Hana Žantovská (4. května 1921, Praha – 17. srpna 2004, Praha), rozená Eislerová, byla česká redaktorka, spisovatelka a především překladatelka z angličtiny a němčiny. Jejím synem je překladatel a politik Michael Žantovský.^[1][2]

Život

Po maturitě složila státní zkoušku z angličtiny, němčiny a francouzštiny. V letech 1945–1949 pracovala jako úřednice v publikačním odboru ministerstva informací. Poté působila do roku 1951 jako lektorka Filmového studia Barrandov. Po roce 1952 byla pravidelnou externí spolupracovnicí dětského rozhlasového vysílání Československého rozhlasu a také přispívala prozaickými texty a verši do dětských časopisů (například Mateřídouška nebo Ohníček). V letech 1956–1979 působila jako redaktorka v nakladatelství Mladá fronta.^[1]

V roce 1964 navštívila Londýn a seznámila se zde s významnými britskými spisovateli. Roku 1966 absolvovala kurs anglické literatury v Cambridgi.^[2] I ona se na počátku sedmdesátých let 20. století stala načas nepohodlná komunistickému režimu a byla postižena zákazem činnosti, takže její překlad románu Grahama Greena Vlak do Istanbulu musel roku 1973 pokrýt svým jménem Jan Zábrana. Po roce 1990 byla spolupracovnicí rozhlasové stanice Vltava v oblasti anglické a německé poezie a v letech 1994–1997 byla místopředsedkyní českého PEN klubu.^[1]

Její překladatelské dílo je neobyčejně rozsáhlé a patří do zlatého fondu české překladové literatury. Editorsky si připravila většinu výborů z překládaných básníků a k řadě publikací napsala i doslovy.^[2]

Kromě překladatelské činnosti se věnovala i vlastní tvorbě. Pod pseudonymem Hana Marková vydala roku 1942 básnickou sbírku Černá hodina, je autorkou próz pro děti Pohádka o neposlušném kominíčkovi (1962), Pohádky ze dvou klubíček (1962) a O statečném vozítku (1964) a také psychologického románu Boží údolí (1968).^[2]

Ocenění

• Roku 1978 obdržela od nakladatelstvím Mladá fronta literární cenu za překlady veršů Johna Keatse.^[2]
• Roku 2005 byla zřízena nadace Tvůrčí stipendium Hany Žantovské, jejímž vyhlašovatelem je občanské sdružení Obec překladatelů.^[3]

Nejvýznamnější překlady

Překlady z angličtiny

• Margaret Atwoodová: Ublížení na těle, 1989.
• Elizabeth Barrettová-Browningová: Portugalské sonety, 1946.
• Elizabeth Barrettová-Browningová – Robert Browning: Milý pane Browningu (korespondence), 1984
• George Gordon Byron: Lyrika, 1959.
• George Gordon Byron: Poutník z Albionu, 1981.
• Joseph Conrad: Vyhnanec z ostrovů, 1979.
• Joseph Conrad: Záchrana, 1984.
• Robert Creeley: Variace, 1979.
• Robert Creeley: Zahrady paměti, 1999.
• John Donne: Extáze, 1967.
• John Erskine: Nezbedný mistr baladí, 1975.
• John Fowles: Francouzova milenka, 1969.
• John Fowles: Věž z ebenu, 1997, společně s Rudolfem Chalupským a Martinem Machovcem.
• Robert Frost: Na sever od Bostonu, 1964
• Robert Frost: Hvězda v kamenném člunu, 1983.
• John Galsworthy: Forsytovo nanebevzetí, 1988.
• Graham Greene: Moc a sláva, 1947.
• Graham Greene: Brightonský špalek, 1971.
• Graham Greene: Vlak do Istanbulu, 1973, z politických důvodů vyšel překlad pod jménem Jana Zábrany.
• Graham Greene: Konec dobrodružství, 1986.
• Graham Greene: Doktor Fischer ze Ženevy, 1987.
• Graham Greene: Lidský faktor, 1995.
• Arthur Hailey: Hotel, 1977, společně s Michaelem Žantovským.
• Gilbert Keith Chesterton: Návrat Dona Quiota, 1985.
• Gilbert Keith Chesterton: Anarchista Čtvrtek, 1987.
• Gilbert Keith Chesterton: Klub podivných živností, 1987.
• Christopher Isherwood: Fialka z Prátru, 1997
• John Keats: Obrys krásy, 1977.
• John Keats: Déšť z plané růže, 1994.
• William Somerset Maugham: Odsouzen k útěku, 1976.
• Brian Moore: Osamělá vášeň slečny Hearnové, 1969.
• Toni Morrisonová: Milovaná, 1996.
• Toni Morrisonová: Šalamounova píseň, 2002.
• Irwin Shaw: Chléb na vodách, 1985.
• Leon Uris: Exodus, 1991, společně s Štefanií Lorandovou.
• Derek Walcott: Jiný život, 1982, v časopise Světová literatura.
• Virginia Woolfová: Flush, 1994.

Překlady z němčiny

• Ingeborg Bachmannová: V hlavní roli žena, 1982.
• Ingeborg Bachmannová: Tři cesty k jezeru, 1982, společně s Josefem Čermákem.
• Hermann Hesse: Stupně, 1964.
• Ernst Theodor Amadeus Hoffmann: Mistr Blecha, 1976, společně s Vladimírem Procházkou a Erikem A. Saudkem, výbor z povídek.
• Hugo von Hofmannsthal: Píseň na cestu, 1979.
• Franz Kafka: Dopisy Mileně, 1968, rozšířené vydání 1993.
• Franz Kafka – Max Brod: Přátelství (korespondence), 1998.
• Erich Kästner: Luisa a Lotka, 1978.
• Lev Kopelev: Rusko – obtížná vlast, 1997.
• Renate Krügerová: Dobrodružství pernikářského tovaryše, 1989.
• James Krüss: Hosté na Humřím útesu, 1984.
• Friedrich Rückert: Nekonečná píseň, 1988.
• Else Lasker-Schülerová: Klaviatura srdce, 1970.
• Nelly Sachsová: Nejtemnější je barva stesku, 1967, v časopise Světová literatura
• Nelly Sachsová: Noční hlídka, 1969.
• Franz Werfel: Přítel světa, 1965.
• Franz Werfel: V domě dětství, 1990.

Antologie

• Kéž hoří popel můj, 1967, kolektiv překladatelů, výbor z poezie evropského baroka.
• Moderní anglická poezie, 1964, společně s Jiřinou Haukovou, Janem Zábranou a Jiřím Valjou,
• Poezie přelomu století, 1984, společně s Jiřím Pecharem, Barbarou Köpplovou a Jiřím Honzíkem.

Vlastní díla

• Černá hodina (1942), básnická sbírka vydaná pod pseudonymem Hana Marková.
• Elizabeth Barrett Browningová (1948), biografie.
• Pohádka o neposlušném kominíčkovi (1949), próza pro děti.
• Pohádky ze dvou klubíček (1962), próza pro děti.
• O statečném vozítku (1964), próza pro děti.
• Boží údolí (1968), psychologický román z prostředí kláštera a vojenského lazaretu v odlehlém údolí bavorských Alp v prvních týdnech po skončení druhé světové války.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Hana Žantovská̈
• Hana Žantovská na webu Databáze českého uměleckého překladu^{[nedostupný zdroj}
• Hana Žantovská na webu Obce překladatelů