A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
| Mezinárodní vesmírná stanice | |
|---|---|
.jpg) ISS v listopadu 2021 | |
 Znak Mezinárodní vesmírné stanice | |
| Základní informace | |
| COSPAR | 1998-067A |
| Volací znak | NA1SS, RS0ISS |
| Stálá posádka | 7 osob |
| Start prvního modulu | Zarja: 20. listopadu 1998 |
| Stav | aktivní |
| Hmotnost | 419 725 kg |
| Délka | 73 m (podél osy modulů) |
| Výška | 27,5 m |
| Šířka | 109 m (podél osy hlavního nosníku) |
| Obytný objem | 915,6 m³ |
| Tlak vzduchu | 1013 hPa |
| Perigeum | 418 km |
| Apogeum | 422 km |
| Sklon dráhy | 51,64° |
| Doba oběhu | 92,68 minuty |
| Oběhů za den | 15,54 |
| Oběhů celkem | >141 000 (k srpnu 2023) |
| Dnů na oběžné dráze | 9290 |
| Dnů s posádkou | 8577 |
| Konfigurace | |
 | |
| Moduly Mezinárodní vesmírné stanice, srpen 2021 | |
Mezinárodní vesmírná stanice (anglicky International Space Station, rusky Междунаро́дная косми́ческая ста́нция, МКС), známější pod zkratkou ISS, je v současné době jediná trvale obydlená vesmírná stanice. První díl stanice, modul Zarja, byl vynesen na oběžnou dráhu 20. listopadu 1998. Od 2. listopadu 2000, kdy na stanici vstoupila první stálá posádka, je trvale obydlena. V současné době je posádka, která se každých 6 měsíců obměňuje, tvořena 7 členy.[1] Stanice je umístěna na nízké oběžné dráze Země ve výšce kolem 400 km. Při průměrné rychlosti okolo 7 700 m/s (27 720 km/h) pak pravidelně obíhá Zemi s periodou cca 92 minut.
V mnoha ohledech ISS reprezentuje sloučení předchozích plánovaných nezávislých stanic, ruské stanice Mir 2 a americké Freedom. Kromě ruských a amerických modulů plánovaných pro tyto stanice je ke stanici připojen evropský laboratorní modul Columbus a japonský laboratorní modul Kibó. Kosmonauti musí mluvit anglicky a rusky.[2]
Mezinárodní vesmírná stanice je společným projektem pěti kosmických agentur: NASA, Roskosmos, JAXA, CSA a ESA (účastní se 11 z jejích členů; Belgie, Dánsko, Francie, Německo, Itálie, Nizozemsko, Norsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie).[3] Základní rozdělení je na ruský a americký segment. Do ruského segmentu patří šest obyvatelných modulů. Do amerického segmentu patří sedm obyvatelných modulů, jejichž podpůrné služby jsou rozděleny 76,6 % pro NASA, 12,8 % pro JAXA, 8,3 % pro ESA a 2,3 % pro CSA.
Brazilská kosmická agentura se účastní na základě zvláštního kontraktu s NASA. Podobně Italská kosmická agentura má oddělené smlouvy pro různé aktivity, které nedělá v rámci úloh Evropské kosmické agentury pro ISS (jejíž je Itálie také plným účastníkem).
Dopravu kosmonautů na stanici a zpět zajišťují transportní pilotované ruské kosmické lodě Sojuz a lodě Crew Dragon od americké soukromé společnosti SpaceX. V přípravě je také využívání amerických soukromých lodí Starliner. Zásobování stanice zajišťují automatické nákladní kosmické lodě – ruské Progressy, americké Cargo Dragony a Cygnusy a japonské HTV. Kosmonauty i zásoby dříve vozily na stanici i americké raketoplány Space Shuttle, zásoby pak evropské automatické lodě ATV a americké Dragony.
Původně plánovaná životnost ISS byla do roku 2016. V zimě 2013–2014 bylo zajištěno finanční krytí vládou USA do roku 2024[4] a v poslední den roku 2021 NASA oznámila, že vláda bude provoz stanice financovat až do roku 2030.[5] Na přelomu ledna a února 2022 pak byl zveřejněn plán,[6] který počítá s postupným snižováním průměrné výšky dráhy stanice a řízeným ukončením existence stanice v lednu 2031 za pomoci brzdicího manévru prostřednictvím zásobovacích lodí Progress, případně lodi Cygnus. Manévr by byl proveden tak, aby zbytky stanice, které v atmosféře neshoří, dopadly do obvyklé odlehlé oblasti v Tichém oceánu, na půli cesty mezi Novým Zélandem a Chile.[7] NASA současně předpokládá, že ve vědeckém programu bude pokračovat ve spolupráci se soukromými subjekty, které pracují na vlastních projektech orbitálních stanic.[8]
Historie
Historie Mezinárodní vesmírné stanice se začala psát již roku 1984, kdy americký prezident Ronald Reagan vyhlásil plán stavby vesmírné stanice pojmenované Freedom. Následující roky byly ve znamení oddalování začátku výstavby a finančních potíží. Roku 1991 se k plánu výstavby připojily Kanada, Japonsko a Evropská vesmírná agentura (ESA). K nim se roku 1993 připojilo Rusko a stanice se začala nazývat Alpha. Rok 1995 lze považovat za počátek přípravy na výstavbu. V letech 1995–98 se uskutečnilo 9 zkušebních spojení s vesmírnou stanicí Mir, při kterých se trénovalo připojování a výměny posádek.
Plánovaný start prvního modulu Zarja byl zpožděn opět finančními problémy, a proto byl raději celý zaplacen americkou stranou. Dne 20. listopadu 1998 odstartovala raketa Proton se zmiňovaným modulem Zarja z Bajkonuru. Stavba ISS byla zahájena. O 16 dní později se se Zarjou setkal raketoplán Endeavour a ve svém nákladovém prostoru k ní připojil modul Unity.
Modul Zarja původně sloužil pro zajišťování telekomunikačních služeb a řízení letu. Později by měl sloužit především jako skladovací prostor a zásobník. Modul Unity slouží jako křižovatka modulů. Může k němu být připojeno až 6 dalších modulů.
Již vypuštěné moduly nebyly schopny udržet potřebnou dráhu a byly nutné časté korekce. Čekalo se na další plánovaný modul – ruská Zvezda. Opět finanční potíže způsobily zpoždění jejího vypuštění a tím i pokračování ve výstavbě. Modul byl vypuštěn až 12. července 2000 a připojen k modulu Zarja, aby tak tvořil základ ruské části stanice.
Tento servisní modul slouží jako obytný prostor a zajišťuje dodávky elektrického proudu, telekomunikaci s pozemními středisky a korekce dráhy.
Již 2. listopadu 2000 mohla stanici navštívit první stálá posádka. Jejím hlavním úkolem byla aktivace a zabydlení stanice. Kosmonauti dále vybalovali uložené zásoby a zařízení. Museli se také připravit na přijetí raketoplánu Atlantis s novým modulem Destiny. Tento modul byl připojen 10. února 2001 k modulu Unity.
Modul Destiny je hlavním centrem vědeckých experimentů na stanici. Kosmonauti oživili modul a dále čekali na raketoplán Discovery, který 10. března přivezl novou posádku a nákladní modul Leonardo. Raketoplán naložil modul plný odpadu a spolu s první posádkou stanice se vrátil zpět na zemi.
Další důležitou součástí je kanadský robotický manipulátor Canadarm2, který přivezl raketoplán Endeavour 16. dubna 2001. Robotický manipulátor je dlouhý 17,6 m, slouží k přemisťování lidí i nákladu podél příhradové konstrukce. Pro jemné a přesné montážní práce je možné k manipulátoru připojit robotickou nástavbu Dextre.
Po havárii raketoplánu Columbie v roce 2003 došlo k několikaletému pozastavení letů raketoplánů a výstavba stanice tak nabrala téměř 3leté zpoždění.
Po plném obnovení letů raketoplánů byly dále připojeny dvě další laboratoře. Japonský modul Kibó s venkovní plošinou a dalšími součástmi a evropský laboratorní modul Columbus.
Stavba stanice
Při stavbě stanice byla ověřena nová koncepce tzv. hlavního nosníku.[9] Koncepce je založena na více než 100 m dlouhé příhradové konstrukci tvořící kostru stanice (Integrated Truss Structure). Na obou koncích konstrukce jsou připojeny dva páry fotovoltaických panelů. K nosníku pak jsou v jeho středu připevněny vlastní hermetizované moduly a další části stanice. K usnadnění výstavby a redukci výstupů do kosmického prostoru je podél hlavního nosníku vybudován mobilní servisní systém, jehož součástí je servisní robotické rameno Canadarm2.
