Ibn Hazm
Narození	7. listopadu 994 Córdoba
Úmrtí	15. srpna 1064 (ve věku 69 let) Huelva
Povolání	filozof, fakíh, literát, básník a geograf
Nábož. vyznání	islám
Choť	Uns al-Qulub
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Íbn Hazm, plným jménem Abú Muhammad Alí ibn Ahmad ibn Saʿíd Ibn Hazm (7. listopadu 994 Córdoba — 15. srpna 1064 Manta Líšam) byl muslimský učenec působící v Al-Andalus (muslimském Španělsku). Svá díla z oblasti teologie, historiografie, logiky, etiky, práva i poezie psal v arabštině, přičemž na psaní se vrhl po roce 1031, kdy se stáhl z politiky. Někdy je označován za zakladatele komparativní religionistiky. V islámském právu byl klíčovým představitelem tzv. záhirovského mazhabu, který klade důraz na zjevný význam textu Koránu. Jeho klíčové dílo tohoto směru bylo Kitáb al-Muhallá.^[1] V Evropě mnohem známější a citovanější je ovšem jeho dílo Prsten holubice (Tavk al-hamámah), jež je věnované umění lásky. Pozoruhodné je, že v něm vcelku bez pohrdání píše o homosexualitě (jež byla podle mnohých zdrojů na cordobském dvoře dosti běžná) a zmiňuje se i o některých sadomasochistických praktikách.^[2] Napsal prý přes 400 děl, dochovala se jich však jen zhruba čtyřicítka. Pravděpodobně byl evropského původu a jeho rodina, žijící původně v okolí Sevilly, konvertovala k islámu z praktických důvodů, aby mohla pracovat pro chalífskou administrativu. Ibn Hazm sám se ovšem snažil dokazovat původ perský.^[3] Byl vždy loajální k Umajjovcům a hájil jejich nárok na trůn chalífů i poté, co ho ztratili, za což byl několikrát vězněn.^[4]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ibn Hazm na Wikimedia Commons
• Tento článek čerpá z 11. vydání Encyclopædie Britannicy z roku 1911, nyní již volného díla (public domain), z hesla (anglicky) „Ibn Ḥazm“, jehož autorem je J.W. Fiegenbaum.