Franz Sebastian de Croix von Clerfayt
Narození	14. října 1733 Waudrez
Úmrtí	21. července 1798 (ve věku 64 let) Vídeň
Místo pohřbení	Vídeň
Povolání	důstojník
Ocenění	velkokříž Vojenského řádu Marie Terezie čestný občan Frankfurtu nad Mohanem rytíř Řádu zlatého rouna
Choť	Marie Anne Josephe Le Duc d'Onezies et Henin
Děti	Marie Anne de Croix dite de Drumez[1]
Příbuzní	F.L.A. graaf de Spangen[1] (vnuk)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz Sebastian de Croix hrabě von Clerfayt (francouzsky François Sébastien Charles Joseph de Croix Clerfayt) (14. října 1733 – 21. července 1798) byl rakouský polní zbrojmistr.

Život

Pocházel z Henegavska v rakouském Nizozemí. V roce 1750 vstoupil jako podporučík k pěšímu pluku č. 30. Bojoval v řadě bitev sedmileté války, např. u Štěrbohol, Lehnice či Leuthenu, získal hodnost plukovníka a Vojenský řád Marie Terezie. Kvůli nesouhlasu s osvícenskými reformami císaře Josefa II. na čas odešel z armády. Vrátil se však po vypuknutí války o bavorské dědictví, již v hodnosti generálmajora. Za rakousko-turecké války velel sboru rozmístěnému v Banátu a porazil Turky roku 1789 v bitvě u Toplice. Tím si vysloužil povýšení na podmaršálka, navíc získal komandérský stupeň tereziánského řádu. Velkokříž obdržel o rok později, kdy 26. června 1790 rozhodl svým útokem bitvu u Kalefatu.

Roku 1792 byl pověřen velením sboru v rakouském Nizozemí. Za francouzských revolučních válek obsadil města Longwy a Verdun. Po prohrané bitvě u Jemmapes, které velel Albert Kazimír Sasko-Těšínský, získal Clerfayt velení nad celou armádou v Nizozemí. Nezbývalo mu však nic jiného než ustupovat na východ. Příštího roku velel divizi sloužící pod princem Sasko-Kobursko-Saalfeldským a participoval na porážce Francie u Aldenhoven, Neerwinden a Famars. Rok 1794 zastihl Clerfayta v čele pozorovacího sboru, s nímž se podílel na neúspěchu u Fleurus. Poté se stal opět velitelem celé armády a řídil její ústup z Nizozemí. V roce 1795 velel Dolnorýnské armádě, s níž dobyl Mohuč a zahnal Francouze na levý břeh Rýna, avšak onemocněl a byl nahrazen arcivévodou Karlem. Poté působil až do své smrti ve Dvorní válečné radě.

Portréty

• Tomáš Seidan: Socha generála Clerfayta, karrarský mramor, 1867, Vojenské historické muzeum (Vídeň), Síň vojevůdců

Reference

Literatura

• HOLLINS, David. Rakouští vojevůdci za napoleonských válek. Praha: Grada, 2007. 64 s. ISBN 978-80-247-1894-1. S. 63. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Franz Sebastian de Croix von Clerfayt na Wikimedia Commons