Hospodářský růst - Biblioteka.sk

Upozornenie: Prezeranie týchto stránok je určené len pre návštevníkov nad 18 rokov!
Zásady ochrany osobných údajov.
Používaním tohto webu súhlasíte s uchovávaním cookies, ktoré slúžia na poskytovanie služieb, nastavenie reklám a analýzu návštevnosti. OK, súhlasím


Panta Rhei Doprava Zadarmo
...
...


A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

Hospodářský růst
 ...

Hospodářským (ekonomickým) růstem se rozumí vzestup hospodářského potenciálu země, ke kterému dochází v souvislosti s kvantitativním zvyšováním (růstem) potenciálního hrubého domácího produktu. Při sledování růstu produktu je proto třeba odlišovat dvojí situaci:

  1. Jedná se o zvýšení krátkodobé, které je po určité době vystřídané poklesem produktu.
  2. Jedná se o dlouhodobý trend spojený obvykle s víceméně plynulým zvyšováním produkčních možností ekonomiky.

V prvním případě jde o růst skutečného produktu ve smyslu jeho cyklického kolísání, ve druhém případě jde o dlouhodobý růst potenciálního produktu, neboli o hospodářský růst.

Zdroje hospodářského růstu

Evropské státy podle HDP na obyvatele (2012)
HDP na osobu v zemích EU v roce 2004

Zdroje umožňující růst potenciálního produktu jsou tvořeny několika složkami:

  1. Lidské zdroje, a to
    • množství práce,
    • lidský kapitál, tj. vzdělání, zručnost a zkušenosti pracovníků, náklady na jejich získání, zvýšení a udržení, a dále i motivace a schopnost podnikání.
  2. Přírodní zdroje, a to
    • množství půdy a nerostného bohatství,
    • kvalita těchto zdrojů (úrodnost půdy, kvalita nerostů, klimatické podmínky).
  3. Kapitálové zdroje v podobě kapitálových statků, jejichž stav (zásoba) je obnovován a rozšiřován investičními statky. Patří sem
    • stroje a zařízení, budovy, stavby apod.
    • technická úroveň těchto statků – jejich výkonnost, přesnost, pracovní a energetická náročnost.

Obecněji je možno zdroje hospodářského (ekonomického) růstu rozdělit do dvou skupin:

  • Kvantitativní zdroje růstu: do výroby jsou zapojována nová kvanta práce, přírodních zdrojů a kapitálu se stejnými kvalitativními charakteristikami. Je-li hospodářský růst založen na těchto zdrojích, bývá označován jako extenzivní růst.
  • Kvalitativní zdroje růstu: zvyšování kvalifikace pracovníků, využívání kvalitnějších přírodních zdrojů, rozvoj technické úrovně fixního kapitálu. Je-li zdrojem hospodářského růstu převážně rozvoj kvalitativních stránek výrobních faktorů, hovoříme o intenzivním růstu.

Využití všech zdrojů růstu je vždy podmíněno jejich specifickým propojením (kombinací) a začleněním (alokací) do příslušných odvětví výroby. V širším smyslu proto můžeme zahrnout mezi kvalitativní zdroje růstu také:

V hospodářské realitě dochází v rozvinutých ekonomikách vždy ke kombinaci obou typů zdrojů – kvantitativních a kvalitativních. Jde přitom o takový vývoj zdrojů hospodářského růstu, jejichž výsledkem je obvykle dlouhodobý růst (nikoliv stagnace nebo pokles) potenciálního produktu. Kvalitativní zdroje hospodářského růstu bývají označován také jako technologická změna (technologický pokrok nebo technologický regres). Technologická změna v podobě zkvalitňování kapitálových statků bývá označována jako zpředmětněná technologická změna, ostatní jsou nezpředmětněnou technologickou změnou.

Měření vývoje hospodářského růstu

Tempo růstu GDP per capita od 1000. – 1998. Zatímco v období do roku 1800 je průměrný meziroční růst menší než 0,1 %, tak ve 20. století přesahuje 1 %

Dosavadní charakteristika ekonomického růstu jako dlouhodobého vývoje potenciálního reálného produktu se týkala úzce teoretického vymezení růstu. Mimo oblast ekonomické teorie se však pojem ekonomický růst často používá jako synonymum vývoje skutečného reálného produktu. Tento vývoj můžeme vyjádřit absolutně (přírůstek v mld. Kč jako rozdíl produktu v období t a produktu v předchozím období), přehlednější je však tempo růstu reálného produktu.

Kromě vývoje absolutní výše produktu je sledován i vývoj relativních ukazatelů produktu, nejčastěji vývoj produktu na 1 obyvatele, a to opět buď jeho absolutní změna nebo jako tempo růstu. Za předpokladu, že obyvatelstvo roste stejně rychle jako množství použití práce (pracovní vstup), můžeme ztotožnit tempo růstu produktu na 1 obyvatele s tempem růstu produktu na jednotku použité práce, tedy s tempem růstu produktivity práce.

Ukazatel produktu na jednoho obyvatele vyjadřuje ekonomickou úroveň dané země, analogicky tempo růstu produktu na 1 obyvatele vyjadřuje vývoj ekonomické úrovně. Je považováno za základní ukazatel vývoje životní úrovně v dané zemi. Jeho vypovídací schopnost však může být velmi omezená v důsledku nerovnoměrného rozdělení důchodů. Proto je třeba sledovat též tempo růstu reálných mezd a jiné ukazatele.

Modely hospodářského růstu

Ekonomická teorie obsahuje řadu konkrétnějších přístupu v podobě různých růstových modelů, které rozdílně zohledňují význam jednotlivých zdrojů růstu a zkoumají rozmanité aspekty hospodářského růstu včetně omezení růstu.

Klasické modely

Jednoduchý klasický model vytvořil Thomas Robert Malthus. Tento model pracuje se stagnujícím množstvím a kvalitou půdy (veškerá půda je využívána) a neuvažuje ani významnější růst množství kapitálu, ani jeho technický rozvoj. Jediným zdrojem ekonomického růstu je v tomto modelu růst obyvatelstva (množství pracovních vstupů), což je však spojeno s klesajícím mezním produktem práce. Tempo růstu produktu se postupně snižuje, až se dostane pod tempo růstu obyvatelstva. Klesá proto produkt na 1 obyvatele a klesají reálné mzdy až na úroveň životního minima, kde se růst obyvatelstva (a tím i produktu) zastaví.

Zvýšení produktu na 1 obyvatele a reálné mzdy je možné v těchto podmínkách dosáhnout buď za cenu zvýšené úmrtnosti (války, epidemie), nebo snížením porodnosti. Růst reálných mezd však povede k růstu porodnosti (k růstu množství práce) a opět k ustálení produktu na úrovni odpovídající životnímu minimu, s následnou stagnací množství obyvatelstva. Dlouhodobé udržování výše reálných mezd na úrovni životního minima představuje v tomto modelu tzv. železný zákon mzdový. Při této tzv. subsistenční úrovni mezd dojde k nulovému růstu množství práce, a tím i k nulovému růstu produktu.

Neoklasický model

První modely teorie růstu se objevily až ve 40. letech 20. století v podobě keynesiánských růstových modelů. Ty byly v 50. a 60. letech zastíněny neoklasickými teoriemi růstu, z nichž nejznámější je růstový model R. M. Solowa. Neoklasické teorie hledaly kvantitativní vztahy mezi růstem produktu a růstem kapitálu a práce, nedostatkem však bylo, že nevysvětlovaly zdroje hospodářského růstu. Nejdůležitější zdroj růstu, tedy technologický pokrok je v neoklasických modelech exogenní (tudíž nevysvětlenou) veličinou. až ve 2. polovině 80 let se objevily teorie endogenního růstu, které se snažily vysvětlit technologický pokrok jako endogenní veličinu v rámci růstového modelu.

Neoklasický model růstu – produkční funkce a investiční funkce:

  • neoklasický model růstu R. M. Solowa se skládá z produkční funkce dlouhého období a z investiční funkce dlouhého období
  • produkční funkce dlouhého období – produkt je závislý na práci a kapitálu
  • Základní vlastností produkční funkce, se kterou Solowův model pracuje je to, že vykazuje konstantní výnosy z rozsahu – daný přírůstek práce a kapitálu vyvolá stejný přírůstek produktu.
  • intenzivní produkční funkce: produkt na jednoho pracovníka je dán funkcí kapitálu na jednoho pracovníka – tvar této funkce je dán klesajícími výnosy z kapitálu.
  • produkční funkce v Solowově modelu má tedy dvě základní vlastnosti: konstantní výnosy z rozsahu a klesající výnosy z kapitálu.

Druhý stavební kámen Solowova modelu – dlouhodobá investiční funkce:

  • předpoklad je, že v dlouhém období jsou rozpočty v rovnováze a čistý vývoz je nulový, v tom případě a za těchto předpokladu také platí, že ,
  • tedy z toho plyne, že
  • míra úspor – podíl úspor na důchodu
  • potom
  • investice se rovnají té části domácího produktu, která není spotřebována, nýbrž je uspořena. Investice tedy rostou s růstem domácího produktu a jsou tím vyšší, čím je vyšší míra úspor
  • pokud obě strany vydělíme L dostaneme (investice a produkt na pracovníka ,), zakresleno do grafu.

Keynesiánské modely

Hospodářský růst v neoklasickém modelu je spojen s permanentně vyčištěnými trhy výrobních faktorů, neboli s neustálou tzv. plnou zaměstnaností. Keynesiánská ekonomie se naopak zabývá hospodářstvím s nezaměstnaností vyšší než při tzv. plné zaměstnanosti. Keynesovské pojetí hospodářského růstu vychází z předpokladu, že rozhodujícím stimulem hospodářského růstu je rostoucí domácí, popř. zahraniční poptávka. Nezbytným předpokladem ovšem je, že v ekonomice existují nevyužité výrobní zdroje, především dostatečná nabídka pracovní síly v požadované kvalifikační struktuře. Vezme-li v úvahu strukturu agregátní poptávky, potom lze konstatovat, že hospodářský růst může vyvolat:

  • růst soukromé spotřeby,
  • zvýšení investiční aktivity podnikové sféry,
  • růst vládních výdajů,
  • růst exportu.

Teoretické základy poptávkově orientovaného hospodářského růstu rozpracovali následovníci J. M. Keynese (mezi nejznámější modely patří model růstu R. Harroda a E. Domara). Vycházejí z předpokladu, že investice jako součást agregátní poptávky vytvářejí nejen nové výrobní kapacity, ale i nové důchody, a tak prostřednictvím multiplikátoru významně dynamizují růst HDP.

Škola mezí růstu

Specifický nestandardní přístup k problematice dlouhodobého vývoje produktu (nebo produktu na 1 obyvatele) zaujímají autoři označovaní někdy jako škola mezí růstu. Základy tohoto přístupu byly vytvořeny osobnostmi sdruženými od konce 60. let v tzv. Římském klubu. Uvedený přístup se vyznačuje zkoumáním vzájemné podmíněnosti celosvětového vývoje několika proměnných: obyvatelstva, průmyslové produkce a produkce potravin, znečištění životního prostředí a vyčerpání přírodních zdrojů. Zkoumá dále vývoj ukazatelů životní úrovně, jako produkt na 1 obyvatele a střední délka života, přičemž zohledňuje situaci současné generace a generací budoucích. Autoři docházejí k různým modelům vývoje produktu:

  1. Při pokračujícím rychlém růstu obyvatelstva, spojeném s růstem produktu a s poklesem neobnovitelných přírodních zdrojů, doprovázeném rostoucím znečištěním životního prostředí, začnou po čase působit limity růstu: vyčerpanost půdy, nedostatek surovin a paliv, neschopnost přírody absorbovat znečištění. Tyto závěry bývají přirovnávány k Malthusově přístupu, jehož základem je rozpor mezi rychle rostoucím obyvatelstvem a nedostatečným růstem prostředků k obživě.
  2. Alternativou je regulace porodnosti až k zastavení růstu populace a omezení výroby náročné na přírodní zdroje. Tím se zpomalí až zastaví zejména růst průmyslové produkce a tím i omezí znečišťování. Při stagnujícím počtu obyvatelstva zůstane za těchto podmínek dlouhodobě stabilní (tedy nikoliv klesající jako v první variantě) objem průmyslové a potravinové produkce na 1 obyvatele.

Teorie endogenního růstu

Od 80. let 20. století jsou vyvíjeny nové teorie hospodářského růstu, reagující na sporné výpovědi tradičního neoklasického (Solowova) modelu růstu.Teorie endogenního růstu se snaží vysvětlit dlouhodobé přetrvávání rozdílů mezi rozvinutými a méně rozvinutými zeměmi. Vysvětlení spočívá v technologickém pokroku v podobě zkvalitňování fyzického i lidského kapitálu. Tento technologický pokrok má endogenní charakter – je generován silami uvnitř ekonomiky.

Tento technologický pokrok je přitom podmíněn:

  1. určitou výchozí kvantitativní i kvalitativní úrovní fyzického kapitálu. Významné nové myšlenky (objevy, zlepšení) vznikají a při určité relativně vysoké ekonomické úrovni, která umožňuje financovat výzkum, zvyšovat kvalifikaci pracovníků apod.,
  2. určitými institucionálními podmínkami, jako jsou vládní podpora výzkumu (což se dá odůvodnit charakterem vědomostí jako veřejného statku), tradiční iniciativou pracovníků aj.

Endogenního ekonomického růstu nelze tudíž dosáhnout v jakékoliv ekonomice pouhým jednorázovým poskytnutím moderního kapitálového vybavení a zaškolením pracovníků, nýbrž je výsledkem dlouhodobého ekonomického vývoje.

Post-Keynesovský přístup [1][2][3][4][5][6][7][8][9][10][11][12][13][14][15][16][5][17][18][19][20][21][22][23][24][25]editovat | editovat zdroj

Post-keynesiánská teorie dává přednost úloze rozdělení příjmů a identifikuje režimy poptávky na základě mezd. Klíčovou roli hrají finanční proměnné, které způsobují endogenní nestabilitu a finanční cykly (minské dluhové cykly). Hospodářský růst je považován za proces závislý na cestě (s hysterezí nezaměstnanosti kvůli mzdovým normám) a není ukotven v rovnováze na straně nabídky. Jak zdůraznil Keynes, ekonomická rozhodnutí a aktivita v nejistotě (neergodicitě) nemají automaticky tendenci k plnému využití kapacity. Firmy obecně nemohou než přizpůsobit svou produkci očekávané poptávce. Očekávaná poptávka je hybnou silou produkce, čas od času, a velí inovacím a akumulaci kapitálu, které v dlouhodobém horizontu umožňují vyšší produkci navzdory demografickému omezení.

Existují čtyři složky agregátní poptávky: spotřeba, investice, vláda a zahraniční sektor. Keynesiánskou odpovědí na recesi nebo nezaměstnanost je zvýšení křivky agregátní poptávky. Mohli byste to udělat snížením daní ke stimulaci spotřeby, snížením úrokových sazeb ke stimulaci investic, nebo by vláda mohla dosáhnout deficitu snížením daní nebo zvýšením výdajů. Čtvrtým způsobem zvyšování funkce agregátní poptávky je samozřejmě zvýšení vývozu ve srovnání s dovozem. Jediným přijatelným způsobem, jak stimulovat agregátní poptávku, je dnes (Neoliberální systém globálně-manažerského kasino kapitalismu) exportní růst. Německo bylo jedním z hlavních příkladů. Fungovalo to nejen proto, že vytvářelo pracovní místa. Pokud existuje určitá míra flexibility směnného kurzu, přebytek běžného účtu má tendenci zvyšovat směnný kurz tak, že životní úroveň stoupá, protože dovoz zlevňuje. Německé odbory nemuseli požadovat vyšší mzdy, aby získaly vyšší reálné mzdy, protože směnný kurz to udělal. Růst vedený exportem se stal podivnou formou stimulu agregátní poptávky. Klamem však je, že ne každá země může provádět politiku růstu založenou na exportu. Přebytky běžného účtu z definice nejsou dostupné všem národům současně a deflační předsudky omezují růst světové ekonomiky.

Reálný svět je vždy v pohybu, vnější/autonomní růst poptávky, determinanty investic, úspor a čistého exportu jsou důležité, pro které hraje roli rozdělení příjmů.

Tabulka 5: Klasifikace poptávkových růstových režimů podle zdrojů a financování komponent poptávky.
Vedené exportem (merkantelismus)
  • kladné finanční bilance soukromého sektoru a sektoru soukromých domácností (růst úspor a investic firem),
  • záporné finanční bilance zahraničního sektoru (kapitálový účet platební bilance),
  • kladná bilance zboží a služeb (běžný účet platební bilance),
  • kladné růstové příspěvky čistého exportu.
Slabě vedené exportem Buď
  • kladné finanční bilance soukromého sektoru,
  • záporné finanční bilance zahraničního sektoru,
  • kladná bilance zboží a služeb,
  • záporné růstové příspěvky čistého exportu.

Nebo

  • negativní, ale zlepšující se finanční bilance domácích sektorů,
  • kladné, ale klesající finanční bilance vnějšího sektoru,
  • negativní, ale zlepšující se čistý export,
  • kladné růstové příspěvky čistého exportu.
Řídí se domácí poptávkou
  • kladné finanční bilance soukromého sektoru domácností a kladné nebo vyrovnané finanční bilance soukromého sektoru jako celku,
  • vyrovnané nebo kladné finanční bilance vnějšího sektoru,
  • růst je téměř výhradně tažen domácí poptávkou,
  • kolem nulového růstu příspěvku čistého exportu.
Boom soukromé poptávky vedený dluhem
  • záporné nebo téměř vyrovnané finanční bilance soukromého sektoru,
  • kladné finanční bilance zahraničního sektoru,
  • významné příspěvky k růstu domácí poptávky, a zejména poptávky soukromé spotřeby,
  • záporné růstové příspěvky čistého exportu.
Zdroj: Podle Dünhaupta a Heina, 2019: 458.

Několik zemí si přeje usilovat o omezování mezd na základě exportu, aby získala konkurenční výhodu (Německo, Asijští tygři, apod.). Ale na úrovni celého světa je planeta Země uzavřenou ekonomikou. Všechny země nemohou být čistými vývozci. I eurozóna je relativně uzavřená oblast. Empirické studie ukazují, že většina zemí je v režimu domácí poptávky na základě mezd. Neoliberalismus vedl k režimům růstu založeným na dluhu nebo exportu (Lavoie a Stockhammer 2012; Hein 2012). Oba spoléhají na potlačení mezd. Oba jsou ekonomicky nestabilní a sociálně nevyvážení. Strategie růstu vedeného mzdami tak vede k nejudržitelnějšímu procesu růstu, protože zvýšení mzdového podílu pracovníků vždy zvyšuje růst a využití kapacity bez ohledu na charakter ekonomiky. Stimulace mezd v EU by nejen zlepšila hospodářskou výkonnost, ale také by pomohla vypořádat se s neudržitelným růstem, který je způsoben buď dluhem, nebo nadměrným spoléháním na vývoz. Politiku vyšších mezd lze realizovat ve velké jediné zemi s velkým domácím trhem, jako je Velká Británie nebo Německo, ale dopad by byl silnější, kdyby byl koordinován na evropské úrovni.

Účinky, které mohou vyplynout z oživení vedeného mzdami, na růst, a tedy i zaměstnanost, jsou pozitivní, jsou však také mírného rozsahu. Pokles podílu mezd na národním důchodu izolovaně vede k nižšímu růstu ve Finsku, Francii, Německu, Řecku, Itálii, Lucembursku, Nizozemsku, Portugalsku, Španělsku, Švédsku a Spojeném království, zatímco stimuluje růst v Rakousku, Belgii, Dánsku a Irsku. Současný pokles podílu mezd však vede k celkovému poklesu HDP EU15. EU15 jako celek je tedy ekonomikou vedenou mzdami. Kromě toho Rakousko a Irsko pociťují negativní dopady na růst, když společně se svými obchodními partnery snižují svůj mzdový podíl.

I když je někdy postkeynesiánská literatura karikována jako obhájce trvalé fiskální expanze a stále vyšších mezd za všech okolností, nabízí spoustu důvodů, proč může být úsporná zaujatost v některých případech strategicky racionální. Zaprvé, pro malé otevřené ekonomiky mohou „ziskem vedené“ růstové strategie přinášet lepší výsledky než „mzdové“ strategie (viz např. Lavoie a Stockhammer 2012). Za druhé, protože současný režim globálního růstu je spíše „konkurenční“ než „doplňkový“, malé otevřené ekonomiky mohou být racionálně opatrné vůči politikám, které by mohly vést k deficitům platební bilance (McCombie a Thirwall 1999). Za třetí, už Keynes tomu všemu rozuměl, protože státy musí hledat domácí plnou zaměstnanost, jinak bude růst vedený exportem považován za strategicky výhodný každým národem jednotlivě (jak zdůrazňuje například Davidson 1999, 10). I když lze podniknout různé kroky k zabránění tohoto procesu, dokonce i monetární suverénní malé otevřené ekonomiky pravděpodobně podstupují nezanedbatelné ekonomické riziko tím, že po dlouhou dobu budou mít deficit běžného účtu. Skutečnost, že se velký počet současných národních států jeví jako strategicky motivovaných k provádění politik konkurenčních úsporných opatření a „neomerkantilismu“ (ať už racionálně či nikoli), je problematická z ekonomického i politického hlediska. Přebytky běžného účtu z definice nejsou dostupné všem národům současně a deflační předsudky omezují růst světové ekonomiky (Wray 2012, 140, 218). Kromě toho soutěž o obchodní přebytky s nulovým součtem zhoršuje kulturní „jiné“ a nepřátelské obrazy (Bui 2019). Výsledkem mohou být obchodní války a dokonce i vojenské konflikty (Mitchell a Fazi 2017, 203).

Wage led growtheditovat | editovat zdroj

Rozdíl mezi růstem vedeným mzdou a růstem vedeným ziskem je hlavním rysem postkeynesovské ekonomiky a spustil rozsáhlou ekonometrickou literaturu zaměřenou na identifikaci toho, zda jsou ekonomiky vedeny mzdou nebo ziskem. Zvýšení mzdového podílu má rozporuplné účinky na subagregáty agregátní poptávky (Spotřeba, investice, vládní výdaje, export). Výdaje na soukromou spotřebu by se měly zvýšit, protože mzdové příjmy jsou obvykle spojeny s vyššími spotřebními sklony než kapitálové příjmy. Investiční výdaje by měly být negativně ovlivněny, protože investice budou pozitivně záviset na zisku. Čistý export bude negativně ovlivněn, protože zvýšení mzdového podílu odpovídá zvýšení jednotkových nákladů práce a tím i ztrátě konkurenceschopnosti. Souhrnná poptávka tedy teoreticky může být vedena mzdou nebo ziskem v závislosti na tom, jak se tyto efekty sčítají. Výsledky budou zásadně záviset na tom, jak je ekonomika mezinárodně otevřená. Světová ekonomika a velké ekonomické oblasti (EU, USA, apod.) budou pravděpodobně vedeny mzdami.

Postkeynesiánští ekonomové diskutují o tom, zda je agregovaná poptávka v krátkodobém horizontu vedena mzdou nebo ziskem, ale údaje z mnoha zemí ukazují, že v dlouhodobém horizontu byly spojeny s poklesy ukazatelů poptávky (jako je míra utilizace nebo růstu) s paralelním poklesem mzdového podílu. Pro ty, kdo věří v poptávku vedenou mzdami, je vysvětlení jednoduché: síly jako globalizace a financializace stlačily mzdový podíl, což následně snižuje utilizaci v krátkodobém horizontu a růst v dlouhodobém horizontu. Pro ty, kteří věří v poptávku založenou na zisku, se tvrdí, že je možné jiné vysvětlení. To znamená faktory, které snižují agregátní poptávku – jako je financializace, nerovnost mezd a kontrakční měnová a fiskální politika (cílení inflace a fiskální úsporná opatření) – nepřímo snižují mzdy v poměru k produktivitě, čímž snižují mzdový podíl za předpokladu, že distribuční vztah vykazuje „ziskové stlačení“ chování.

Thirwallův zákon hospodářského růstueditovat | editovat zdroj

Postkeynesiánští ekonomové, kteří se zabývají dlouhodobým růstem v otevřených ekonomikách, vyvinuli dva související, ale zásadně odlišné teoretické přístupy: kumulativní model příčin vývozu (the export-led cumulative causation model) a model růstu omezením platební bilance (the balance-of-payments-constrained growth model). První přístup zdůrazňuje možnost, že některé země mohou dosáhnout stále se rozšiřujících „ctnostných kruhů“ rychlejšího technologického pokroku, zlepšování konkurenceschopnosti, zvyšování vývozu a rychlého růstu produkce (i když v tomto pohledu mohou být jiné země odsouzeny k tomu, aby trpěly „začarovanými kruhy“ – „Pomalejší technologický pokrok, zhoršující se konkurenceschopnost, stagnující vývoz a pomalý růst produkce). Na druhou stranu, modely omezeného růstu platební bilance zdůrazňují omezení kladená na růst národa nutností financovat nezbytný dovoz buď růstem vývozu, nebo finančním přílivem cizího kapitálu.

Thirlwall zpracovává svou vlastní dynamickou analýzu „Thirlwallův zákon“. Zákon mimo jiné uvádí, že tempo růstu země v souladu s rovnovážnou platební bilancí je nepřímo spojeno s jeho chutí k dovozu, což zase závisí na struktuře domácí produkce a struktuře dovozu. V empirických testech model funguje pozoruhodně dobře. Vezmeme-li v úvahu příliv kapitálu, financování schodků běžného účtu, předpovědi založené na modelu příliš nezlepší. Thirlwall dochází k závěru: „Růst vývozu, nikoliv kapitálové toky, je zdaleka nejdůležitější proměnnou řídící výkonnost růstu“. Hlavní poselství je:

  • pokud si méně rozvinutá země přeje růst rychleji, musí nejprve zvýšit požadavek na platební bilanci.
  • Protože ani devalvace měny ani dovozní kontroly nemohou tento úkol účinně splnit, zbývá ještě nějaký druh ochrany „začínajících průmyslových odvětví“, podpora vývozu a substituce dovozu – opatření, která obhajoval Friedrich List a později Nicholas Kaldor a země jako Japonsko, Jižní Korea a Čína se v nedávné minulosti úspěšně implementovala.
  • Je zajímavé, že Thirlwall poznamenává, že jakmile se země staly bohatými pod ochranným pásem, měly tendenci měnit strany a rozhodly se pro volný obchod.

Dopady liberalizace obchodu po celém světě po druhé světové válce až do tzv. Washingtonského konsensu jako výrazu „ideologie volných trhů a volného obchodu“. Thirlwall silně zpochybňuje tradiční mantru, že volný obchod je všeobecně prospěšný. Neexistuje žádný přesvědčivý důkaz, že liberalizace obchodu spustila všechny země na vyšší úroveň hospodářského růstu. Liberalizace obchodu výrazně nesnížila světovou chudobu. Na rozdíl od předpovědí ortodoxní teorie však zhoršilo rozdělení příjmů mezi bohaté a chudé země a mezi kvalifikovanými a nekvalifikovanými výdělečnými silami uvnitř zemí. Thirlwall uzavírá, že ‘Liberalizace obchodu celkově nesplnila očekávané sliby. Mezi rétorikou liberalizace obchodu a realitou existuje rozdíl (str. 125). Ortodoxní teorie je obětí zejména tří myšlenek, na nichž je založena:

  1. předpoklad přirozené tendence ekonomického systému k plnému využití svých produkčních zdrojů;
  2. myšlenku, že na struktuře výroby nezáleží a že vše, co lze říci, lze dosáhnout pomocí modelu s makroekonomickou produkční funkcí;
  3. myšlenka, že platební bilance je samo-vyrovnávací. Liberalizace obchodu však měla nepříznivý dopad na obchodní bilanci a saldo běžného účtu mnoha méně rozvinutých zemí.

Zdrojem deflačního zkreslení ve světové ekonomice jsou programy MMF a Světové banky v rozvojových zemích. Podmíněnost MMF a programy strukturálního přizpůsobení Světové banky v chudých zemích byly vždy eufemismy pro deflaci, protože obě instituce špatně chápou povahu potíží s platební bilancí a inflací v těchto zemích. Deficity platební bilance jsou spojeny se zeměmi, které si „žijí nad poměry“, zatímco v praxi jsou deficity vlastní struktuře výroby a obchodu (Thirlwall 2006). Protože důchodová elasticita poptávky po vývozu z LDC je relativně nízká (primární produkty podléhají Engelovu zákonu) a důchodová elasticita poptávky po jejich dovozu je relativně vysoká, jsou deficity nevyhnutelné, pokud se LDC snaží růst stejně rychle jako rozvinuté země. Za současného mezinárodního hospodářského řádu jsou penalizovány deficitní země, nikoli země s přebytkem. Podobně je inflace v nejméně rozvinutých zemích považována MMF a Světovou bankou za poptávkovou inflaci, kterou je třeba „vyléčit“ monetární a fiskální přísností, zatímco v praxi má velká část inflace v rozvojových zemích strukturální rozmanitost způsobenou překážkami ve výrobním systému a strukturálními změna. Pokusy o kontrolu strukturální inflace (nebo inflace s tlakem nákladů) pomocí deflačních politik agregátní poptávky jednoduše zpomalují růst, způsobují větší nezaměstnanost a maří proces rozvoje.

Protekcionismuseditovat | editovat zdroj

Susan Strange (1985) považovala protekcionismus za nepřímou formu poskytování sociální péče. Na jedné straně znovu a znovu konstatovala, že ohledy na domácí blahobyt v mocných státech mají důležitý vliv na strukturu a organizaci globální politické ekonomie. Protekcionismus – který by mohl být považován za nepřímou formu poskytování blahobytu – byl podle jejího názoru nedílnou součástí struktury světové produkce a v polovině 80. let tvrdila, že světový obchod může snadno a pohodlně koexistovat se stabilní a předvídatelnou úrovní protekcionismu (Strange 1985: 236‒37 a 255; viz též Stopford a Strange 1991: 62). Protekcionismus zde hrál politicky důležitou roli při tlumení zranitelných pracovníků (kteří byli také voliči) ve Spojených státech. Ve své poslední publikaci také poznamenala, že neschopnost poskytování sociální péče držet krok s distribučními nedostatky globálního kapitalismu bylo nedílnou součástí toho, co posměšně nazývala „Westfailure“ systém (Strange 1999: 346–47).

Na druhou stranu postupem času začala považovat vnitropolitické a ekonomické základy Spojených států zároveň za základní rysy širší globální politické ekonomie. Můžeme to vidět v jejím pojetí strukturální moci, která navenek vyzařuje ze sítí a vyjednávání generovaných institucionálním uspořádáním dominantních států (Strange 1988: 39‒42). Nakonec dospěla k tomu, že sama globální politickou ekonomii identifikovala jako neteritoriální nebo nadnárodní americké impérium, což znamenalo, že poskytování blahobytu v Americe se ve skutečnosti stalo světovým politickým problémem právě proto, že jeho nedostatečnost způsobila nefunkčnost amerického politického systému a náchylnost k náhlým politickým změnám. když se marginalizovaní a zranitelní občané politicky mobilizovali (Strange 1989). Tak mohl být podle Strange domácí sociální mír považován za „globální“ problém.

Klíčovým bodem je, že vytvoření odvětví, která dala rostoucí návratnost měřítku (obecně zpracovatelský průmysl) – spíše než „snižující návratnost měřítka“ – to je to, co označuje úspěšný ekonomický rozvoj. Jakmile se nová výrobní odvětví stanou mezinárodně konkurenceschopnými, je možné snížit nebo odstranit sazby. Upozorňujeme také, že tato politika je dokonale slučitelná se skutečností, že jiné typy sazeb (ochrana neefektivních žadatelů o nájemné) nebo špatně zaměřené sazby mohou být škodlivé pro hospodářský rozvoj. K průmyslovému vzletu jsou samozřejmě zapotřebí další důležité faktory, jako například:

  • schopnost získat přístup a zavést technologii a výrobní metody ve výrobě, jakož i schopnost udržet technologický rozvoj a růst produktivity ve výrobě (bod týkající se Kaldorových zákonů o růstu a Verdoornova zákona);
  1. Kaldor-Verdoornův efekt: Růst produkce způsobuje růst produktivity díky indukované akumulaci kapitálu a tím i ztělesněním nejnovějších výrobních technologií. Významnou roli v tomto pozitivním vztahu mezi růstem produkce a produktivity hrají také úspory z rozsahu a překonávání nedělitelnosti. „Růst HDP pozitivně souvisí s růstem výrobního sektoru. To lze snad lépe říci, pokud jde o rychlejší růst HDP, tím vyšší je růst průmyslového růstu ve srovnání s růstem HDP: to znamená, že podíl průmyslu na HDP roste. Produktivita výrobního sektoru pozitivně souvisí s růstem výrobního sektoru (také se nazývá Verdoornův zákon). Zde je argumentem, že ve výrobě dochází ke zvyšování návratnosti. Mohou to být statické – kde čím větší je velikost sektoru, tím nižší jsou průměrné náklady – nebo dynamické prostřednictvím indukovaného účinku, který má růst výstupu na akumulaci kapitálu a technický pokrok. Učení prostřednictvím efektů bude pravděpodobně také důležité. Produktivita nevýrobního sektoru pozitivně souvisí s růstem výrobního sektoru. Tento poslední zákon je nejméně intuitivní a je založen na argumentu, že neprůmyslový sektor má klesající výnosy. S postupujícím přesunem zdrojů vzroste průměrná produktivita těch, kteří zůstanou.“ Zákon 3 lze také popsat následujícími výrazy: S růstem produkční výroby se pracovní toky z klesajících nebo konstantních návratů z sektorů jako je zemědělství do výrobního sektoru, což je proces, který také zvyšuje produktivitu v nevýrobních odvětvích, takže vývoj výrobního sektoru má tendenci zvýšit tempo růstu produktivity v celé ekonomice (Thirlwall 1983: 346).
  2. Technologická změna vyvolaná cenou faktoru: Změny relativních faktorových cen způsobují změnu technologie použité ve výrobním procesu. Zejména rostoucí reálné mzdy (silnější než růst produktivity) mohou vyvolat technický pokrok šetřící pracovní sílu.
  3. Třetí pracovní mechanismus souvisí s „sociálními vztahy výroby“. Motivace pracovníků, a tím i jejich produktivita, jejich ochota dále investovat do (specifického) lidského kapitálu nebo přijímání nových technologií, může záviset na celkovém systému regulace trhu práce (zejména na ochraně zaměstnanosti). Přísnější regulaci trhu práce autoři považují za přínosnou pro celkové klima a pohodu pracovníka. Silnější regulace trhu práce proto může mít pozitivní vliv na růst produktivity.
  • dostatečně velký vnitřní trh s vyrobeným zbožím nebo, není-li to možné, spolehlivé vývozní trhy k dosažení růstu na základě vývozu;
  • schopnost překonat veškerá omezení platební bilance s vývojem hospodářství a případy, kdy dojde k obchodnímu schodku. To samozřejmě znamená, že musíte vzít v úvahu Thirlwallův zákon.

PKM tvrdí, že obecná teorie rovnováhy je bezcenná. Z toho vyplývá, že všechny modely všeobecné rovnováhy používané k podpoře teorie volného obchodu nelze brát vážně. Protekcionismus může fungovat a být prospěšný. Jak přiklad lze použít tyto země jako vhodné případové studie:

  • Spojené státy americké a Německo a jejich hospodářský rozvoj v 19. století
  • Britský protekcionismus proti indickým bavlněným textilům
  • Čína v současnosti
  • Asijští tygři
  • Byzantský rozvoj v bavlně za Justiniána

Udržitelný rozvoj a globální problémy hospodářského růstueditovat | editovat zdroj

Koncepce udržitelného rozvoje představuje takový vývoj výroby a spotřeby, který umožňuje uspokojování dnešních potřeb tak, aby nedošlo k omezení v uspokojování těchto potřeb budoucích generací. Jde tedy o ekonomický vývoj, který respektuje planetární meze růstu. Udržitelnost přitom dočasně neznamená nulový růst, zdůrazňuje však kvalitativní rozvoj před fyzickou (kvantitativní) expanzí.

Klíčový je vztah tohoto vývoje k přírodním zdrojům. Udržitelný rozvoj je podmíněn (např.) takovým jejich využíváním, kdy

  • v případě obnovitelného zdroje (ryby, lesy apod.) je udržitelná regenerační schopnost tohoto zdroje,
  • v případě neobnovitelného zdroje (např. nerostné suroviny) je jeho vytěžování nahrazováno technologickým pokrokem,
  • znečištění a produkci odpadů je nutno redukovat na úroveň, únosnou pro jejich přirozenou likvidaci přírodou.

Praktická opatření ve směru realizace udržitelného rozvoje fakticky závisí na vůli jednotlivých zemí (vlád), resp. jejich vlivu v mezinárodních organizacích. To je v rozporu s globálním charakterem výše uvedených problémů a problémů navazujících. V souhrnném přehledu jde zejména o

  1. vyčerpání přírodních zdrojů,
  2. znečištění životního prostředí,
  3. nedostatek surovin,
  4. přelidnění,
  5. nerovnoměrnost hospodářského vývoje,
  6. migrace obyvatelstva etc.

Díky příčinné souvislosti mezi HDP a spotřebou energie je také třeba zvážit přehodnocení růstového imperativu.[26] Množství aktérů relativizujících myšlenku nutnosti trvalého hospodářského růstu se sdružuje v hnutí nerůstu.[27][28]

Bariéry ekonomického růstueditovat | editovat zdroj

Faktický vývoj ekonomické úrovně, tj. vývoj reálného produktu na 1 obyvatele, vykazuje v různých zemích a regionech výrazně rozdílnou podobu. Tempo růstu produktu na 1 obyvatele je závislé:

  • na tempu prohlubování kapitálu, tj. na vývoji obyvatelstva (resp. práce) a na vývoji zásoby kapitálu,
  • na vývoji technologických změn.

Dalším vysvětlením jsou nedokonalé institucionální podmínky růstu.

Demografický vývoj dnešních rozvojových zemí je možno znázornit modelem s určitými obecnými rysy, resp. stadii:

  1. počáteční stadium je charakteristické vysokou mírou porodnosti a jen s málo nižší úmrtností. Výsledkem je pomalý růst obyvatelstva,
  2. v dalším stadiu přetrvává vysoká porodnost při snižující se míře úmrtnosti (zejména vlivem pokroku v medicíně, kvalitnější výživy apod.). Tento vývoj s vysokým přírůstkem obyvatelstva je nazýván populační explozí,
  3. v následujícím stadiu postupně klesá míra porodnosti a růst obyvatelstva se zpomaluje,
  4. poslední stadium se vyznačuje stabilizovanou mírou porodnosti i úmrtností, a tedy i relativně stabilním nízkým (až nulovým) růstem produkce.

Zatímco v rozvinutých ekonomikách roční tempo růstu obyvatelstva málokdy překračuje 1 %, v rozvojových zemích činí většinou několikanásobek, což snižuje (i v případě relativně vysokého tempa růstu produktu v některých zemích) růst produktu na 1 obyvatele. Příčinou tohoto vývoje je zmíněná populační exploze jako důsledek snížení míry úmrtnosti, často pod vlivem zahraniční pomoci (zdravotní a potravinová pomoc apod.) při zachování vysoké porodnosti.

Nedostatečná zásoba kapitálových statků bývá často považována za základní bariéru ekonomického růstu. K rozšíření a prohloubení kapitálu však chybí tvorba úspor. Ty však nemohou být vytvořeny při stávajícím nízkém produktu a důchod na 1 obyvatele, který je často na úrovni životního minima. Problém nedostatku úspor je navíc zostřován tzv. únikem kapitálu, tj. zpravidla nelegálním přesunem úspor do zahraničí s cílem zvýšení, nebo alespoň udržení jejich kupní síly (v případě vysoké inflace a nízké domácí úrokové sazby), a jejich umístění ve stabilnějším prostředí. Na problém nedostatku kapitálových statků navazuje nedostatečný technologický pokrok, neboť ten je ze značné části materializován právě ve fyzických a kapitálových statcích. Nedostatečnou úroveň vykazuje i kvalifikace pracovní síly. Problém kvality pracovní síly je navíc zostřován tzv. únikem mozků.

Bariéra rozvoje podnikání může mít dále podobu institucí, jako jsou např.:

  • právní rámec podnikání (smluvní jistota, vynutitelnost vlastnických práv) a byrokratický (úřednický) státní aparát, zneužívající své postavení např. při procedurách vzniku podniků, udělování licencí apod. ke korupci pří využívání rozvojové pomoci k osobnímu obohacení,
  • náboženské, příbuzenské, rodové a jiné vztahy, které se mohou stát bariérou ekonomického růstu, stejně tak i kulturní tradice a zvyky v intenzitě práce,
  • důležitou roli (zejména pro získání zahraničních úspor) hraje též politická stabilita v zemi.

Tyto institucionální aspekty společnosti mohou brzdit tvorbu zdrojů hospodářského růstu (omezovat práci, spořivost a podnikavost), případně mohou výsledky růstu orientovat neproduktivně (nikoli na rozšiřování a prohlubování kapitálu a na technologický rozvoj, nýbrž např. na zbrojení).

Překonání nerozvinutostieditovat | editovat zdroj

Soustředí-li se prioritně na ekonomický růst, jde o tradiční strategie, jejichž východiskem je start hospodářského růstu. Startem je rozvoj výroby v určitém odvětví nebo odvětvích, kde rychlý růst produktu a důchodu umožní tvorbu úspor, které umožní investování i v dalších oborech, až k sebeudržujícímu růstu celé ekonomiky. Tento start může mít podobu např. soustředění výroby do odvětví vybavených vhodnými přírodními a klimatickými podmínkami (zemědělství, těžba surovin a navazující zpracovatelské výroby), nebo v odvětvích, využívajících levnou pracovní sílu. V praktických rozvojových strategiích šlo zpravidla o rozvoj průmyslových odvětví, tedy o tzv. industrializaci. Tato specializace bývá zpravidla stimulována vládní regulací. Ta může mít podobu podpory vývozu (dotace, daňové úlevy, vládní záruky úvěrů apod.), nebo nahrazování dovozů (ochrana domácí výroby před zahraniční konkurencí zejména tzv. nedospělých odvětví).

Součástí rozvojové strategie je také využívání rozmanité technické pomoci, poskytované rozvinutými zeměmi, a zejména zahraničních finančních zdrojů (úspor) jako alternativy nedostatečného domácího důchodu.

Odlišný alternativní přístup vychází z názoru, že samotný ekonomický růst, resp. jeho nastartování pro překonání nerozvinutosti nestačí, nýbrž jde zejména o problém rozdělení a přerozdělení výsledků ekonomického růstu, a to soustavou veřejných rozpočtů. Přerozdělení důchodů by mělo umožnit výstavbu sociální infrastruktury (školství, zdravotnictví, sociální péče) a podporu (subvencemi) tradičního zemědělského sektoru. Tato podpora je, podle této koncepce, účinnější cestou k urychlení ekonomického růstu, než podpora moderních průmyslových výrob. Obdobnou koncepci v rámci alternativního přístupu k rozvojovým strategiím je tzv. filozofie základních potřeb. Ta spočívá v představě, že podstatné pro rozvojovou strategii je, spolu s rozšiřováním výroby, zabezpečit uspokojování základních potřeb (v podobě osobní spotřeby a potřeb jako vzdělání nebo zdravotní péče) veškerého obyvatelstva.

Prorůstová politikaeditovat | editovat zdroj

Specifický přístup ke stimulaci hospodářského růstu ve smyslu růstu potenciálního produktu zastává směr ekonomického myšlení, označovaný jako ekonomie strany nabídky(A. Laffer aj.). Jde o směr ekonomické teorie, který je obvykle interpretován jako prorůstová politika ve smyslu dlouhodobého udržení disponibilních výrobních zdrojů ve výrobě a jejich rozšiřování. Zároveň však obsahuje i přístup k zabezpečení stabilní vysoké zaměstnanosti, proto bývá někdy interpretován jako forma proticyklické politiky.

Úroveň produkce a její kolísání vyplývá (podle tohoto přístupu) z nabídky výrobců, a ta je podmíněna množstvím výrobních faktorů (kapitálu a práce), zapojených do výroby. Ekonomie strany nabídky se proto orientuje na zkoumání faktorů, které odrazují nebo naopak stimulují k práci, k tvorbě úspor a k investování.

Klíčovým faktorem této stimulace (nebo destimulace) je zdanění důchodů ekonomických subjektů. Vysoké zdanění pracovního důchodu odrazuje pracovníky od nabízení dalšího množství práce, neboť jejich náklad (tj. alternativní výnos – obětovaný volný čas) je větší než výnos, tj. vysoce zdaněný pracovní důchod. Tento problém může být navíc zostřen tzv. taxflací. V extrémní situaci může dojít i k nulové nabídce práce, kdy podpora v nezaměstnanosti (spolu s jinými sociálními dávkami) je vyšší, než čistý pracovní důchod.

Vysoké zdanění odrazuje též od úspor (které jsou podmínkou tvorby kapitálu), neboť odložená spotřeby není kompenzována dostatečně vysokým výnosem (úrokem po zdanění). Vysoké (nebo rostoucí) zdanění tak vede k poklesu množství vynaložené práce tvořící HDP (zvýší se naopak práce pro vlastní potřebu), k omezení úspor a tvorby kapitálu a tudíž k nízkému produktu, naopak nižší zdanění stimuluje vysokou zaměstnanost, tvorbu kapitálu a tím i vysokou úroveň produktu. Prorůstová politika dále zahrnuje řadu dalších opatření stimulujících rozvoj zdrojů ekonomického růstu – např. podporu investic do lidského kapitálu, financování vědecko-výzkumné aktivity nebo tvorbu infrastruktury (např. dopravní, rozvodné a telekomunikační sítě).

Postkeynesovci zdůrazňují především strukturální problémy národní ekonomiky.

Odkazyeditovat | editovat zdroj

Referenceeditovat | editovat zdroj

  1. The Nature of Economic Growth: An Alternative Framework for Understanding the Performance of Nations. International Journal of Social Economics. 2005-11-01, roč. 32, čís. 11, s. 1011–1013. Dostupné online cit. 2022-06-04. ISSN 0306-8293. DOI 10.1108/03068290510623816. 
  2. MCCOMBIE, J. S. L.; THIRLWALL, A. P. Export-Led Growth, Regional Problems and Cumulative Causation. London: Palgrave Macmillan UK Dostupné online. ISBN 978-0-333-60112-9, ISBN 978-1-349-23121-8. S. 457–481. 
  3. L., McCombie, J. S. Economic growth and the balance-of-payments constraint. s.l.: St. Martin's Press Dostupné online. ISBN 0-312-10183-X, ISBN 978-0-312-10183-1. OCLC 28067820 
  4. BLECKER, Robert A. Wage-led versus profit-led demand regimes: the long and the short of it. Review of Keynesian Economics. 2016-10, roč. 4, čís. 4, s. 373–390. Dostupné online cit. 2022-06-04. ISSN 2049-5323. DOI 10.4337/roke.2016.04.02. 
  5. a b LÓPEZ BERNARDO, Javier. Book review: Eckhard Hein, Distribution and Growth after Keynes: A Post-Keynesian Guide (Edward Elgar, Cheltenham, UK and Northampton, MA, USA 2014) 576 pp. Review of Keynesian Economics. 2016-07, roč. 4, čís. 3, s. 353–356. Dostupné online cit. 2022-06-04. ISSN 2049-5323. DOI 10.4337/roke.2016.03.08. 
  6. LAVOIE, Marc; STOCKHAMMER, Engelbert. Wage-led Growth: Concept, Theories and Policies. London: Palgrave Macmillan UK Dostupné online. ISBN 978-1-349-47092-1, ISBN 978-1-137-35793-9. S. 13–39. 
  7. STOCKHAMMER, Engelbert; ONARAN, Özlem. Rethinking wage policy in the face of the Euro crisis. Implications of the wage-led demand regime. International Review of Applied Economics. 2012-03, roč. 26, čís. 2, s. 191–203. Dostupné online cit. 2022-06-04. ISSN 0269-2171. DOI 10.1080/02692171.2011.631903. 
  8. BHADURI, Amit; MARGLIN, Stephen. Unemployment and the real wage: the economic basis for contesting political ideologies. Cambridge Journal of Economics. 1990-12, roč. 14, čís. 4, s. 375–393. Dostupné online cit. 2022-06-04. ISSN 1464-3545. DOI 10.1093/oxfordjournals.cje.a035141. 
  9. DUTT, Amitava Krishna. HETERODOX THEORIES OF ECONOMIC GROWTH AND INCOME DISTRIBUTION: A PARTIAL SURVEY. Journal of Economic Surveys. 2017-10-03, roč. 31, čís. 5, s. 1240–1271. Dostupné online cit. 2022-06-04. ISSN 0950-0804. DOI 10.1111/joes.12243. 
  10. MARK., Setterfield,. Handbook of alternative theories of economic growth. s.l.: Edward Elgar Dostupné online. ISBN 978-1-84720-402-8, ISBN 1-84720-402-3. OCLC 849026227 
  11. HEIN, E.; VOGEL, L. Distribution and growth reconsidered: empirical results for six OECD countries. Cambridge Journal of Economics. 2007-12-07, roč. 32, čís. 3, s. 479–511. Dostupné online cit. 2022-06-04. ISSN 0309-166X. DOI 10.1093/cje/bem047. 
  12. NAASTEPAD, C.; STORM, Servaas. OECD demand regimes (1960-2000). Journal of Post Keynesian Economics. 2007-01-01, roč. 29, čís. 2, s. 211–246. Dostupné online cit. 2022-06-04. ISSN 0160-3477. DOI 10.2753/pke0160-3477290203. 
  13. ONARAN, Özlem; GALANIS, Giorgos. Income Distribution and Growth: A Global Model. Environment and Planning A: Economy and Space. 2014-01-01, roč. 46, čís. 10, s. 2489–2513. Dostupné online cit. 2022-06-04. ISSN 0308-518X. DOI 10.1068/a46265. 
  14. ONARAN, Ozlem; OBST, Thomas. Wage-led growth in the EU15 member-states: the effects of income distribution on growth, investment, trade balance and inflation. Cambridge Journal of Economics. 2016-04-28, roč. 40, čís. 6, s. 1517–1551. Dostupné online cit. 2022-06-04. ISSN 0309-166X. DOI 10.1093/cje/bew009. 
  15. THIRLWALL, A; MCCOMBIE, John. Growth in an international context. s.l.: Routledge Dostupné online. 
  16. Balance of payments constrained growth. Economic Growth in an Open Developing Economy. S. 75–121. Dostupné online cit. 2022-06-04. DOI 10.4337/9781781955338.00009. 
  17. PERRATON, Jonathan. Balance of Payments Constrained Growth and Developing Countries: An examination of Thirlwall's hypothesis. International Review of Applied Economics. 2003-01, roč. 17, čís. 1, s. 1–22. Dostupné online cit. 2022-06-04. ISSN 0269-2171. DOI 10.1080/713673169. 
  18. MCCOMBIE, John. Book review: M. Lavoie, Post-Keynesian Economics: New Foundations (, Cheltenham, UK and Northampton, MA, USA 2014) 680 pages. European Journal of Economics and Economic Policies: Intervention. 2015-09, roč. 12, čís. 2, s. 243–248. Dostupné online cit. 2022-06-04. ISSN 2052-7764. DOI 10.4337/ejeep.2015.02.10. 
  19. DAVIDSON, Paul. Full Employment, Open Economy Macroeconomics, and Keyness General Theory: Does the Swan Diagram Suffice?. SSRN Electronic Journal. 2015. Dostupné online cit. 2022-06-04. ISSN 1556-5068. DOI 10.2139/ssrn.2735590. 
  20. RIOUST DE LARGENTAYE, Armand. Paul Davidson. The Keynes Solution. The Path to Global Economic Prosperity. Afrique contemporaine. 2010, roč. 235, čís. 3, s. 135. Dostupné online cit. 2022-06-04. ISSN 0002-0478. DOI 10.3917/afco.235.0135. 
  21. DUTT, Amitava Krishna. Thirlwall’s Law and Uneven Development. Journal of Post Keynesian Economics. 2002-03, roč. 24, čís. 3, s. 367–390. Dostupné online cit. 2022-06-04. ISSN 0160-3477. DOI 10.1080/01603477.2002.11490331. 
  22. STOCKHAMMER, Engelbert; DURAND, Cédric; LIST, Ludwig. European growth models and working class restructuring: An International post-Keynesian Political Economy perspective. Environment and Planning A: Economy and Space. 2016-07-28, roč. 48, čís. 9, s. 1804–1828. Dostupné online cit. 2022-06-04. ISSN 0308-518X. DOI 10.1177/0308518x16646373. 
  23. BADDELEY, Michelle. J. E. King (Ed.) The Elgar Companion to Post Keynesian Economics (Northampton, MA, USA. and Cheltenham, UK: Edward Elgar Publishing, 2003), pp. xiii, 405, $169, ISBN 1-84064-630-6.. Journal of the History of Economic Thought. 2005-09, roč. 27, čís. 3, s. 348–351. Dostupné online cit. 2022-06-04. ISSN 1053-8372. DOI 10.1017/s1053837200008841. 
  24. BORTZ, Pablo G. Book review: Marc Lavoie, Post-Keynesian Monetary Theory: Selected Essays (Edward Elgar Publishing, Cheltenham, UK and Northampton, MA, USA 2020, ISBN 978-1-83910-008-6) 416 pp.. Review of Keynesian Economics. 2022-01-26, roč. 10, čís. 1, s. 123–125. Dostupné online cit. 2022-06-04. ISSN 2049-5323. DOI 10.4337/roke.2022.01.07. 
  25. HAMOUDA, Omar. Book review: A.P. Thirlwall, Essays on Keynesian and Kaldorian Economics (Palgrave Macmillan, Basingstoke, UK and New York, USA 2015) 396 pp.. Review of Keynesian Economics. 2016-01, roč. 4, čís. 1, s. 116–119. Dostupné online cit. 2022-06-04. ISSN 2049-5323. DOI 10.4337/roke.2016.01.11. 
  26. http://www.project-syndicate.org/commentary/rogoff88/Czech - Přehodnocení růstového imperativu
  27. Johanisová, Naďa: Růst, či nerůst? - článek diskutující růstový imperativ v časopise Sedmá generace 1/2011
  28. Johanisová, Naďa: Růst, či nerůst? – stejnojmenný, tentokráte blogový, příspěvek uzavírající (ne)růstovou polemiku Nadi Johanisové s ekonomem Janem Macháčkem

Literaturaeditovat | editovat zdroj

  • Helísek Mojmír: Makroekonomie (základní kurs). 2. aktualizované vydání. MELANDRIUM 2002. ISBN 80-86175-26-X
  • Holman Robert: Ekonomie. 3. aktualizované vydání. Praha, C. H. Beck 2002. 714 stran. ISBN 80-7179-681-6
  • Lacek Mikuláš: Terminologie hospodářské teorie a praxe. Nakladatelství máchova kraje. 2002. ISBN 80-901730-9-8
  • Samuelson,P.A., Nordhaus,W.D.: Ekonomie. 13. vydání. Praha, Svoboda 1995. 1011 stran. ISBN 80-205-0494-X
  • Vlček Josef a kolektiv: Ekonomie pro neekonomy. COPEX BOHEMIA, 1998. ISBN 80-85963-66-3

Související článkyeditovat | editovat zdroj

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Hospodářský_růst
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.


Étienne Tassin
Íránská krize
Úmrtí v roce 2022
Únor 2006
Ústredný výbor Komunistickej strany Česko-Slovenska
Číňané
Čínština
Čína
Čínské lidové náboženství
Čínské prefektury
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2022)
Čchung-čen
Če-ťiang
Čechy
Černá Hora
Červen
Červenec 2006
Červen 2006
Česká strana sociálně demokratická
Česká televize
Česká Wikipedie
Český lev
Česko
Česko-Slovensko
Československá akademie věd
Československá televize
Čou-šan
ČT 2
Ču Jou-sung
Ľubica Blaškovičová
Ľubomír Holčík
Ľubomír Stanček
Říše Čching
Říše Ming
Říjen 2006
Římské číslice
Říp
Řečtina
Šablona:Infobox - demografie
Šan-chaj-kuan
Šan-tung
Šao-sing
Španělština
Štěpán Lucký
Šun-č’
Švédsko
Židé
Žlutá řeka
1. červen
1. červenec
1. august
1. júl
1. január
1. květen
1. leden
1. prosinec
10. únor
10. červen
10. červenec
10. březen
10. jún
10. január
10. květen
10. leden
10. marec
10. september
10. září
11. červenec
11. apríl
11. březen
11. február
11. júl
11. jún
11. květen
11. listopad
11. máj
11. srpen
12. červen
12. říjen
12. apríl
12. březen
12. duben
12. február
12. květen
12. leden
12. století
1222
1267
1290
1291
13. únor
13. červenec
13. říjen
13. apríl
13. duben
13. květen
13. marec
13. prosinec
13. září
1308
1312
1313
14. únor
14. červenec
14. říjen
14. březen
14. december
14. květen
14. leden
14. máj
14. září
15. březen
15. květen
15. listopad
15. máj
15. prosinec
15. srpen
15. září
1503
1508
1519
1534
1552
1584
1585
1592
1598
16. únor
16. červenec
16. apríl
16. august
16. březen
16. február
16. květen
16. leden
16. máj
16. srpen
16. století
16. září
1616
1626
1627
1628
1629
1631
1635
1636
1638
1643
1644
1645
1646
1653
1655
1662
1673
1674
1693
1697
17. duben
17. február
17. január
17. květen
17. leden
17. máj
17. marec
17. srpen
17. století
1700
1707
1727
1745
1746
1749
1752
1754
1760
1764
1770
1773
1775
1781
1786
1788
1798
18. únor
18. červen
18. březen
18. január
18. květen
18. srpen
1804
1807
1809
1810
1811
1817
1818
1819
1821
1823
1824
1825
1826
1827
1831
1832
1836
1847
1849
1855
1862
1868
1870
1871
1872
1874
1875
1876
1880
1884
1885
1887
1888
1889
1891
1892
1894
1896
1897
1898
1899
19. červen
19. červenec
19. august
19. březen
19. duben
19. február
19. január
19. květen
19. leden
19. marec
19. století
19. storočie
1900
1901
1902
1904
1905
1906
1907
1908
1910
1911
1912
1914
1915
1916
1917
1918
1919
1920
1921
1922
1923
1924
1925
1926
1927
1928
1929
1930
1931
1932
1933
1934
1935
1936
1937
1940
1941
1942
1943
1945
1946
1947
1949
1950
1950 na Slovensku
1951
1952
1953
1954
1955
1956
1957
1958
1959
1960
1962
1965
1966
1969
1970
1971
1972
1973
1974
1975
1976
1977
1978
1979
1984
1985
1986
1987
1988
1989
1990
1992
1993
1995
1996
1997
1999
2. červen
2. říjen
2. apríl
2. duben
2. február
2. júl
2. květen
2. leden
2. marec
2. október
20. červenec
20. apríl
20. august
20. duben
20. květen
20. leden
20. máj
20. prosinec
20. století
20. storočie
2000
2002
2003
2004
2005
2006
2006 (album)
2006 ve filmu
2006 ve fotografii
2006 ve sportu
2006 v římskokatolické církvi
2006 v dopravě
2006 v hudbě
2006 v letectví
2006 v loďstvech
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2014
2015
2016
2017
2018
2020
2021
2022
2023
2026
21. únor
21. červenec
21. říjen
21. august
21. február
21. jún
21. január
21. květen
21. leden
21. listopad
21. máj
21. marec
21. století
21. storočie
21. září
22. červenec
22. říjen
22. duben
22. júl
22. január
22. květen
22. marec
22. prosinec
22. září
23. apríl
23. březen
23. duben
23. február
23. jún
23. květen
23. október
24. březen
24. duben
24. február
24. jún
24. květen
24. prosinec
24. srpen
25. únor
25. apríl
25. květen
25. leden
25. listopad
25. september
26. únor
26. červenec
26. august
26. březen
26. duben
26. február
26. jún
26. január
26. květen
26. október
26. srpen
27. február
27. jún
27. január
27. květen
27. leden
27. máj
27. marec
28. únor
28. červen
28. červenec
28. apríl
28. december
28. duben
28. január
28. květen
28. leden
28. listopad
28. máj
28. marec
28. október
28. prosinec
28. září
29. březen
29. jún
29. květen
29. listopad
29. marec
29. október
29. září
3. červen
3. červenec
3. říjen
3. březen
3. květen
3. leden
3. listopad
3. srpen
3. tisíciletí
30. říjen
30. apríl
30. březen
30. duben
30. jún
30. květen
30. září
305
31. říjen
31. august
31. březen
31. júl
31. január
31. květen
31. leden
31. máj
31. marec
4. červenec
4. říjen
4. apríl
4. august
4. duben
4. február
4. jún
4. květen
4. leden
4. október
4. září
40. roky 20. storočia
5. říjen
5. apríl
5. březen
5. duben
5. květen
5. leden
50. roky 20. storočia
6. únor
6. červenec
6. říjen
6. august
6. január
6. květen
6. leden
6. september
6. září
60. roky 20. storočia
7. únor
7. červen
7. august
7. březen
7. duben
7. február
7. jún
7. květen
7. leden
7. máj
7. september
8. duben
8. február
8. júl
8. jún
8. květen
8. listopad
8. marec
8. prosinec
9. únor
9. duben
9. jún
9. január
9. květen
9. leden
9. marec
AC/DC
Advanced Micro Devices
Afroameričané
Al-Džazíra
Alain Prost
Alberto R. Gonzales
Albrecht I. Habsburský
Alena Heribanová
Alexandr VII.
Alfréd Jindra
Alma mater
Alois Zych
Amateur Achievement Award
Amoy
An-chuej
Andreas Maislinger
Andrej Ferko (slovenský spisovateľ)
Andrew Michael Allen
Andrew Z. Fire
Anežka Přemyslovna
Angličtina
Angus Young
Anna Halman
Anna Siebenscheinová
Anna Tureničová
Anne Robert Jacques Turgot
Anthony Horowitz
Antoine Lasalle
Antonín Matěj Píša
Antonín Moskalyk
Antonín Procházka (právník)
Antonín Raymond
Antonín Strnadel
Anton Hrnko
Anton Jahnel
Anton Mansuet Richter
Apple Computer
Apple II
Arabština
Asmus Jacob Carstens
Augustin-Jean Fresnel
Augusto De Luca
Autoritní kontrola
Azovstal
Březen 2006
Bakunin
Baltimore
Barbara Krzemieńska
Barbora Škrlová
BBC World Service
Beáta Brestenská
Berlín
Bernhard Horwitz
Billy Bob Thornton
Bill Gates
Bill Laswell
Bill Paxton
Bitva na řece Jalu
Bitva o Francii
Bitva o Komárno (1919)
Bitva o Madagaskar
Bitva o Mariupol
Bitva u Puebly
Božena Němcová
Bodový systém v Česku
Bohdan Sláma
Bohumil Janda Cidlinský
Bohuslav Kučera
Bono Vox
Britská Východoindická společnost
Bruce Willis
Buddhismus v Číně
Bzenecká lípa
Církev sjednocení
Císař
Caesar
Carl Walz
Cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela
Chang-čou
Chanové
Charlotte Ella Gottová
Charta 77
Chrámové jméno
Chu-pej
Chuang Tchaj-ťi
Chu Čeng-jen
Cisterciácký řád
Clash
Claude Joseph Rouget de Lisle
Commons:Featured pictures/cs
Constantijn Nizozemský
Constantin Mugur Isărescu
Craig C. Mello
Dálnice D5
Dánsko
Dějiny Číny
Džürčeni
Daniel Pešta
Darina Gabániová
David O. Selznick
David Uher
Debra Winger
Delo
Dennis Bergkamp
Den matek
Desaťročie
Deset dní masakru v Jang-čou
Detská obrna
Diecéze litoměřická
Diocletianus
Diskuse k šabloně:Infobox - demografie
Doktor filozofie
Doněcké akademické oblastní činoherní divadlo
Donald Pettit
Donovan
Dorgon
Druhá světová válka
Druhá vláda Mirka Topolánka
Dušan Bruncko
Duben
Duben 2006
Dynastie
Dynastie Čching
Dynastie čínské historie
Dynastie Jižní Ming
Dynastie Ming
Dynastie Sung
Eddie Jobson
Eddie Van Halen
Edmund S. Phelps
Eduard I.
Eduard Landa
Ekonomické důsledky ruské invaze na Ukrajinu (2022)
Emil Šulc
Emil Hadač
Emmanuel Macron
Empire State Building
Encyklopedie
Endrick Felipe
Erich Einhorn
Eric Drexler
Estonsko
Ethan Mbappé
Eunuchové v Číně
EUROCONTROL
Eustach Cihelka
Eva Svobodová
Evropská kosmická agentura
Evropská unie
Fakulta aplikované informatiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně
Fatah
Feng-jang
Figarova svatba
Filip Josef Kinský
Filip Stanislav Kodym
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Filozofická fakulta Univerzity Palackého
Finsko
First-person shooter
Flavio Chigi
Flotila
Fonetika
Francie
Francis Gary Powers
Francouzština
Francouzská intervence v Mexiku
Francouzská národní knihovna
Frankfurt nad Mohanem
Frankie Knuckles
František Alexandr Zach
František Bartoš (generál)
František Bartoš (závodník)
František Fajtl
František Mrázek
František Peřina
František Stavinoha
František z Pauly
Fred Astaire
Friso Nizozemský
Fu-čou
Fu-ťien
Fulin
Fumihito
Gabriel Nasavský
Gary Hartstein
Gary Sinise
Gaspard Monge
Gdaňsk
Gemeinsame Normdatei
George Elwood Smith
George F. Smoot
George W. Bush
Glenn Danzig
Global Positioning System
Gottfried Rieger
Graeme Revell
Gregoriánský kalendář
Guy Lafleur
Gwendolyn Göbel
Halldór Kiljan Laxness
Hamás
Hana Věrná
Hebrejština
Henrich I. (Luxembursko)
Henri Bergson
Henry Fielding
Herbert Masaryk
Hermann Kaufmann
Hisahito
Hizballáh
Hlavní město
Hlavní strana
Hnutí Svoboda (Slovinsko)
Hospodářský růst
Howard Jones (britský spevák)
Hynek Lang
Ignacio Zaragoza
Imdžinská válka
Ingenuity
International Standard Book Number
Intronizace
Irák
Irina Mucuovna Chakamadová
Isabelle Adjani
Isabelle Adjaniová
Italština
Ivan Šimko
Ivan Hlas
Ivan Wilhelm
Ivo Váňa Psota
Izrael
János Bán
Ján Babič
Ján Bielik
Ján Gabriel (poslanec)
Ján Pataky
J.K. Simmons
Jacob Tremblay
Jacques Cartier
Jakub Janda
Jana Ryšlinková
Janez Janša
Jang-čou
Jang-c’-ťiang
Janne Ahonen
Jan Čančara
Jan Frank Fischer
Jan Frolík (archeolog)
Jan Habsburský
Jan Hrušínský
Jan Kasper
Jan Kostrhun
Jan Malý (lékař)
Jan Merell
Jan Morávek (spisovatel)
Jan Nepomuk Soukop
Jan Pavel II.
Jan Streng
Jan Vacek
Jan Vella
Jan Weiss
Jarmila Krulišová
Jaromíra Kolárová
Jaroslava Moserová
Jaroslav Izák
Jaroslav Kratochvíl (politik)
Jaroslav Maštalíř
Jaroslav Mazáč
Jaroslav Průšek
Jaroslav Souček
Jazyk (lingvistika)
Jean-Marie Leclair
Jean Tigana
Jeff Koons
Jefim Isaakovič Zeľmanov
Jemčinská lípa
Jiří Babica
Jiří Cieslar
Jiří Daněk
Jiří Demel
Jiří Hronek
Jiří Pehe
Jindřich Marco
Joe Van Holsbeeck
Johann Peter Hebel
John C. Mather
John G. Roberts
John Grisham
Jonas Salk
Jonathan Edwards (atlet)
Jordánsko
Jorge Valdano
Josef Škoda (sochař)
Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť
Josef Ginzel
Josef Hendrich (filolog)
Josef Henke
Josef Hrubý (básník)
Josef Illík
Josef Jindřich Řezníček
Josef Lev
Josef Rybák
Josef Svoboda (scénograf)
Josef Trojan (spisovatel)
Joseph Mukasa Zuza
Josif Vissarionovič Stalin
Jozef Miklušičák
Jozef Vajda
Judy Davisová
Juliusz Machulski
Julius Lébl
Juraj Kuniak
Jutta Bauerová
Kórejská ľudovodemokratická republika
Kaftan
Kajmanské ostrovy
Kaligrafie
Kamila Valijevová
Kamil Hornoch
Kamil Prudil
Kandidát věd
Kanton (Čína)
Karel Bautzký
Karel Beneš (biolog)
Karel Beneš (grafik)
Karel Franta
Karel Kachyňa
Karel Pech
Karl-Heinz Rummenigge
Katastrofy a neštěstí 2006
Kateřina Pavlovna
Katedra asijských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého
Kategorie:Úmrtí v roce 2006
Kategorie:Čas
Kategorie:Články podle témat
Kategorie:Život
Kategorie:Dorozumívání
Kategorie:Geografie
Kategorie:Historie
Kategorie:Hlavní kategorie
Kategorie:Informace
Kategorie:Kultura
Kategorie:Lidé
Kategorie:Matematika
Kategorie:Narození v roce 2006
Kategorie:Příroda
Kategorie:Politika
Kategorie:Právo
Kategorie:Rekordy
Kategorie:Seznamy
Kategorie:Společnost
Kategorie:Sport
Kategorie:Technika
Kategorie:Umění
Kategorie:Věda
Kategorie:Vojenství
Kategorie:Vzdělávání
Kategorie:Zdravotnictví
Kazurō Watanabe
KDU-ČSL
Kelsey Grammer
Kevin Costner
Kim Ir-sen
Klaus Schulze
Klement Gottwald
Klokánek (projekt FOD)
Kolektivizácia poľnohospodárstva
Komerční banka
Komunistická strana Čech a Moravy
Komunistická strana Česko-Slovenska
Konfucianismus
Konkordát
Korea
Korupce
Koxinga
Království Tung-ning
Království Tungning
Království Velké Británie
Kryštof Kolumbus
Kultúra (spoločenské vedy)
Kuo-c’-ťien
Květen
Květen 2006
Květnové povstání českého lidu
Kylian Mbappé
Kypr
Lázeňství
Ladislav Hejdánek
Ladislav Prokop Procházka
Latina
Laurentien Nizozemská
Leden 2006
Lena Olin
Leonore Oranžsko-Nasavská
Leopold Sulovský
Leszek Engelking
Lhotka (Praha)
Liao-ning
Libanon
Library of Congress Control Number
Listopad 2006
List of Emperors of the Ming Dynasty
Litva
Li C'-čcheng
Li Kche-čchiang
Lockheed U-2
Lojzo
Londýn
Lotyšsko
Louis-Nicolas Davout
Májové spiknutí
Maďarsko
Maďarsko-československá válka
Madagaskar
Magda Košútová
Mahathir Mohamad
Maia Sanduová
Malajsie
Malta
Mandát Nebes
Mandžuové
Mandžusko
Manicheismus
Manuel Estiarte
Mariánské Lázně
Marián Kochanský
Mariano Rajoy
Marie Motlová
Marie Restituta Kafková
Marie Záhořová-Němcová
Mariupol
Marshallovy ostrovy
Mars (planeta)
Masarykova univerzita
Matthäus Quatember
Matyáš Svoboda
Meda Mládková
Mendelévium
Mezinárodní měnový fond
Mezinárodní standardní identifikátor jména
Michal Pavlíček
Michel Platini
Mick Jones
Mikrovlnná rúra
Mikuláš Dzurinda
Mingská Čína
Mirek Topolánek
Miroslav Florian
Miroslav Hajn (tanečník)
Miroslav Houra
Miroslav Sychra
Miss World
Mittelbau-Dora
Moldavsko
Monarchie
Mongolský jamen
Morava
Most přes zátoku Chang-čou
Mo Yan
MS v ledním hokeji 2015
Muhammad Yunus
Musée Grévin
Mwai Kibaki
Náboženství
Nápověda:Úvod
Nápověda:Úvod pro nováčky
Nápověda:Obsah
Národní galerie (Londýn)
Národní knihovna České republiky
Národní knihovna Izraele
Národní knihovna Koreje
Národní parlamentní knihovna Japonska
Nacismus
Nacistické Německo
Naděžda Slabihoudová
Nadace Wikimedia
Nan-an
Nanking
Neutralita
Newfoundland
Nicolas Hulot
Nicolas Sarkozy
Nigérie
Nikola Bartůňková
Nizozemská královská knihovna
Nobelova cena za chemii
Nobelova cena za fyziku
Nobelova cena za fyziologii a lékařství
Nobelova cena za literatúru
Nobelova cena za literaturu
Nobelova cena za mír
Novořečtina
Nurhači
Občanská demokratická strana
Občanská válka
Obnovené zřízení zemské
Obraz Doriana Graye (muzikál)
Okres Jindřichův Hradec
Oldřich Švarný
Oldřich Kaiser
Olga Lomová
Olomouc
Operace Barium
Organizácia Spojených národov
Organizácia Varšavskej zmluvy
Orhan Pamuk
Orientální ústav ČSAV
Orientální ústav Akademie věd České republiky
Ornella Muti
Osm korouhví
Ostrava
Osvobozené divadlo
Otakar Borůvka
Otto Weiter
Přemyslovci
Přemysl Otakar I.
Přerov
Přerovské povstání
Paříž
Palestinská autonomie
Památný strom v Česku
Pandemie covidu-19
Pandemie covidu-19 v Česku
Parlament
Parní tramvaj
Pat Mastelotto
Pavel Koutecký
Pavel Wavrek
Pavol Šajgalík
Pavol Mešťan
Pavol Prokopovič
Pchin-jin
Pečeť
Peking
Perseverance
Peter Šimun
Peter Šperka
Peter Bódy
Peter Bzdúch
Peter Grolmus
Petr Daněk
Petr Pelzer
Pierre Riel de Beurnonville
Pietro Parolin
Planetární sonda
Podněstří
Podorlicko
Policie ve Spojených státech amerických
Polská národní knihovna
Polsko
Polykarp Kusch
Portál:Čína
Portál:Česko
Portál:Aktuality
Portál:Doprava
Portál:Geografie
Portál:Historie
Portál:Jazyk
Portál:Kultura
Portál:Lidé
Portál:Náboženství
Portál:Obsah
Portál:Příroda
Portál:Sport
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
Posmrtné jméno
Praděd
Praha
Pravda (noviny)
Pravoslav Kotík
Princ
Profesor
Prosinec 2006
Provincie
Prusko-francouzská válka
První vláda Mirka Topolánka
Psí spřežení
Q21614582
Q21614582#identifiers
Q21614582#identifiers|Editovat na Wikidatech
Q296367
Q296367#identifiers
Q296367#identifiers|Editovat na Wikidatech
R. A. Dvorský
Radim Uzel
Rakousko
Referendum
Regent
Registrované partnerství v Česku
Richard Salzmann
Robert Fico
Robert Golob
Robert Kaliňák
Roger D. Kornberg
Ron Wilson
Rowan Atkinson
Ruština
Rudolf Žiak
Rudolf II. Švábský
Rudolf Slánský mladší
Ruská invaze na Ukrajinu (2022)
Rusko
Rusko-japonská válka
Ryan Martin Bradshaw
Sára Bejlek
Sýrie
S’-čchuan
Sametová revoluce
Saniyya Sidney
Sanskrt
Saská Kamenice
Seattle
Sebevražda
Severní pól
Seznam forem vlády
Seznam premiérů Spojeného království
Simona Stašová
Sinologie
Slovenska demokratska stranka
Slovensko
Slovinsko
Soubor:Četař František Peřina .jpg
Soubor:Apple-II.jpg
Soubor:Babica Jiří PA235378.jpg
Soubor:Bono, 2 February 2006.jpg
Soubor:David O. Selznick NYWTS.jpg
Soubor:Dennis Bergkamp 2014.jpg
Soubor:Donovan Washington 2007.jpg
Soubor:Emperor Huang Taiji.jpg
Soubor:Fajtl.jpg
Soubor:Flag of Mars.svg
Soubor:Flag of Ming Cheng.svg
Soubor:Fred Astaire in Royal Wedding.jpg
Soubor:Herbert Masaryk (1880-1915).jpg
Soubor:Ivan Hlas.jpg
Soubor:Jan Weiss by Feyfar.jpg
Soubor:Jonathan Edwards olympics 2000.jpg
Soubor:Karel Kachyňa 1990.jpg
Soubor:Manel Estiarte (Diada de Sant Jordi 2009).jpg
Soubor:Nobel Prize 2009-Press Conference KVA-27.jpg
Soubor:Persimmon and Three Yellow Tangerines.jpg
Soubor:PruchovaVlasta1985.jpg
Soubor:Qing conquest of South Ming territories.svg
Soubor:Seal of Ming dynasty.svg
Soubor:Seal of Qing dynasty.svg
Soubor:Southern Ming.png
Soubor:Svarny.jpg
Soubor:Wiki letter w.svg
Souborný katalog České republiky
Sovětský svaz
Speciální:Kategorie
Speciální:Nové stránky
Speciální:Statistika
Speciální:Zdroje knih/0-674-44515-5
Speciální:Zdroje knih/80-7106-249-9
Speciální:Zdroje knih/80-7106-919-1
Speciální:Zdroje knih/8085425181
Speciální:Zdroje knih/9788072773695
Speciální:Zdroje knih/9992900385
Spojené státy americké
Srbsko
Srbsko a Černá Hora
Srpen 2006
Stanislav Kropilák
Stanislav Stolárik
Stano Radič
Starověký Řím
Stephen Kern Robinson
Steve Jobs
Storočie
Strana zelených
Suverenita (právo)
Svátek práce
Světla Mathauserová
Světová ekonomika
Svante Janson
Svante Pääbo
Svatba
Svobodná Evropa
Třída T 47
Třeboňsko
Taťána Gregor Brzobohatá
Taoismus
Tereza Pokorná
Tibetština
Tim Berners-Lee
Tiskař
Tomáš Býček
Tomáš Garrigue Masaryk
Tomáš Hudeček
Tommy Emmanuel
Tony Blair
Totální nasazení
Tradiční znaky
Tramvaj
Tribut
Trove
Turecko
Turné čtyř můstků
Ukrajina
Univerzita Karlova
Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
Václav Kojzar
Vídeň
Věra Sládková
V-2
Van Halen
Varšava
Vatikán
Vazba (právo)
Velká čínská zeď
Velké Němčice
Velký kanál
Vichistická Francie
Viedeň
Vietnamština
Viktor Zvjahincev
Vilém Florentin Salm-Salm
Vincent du Vigneaud
Virtual International Authority File
Vláda Černé Hory
Vladimír Hornof
Vladimír Nekuda
Vladimír Vodička
Vladimir Georgijevič Sorokin
Vlasta Žehrová
Vlasta Průchová
Vlasta Prachatická
Vnitřní Mongolsko
Vojtěch Engelhart
Volby 2006
Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2006
Volby prezidenta Francie 2022
Vzdušný prostor
Wan-li
Whoopi Goldberg
Wiki
Wikicitáty:Hlavní strana
Wikidata:Hlavní strana
Wikiknihy:Hlavní strana
WikiLeaks
Wikimedia Česká republika
Wikimedia Commons
Wikipedie:Údržba
Wikipedie:Časté chyby
Wikipedie:Často kladené otázky
Wikipedie:Článek týdne
Wikipedie:Článek týdne/2022
Wikipedie:Autorské právo#Publikování cizích autorských děl
Wikipedie:Citování Wikipedie
Wikipedie:Dobré články
Wikipedie:Dobré články#Portály
Wikipedie:Kontakt
Wikipedie:Nejlepší články
Wikipedie:Obrázek týdne
Wikipedie:Obrázek týdne/2022
Wikipedie:Pahýl
Wikipedie:Požadované články
Wikipedie:Pod lípou
Wikipedie:Portál Wikipedie
Wikipedie:Potřebuji pomoc
Wikipedie:Průvodce
Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie
Wikipedie:Velvyslanectví
Wikipedie:Vybraná výročí dne/květen
Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření
Wikipedie:Zajímavosti
Wikipedie:Zajímavosti/2022
Wikipedie:Zdroje informací
Wikislovník:Hlavní strana
Wikiverzita:Hlavní strana
Wikizdroje:Hlavní strana
Wikizprávy:Hlavní strana
Willem Dafoe
William Forsythe
Willis Eugene Lamb
Windows ME
Winston Churchill
Wolfenstein 3D
Wolfgang Amadeus Mozart
WorldCat
Wu San-kuej
Yogyakarta (město)
Září 2006
Zákon
Zákony o unii z roku 1707
Západní Virginie
Zaria Oranžsko Nasavská
Zbigniew Preisner
Zbyněk Matějů
Zdeněk Bořek Dohalský
Zdeněk Fiala
Zdeněk Trojan
Zigmund Antoch z Helfenberka
Zinetula Chajdarovič Biľaletdinov
Zjednodušené znaky
Zlín
Zoltán Demján
Zoznam nositeľov Nobelovej ceny za chémiu
Zoznam nositeľov Nobelovej ceny za fyziku
Zoznam nositeľov Nobelovej ceny za fyziológiu alebo medicínu
Zoznam nositeľov Nobelovej ceny za literatúru
Zoznam nositeľov Nobelovej ceny za mier
Zsolt Komlósy
Zucchero
Zuzana Koubková




Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

Your browser doesn’t support the object tag.

www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk