roce 1997 se zúčastnil mezinárodního projektu s divadlem Black Box Praha, pro které v angličtině nazkoušel roli v dramatu Translations Briana Friela.[8][2]
Od poloviny 90. let do roku 2005 působil také jako pedagog na VOŠ herecké v Praze-Michli, a to vždy po tři roky ve dvojici s některou hereckou kolegyní: Marií Málkovou, Lenkou Termerovou a Jitkou Smutnou.[9][2]
Po odchodu z Národního divadla přijal na krátkou dobu angažmá v Divadle Rokoko, kde ztvárnil např. postavu Willyho Lomana ve Smrti obchodního cestujícího. Souběžně hrál i v jiných divadlech a projektech – například v Divadle v Řeznické účinkoval v Ionescově hře Král umírá a v Jarryho Králi Ubu (s Jaroslavem Duškem), účinkoval opakovaně v rámci Letních shakespearovských slavností (např. Malvolio ve hře Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete v režii Viktora Polesného) či ve smíchovském Švandově divadle. V roce 2004[5] odešel z Rokoka na volnou nohu, ale v roce 2006 nastoupil do Městských divadel pražských, kde působí dodnes. I v tomto angažmá ztvárnil řadu velkých rolí – např. Arganta ve Scapinových šibalstvích, Knoflíkáře v Peeru Gyntovi, Tatínka ve Zlatých úhořích či titulní úlohu v Králi Learovi.[9][2]
Zatím nejnovějšími jsou hlavní role Kníže vídeňský Vincentio v inscenaci Něco za něco (2018, Divadlo pod Palmovkou) a André, osmdesátník (trpící Alzheimerovou chorobou) v inscenaci Otec (2017, Divadlo Rokoko).[10][11]
Účinkoval v řadě televizních inscenací a seriálů (Tři králové, PF 77, Hodina tance a lásky, Ordinace v růžové zahradě, Cesty domů, Cukrárna, Cirkus Bukowski, První republika) a filmů (Výchova dívek v Čechách, Milenci a vrazi, Vratné lahve, Bathory), příležitostně spolupracuje se zahraničními produkcemi (filmy Duna, Hostel), po mnoho let pracuje v rozhlase a v dabingu.[9][2]
Rodina
S manželkou Eliškou, psycholožkou a spisovatelkou, žije již přes padesát let. Mají spolu tři děti – syna Jana (žije dlouhodobě v zahraničí), Barunku (kvůli diagnóze simplexní schizofrenie žije od 18 let v ústavu v Seleticích) a Andulku.[12]
Dílo
Rozhlasové role
- 1994 Milan Navrátil na motivy arabské pohádky: O rybáři a člověku z moře, účinkovali: Blanka Bohdanová, Jan Vlasák (rybář Abdalláh), Petr Štěpánek, Jaroslav Satoranský, Stanislav Fišer, Vladimír Brabec, Sylva Turbová, Miroslava Pleštilová, Jiří Holý a Jiří Šrámek. Režie: Maria Křepelková[13]
- 2019 David Greig: Vzdálené ostrovy, Český rozhlas, překlad David Drozd. Rozhlasová úprava a dramaturgie Martin Velíšek. Hudba Jan Šikl. Režie Petr Mančal. Osoby a obsazení: Kirk - majitel ostrova (Jan Vlasák), Kirkova neteř (Ivana Uhlířová), John - přírodovědec (Marek Holý) a Robert - přírodovědec (Jiří Racek) a (Rostislav Novák).[14]
- 2020 – Alois Jirásek: Lucerna (Praha)[15]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c BALONOVÁ, Izabela. Jitka Smutná, Jan Vlasák – herecká a pedagogická metoda. Praha, 2010, s. 9. Diplomová práce. Přístup také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/89787
- ↑ a b c d e f g h i KRATOCHVÍLOVÁ, Zdena a ZNOJILOVÁ, Veronika. Jan Vlasák. Gymnázium Čáslav, 2009/2010. Nepublikováno.
- ↑ TOMEŠ, Josef a kol. Český biografický slovník XX. století. III. díl, Q–Ž. V Praze: Paseka, 1999, s. 468. ISBN 80-7185-248-1.
- ↑ Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 161.
- ↑ a b c d FIKEJZ, Miloš. Český film: herci a herečky. III. díl, S–Ž. Praha: Libri, 2008, s. 699. ISBN 80-7277-331-3.
- ↑ a b BALONOVÁ, Izabela. Jitka Smutná, Jan Vlasák – herecká a pedagogická metoda. Praha, 2010, s. 10. Diplomová práce. Přístup také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/89787
- ↑ Candide. In: Virtuální studovna Divadelního ústavu . ©2018 . Dostupné z: http://vis.idu.cz/ProductionDetail.aspx?id=10250&mode=0
- ↑ a b BALONOVÁ, Izabela. Jitka Smutná, Jan Vlasák – herecká a pedagogická metoda. Praha, 2010, s. 11. Diplomová práce. Přístup také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/89787
- ↑ a b c BALONOVÁ, Izabela. Jitka Smutná, Jan Vlasák – herecká a pedagogická metoda. Praha, 2010, s. 12. Diplomová práce. Přístup také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/89787
- ↑ Něco za něco. In: Virtuální studovna Divadelního ústavu . ©2018 . Dostupné z:http://vis.idu.cz/ProductionDetail.aspx?id=48650&mode=0
- ↑ Otec. In: Virtuální studovna Divadelního ústavu . ©2018 . Dostupné z: http://vis.idu.cz/ProductionDetail.aspx?id=47930&mode=0
- ↑ VLASÁK, Jan a OPLATKOVÁ, Martina. Jan Vlasák: Člověk nemůže jen lízat smetanu. Naše rodina. 2008, č. 6 (5. 2. 2008).
- ↑
- ↑ VELÍŠEK, Martin. David Greig: Vzdálené ostrovy. Vltava . Český rozhlas, 2019-09-03 . Dostupné online.
- ↑ VENCLOVÁ, Renata; HLAVICA, Lukáš. Alois Jirásek: Lucerna. Pohádková hra z českého podzámčí o poddanství, strachu z vrchnosti a odvaze postavit se za svá práva . Český rozhlas, 2020-03-13 . Dostupné online.
Literatura
- BALONOVÁ, Izabela. Jitka Smutná, Jan Vlasák – herecká a pedagogická metoda. Praha, 2010. 92 s. Diplomová práce. Ved. práce Mgr. Martin Pšenička, Ph.D. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Přístup také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/89787
- KRATOCHVÍLOVÁ, Zdena a ZNOJILOVÁ, Veronika. Jan Vlasák. Gymnázium Čáslav, 2009/2010. Nepublikováno.
- Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 229, 230, 340, 353, 473, 474.
- FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 699–701.
- Postavy brněnského jeviště: umělci Národního, Zemského, Státního a Národního divadla v Brně: Český divadelní slovník. III, 1884–1994. Uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno: Národní divadlo, 1994. 791 s. S. 139–141.
- TOMEŠ, Josef a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 468.
- VLASÁK, Jan a RESLOVÁ, Marie. Jan Vlasák: Jsem sám sobě překážkou. Divadelní noviny . Publikováno 4. února 2015 . Dostupné z: http://www.divadelni-noviny.cz/jan-vlasak-jsem-sam-sobe-prekazkou
- ANDREJSKOVÁ, Jana a kol. To je let--: 1880–1975–2010: 130 let Gymnázia a 35 let Střední odborné školy pedagogické Čáslav. Čáslav: Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická ve spolupráci s Helma Beta, 2010. 103 s. ISBN 978-80-254-6748-0.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Vlasák na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Vlasák (herec)
- Jan Vlasák v databázi Archivu Národního divadla
- Jan Vlasák v archivu Národního divadla Brno
- Jan Vlasák ve Filmovém přehledu
- Jan Vlasák v Česko-Slovenské filmové databázi
- Jan Vlasák ve Filmové databázi
- Jan Vlasák na Kinoboxu
- Jan Vlasák v Internet Movie Database (anglicky)
- Jan Vlasák na Dabingforum. cz
- Jan Vlasák na stránkách Městských divadel pražských
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk