Ikat (z malajštiny: mengikat = vázat, ovíjet) je pestrobarevná tkanina s neostrými konturami ve vzorování. Vzory vznikají tak, že vybrané části osnovních nebo útkových nití se před barvením ovinou nebo přikryjí, aby do skrytých míst nemohla vniknout barva.^[1]

Výrobní postup

Výroba ikatové tkaniny je velmi pracná a náročná na odborné zkušenosti, zčásti je považována za umělecké řemeslo.^[2] Ve všech stupních se jedná o ruční výrobu s celou řadou regionálních variant v technických detailech. Všeobecně se rozeznávají tři druhy ikatu: osnovní, útkový a (úplný) ikat z obarvených osnovních i útkových nití.

Před barvením se svazuje několik nití do provazce a vybraná místa se ovinují např. stébly trávy nebo překrývají např. vrstvou vosku. Provazce se protahují nádobami (většinou) s několika barvami za sebou a navlékají do rámu k sušení.

Ke tkaní se používají (regionálně odlišné) různé pomůcky – od jednoduchých rámů (back strap loom) přes zvlášť upravené dřevěné stojany (viz snímek tanta) až po člunkové stavy.^[3]

Historie

^[4] Nejstarší dochované zbytky ikatové tkaniny byly nalezeny v oblasti Blízkého východu v 10. století, nákresy ikatu v jedné indické jeskyni vznikly však už v 7. století. Původ techniky ikatu není jednoznačně dokázán, její používání se do dnešní doby rozšířilo od Japonska přes Asii^[5][6] a Afriku až do Jižní Ameriky^[7]. (V Evropě je známá výroba ikatu jen na Mallorce^[8]).

Rozsah výroby ikatu není ani regionálně ani celosvětově evidován.

• 
  Tkalcovský stav (tanta) na úplný ikat (východní Indie)
• 
  Ikat z obarvené hedvábné osnovy a režněbílého bavlněného útku
• 
  Thajský útkový ikat z roku 1940
• 
  Hedvábný ikat z obarvených osnovních i útkových nití (západní Indie, začátek 19. století)

Odkazy

Reference

Literatura

• Rowe/Miller/Meisch: Weaving and Dyeing in Highland Ecuador, University of Texas Press 2009, ISBN 9780292774681

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ikat na Wikimedia Commons