PhDr. Ivo Václav Fencl, CSc.
Narození	5. února 1938 Rokycany Československo Československo
Úmrtí	3. října 2019 (ve věku 81 let)
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	spisovatel, novinář, literární kritik, divadelní kritik, historik, publicista a literární historik
Choť	Milena Fenclová
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Ivo Václav Fencl (5. února 1938 v Rokycanech^[1] – 3. října 2019^[2]) byl český literární historik a kritik, publicista a esejista, nezávislý komentátor, fejetonista a glosátor.

Život

Titul doktora filozofie získal v roce 1966 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, titul CSc. v oboru věd a umění obhájil 1991. Učil na řadě škol od základních po vysoké, byl krajským metodikem Krajského pedagogického ústavu v Plzni, učitelem na VPŠ tamtéž. Za normalizace prošel řadou zaměstnání (pekárny, řidič osobních i nákladních vozů) a získal několik profesních kvalifikací. Od roku 1984 pracoval jako vychovatel v Jedličkově ústavu. V 90. letech byl pedagogem na Pedagogické fakultě UK v Praze, školním inspektorem ČR pro speciální školství a diagnostikem v Pedagogicko-psychologické poradně. Od roku 2001 do roku XXX (?) působil jako pedagog na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni.

V letech 1964–1970 publikoval v Plameni, Literárních novinách, Diagnostice Bratislava a odborných časopisech SPN, po roce 1974 jen samizdatově. Po převratu přispíval do Literární revue, A almanachu autorů, Kmene, Tvaru, Lidových novin, Svobodného slova, Práva, Hospodářských novin, MF Dnes, Deníků Bohemia, Britských listů a na portál Česká škola. Byl členem Syndikátu českých novinářů a IFI.

Jména pod nimiž publikoval

V letech 1964 až 1970 vycházela jeho díla pod občanským jménem Ivo Fencl, poté vydával díla samizdatem, a to až do roku 1989 pod různými pseudonymy Jan Odnykud, Martin Bělský či pod jménem partnerky Mileny Veselé (PaedDr. Miloslava Fenclová-Bělská, hudební pedagožka, nar. 1941). Od roku 2008 publikoval pod jménem Ivo Václav Fencl z důvodu jednoznačného odlišení od svého syna Ivo Fencla (nar. 1964).

Výběr bibliografie

• Vize a iluze skupiny Květen (Příspěvek k morfologii české literatury po druhé světové válce) (1993)
• Mimozemšťan a Anděl "Dobroděj" v Radbuzově? (2010)
• Jan Odnykud. Výběr z básní - něžných, erotických, filosofických a mystických (vydavatel a editor PhDr. Ivo Fencl, CSc, 2011, grafiky Josefa Kábrta, Jana Kavana, Emila Kotrby, Jiřího Samka a "J. K.")
• Básnické mezisvěty otců a jejich dcer (2012 pod pseudonymem Martin Bělský)
• Když už jsi muž, tak vlasti služ (2013)
• Básnické mezisvěty otců a jejich synů k prahu bolesti (2014)

Reference

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivo Václav Fencl
• Články Ivo Fencla na Britských listech
• http://www.czechlit.cz/nove-knihy/jan-odnykud/^{[nedostupný zdroj}
• Po Nerudovi a Březinovi vyšly další verše o kosmu (Plzeň. kulturní přehled Kultura, příl. Plzeň. deníku 27. 8. 2012, redakční článek)

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.