Po svém dokončení má ISS celkový vnitřní přetlakový objem téměř 1000 m³ a hmotnost okolo 450 tun. Pro všechny moduly je potřeba mnoho energie, která se získává z fotovoltaických článků o energetickém výkonu 110 kW. Rozpětí stanice je 108,4 metru a její délka pak 74 metrů.
Stavba stanice ISS byla naplánována na více než 40 montážních letů. Z tohoto počtu obstaraly 35 americké raketoplány. Ostatní starty s ruskými moduly Zarja, Zvezda, Pirs (již vyřazený v roce 2021), Poisk, Nauka a Pričal (připravovaný ke startu v roce 2021) jsou zabezpečovány klasickými raketami jako Proton a Sojuz.
Jako doplněk montážních letů bylo do července 2021 uskutečněno přes 120 bezpilotních zásobovacích misí. Z toho 78 letů zajistily ruské nákladní lodě Progress, 9 letů japonské nákladní lodi HTV, 5 letů evropské automatizované bezpilotní lodi ATV, 15 letů americké automatické zásobovací lodi Cygnus a 24 letů zásobovací lodi Dragon.
Postup stavby shrnuje následující tabulka.
Aktivní moduly
| Modul | Vlastník | Označení Letu | Nosný prostředek | Datum vypuštění | Délka (m) |
Průměr (m) |
Hmotnost (kg) |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Zarja (Заря, funkcionalno-gruzovoj blok, FGB, функционально-грузовой блок, ФГБ) – skladový modul |
 →
|
1A/R | Nosná raketa Proton | 20. listopad 1998 | 12,6 | 4,1 | 19 323 |
| Unity (Node 1 + PMA 1,2) – propojovací modul a přechodové tunely |
|
2A – STS-88 | Raketoplán Endeavour | 4. prosinec 1998 | 5,49 | 4,57 | 12 717 |
| Zvezda (Звезда, servisnyj modul, сервисный модуль, СМ) – servisní modul |
|
1R | Nosná raketa Proton | 12. červenec 2000 | 13,1 | 4,15 | 19 050 |
| Z1 Truss – centrální příhradová konstrukce |
|
3A – STS-92 | Raketoplán Discovery | 11. říjen 2000 | 4,9 | 4,2 | 8 755 |
| P6 Truss – solární panel |
|
4A – STS-97 | Raketoplán Endeavour | 30. listopad 2000 | 73,2 | 10,7 | 15 824 |
| Destiny – americký laboratorní modul |
|
5A – STS-98 | Raketoplán Atlantis | 7. únor 2001 | 8,53 | 4,27 | 14 515 |
| External Stowage Platform (ESP-1) – externí úložná paleta |
|
LF 1 – STS-102 | Raketoplán Discovery | 13. březen 2001 | 4,9 | 3,65 | 2 676 |
| Canadarm2 – mechanický manipulátor | 
|
6A – STS-100 | Raketoplán Endeavour | 19. duben 2001 | 17,6 | 0,35 | 4 899 |
| Quest Joint Airlock Module – přechodová komora |
|
7A – STS-104 | Raketoplán Atlantis | 12. červenec 2001 | 5,5 | 4,0 | 6 064 |
| S0 Truss – příhradová konstrukce |
|
8A – STS-110 | Raketoplán Atlantis | 8. duben 2002 | 13,4 | 4,6 | 13 971 |
| Mobile Servicing System – mobilní platforma pro mechanickou ruku Canadarm2 |
|
UF-2 – STS-111 | Raketoplán Endeavour | 5. červen 2002 | 5,7 | 2,9 | 1 450 |
| S1 Truss – příhradová konstrukce |
|
9A – STS-112 | Raketoplán Atlantis | 7. říjen 2002 | 13,7 | 4,61 | 14 124 |
| P1 Truss – příhradová konstrukce |
|
11A – STS-113 | Raketoplán Endeavour | 24. listopad 2002 | 13,7 | 4,6 | 14 003 |
| External Stowage Platform (ESP-2) – externí úložná paleta |
|
LF1 – STS-114 | Raketoplán Discovery | 26. červenec 2005 | 4,9 | 3,65 | 2 676 |
| P3/P4 Truss – solární panel |
|
12A – STS-115 | Raketoplán Atlantis | 9. září 2006 | 73,2 | 10,7 | 15 824 |
| P5 Truss – příhradová konstrukce |
|
12A.1 – STS-116 | Raketoplán Discovery | 10. prosinec 2006 | 3,37 | 4,55 | 1 864 |
| S3/S4 Truss – solární panel |
|
13A – STS-117 | Raketoplán Atlantis | 8. červen 2007 | 73,2 | 10,7 | 16 183 |
| S5 Truss – příhradová konstrukce |
|
13A.1 – STS-118 | Raketoplán Endeavour | 9. srpen 2007 | 3,37 | 4,55 | 1 864 |
| External Stowage Platform (ESP-3) – externí úložná paleta |
|
13A.1 – STS-118 | Raketoplán Endeavour | 9. srpen 2007 | 4,9 | 3,65 | 2 676 |
| Harmony (Node 2) + přesun P6 Truss na konec nosníku |
|
10A – STS-120 | Raketoplán Discovery | 23. říjen 2007 | 7,2 | 4,4 | 14 288 |
| Columbus – evropský laboratorní modul | 
|
1E – STS-122 | Raketoplán Atlantis | 7. únor 2008 | 6,87 | 4,49 | 19 300 |
| Kibó – japonský logistický modul (vybavený) – přetlaková sekce (ELM-PS) | 
|
1J/A – STS-123 | Raketoplán Endeavour | 11. březen 2008 | 3,9 | 4,4 | 8 484 |
| Dextre – robotický manipulátor[10] |
|
1J/A – STS-123 | Raketoplán Endeavour | 11. březen 2008 | – | – | 1 550 |
| Kibó – japonský laboratorní modul (přetlakový modul JEM-PM) a robotický manipulátor |
|
1J – STS-124 | Raketoplán Discovery | 31. květen 2008 | 11,2 | 4,4 | 15 900 |
| S6 Truss – Solární panel |
|
15A – STS-119 | Raketoplán Discovery | 15. březen 2009 | 73,2 | 10,7 | 15 900 |
| Kibó – japonská experimentální plošina – Exposed Facility (JEM EF) a Exposed Section (ELM-ES) |
|
2J/A – STS-127 | Raketoplán Endeavour | 15. červenec 2009 | – | – | 4 100 |
| Poisk (Mini-Research Module 2, MRM 2) – výzkumný modul, přechodová komora, přípojné místo pro lodě Sojuz a Progress |
|
5R | Raketa Sojuz-U s lodí Progress M-MRM2 | 10. listopad 2009 | 4,6 | 2,6 | 4 000 |
| EXPRESS Logistics Carriers 1 & 2 – venkovní logistická plošina |
|
ULF3 – STS-129 | Raketoplán Atlantis | 16. listopad 2009 | – | – | 4 445 |
| Tranquillity – uzlový modul | →
|
20A – STS-130 | Raketoplán Endeavour | 8. únor 2010 | 6,71 | 4,48 | 15–500 |
| Cupola – pozorovací kupole | →
|
20A – STS-130 | Raketoplán Endeavour | 8. únor 2010 | 1,5 | 2,95 | 1–880 |
| Rassvet – výzkumný minimodul |
|
ULF4 – STS-132 | Raketoplán Atlantis | 14. května 2010 | – | 2,35 | 8 015 |
| EXPRESS Logistics Carriers 3 – venkovní logistická plošina |
|
ULF5 – STS-133 | Raketoplán Discovery | 24. února 2011 | – | – | – |
| PMM(Permanent Multipurpose Module) Leonardo – víceúčelový přetlakový modul |
|
ULF5 – STS-133 | Raketoplán Discovery | 24. února 2011 | 6,4 | 4,6 | ~4 000 |
| Alpha Magnetic Spectrometer + EXPRESS Logistics Carrier 4 |
|
ULF6 – STS-134 | Raketoplán Endeavour | 16. května 2011 | – | – | 6 731 |
| Bigelow Expandable Activity Module |
|
SpaceX CRS-8 | Nosná raketa Falcon 9 | 8. dubna 2016 | 4 | 3,2 | 1360 |
| Bishop – přechodová komora |
|
Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=International_Space_Station