A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Hydraulický přenos výkonu je označení zařízení sloužícího ke zprostředkování přenosu kroutícího momentu z primárního zdroje na výstupní člen, které používá jako přenosové médium proudící kapalinu. Hydraulický přenos výkonu může a tedy nemusí zároveň měnit točivý moment.
Hydraulické přenosy se dělí na dvě základní skupiny:
- hydrodynamické, které pracují s velkým prouděním kapaliny o nízkém tlaku
- hydrostatické, které pracují s velmi vysokým tlakem a malým průtokem kapaliny, umožňují prostorové oddělení primárního pohonu a výstupních členů
Hydrostatické pohony
Hydrostatický pohon se skládá z čerpadla, spojovacích hadic nebo potrubí a z jednoho nebo více hydromotorů. Motory i čerpadla mají velmi podobnou konstrukci s axiálními nebo radiálními plunžrovými písty. Regulovatelnou částí pohonu je zpravidla čerpadlo, motor obvykle pracuje s konstantním průtokem kapaliny na jednu otáčku. Při axiálním uspořádání pístů jsou písty stlačovány rotující kluznou deskou s měnitelným nebo konstantním sklonem nebo kluznou deskou kolmou k hřídeli s měnitelným sklonem mezi hřídelí a tělesem s písty. Je možné i řadové uspořádání pístů.[1][nedostupný zdroj Regulací se mění množství proudící kapaliny, a tím i poměr otáček mezi vstupem a výstupem z pohonu. Prohozením vstupu a výstupu u hydromotoru se mění směr otáčení.
-
Pumpa s axiálními písty
-
Animace pumpy s axiálním uspořádáním pístů
-
Řez pumpou s axiálními písty
-
Pumpa s radiálními písty
Hydrodynamické pohony
Hydrodynamická spojka
Hydrodynamické spojky vyžadují velmi těsné spojení čerpadla a turbíny ve společném tělese. Kapalina je nabírána čerpadlovým kolem a vrhána proti lopatkám turbínového kola. Obě kola jsou prakticky shodná. Hydraulická spojka nezvyšuje moment na výstupu, její účinnost bývá kolem 90 %. Zbylá energie se mění v teplo.
Hydrodynamický měnič
Hydrodynamický měnič se od hydrodynamické spojky liší přidáním dalšího kola – reaktoru. Pohyb kapaliny vystupující z turbíny lze rozložit na dvě složky – radiální danou setrvačností hmoty a tangenciální danou otáčkami turbíny. Reaktor mění směr tangenciální složky pohybu do směru k turbíně. Kapalina tak vstupuje opět do turbíny, ale již s částí pohybové energie. Tímto uspořádáním lze zvýšit moment (a snížit otáčky výstupu) až pětinásobně. Jestliže se otáčky výstupu blíží otáčkám vstupu, účinnost měniče prudce klesá. Proto se často používá v tomto okamžiku mechanické překlenutí měniče.
Použití
Silniční vozidla
Hydrodynamické měniče se používají především ve spojení s automatickým řazením, zejména u užitkových vozidel. První zkušební, osobní automobil s hydrodynamickým měničem představil Hermann Föttinger v roce 1931.
Hydrostatické pohony
Hydrostatické pohony se používají především pro pomocné pohony s malým výkonem nebo pro pohon stavebních strojů, kde se využívá především možnost oddělení motoru a výkonného členu.
Hydrodynamický přenos
Hydrodynamický přenos výkonu se využívá u automatických převodovek, a to ve formě hydrodynamických spojek i měničů. Existují také smíšené, hydromechanické pohony, např. pohon s diferenciálním měničem (DIWA-Differenzialwandlergetriebe) firmy Voith, u kterého se část výkonu přenáší přímo a část přes měnič v závislosti na rozdílu otáček a výkonu.
Retardér
U autobusů a jiných těžkých užitkových automobilů nachází uplatnění retardér jako brzda (téměř) nepodléhající opotřebení a zároveň jako druhý, nezávislý brzdící systém zvyšující bezpečnost provozu. Retardér je zvláštní forma měniče, kde turbínové kolo je zabrzděno a veškerá energie se mění v teplo. To vyžaduje vyřešení chlazení média.
Kolejová vozidla
Pohon
Hydrodynamický přenos výkonu je použit u motorových lokomotiv, vozů a jednotek všech výkonových kategorií, u vozidel poháněných spalovací turbínou a dokonce i u elektrických lokomotiv ř. 1067 ÖBB.[2] Je levnější a lehčí alternativou k elektrickému přenosu výkonu, avšak s nižší účinností. Oba jmenované přenosy výkonu se používají především u vozidel vyšších výkonů. Na rozdíl od mechanického přenosu výkonu umožňují docílit vysoké tažné síly při rozjezdu bez použití třecí spojky, tedy součásti podléhající opotřebení úměrnému velikosti ztrátového výkonu. V drážních vozidlech se pro zvýšení účinnosti přenosu využívá hydrodynamických převodovek s více měniči nebo s kombinací měničů a spojek, které se postupně plní a vyprazdňují tak, jak se zvyšuje rychlost vozidla.
Prvně byl hydrodynamický přenos výkonu na železnici použit v Německu při rekonstrukci Kolejového zepelínu v roce 1932. V poválečné historii byl tento přenos použit u lokomotiv DB řad V 200, 216, 218 a DR řad 106, 110, 118 a 119. Československé státní dráhy uplatnily hydrodynamický přenos především u motorových vozů řad M 286.0 a 1 a M 296.1 a 2 (resp. nyní 854). Lokomotivy s hydrodynamickým přenosem se u ČSD příliš neprosadily – jednalo se o řady T 334.0 a T 444.0 a 1.
Pro nižší výkony je někdy použit tzv. hydromechanický přenos výkonu, což znamená, že převodovka obsahuje jediný měnič a jízdní stupně se řadí mechanicky. Tento přenos výkonu používají například motorové vozy ř. 810, a to i v modernizované verzi řady 814. Příkladem nepříliš obvyklého použití tohoto přenosu u velkých výkonů je část lokomotiv ř. V 200 osazených hydromechanickou čtyřstupňovou převodovkou Mekydro.[3]
Brzdění
V oblasti kolejových vozidel se retardér označuje slovy hydrodynamická brzda (v Německu H-Bremse). Konstrukce je mnohem robustnější než u silničních vozidel a velikost chladičů musí odpovídat brzdícímu výkonu. Hydrodynamickou brzdou jsou vybaveny například lokomotivy DB řady 218 a motorové vozy ř. 612.
Hydrostatický přenos výkonu
U kolejových vozidel se obvykle nepoužívá pro trakci, ale časté je jeho použití pro pomocné pohony – ventilátory, kompresory, a to i u lokomotiv s elektrickým přenosem výkonu.[4]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Strömungsgetriebe na německé Wikipedii.
- ↑ Přehled strojních zařízení pracujících s tekutinami – materiál VUT Brno
- ↑ Electro-Hydraulic Locomotive, Diesel Railway Traction, srpen 1962
- ↑ RANSOME-WALLIS, P. Illustrated encyclopedia of world railway locomotives. Mineola, N.Y.: Dover Publications, 2001. 512 s. ISBN 9780486142760, ISBN 0486142760. OCLC 841510777 (anglicky)
- ↑ Spalovací motory, přenosy výkonu . Atlaslokomotiv.net . Dostupné online.
Související články
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk