Jan Erazim Sojka
Narození	2. prosince 1826 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	24. srpna 1887 Vídeň Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání	spisovatel, básník a novinář
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Jan Erazim Sojka, též Johannes Erasmus Sojka (2. prosince 1826 Praha^[1][2] – 24. srpna 1887 Vídeň^[3]) byl český básník, spisovatel a novinář.

Život

Narodil se v rodině krejčovského mistra Jana Sojky (1790 nebo 1793–1859) a jeho manželky Františky Sedláčkové.^{[1][p 1]} Byl nejstarší ze sedmi dětí.^[4] Vystudoval piaristické gymnázium a přihlásil se na filosofickou fakultu. Během revoluce 1848 se jí aktivně zúčastnil. (Ottův slovník naučný udává, že spolu se svým přítelem J. V. Fričem bojoval na barikádách.^[5]) Po porážce povstání byl nucen opustit Prahu a několik let se skrývat; cestoval po Rakousku, Německu a Itálii.

Do Prahy se vrátil okolo roku 1854 a dne 13. května 1856 se oženil s Johanou Baumaierovou (* 1832, též psána Baumeisterová).^[6] V Praze byl knihovníkem,^[6] přispíval do časopisů a pokoušel se vydávat časopisy vlastní. Poté, co J. V. Frič odešel v roce 1859 do emigrace, spolupracoval především s Karlem Sabinou, zejména na díle Naši mužové, u kterého byl Sabina dle novějších výzkumů autorem koncepce i iniciátorem. (Protože Sabina byl po roce 1849 odsouzen, nemohl po svém omilostnění publikovat; Sojka kryl jeho díla svým jménem.)^[2]

Neúspěchy, které provázely jeho literární činnost, vedly k rozhodnutí odejít do Vídně kde vstoupil do státních služeb. Z české vlastenecké společnosti byl vyobcován poté, co v roce 1863 zveřejnil v drážďanském časopise Illustriertes Familienjournal článek Deutsche und Czechen, ve kterém popsal český národ jako závislý na Němcích. Prudkými reakcemi v českém tisku byl označen za zrádce a odpadlíka.^[7]

Ve vládní tiskové kanceláři pořizoval výtahy a překlady z českých novin. Po mnohaletém působení odešel do důchodu s titulem císařského rady. Vždy se hlásil ke svému národu a své děti vychoval česky.^[8]

Dílo

Časopisy

V letech 1859–1860 byl redaktorem časopisu Jasoň a v roce 1862 časopisu Posel míru, kterého vyšla pouze dvě čísla. Přispíval do řady českých i německých časopisů.^[2]

Knižní vydání

• Nad hrobem K. Havlíčka Borovského (1861)
• Naši mužové (1862), sbírka dvaceti životopisů významných slovanských osobností (16 Čechů, 4 příslušníci jiných národů), napsaná ve spolupráci s Karlem Sabinou. Dostupné online
• Starý věk (1862), obraz nejstarších dějin

Dílo Naši mužové vydal též posmrtně Melantrich (1953).

Zajímavost

Jan Neruda věnoval pozornost Janu Erazimu Sojkovi v souvislosti s havlíčkovskou slavností v Borové v roce 1962, kde chtěl Sojka veřejně vystoupit a jeho vystoupení bylo přerušeno. Ve fejetonu Pan J. E. Sojka, posel míru reagoval Neruda satiricky na Sojkův popis této události v časopise Posel míru, mezi jiným si povšiml jeho nedokonalé češtiny a slohu.^[9]

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Erazim Sojka na Wikimedia Commons
• Autor Jan Erazim Sojka ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Erazim Sojka
• Sojka Jan Erazim. In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1905. Dostupné online. Svazek 23. S. 612.
• Literatura. Zlatá Praha. 41/1886-1887, s. 655. Dostupné online. 
• Jan Erazim Sojka v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR