Geoffroy II. z Anjou

Geoffroy II. z Anjou
	hrabě z Anjou,Tours a Vendôme
Narození	14. října 1006
Úmrtí	16. listopadu 1060; Angers
Pohřben	Klášter sv. Mikuláše v Angers
Manželky	Anežka Burgundská; Gréta; Adéla; Adelaida
Dynastie	Ingelgerové
Otec	Fulko Nerra
Matka	Hildegarda
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geoffroy II. z Anjou (francouzsky Geoffroy Martel; 14. října 1006– 16. listopadu 1060) byl hrabě z Anjou, Tours a Vendôme. Současníci jej pro jeho vojenské schopnosti a ustavičné válčení s okolím nazývali Kladivo.^[1]

Život

Byl jediným synem Fulka Nerry a ještě za jeho života se stal rytířem. Válčil téměř se všemi sousedy a ve sporu o hrabství Anjou vedl válku i proti vlastnímu otci.

„	Válčil i nadále, tentokrát i proti vlastnímu otci, přičemž spáchal mnoho špatných činů, kterých později hořce litoval...	“
— synovec Fulko^[1]

Roku 1030 se oženil s Anežkou, vdovou po akvitánském vévodovi Vilémovi a mnoho let úspěšně zasahoval do akvitánských záležitostí. Vilém VI. Akvitánský dokonce strávil celé tři roky v anjouovském vězení. Roku 1040 po otcově smrti při návratu ze Svaté země konečně zdědil Anjou. Při šlechtickém povstání roku 1041 podporoval stranu krále Jindřicha a panovník mu poté ponechal volnou ruku k potlačení vzbouřenců. Geoffroy zahájil válku o Touraine. Roku 1044 vyhrál bitvu u Nouy a do zajetí mu padl Theobald z Blois, který se na svobodu vykoupil předáním města Tours a dalších pevností. Roku 1048 Geoffroi zajal Gervasia, biskupa z Le Mans, Theobaldova straníka a držel jej do roku 1051 ve vězení.

Přízeň krále Jindřicha se po čase od bojovného hraběte odklonila a roku 1049 jej král společně s Theobaldem z Blois a Vilémem Normandským vojensky napadl. Roku 1052 se oba muži opět smířili a opakovaně společně napadli v letech 1054 a 1057 Normandii.

„	... pro všechny ty války a schopnosti, které v nich prokázal, byl po právu nazýván Kladivem jako ten, kdo pobije nepřátele...	“
— synovec Fulko IV. z Anjou^[2]

Geoffroy zemřel v listopadu 1060 bez potomků, i když se hlavně ke konci života horečně snažil o zplození dědice a zapudil kvůli své touze hned čtyři manželky.^[3] Smrt jej zastihla v mnišském rouše^[2] v klášteře sv. Mikuláše, poté, co svá panství předal synovci Geoffroyovi, svému jmenovci.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b HASKINS, Charles Homer. Normani v evropských dějinách. Jihlava: H+H, 2008. ISBN 978-80-7319-071-2. S. 71.
↑ ^a ^b Normani, str. 71
↑ DUBY, Georges. Rytíř, žena a kněz : manželství ve Francii v době feudalismu. Praha: Garamond, 2003. 238 s. ISBN 80-86379-44-2. S. 77–78. Dále jen Rytíř, žena a kněz.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Geoffroy II. z Anjou na Wikimedia Commons
Mapa držav hrabat z Anjou v 11. století

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Geoffroy_II._z_Anjou
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[Haskins71-1] HASKINS, Charles Homer. Normani v evropských dějinách. Jihlava: H+H, 2008. ISBN 978-80-7319-071-2. S. 71.

[Haskins671-2] Normani, str. 71

[Rytíř77-78-3] DUBY, Georges. Rytíř, žena a kněz : manželství ve Francii v době feudalismu. Praha: Garamond, 2003. 238 s. ISBN 80-86379-44-2. S. 77–78. Dále jen Rytíř, žena a kněz.

[1]

[2]

[3]