A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
František Vahala | |
---|---|
František Vahala | |
Narození | 3. července 1881 Hustopeče nad Bečvou Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 24. března 1942 (ve věku 60 let) Praha Protektorát Čechy a Morava |
Povolání | architekt |
Děti | Jiří Vahala |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
František Vahala (3. července 1881, Hustopeče nad Bečvou[1] – 24. března 1942, Praha[2]) byl československý architekt a výtvarník, žák Jana Kotěry a Stanislava Suchardy a člen Spolku výtvarných umělců Mánes.
Jeho návrhy a projekty vycházely v časopisech "Das Interieur", "Moderne Kleinbauten", "Styl", "Stavitel" a "Volné směry".
Život a dílo
František Vahala se narodil v Hustopečích nad Bečvou jako nejmladší ze šesti dětí. Učil se zedníkem, navštěvoval odbornou školu pro zpracování dřeva a na Umprum studoval nejdříve malbu a později Speciální školu pro dekorativní architekturu Jana Kotěry. Po ukončení studií pracoval v architektonické kanceláři u Otakara Novotného a poté u Antonína Balšánka v kanceláři pro stavbu Obecního domu v Praze.
Samostatnou činnost zahájil František Vahala v roce 1911. Navrhoval interiéry bytů, nábytek, rodinné a činžovní domy a zúčastňoval se architektonických soutěží. Jako jeden z prvních žáků Jana Kotěry byl od počátku přesvědčeným moderním architektem. Dával své práci solidní praktický a technický základ; tím umožňoval její realizaci i v dobách nepřízně k novému směru. Jeho dovednost v různých výtvarných oborech i v uměleckém průmyslu se projevovala v dokonalém vyřešení detailu i po výtvarné stránce; dovolovala mu ovládnutí celku k jednotnému výrazu. Charakter jeho práce byl dán původním zaměřením Kotěrovy školy; nebylo v něm úchylek, ale nenáhlý vývoj od stránky ryze výtvarné v novém duchu nazírání funkcionalismu, ovšem se stálým hlavním zřetelem výtvarným. Jeho stavby jsou prosté, věcné, harmonické, ve stále stejném, jen zdokonalujícím se duchu; neprodělaly různé výboje, kterými kdysi byla naplněna naše architektonická veřejnost; zůstávají jaksi stranou příboje, ale tím dostávají osobitý výraz. Zvláštní pozornost si zaslouží rodinný domek a interiér, ač v nich nebyla převaha jeho práce. Například skupina rodinných domků na Ořechovce (1919), kolonie v Cítolibech (1920) a zvláště kolonie rodinných domů v Bechyni (1922).
Zvláště v pozdější době se věnoval hlavně veřejným stavbám. Podle jeho návrhu bylo provedeno mnoho obecných, hlavních a středních škol – například obecné a hlavní školy v Novém Jičíně (1924), v Jistebníku (1928), v Turnově (1931), v Mohelnici (1936), v Hustopečích nad Bečvou (1939); reálné gymnázium ve Zlatých Moravcích na Slovensku (1920), v Novém Jičíně (1925), v Turnově (1927), ve Vsetíně (1930), Ústřední škola bytového průmyslu v Praze na Žižkově (1921) (dnešní Střední uměleckoprůmyslová škola SUPŠ).
Z celé řady různých úředních budov si zasluhují zmínky krajský soud v Moravské Ostravě (1924), rozsáhlá budova státních úřadů s byty v Liberci (1926), krajský soud v Ostravě, budova okresního soudu v Milevsku (1930). Nejvyspělejší jeho stavbou je Lékařský dům v Praze na Vinohradech (1928).
Hodnotné jsou i jeho urbanistické práce, zejména soutěžní návrh na pražský severozápadní sektor Letná (s Vratislavem Lhotou 1920), regulace severní části Bechyně (1931) a úprava několika hřbitovů (Chotěboř). Velmi zdařilé jsou i architektonické úpravy vodních staveb, okolí jezu v Praze-Tróji, rozšíření elektrárny v Praze na Štvanici, ale zejména Masarykova zdymadla v Ústí nad Labem pod Střekovem. František Vahala realizoval značný počet svých návrhů; patřil tedy mezi úspěšné architekty; jeho práce měla vždy úroveň, byla solidní a vážná.
Realizace
- Domy na Ořechovce v Praze; 1919
- Rodinné domky v Cítolibech; 1920
- Transformační stanice v Praze; 1921 – 1922
- Škola, Vysočanské nám. 32; 1921 – 1922[3]
- Rodinné domky v Bechyni; 1922
- Justiční palác v Moravské Ostravě, Havlíčkovo nábř. 9; 1924-29
- Reálné gymnázium a české státní školy v Novém Jičíně; 1924-35
- Měšťanská škola v Jistebníku; 1925
- Administrativní budova v Liberci; 1926
- Ústřední škola bytového průmyslu v Praze; 1927
- Lékařský dům v Praze; 1928
- Masarykovo Čsl. státní reálné gymnázium ve Vsetíně, Tyršova ul.; 1930-32
- Masarykovo zdymadlo v Ústí nad Labem – Střekově; 1923-35 [4][5]
Galerie
-
Střední umělecká škola uměleckého průmyslu, Praha-Vinohrady (1927)
-
Zdymadlo Ústí nad Labem – Střekov (1923-1935)
-
Historická budova Krajského soudu v Ostravě (1926-1929)
-
Lékařský dům v Praze na Sokolské ulici (1929-1931)
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých hlavního magistrátu, sign. MAG Z19, s. 73
- ↑ ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu. Praha: Victoria publishing, 1995, 590 s. ISBN 80-85605-84-8.
- ↑ http://www.usti-aussig.net/stavby/karta/nazev/109-masarykovo-zdymadlo
- ↑ vcpd.cvut.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 19-01-2010.
Literatura
- P. Šopák: František Vahala; in: Architekt, červenec 2001, str.70
Externí odkazy
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk