Francouzský výraz fauxbourdon (čti „foburdon“), nebo faburdon (francouzsky faux bourdon, italsky falso bordone, „nepravý či falešný bas“) je druh hudební sazby užívaný u sborových skladeb zejména v 15. století.

Popis

Fauxbourdon byla tříhlasá sazba nad melodií v psalmodii, při níž se překládala nejčastěji o oktávu transponovala cantus firmus do superia (sopránu) a doprovázel jej kontratenor o kvartu, tenor o sextu níže. Kontratenor se obvykle nepředepisoval, byl pouze poznamenán jako doporučení pro tříhlasé provedení au fau(l)x bourdon. Značná paralelita hlasů zajišťovala srozumitelnost textu.

Užití

Fauxbourdon byl charakteristický pro burgundský styl, který vrcholil v polovině 15. století v Nizozemsku. Užíval jej vydatně např. Guillaume Dufay. Nejstarším příkladem je postcommunio Vos qui secuti estis z Missa Sancti Jacobi Guillauma Dufaye v Bologna-Manuskript I-BC Q15 z doby kolem roku 1440.

Fauxbourdon jako hudební figuru používal Joachim Burmeister (1606). Tato hudební figura označuje po sobě jdoucí terciově-sextové souzvuky, tedy jakékoli druhy sextakordového postupu. Výrazem fauxbourdon mělo být zdůrazněno slovo faux, které odpovídal v prvé řadě významu „špatný“ a „hříšný“.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fauxbourdon na německé Wikipedii.

Literatura

• Joachim Burmeister: Musica poetica. Nachdruck der Ausgabe Rostock 1606. Laaber-Verlag, Laaber 2004, ISBN 389007393X
• Hans-Otto Korth: Art. Fauxbourdon. In: Die Musik in Geschichte und Gegenwart. 2. Auflage. Sachteil Bd. 3. Bärenreiter, Kassel 1997, Sp. 379–393

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Fauxbourdon na Wikimedia Commons