A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Giovanni Verga | |
---|---|
Narození | 2. září 1840 Katánie |
Úmrtí | 27. ledna 1922 (ve věku 81 let) Katánie |
Příčina úmrtí | cévní mozková příhoda |
Povolání | spisovatel, fotograf, scenárista, politik, prozaik a dramatik |
Alma mater | University of Catania |
Žánr | novela a román |
Témata | beletrie, italská literatura a fotografie |
Významná díla | I Malavoglia Il marito di Elena Mastro-don Gesualdo La duchessa di Leyra Nedda (novela) … více na Wikidatech |
Ocenění | Řád sv. Mauricia a sv. Lazara |
Politická příslušnost | Historická levice |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Giovanni Verga (2. září 1840 Katánie – 27. ledna 1922 Katánie) byl italský realistický spisovatel, známý svými obrazy ze života na Sicílii. Proslavil, zejména novelou Cavalleria Rusticana, známou i díky stejnojmenné opeře Pietra Mascagniho, a románem I Malavoglia (česky Dům u mišpule). Věnoval se rovněž portrétní fotografii. Patří mezi nejvýznamnější představitele verismu, jehož pojmenování pochází od latinského vero – pravda. Snažil se pravdivě zachytit lidskou tvář nejen v literatuře, ale také na fotografii.[1]
Život a dílo
Narodil se jako první syn bohatého katánského statkáře šlechtického původu Giovanni Battisty Vergy a matky Cateriny Di Mauro, patřící ke katánské buržoasii. Základní vzdělání mu poskytla soukromá škola literáta Antonia Abata, který ho přivedl k zájmu o literaturu.[2] V roce 1858 se zapsal na právnickou fakultu v Katánii, kterou však po několika letech opustil. Když se v roce 1860 vylodil na Sicílii Giuseppe Garibaldi, narukoval do národní gardy a zůstal v ní čtyři roky.[3]
V polovině 60. let se Verga přestěhoval do Florencie. Zde vystoupil z literární anonymity a navázal přátelství s významnými spisovateli té doby, mj. s Luigi Capuanou, Aleardo Aleardim, Giovanni Pratim či Vittorio Imbrianim.
V listopadu 1872 Verga opět změnil bydliště, tentokrát odešel do Milána. Oproti přece jen poněkud provinční metropoli Toskánska se v milánských intelektuálních kruzích probíraly nejnovější evropské literární směry.[4] Rok 1874 byl rozhodující pro Vergovu spisovatelskou kariéru. Tehdy vyšla jeho povídka Nedda, která zaznamenala velký úspěch u kritiky i čtenářů. Líčí se v ní tragický osud venkovské dívky, které postupně zemřela matka, manžel i jediná dcera.
Jeho překladatelem do francouzštiny byl Édouard Rod. Verga ho jel do Paříže navštívit v roce 1882. Při té příležitosti se sešel i se svým vrstevníkem Zolou.[5] Zásadní pro Vergu bylo setkání s Giuseppem Giacosou, který u něj obnovil zájem o divadelní úpravy jeho románů. Velký úspěch měla adaptace novely Cavalleria rusticana, kterou Verga napsal v roce 1880 a která byla v Turíně provedena o dva roky později. Nicméně ve druhé polovině 80. let se Verga dostal do finančních potíží a dlouhá období trávil v Římě. V roce 1887 se přestěhoval zpět na Sicílii. Roku 1891 se začal soudit s Pietrem Mascagnim o autorská práva na operní verzi Cavallerie rusticany. V roce 1893 soud vyhrál a získal odškodné ve výši 140 000 lir.[6] Pak se natrvalo usadil v Katánii, kde setrval do konce svého života. Zde začal psát román Vévodkyně z Leyry, který však nedokončil. Více než psaní se věnoval péči o svoje pozemky. V noci 24. ledna 1922, po návratu z klubu, ho postihla mozková mrtvice. Na její násladky tři dny nato zemřel.[7]
Verga byl rovněž kvalitní portrétní fotograf. V letech 1892–1897 pořizoval portréty sedláků, jejich žen a dětí na Sicílii, které s neúprosnou věrohodností odhalovaly tamější těžký život v té době.[1]
Již za svého života byl Verga oceňovaný. Byl nositelem Řádu svatých Mořice a Lazara a v roce 1920 byl jmenovaný doživotním senátorem. V roce 2022 proběhl v Itálii velký kulturní festival pod názvem Verga 100.[8]
Bibliografie
Romány
- Amore e Patria (1856–1857)
- I carbonari della montagna (1861–1862)
- Sulle lagune (1862–1863)
- Una peccatrice (1866)
- Storia di una capinera (1871)
- Eva (1873)[9] – česky Eva, Praha 1889, přel. Otakar Auředníček
- Eros (1875) – česky Oběti nerozvážné lásky, Praha 1889
- Tigre reale (1875) – česky Tygřice, Praha 1927, přel. Karel Lužan
- I Malavoglia (1881) – česky Dům u mišpule, Praha 1963, přel. Nina Tučková
- Il marito di Elena (1882) – česky Poprvé, podruhé, potřetí, Praha 1914, přel. Pavel Projsa
- Mastro-don Gesualdo (1889) – česky Mistr don Gesualdo, Praha 1970, přel. Václav Čep
- Dal tuo al mio (1905)
Krátké povídky
- Nedda (1874)
Soubor novel (1877)
- Primavera
- La coda del diavolo
- X
- Certi argomenti
- Le storie del castello di Trezza
- Vita dei campi. Nuove novelle (1880)
- Cavalleria rusticana (1880) – libreto k opeře Sedlák kavalír od Pietra Mascagniho přeložil Zdeněk Knittl, Praha 1960. Román přeložila pod názvem Sedlák kavalír a jiné povídky Marie Kalašová, Praha 1894.
- Výbor z povídek pod názvem Znamení lásky a jiné novely v překladu Hanuše Hackenschmieda vyšel v Praze roku 1920.
- Výbor z povídek s názvem Sicilské povídky v překladu Aleny Treybalové vyšel v Praze roku 1960.
Odraz díla ve filmu
Vergovy romány a povídky se staly inspirací k následujícím filmům:
- Země se chvěje, rež. Luchino Visconti, 1949
- Vlčice, rež. Alberto Lattuada, 1953
- Zbojníkova milenka, rež. Carlo Lizzani, 1969
- Sedlák kavalír, rež. Franco Zeffirelli, 1982
Fotogalerie
-
Giovanni Verga
-
Giovanni Verga
-
Vergův dům – muzeum v Katánii
-
Dílo 'I Malavoglia'
Odkazy
Reference
- ↑ a b TAUSK, Petr. Dějiny fotografie. Praha: Akademie múzických umění v Praze, Fakulta filmová a televizní, SPN Praha, 1980. 17-332-79. S. 100–104.
- ↑ VERGA, Giovanni. Sicilské povídky. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1960. 283 s. Kapitola Alena Hartmanová: Umění nestárnoucí, s. 8. (Dále jen Hartmanová 1960).
- ↑ VERGA, Giovanni. Le storie del Castello di Trezza. Milano: Leone editore, 2012. 94 s. Kapitola Nota biografica, s. 89. (Dále jen Verga 2012).
- ↑ Hartmanová 1960, s. 10–11.
- ↑ Verga 2012, s. 92.
- ↑ Verga 2012, s. 93
- ↑ Verga 2012, s. 94.
- ↑ Verga 100 . Palermo: Regione Siciliana, 2022 . Dostupné online. (italština)
- ↑ Digitami. www.digitami.it . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-10-02.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Giovanni Verga na Wikimedia Commons
- (italsky) Collected works of Giovanni Verga
- (italsky) Giovanni Verga: all the works
- (italsky)I Malavoglia Archivováno 12. 3. 2007 na Wayback Machine. free e-book
- (italsky) Stránky Vergova muzea v Katánii
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk