Jan Plovajko
Narození	5. února 1922 Tuří Bystrá, Podkarpatská Rus Československo
Úmrtí	11. ledna 2020 (ve věku 97 let) Trutnov Česko Česko
Národnost	Československá
Povolání	voják a veterán
Ocenění	Řád Bílého lva (2010)
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Jan Plovajko (5. února^[1] 1922 Tuří Bystrá, Podkarpatská Rus – 11. ledna 2020 Trutnov) byl československý a český plukovník rusínského původu. Za druhé světové války se účastnil bojů na východní frontě v československých jednotkách. Byl vězněn v gulagu a za komunistického režimu pracoval nejprve jako technik a po okupaci jako dělník. Dne 28. října 2010 byl oceněn Řádem Bílého lva za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost.^[2][3]

Život

Narodil se do rodiny Vasila Plovajka a Oleny roz. Huštanové. Rodiče měli zemědělskou usedlost, na kterou jeho otec musel vydělat v Argentině. Jako jediný z dětí v rodině mohl studovat gymnázium v Užhorodě. V roce 1939, po maďarské invazi na Podkarpatskou Rus, utekl stejně jako jeho strýc a bratr^[1] do Sovětského svazu. Za překročení hranice byl zatčen, obviněn ze špionáže a odsouzen na tři roky do gulagu Norillag za polárním kruhem.^[2]

Po amnestii se přihlásil do jednotky československé armády v SSSR. Zúčastnil se několika významných bitev, mj. bitvy o Kyjev, bitvy o Bílou Cerkev, bitvy u Jasla, bitvy na Dukle či bojů o Liptovský Mikuláš. Během bitvy o Kyjev zemřel jeho starší bratr Vasil.^[2]

Po válce Plovajko zůstal v armádě, prošel důstojnickým kurzem a stal se velitelem kasáren v Trutnově. V polovině roku 1948 vznesla Státní bezpečnost proti Janu Plovajkovi obvinění ze záškodnické činnosti, kontaktu s cizím nepřítelem a vraždy.^[4] Veškerá obvinění byla zrušena, ale v roce 1950 byl z rozhodnutí ministra obrany Alexeje Čepičky „z důvodů opakovaných poklesků“^[1] propuštěn z armády. Pracoval v různých profesích, do roku 1968 jako stavební technik. V roce 1977 odešel do důchodu jako dělník na stavbě pražského metra.^[1]

Po roce 1989 byl aktivní ve Vojenském sdružení rehabilitovaných, Československé obci legionářské a Českém svazu bojovníků za svobodu.^[4][3]

S rodinou žil v Trutnově a se svou ženou vychoval tři děti.^[1] Dne 18. dubna 2011 obdržel čestné občanství města Trutnova.^[5]

Plukovník Plovajko zemřel 11. ledna 2020 v Trutnově, poslední rozloučení s vojenskými poctami se konalo 24. ledna v Trutnově.^[6]

Vyznamenání

• Československý válečný kříž 1939
• Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
• Československá medaile za zásluhy I. stupně
• Pamětní medaile československé armády v zahraničí
• Dukelská pamětní medaile
• Pamětní medaile k 20. výročí Slovenského národního povstání
• Pamětní medaile k 20. výročí osvobození ČSSR
• Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945, SSSR
• Jubilejní medaile 60. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945 – Rusko, 2005
• Kříž obrany státu ministra obrany České republiky, ČR
• Řád Bílého lva, III. třída – vojenská skupina, ČR

Odkazy

Reference

Související články

• Seznam osobností vyznamenaných 28. října 2010

Externí odkazy

• Jan Plovajko na portálu Paměť národa
• Mise – dokument České televize z cyklu Neznámí hrdinové – Pohnuté osudy (možnost on-line přehrání)