A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
PhDr. Jan Opočenský | |
---|---|
Narození | 26. května 1885 Most Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 4. ledna 1961 (ve věku 75 let) Paříž Francie |
Povolání | archivář, historik a diplomat |
Příbuzní | Karel Opočenský (sourozenec) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Jan Opočenský, též Hanuš Opočenský (26. května 1885, Most[1] – 4. ledna 1961, Paříž) byl československý diplomat, archivář a historik. Byl starším bratrem šachového mistra Karla Opočenského.
Život
Narodil se v Mostě 26. května 1885 jako prvorozený syn zednickému mistrovi Johannu Opočenskému. Z Mostu se ovšem rodina během několika let přestěhovala[2] do Prahy. Zde studoval na gymnáziu a poté se zapsal na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity ke studiu historie a filozofie. Po univerzitních studiích složil ještě státní zkoušku z archivnictví a knihovnictví na Institutu pro rakouský dějezpyt ve Vídni.
Praxi zahájil v rodovém archivu Schwarzenberků v Třeboni, kde ovšem dlouho nezůstal. Vrátil se do Prahy a v roce 1910 byl přijat do Místodržitelského archivu. Po jeho transformaci na Archiv ministerstva vnitra v roce 1918 se podílel mimo jiné na rakousko-československé archivní rozluce spočívající v rozdělení historických písemností mezi nově vzniklé státy. V roce 1920 nastoupil na ministerstvo zahraničních věcí, kde dostal za úkol vybudovat archiv. V čele archivu ministerstva zahraničních věcí stál do roku 1935, kdy se stal generálním konzulem v Paříži. V této funkci setrval až do konce první republiky.
V prosinci 1938 ho Edvard Beneš, který od října 1938 žil v zahraničí, pověřil získávat zprávy o činnosti domácího odboje. Vláda druhé republiky v roce 1939 povolala Opočenského zpět do Prahy. Zde se spolu s Ladislavem Karlem Feierabendem snažil přispět k formování nejprve domácího a poté i zahraničního odboje. Vývoj událostí v protektorátu a obavy o další osud rodiny jej donutily k odchodu do exilu. Nejprve odjel v srpnu 1939 do Dubrovníku, cestou mu prezident Beneš poslal z Londýna vzkaz, aby odjel do Paříže.
Po vytvoření Československého národního výboru v Paříži a jeho uznání Francií a Velkou Británií pomáhal Opočenský vytvářet zázemí československého exilu. Benešovi pravidelně zasílal do Londýna zprávy o činnosti francouzského ministerstva zahraničí, ale i o poměrech v rakouské či polské emigraci. Po pádu Francie přesídlil do Londýna a také zde pokračoval v práci pro prezidenta Beneše. Roku 1944 byl jmenován členem komise k restituci uměleckých předmětů. Komise měla pátrat po osudu kulturních památek ukradených Němci. V komisi setrval do roku 1946.
Po skončení druhé světové války pracoval opět v archivu ministerstva zahraničních věcí v Praze. V roce 1946 byl však pověřen zastupovat Československo při UNESCO v Paříži. V létě 1948 byl zproštěn funkce a měl se vrátit do Prahy. V zahraničí však již zůstal, zemřel 4. ledna 1961 v Paříži.
Dílo
Během svého působení v Místodržitelském archivu se věnoval habsburské protireformaci a svůj výzkum publikoval v díle Protireformace v Čechách po bitvě na Bílé hoře (1914) – dostupné online. Po odchodu do archivu ministerstva zahraničních věcí se jeho pozornost obrátila jednak k politickým dějinám 19. století, ale především k soudobým dějinám, zejména k rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku Československé republiky. Jeho práce Vznik Andrassyovy nóty z 28. října 1918 (1925), 14. říjen 1918 (1926), Kritické poznámky o 28. říjnu 1918 (1926) či Cesta českých politiků do Švýcar v říjnu 1918 (1927) předcházely dvěma syntézám, kterými byly Vznik národních států v říjnu 1918 (1927) a Konec monarchie rakousko-uherské (1928). Poslední prací z tohoto období jsou Politické dějiny poválečné (1933).
Svou publikační činnost nepřerušil ani v době války. V letech 1940–1945 uveřejňoval úvahy s mezinárodněpolitickou tematikou v týdeníku Čechoslovák nebo v časopise ministerstva zahraničních věcí The Central European Observer. Na konci svého pobytu v Londýně napsal rozsáhlou zprávu určenou ministerstvu zahraničí, ve které vylíčil svou válečnou činnost. Nakladatelství Karolinum vydalo v roce 2001 edici Opočenského válečných deníků z let 1940–1945.
Odkazy
Literatura
- Jindřich Dejmek, Jan Opočenský: Obituarium se čtyřicetiletým zpožděním, Zpravodaj Historického klubu 11, 2000, č. 2, s. 52–54
- kolektiv autorů: Formování československého zahraničního odboje v letech 1938–1939 ve světle svědectví Jana Opočenského, Praha 2000
- Jana Čechurová – Jan Kuklík: Humor s politickým podtextem ve válečném deníku Jana Opočenského, Časopis Národního muzea, roč. 170, 2001, č. 1–2, s. 82–88
- Jan Opočenský: Válečné deníky Jana Opočenského, Praha 2001
- Jana Čechurová – Jan Kuklík: Historikovy hovory s prezidentem o minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Válečná setkání Jana Opočenského a Edvarda Beneše, Český časopis historický, roč. 101, 2003, č. 4, s. 854–881
Reference
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Opočenský
- Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Opočenský Jan
- Podrobný životopis na stránkách města Mostu
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk