JUDr. Ivan Sekanina
Ivan Sekanina
Narození	31. října 1900 Nové Město na Moravě Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	21. května 1940 (ve věku 39 let) koncentrační tábor Sachsenhausen-Oranienburg Německá říše Německá říše
Místo pohřbení	Hřbitov Malvazinky
Alma mater	Univerzita Karlova Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	spisovatel, advokát, novinář, právník a redaktor
Ocenění	Řád Bílého lva (1949) in memoriam
Politická strana	Komunistická strana Československa
Choť	Gertruda Sekaninová-Čakrtová
Rodiče	František Sekanina
Příbuzní	Růžena Reichstädterová teta
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ivan Sekanina (31. října 1900 Nové Město na Moravě – 21. května 1940 koncentrační tábor Sachsenhausen-Oranienburg) byl levicový novinář, obhájce pronásledovaných komunistických představitelů a bojovník proti fašismu^[1] Byl synem básníka a kritika Františka Sekaniny a jednou z předních levicových osobností meziválečného období.

Život

V letech 1919–1923 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, a zpočátku měl poměrně blízko k národně-socialistické straně. Později, inspirován svým přáteli, politikem Bohuslavem Vrbenským a básníkem Jiřím Wolkerem,^[2] se přiklonil k levici.^[3] Do Komunistické strany Československa vstoupil roku 1925,^[1] nabídl straně své právnické služby a stal se právním zástupcem komunistické strany a Rudého práva.^[3] Tato jeho práce ovšem odrazovala řadu klientů.^[2]

Sekanina se přátelil s mnohými předními komunisty té doby – mj. s Fučíkem, Vančurou, Clementisem, Slánským, Švermou, Kopeckým a dalšími. V roce 1933 v jeho kanceláři začala pracovat Gertruda Stiassna, kterou si v roce 1935 vzal.^[2] Od roku 1938 vedli svou kancelář společně.^[3]

Stal se významným obhájcem obviněných dělníků a komunistů.^[2] Historik Jiří Pernes charakterizuje jeho advokátní styl takto: „Nešlo mu vůbec o spravedlnost, nezkoumal podstatu sporu, záleželo mu jen na tom, aby komunisty uchránil od trestu, třeba zaslouženého.“^[2] Silně se angažoval v inscenovaném procesu s G. Dimitrovem a jeho druhy, obviněnými v roce 1933 ze zapálení Říšského sněmu. Původně se měl stát v lipském procesu obhájcem spoluobžalovaného předsedy poslanecké frakce E. Torglera, ale říšská justice to nedovolila. Obhajoba se však změnila v obžalobu fašismu, a to nebylo Sekaninovi odpuštěno. Nakonec museli být obžalovaní osvobozeni.^[4]

Ve 30. letech byl spoluzakladatelem a funkcionářem mnoha levicových a antifašistických organizací – Společnosti pro hospodářské a kulturní sblížení se SSSR, Levé fronty,^[1] Svazu přátel SSSR, Výboru na pomoc demokratickému Španělsku, Ligy pro lidská práva, Šaldova komitétu, Socialistické akademie a Divadla E. F. Buriana D 34.^[1] Roku 1938 se stal jedním z organizátorů petiční akce čs. inteligence na obranu republiky před hitlerovskou agresí Věrni zůstaneme. Spolu s filosofem a sociologem Josefem Fischerem koncipoval definitivní text této vlastenecké a antifašistické výzvy.^[2]

Zatčen byl ihned po příchodu nacistů 16. března 1939. Vězněn byl nejprve na Pankráci, později byl převezen do Berlína, kde s ním byl připravován politický proces.^[4] Po vypuknutí druhé světové války se stal připravený proces zbytečným a Sekanina byl deportován do koncentračního tábora Sachsenhausen,^[3] kde 21. května 1940 zahynul. Před smrtí přijal katolickou víru.^[5]

V roce 1949 byl Ivan Sekanina in memoriam vyznamenán Řádem bílého lva.^[4]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Sekanina na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivan Sekanina
• Pro obhájce dělníků Ivana Sekaninu přišlo gestapo hned v první den vyhlášení protektorátu Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobné informace o životě Ivana Sekaniny, vzpomínky přátel.