Indianapolis Colts
Založeno	23. ledna 1953
Logo
Konference	AFC
Divize	South
Názvy	Boston Yanks (1944–1948) New York Bulldogs (1949) New York Yanks (1950–1951) Dallas Texans (1952) Baltimore Colts (1953–1983) Indianapolis Colts (1984–současnost)
Přezdívka(y)	Indy, The Colts, Indy Colts
Dresy
Barvy	královská modrá[1] a bílá
Maskot(i)	Blue
Stadiony	- Memorial Stadium (1953–1983) - RCA Dome (1984–2007) - Lucas Oil Stadium (2008–současnost)
Sídlo	Indianapolis, Indiana
Majitel	Jim Irsay
CEO	Jim Irsay
Hlavní manažer	Chris Ballard
Hlavní trenér	Frank Reich
Konferenční příslušnost	NFL (1953–současnost) Western Conference (1953–1969) Coastal Division (1967–1969) AFC (1970–současnost) AFC East (1970–2001) AFC South (2002–současnost)
Tituly	5 Šampionát NFL: 1958, 1959, 1968 1970: Super Bowl V 2006: Super Bowl XLI
Konferenční tituly	7 NFL Western: 1958, 1959, 1964, 1968 AFC: 1970, 2006, 2009
Divizní tituly	16 NFL Coastal: 1968 AFC East: 1970, 1975, 1976, 1977, 1987, 1999 AFC South: 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2009, 2010, 2013, 2014
Účasti v play-off	28 1958, 1959, 1964, 1965, 1968, 1970, 1971, 1975, 1976, 1977, 1987, 1995, 1996, 1999, 2000, 2002, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2012, 2013, 2014, 2018

Indianapolis Colts je profesionální klub amerického fotbalu se sídlem v Indianapolisu v USA. Od roku 2002 je členem South Division (Jižní divize) American Football Conference (AFC, Americké fotbalové konference) National Football League (NFL, Národní fotbalové ligy). Klub byl oficiálně založen v Baltimoru v roce 1953, ale jeho původ můžeme vystopovat až k týmu Dayton Triangles, zakládajícímu členu NFL, který byl vytvořen již v roce 1913. Po sérii změn se ujal název Baltimore Colts, který nahradil tým stejného jména, který skončil v roce 1950.^[2] Colts, hrající na baltimorském Memorial Stadium, se stali prvním týmem NFL, který představil roztleskávačky (cheerleaders). Klub se pak v roce 1984 přestěhoval do Indianapolisu; nejprve hrál v Hoosier Dome, který byl roku 1994 přejmenován na RCA Dome, a následně se v roce 2008 přestěhoval do Lucas Oil Stadium.

Během působení v Baltimoru vyhráli Colts čtyři tituly NFL: tři šampionáty v letech 1958, 1959 a 1968 (v tomto roce následně podlehli v Super Bowlu New York Jets), a Super Bowl v roce 1970. Po přestěhování do Indianapolisu zvítězili v Super Bowlu XLI nad Chicagem Bears a prohráli v Super Bowlu XLIV s New Orleans Saints.

Největší úspěchy Colts od přesunu do Indianapolisu v roce 1984 se pojili s quarterbackem Peytonem Manningem, který dostal tým do playoff devětkrát za sebou, čímž vyrovnal rekord NFL. Po Manningově odchodu v roce 2012 přebírá roli lídra týmu quarterback Andrew Luck draftovaný ze Stanfordovy univerzity.

Historie Colts

Historie licence

Klub byl oficiálně založen v roce 1953, ale jeho původ sahá do doby před vznikem NFL; jeho nejvzdálenějšími předchůdci byli Dayton Triangles založení v roce 1913.^[2]

Tento tým prošel následujícími změnami:^[2]

• Dayton Triangles přesídlili do Brooklynu v roce 1929 a přejmenovali se na Brooklyn Dodgers.
• Brooklyn Dodgers změnili název na Brooklyn Tigers v roce 1944. Ve stejném roce vznikli Boston Yanks.
• Brooklyn Tigers a Boston Yanks se během druhé světové války dočasně sloučili pod Yanks.
• Brooklyn Tigers jsou jako samostatný tým zrušeni vedením ligy na konci sezóny 1945. Původně dočasné spojení Tigers s Yanks se stalo trvalým. Bývalý majitel Tigers zakládá nový tým New York Yankees v konkurenční soutěži All-America Football Conference (AAFC).
• V roce 1947 byli Miami Seahawks z AAFC prodáni, přestěhovali se do Baltimoru a změnili název na Baltimore Colts. Tato verze Colts vyznávala zelenou a stříbrnou barvu a v roce 1950 vstoupili NFL, ale na konci sezóny se vzdali práva na hraní soutěže.
• Boston Yanks se v roce 1949 přestěhovali do New Yorku a stali se z nich New York Yanks. Následující rok pohltili velkou část klubu New York Yankees z AAFC.
• New York Yanks se v roce 1952 přestěhovali do Dallasu a přejmenovali se na Dallas Texans.
• Kvůli malému diváckému zájmu se v polovině sezóny Texans stali týmem „na cestách“ a krátce poté byl klub rozpuštěn.
• Dallas Texans byli reorganizováni a 23. ledna 1953 se přestěhovali do Baltimoru. Znovu přijali jméno Baltimore Colts, ale nechali si barvy Texans, modrou a bílou.

Baltimore Colts v AAFC

28. prosince 1946 byli bankrotující Miami Seahawks z AAFC prodáni do Baltimoru skupině vedené Bobem Rodenbergem. Výsledkem soutěže o název klubu, kterou vyhrál Charles Evans z Middle River, byl tým pojmenován Colts (česky Hříbata).^[3] 7. září 1947 v zelených a stříbrných uniformách pod vedením hlavního trenéra Cecila Isbella vyhráli Colts svůj první zápas v AAFC v poměru 16:7 nad Brooklyn Dodgers. Tým ukončil inaugurační sezónu před rekordní baltimorskou návštěvou 51 583 diváků porážkou 7:21 od New York Yankees. Colts skončili ročník s poměrem 2–1–11 na dobrém čtvrtém místě ve Východní divizi. Sezónu 1948 zakončili s bilancí 7–8, když vzhledem ke stejnému poměru vítězství a porážek museli sehrát rozhodující zápas na hřišti Buffala Bills, který prohráli 17:28. V roce 1949 si připsali jediné vítězství ve dvanácti zápasech.^[4]

AAFC a NFL se v roce 1950 sloučili, a Colts se připojili k NFL. Nicméně bilance 1–11 dva roky po sobě a špatná finanční situace vedla 18. ledna 1951 k odebrání licence. Mnoho baltimorských fanoušků protestovalo proti ztrátě svého týmu a pokračovalo v podpoře pochodového orchestru (druhý v profesionálním fotbalu po Washingtonu Redskins) a fanklubu, které zůstaly aktivní a pracovaly na oživení týmu.^[5]

Dallas Texans v NFL

Po dvou sezónách bez profesionálního fotbalu vyzval komisař NFL Bert Bell v prosinci 1952 baltimorské fanoušky k nákupu 15 000 sezónních permanentek během šesti týdnů, aby se zde mohla znovu hrát NFL. Požadované kvóty bylo dosaženo za čtyři týdny a tři dny. 23. ledna 1953 se zásluhou hlavního vlastníka Carrolla Rosenblooma klub NFL Dallas Texans přestěhoval do Baltimoru.^[6] Tým si ponechal původní název Colts, od Texans převzal modrou a bílou baru. Tato licence dnes existuje v Indianapolisu.^[7]

Texans měli dlouhou a komplikovanou historii; začínali jako Boston Yanks v roce 1944, poté se v roce 1945 sloučili s Brooklyn Tigers (dříve známí jako Dayton Triangles^[6]), aby se v roce 1949 přestěhovali do New Yorku jako Bulldogs. O rok později se přejmenovali na Yanks a mnoho hráčů z New York Yankees (AAFC) posílilo jejich řady. Po sezóně 1951 se Yanks stěhují do Dallasu, ačkoliv poslední dva domácí zápasy hráli na stadionu Rubber Bowl v ohijském Akronu.^{[pozn. 1][8]}

Baltimore Colts – významné roky

1953

Colts začali sezónu 1953 senzačním obchodem, výměnou pěti svých hráčů za deset hráčů Cleveland Browns. Mezi nimi byl budoucí trenér Don Shula, dále Bert Rechichar, Carl Taseff, Sisto Averno, Art Spinney a další. Druhá inkarnace Colts začala svou pouť 27. září na Memorial Stadium v Baltimoru pod vedením Keitha Moleswortha. Colts ten den porazili Chicago Bears 13:9 a pravou nohu vykročili do nové epochy. Nicméně zbytek sezóny tak úspěšný nebyl, bilance 3–9 a hlavně sedm porážek v řadě ukázali, že Colts čeká spousta práce.^[9]

1958

Mladý tým sbíral zkušenosti a rok od roku zlepšoval svou bilanci. V sezóně 1957 přišel o finále konference v posledních dvou zápasech^[6], které prohrál se San Franciscem 49ers a Los Angeles Rams, ale v roce 1958 si již prvenství v Západní konferenci vzít nenechal. 28. prosince 1958 se ve finále NFL na Yankee Stadium utkal s New York Giants v utkání, které mnozí označují za „největší utkání všech dob“.^[10][11] V poločase vedli Colts 14:3 zásluhou dvou touchdownů z druhé čtvrtiny, ale na konci bylo skóre 17:17 a poprvé v historii NFL bylo použito pravidlo náhlé smrti. V prvním drivu quarterback Johnny Unitas našel přihrávkou wide recievera Raymonda Berryho, který si došel pro první down na polovině Giants. Baltimore pokračoval až na hranici jednoho yardu. Unitas předal míč Alanovi Amechemu, který prošel obranou do end zóny a rozhodl o vítězství Colts 23:17. Utkání lze považovat jako bod zlomu v popularitě NFL, sledovalo ho do té doby rekordních 45 milionů diváků.^[9]

1959

O rok později se situace opakovala, Colts opět zvítězili ve své konferenci a ve finále se znovu utkali s Giants, tentokrát na baltimorském Memorial Stadium. Po třech čtvrtinách prohrávali domácí 7:9, ale poté i zásluhou Unitase skórovali 24 bodů v řadě, zvítězili 31:16 a obhájili titul šampióna NFL.^[9]

1964

Následující roky dominovali Západní konferenci Green Bay Packers a ani Colts vedení fantastickým Unitasem nedokázali jejich dominanci narušit. Až v roce 1964, po porážce v prvním kole od Vikings, se jim podařilo vyhrát deset utkání v řadě a získat první místo v konferenci. Unitas získal cenu pro nejužitečnějšího hráče NFL, když naházel 2 824 yardů, ale ve finále NFL Cleveland Browns přehráli Colts 0:27.^[9]

1967

Unitas získal podruhé cenu pro nejužitečnějšího hráče NFL a Colts nepoznali v prvních třinácti zápasech sezóny chuť porážky, ale k titulu v nově vzniklé Coastal Division (Pobřežní divize) potřebovali porazit Los Angeles Rams, kteří měli stejně skvělou bilanci. Rams zvítězili 10:34 a postoupili do playoff.^[9]

1968

Unitas vynechal většinu sezóny se zraněním loktem, ale záložní quarterback Earl Morrall ho skvěle zastoupil a získal cenu pro nejužitečnějšího hráče NFL při bilanci 13 vítězství, 1 porážka. Zatímco Morrall vedl ofenzívu, defenzíva Colts se také činila a dovolila soupeřům pouhých 144 bodů. V prvním kole playoff porazili Colts na vyprodaném Memorial Stadium Minnesotu Vikings 24:14 a o týden později v utkání o titul Šampióna NFL Cleveland Browns 34:0.^[9]

Super Bowl III

Super Bowl III byl třetím mistrovstvím AFL-NFL v profesionálním americkém fotbale, ale jako první oficiálně nesl název Super Bowl (dva předchozí byly se zpětnou účinností přejmenovány rovněž). Silně podceňovaní šampióni AFL New York Jets porazili favorizované Colts 7:16 a stali se prvním vítězným týmem z American Football League.^[12]

Zápas byl sehrán 12. ledna 1969 na stadionu Miami Orange Bowl v Miami na Floridě, stejném místě jako Super Bowl II. Šampioni NFL, Baltimore Colts, byli vysoce favorizováni proti mistrům AFL, New York Jets. Ačkoli si relativně mladá AFL úspěšně vynutila fúzi se zavedenou NFL tři roky předtím, stále nebyly její týmy uznávány jako stejně kvalitní. Navíc zástupci AFL v předchozích dvou Super Bowlech, Kansas City Chiefs a Oakland Raiders, byli snadno poraženi Green Bay Packers Vincenta Lombardiho.^[12]

Utkání předcházel odvážný výrok Joea Namatha, který "zaručil" vítězství svých barev. Tento hráč pak v zápase zkompletoval 17 z 28 přihrávek pro 206 yardů a byl jmenován nejužitečnějším hráčem Super Bowlu, přestože nepřihrál na žádný touchdown.^[12] Následně byl trenér Don Shula, který ztratil přízeň majitele Carrolla Rosenblooma, donucen rezignovat na funkci trenéra a přestoupil k Miami Dolphins. Jeho místo zaujal asistent Don McCafferty.^[9]

1970

Před sezónou 1970 se Rosenbloom za Colts, Art Modell za Browns a Art Rooney za Steelers rozhodli přesunout své týmy k deseti klubům AFC jako součást dohody mezi AFL a NFL.^[6] Colts se stali součástí Východní divize, kterou ihned vyhráli poměrem 11–2–1. Během ročníku se baltimorští pomstili za Super Bowl III New York Jets, kteří se stali jejich divizními rivaly. V playoff nejprve porazili Cincinnati Bengals 17:0 a poté Oakland Raiders 27:17, pokaždé na domácím Memorial Stadium.^[9]

Super Bowl V

V Super Bowlu V proti Dallasu odskočili Cowboys do vedení 0:6 po dvou field gólech, ale John Mackey proměnil přihrávku Unitase v touchdown a srovnal skóre. Cowboys znovu odskočili na rozdíl sedmi bodů a vedení 6:13 si přenesli až do poslední čtvrtiny. Earl Morrall ulevil zraněnému Unitasovi v druhé polovině hry, ale oba týmy zaznamenaly množství ztrát a utkání se tak přezdívá „blunder bowl“ (zpackaný pohár). Baltimorští po dvouyardovém běhu Toma Nowatzke srovnali skóre. Méně než dvě minuty před koncem ztratil running back Cowboys Dan Reeves míč a Colts 5 sekund před koncem kopem Jima O'Briena z 32 yardů zápas otočili a získali první Super Bowl v historii klubu.^[13]

1971–1983

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Indianapolis_Colts
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

---