A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
.png)
Evropská migrační krize (také označovaná jako evropská uprchlická krize) byl prudký nárůst počtu žadatelů o azyl v zemích Evropské unie v důsledku vstupu a tranzitu 1–2 milionů uprchlíků do EU v letech 2015/16, z toho plynoucí migrační tlak na Evropu a dopady tohoto pohybu na celou společnost.
Na přelomu 20. a 21. století migrovalo do EU méně než 1 milion lidí ročně. V roce 2009 to již bylo skoro 1,75 milionu lidí ročně.[2] Krize vyvrcholila v roce 2015 – byla způsobena velkým počtem imigrantů – jak uprchlíků, tak ekonomických migrantů – směřujících do EU.
Migranti se do centrálních částí Evropy dostávají po dvou hlavních migračních trasách – Balkánskou trasou z Turecka přes Egejské moře a Balkán a Středomořskou trasou ze severní Afriky přes Středozemní moře a Itálii. Nejčastějším cílem imigrantů jsou státy západní a severní Evropy, především Německo, dále Švédsko, Rakousko, Francie a státy Beneluxu. Dle údajů OSN tvoří největší část žadatelů o azyl lidé ze zemí Blízkého a Středního východu (zejm. Syřané, Afghánci, Iráčané), subsaharské Afriky a západního Balkánu.
Rostoucí počty migrantů z těchto oblastí se začaly objevovat v předchozím desetiletí a zejména pak v souvislosti s tzv. Arabským jarem (2011).[3] Rozměry celoevropské krize jev dostal v dubnu roku 2015, kdy se ve Středozemním moři během krátké doby potopilo několik lodí s migranty, celkem se utopilo asi 1 200 lidí a začalo se uvažovat o zavedení systému na přerozdělování uprchlíků. V průběhu letních měsíců docházelo k postupnému prohlubování krize a k jejímu rozšíření do oblasti střední Evropy. Nejvážnější situace v průběhu roku 2015 nastala během září a října, kdy byl počet běženců, přicházejících zejména po Balkánské migrační trase, nejvyšší. Závěr roku 2015 přinesl ve srovnání s předchozími měsíci postupný pokles počtu nově příchozích žadatelů o azyl. Za celý rok 2015 členské státy EU přijaly dle údajů statistického úřadu EU Eurostat. celkem 1 256 000 žádostí o azyl.[4] Německá média však dle analýzy Hamburské mediální školy a lipské univerzity používala jednostrannou rétoriku, což podle autorů analýzy rozdělilo společnost.[5]
V průběhu března 2016 došlo vlivem částečného uzavření Balkánské migrační trasy k výraznému omezení počtu imigrantů přicházejících do střední Evropy. Od roku 2016 počet uprchlíků a nelegálních imigrantů klesal. V první polovině roku 2016 jich do Evropy přišlo 240 000, za prvních šest měsíců roku 2017 100 000.[6] V roce 2018 připlulo do Evropy pouze 119 336 nelegálních migrantů.[7] Legální imigrace je přesto stále vysoká a jen v roce 2017 získalo občanství EU více než 825 000 imigrantů.[8]
Počet migrantů, kteří imigrují do Evropské unie, silně stoupl v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu.
Trasy migrantů
Balkánská trasa
Imigranti směřují do Evropy po dvou hlavních trasách. První z nich se označuje jako Balkánská migrační trasa, příp. také východní středomořská či jen východní trasa. Začíná v Turecku, odkud vede přes Egejské moře do Řecka nebo na řecké ostrovy, nacházející se v blízkosti Turecka (zejm. Lesbos, Kos).[9] Dále z Řecka migranti pokračují mimo území Evropské unie i Schengenského prostoru přes státy Balkánského poloostrova, konkrétně skrz Severní Makedonii a Srbsko. Odtud vedla Balkánská trasa do podzimu roku 2015 přes Maďarsko, které ale na hranici se Srbskem a posléze i s Chorvatskem postavilo pohraniční plot, který měl zabránit migraci mimo hraniční přechody. Plot přesměroval migrační proud ze srbského území do Chorvatska a následně do Slovinska, kde se běženci dostávali znovu do Schengenského prostoru. Trasa pokračovala přes Rakousko do Německa či dalších zemí západní a severní Evropy. Poté, co ploty vznikly také na slovinsko-chorvatské a rakousko-slovinské hranici, se průběh trasy opět mírně změnil, ovšem pouze na území jednotlivých států.[10]
Z Turecka do Řecka připlulo po moři za celý rok 2015 podle údajů Organizace spojených národů rekordních 857 000 imigrantů, což představuje asi 16 krát vyšší počet, než za rok 2014 a také výrazně vyšší počet než na Středomořské trase.[11] Balkánskou trasou se do EU dostávají převážně lidé z Blízkého východu (Syřané, Iráčané) a Středního východu (Afghánci, Pákistánci); část této trasy využívají při cestě do západní Evropy také obyvatelé některých balkánských států (Albánci příp. Kosované).[12]
Středomořská trasa
.jpg)
Druhá hlavní trasa je známá jako Středomořská migrační trasa či střední středomořská trasa. Začíná na pobřeží severní Afriky, nejčastěji v západní Libyi, odkud vede přes Středozemní moře do Itálie, a to jak na pevninu, tak také na ostrov Sicílie. Pro většinu migrantů trasa pokračuje dále napříč Apeninským poloostrovem do Francie, Rakouska, Německa a dalších států převážně západní a severozápadní Evropy. Dle dat OSN připlulo z Afriky do Itálie nezákonně za rok 2015 celkem 154 000 migrantů, což je o devět procent nižší číslo, než v roce 2014. Pokles je dán především vyšší nebezpečností trasy, spočívající zejména v nutnosti překonání dlouhého úseku Středozemního moře, kvůli které dávají někteří migranti přednost Balkánské trase z Turecka. Středomořskou trasou se do Evropy dostávají téměř výhradně obyvatelé afrického kontinentu, nejčastěji ze subsaharské Afriky (Eritrejci, Nigerijci, Somálci).[13]
Libye, za vlády Muammara Kaddáfího, blokovala migranty na svém území. Muammar Kaddáfí apeloval na EU, aby přestali podporovat prodemokratické protesty, jinak zastaví blokaci ilegálních přistěhovalců do EU.[14]
Od roku 2013 se do Itálie přeplavilo 700 000 migrantů převážně ze subsaharské Afriky.[15] Mezi lety 2010 a 2017 požádalo v Evropě o azyl 970 000 migrantů ze subsaharské Afriky.[16]
Další trasy
.jpg)
Kromě těchto dvou hlavních tras se migranti dostávají do Evropy také několika dalšími oblastmi. Jedná se o španělské exklávy Ceuta a Melilla v severoafrickém Maroku, na jejichž ochranu před průniky běženců byly v minulých letech vyhrazeny významné finanční částky, směřující mj. na výstavbu několika vysokých plotů kolem exkláv. Ačkoliv se do Ceuty a Melilly podaří ročně dostat jen několika stovkám imigrantů, odhaduje se, že v jejich okolí se zdržuje až 80 000 lidí, čekajících na příležitost k průniku do exkláv. Tato trasa s následným pokračováním migrantů do Evropy bývá označována jako tzv. západní středomořská trasa.[17] Dalším místem, které migranti nelegálně překračují, je hranice mezi Ruskem a Norskem za severním polárním kruhem. Tato trasa je označována jako tzv. severní či arktická. Vede z Asie do severozápadního Ruska a poté do Norska a během roku 2015 se po ní dostalo do Evropské unie asi 5 500 žadatelů o azyl.[18] Začátkem roku 2016 začali migranti mířící přes Rusko do Finska a Skandinávie překračovat také rusko-finskou hranici. Kromě těchto tras jsou poměrně časté také cesty běženců z Turecka přes Černé moře nebo po pevnině do Bulharska, dále také překonání Středozemního moře tzv. apulijskou či kalábrijskou trasou vedoucí z východní Libye, příp. Egypta na jihovýchodní pobřeží Apeninského poloostrova a v neposlední řadě také takzvaná východní trasa přes Ukrajinu a sousední Polsko.
Cíle migrantů
V roce 2014 členské státy EU přijaly žádosti od 626 065 migrantů, z nichž bylo 183 365 vyřízeno kladně a žadatelům byla poskytnuta nějaká forma ochrany, zatímco 442 700 žádostí bylo zamítnuto.[19][20] Nejvíce žádostí o azyl (téměř třetina) bylo podáno v Německu, následuje Švédsko, Francie a Itálie. Ve srovnání s počtem obyvatel přijímalo nejvíce žádostí o azyl Švédsko, Maďarsko a Rakousko (viz tabulka).[21]
V prvním čtvrtletí (leden – březen) roku 2015 podalo v Evropské unii žádost o azyl 184 415 lidí. Také v tomto období obdržela nejvíce žádostí (73 120) Spolková republika Německo, následovaná Maďarskem a dále Itálií, Francií a Švédskem. V případě Maďarska je ale vysoký počet žádostí dán faktem, že na začátku roku tudy procházela hlavní větev Balkánské migrační trasy a po vstupu do Maďarska již migranti neopustí území Evropské unie, tudíž v případě jejich zachycení v jiném členském státě by jim velmi často hrozila deportace. V přepočtu na obyvatele bylo žádostmi o azyl kromě zmíněného Maďarska nejvíce zatíženo Švédsko a také sousední Rakousko a Německo.[22]
Ve druhém čtvrtletí (duben – červen) počet žadatelů o azyl v EU vzrostl na 217 315 osob. Nejčastějším cílem imigrantů nadále zůstávalo Německo (80 935 žádostí), za ním se umístilo opět Maďarsko; s výrazným nárůstem počtu žádostí o azyl se potýkalo třetí Rakousko, následované Itálií, Francií a Švédskem. V České republice, na rozdíl od většiny unijních států, počet žadatelů oproti prvnímu čtvrtletí klesl. S největším nárůstem v počtu žádostí o azyl se kromě Rakouska potýkalo také Nizozemsko. V přepočtu na počet obyvatel dané země dostávalo nejvíce žádostí opět Maďarsko, dále Rakousko a Švédsko. Dle některých názorů je nejčastějším cílem migrantů Německo z toho důvodu, že má nejštědřejší sociální systém v Evropské unii.[23]
Třetí čtvrtletí (červenec – září) roku 2015 bylo v počtu příchozích migrantů značně kritické; celkový počet podaných žádostí o azyl za toto období, 422 755, byl vyšší než za obě předchozí čtvrtletí dohromady. Vedoucí úlohu mezi cílovými státy přistěhovalců znovu sehrálo Německo (108 305 žádostí), těsně následované tranzitním Maďarskem (108 085 žádostí), které kvůli vysokému počtu ilegálních migrantů postavilo na hranicích se Srbskem a Chorvatskem pohraniční plot. Pomyslnou třetí příčku zaujalo Švédsko, následované Itálií a Rakouskem. Zdaleka nejvýraznější zvýšení počtu žádostí o azyl zažilo Finsko (842 % nárůst na 15 130 žadatelů), dále již zmíněné Maďarsko, Švédsko a Belgie. Naopak na opačném konci tabulky je sousední Slovensko, které obdrželo nejméně žádostí o azyl v celé Evropské unii, pouhých 15.[24][25]
Ve čtvrtém čtvrtletí (říjen – prosinec) 2015 byl počet žadatelů o azyl v EU během roku 2015 vůbec nejvyšší; za poslední tři měsíce roku 2015 zde podalo žádost o azyl 426 025 migrantů. Nejvíce imigrantů cestovalo v tomto období opět do Německa, které bylo s výrazným odstupem následováno Švédskem, dále Rakouskem, Itálií a Francií. Rapidní pokles žadatelů o azyl byl v souvislosti s výstavbou pohraničního plotu zaznamenán v případě Maďarska, a to ze 108 085 prvoinstančních žádostí ve třetím čtvrtletí na pouhých 865 žádostí v posledním čtvrtletí. Ve skandinávských zemích mimo již zmíněné Švédsko počet azylových žádostí výrazně stoupl v sousedním Norsku, které ale není členem EU, a nadále přetrvával vysoký počet žadatelů i ve Finsku.
Za celý rok 2015 dohromady požádalo v Evropské unii o azyl 1 255 640 imigrantů. Jedná se o více než dvojnásobný nárůst oproti roku 2014, kdy v celé EU požádalo o azyl 626 000 osob. Na první příčce v počtu žadatelů o azyl se umístila Spolková republika Německo, kde podali migranti 441 800 žádostí o azyl, druhou reálně nejvyhledávanější zemí migrantů bylo Švédsko s více než 156 000 žadateli o azyl. Více žádostí než ve Švédsku sice bylo během roku 2015 podáno v Maďarsku, které ale sehrálo jen roli tranzitní země, jelikož migranti zde nezůstávali a pokračovali dále do západní Evropy; počet reálných žadatelů o azyl během jednotlivých čtvrtletí se zde pohyboval pouze v řádu stovek, podobně jako ve čtvrtém čtvrtletí. V přepočtu na počet obyvatel přijímalo nejvíce prvoinstančních žádostí o azyl Švédsko, následované Rakouskem. Nejvyšší meziroční nárůst nových migrantů byl pak zaznamenán ve Finsku. V České republice požádalo za rok 2015 o mezinárodní ochranu 1 239 přistěhovalců, což činí mírný nárůst oproti roku 2014; podobný trend byl zaznamenán i na Slovensku.[26]
| Stát | 1. čtvrtletí 2015 | 2. čtvrtletí 2015 | 3. čtvrtletí 2015 | 4. čtvrtletí 2015 | Celkem za rok 2015 | Podíl v % (celkem 2015) | Počet žadatelů na milion obyvatel (celkem 2015) | Evoluce počtu žadatelů za rok 2015 oproti roku 2014 (v %) |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Celkem EU | 184 415 | 217 315 | 422 755 | 426 025 | 1 255 640 | 100 % | 2 470 (průměr EU) | + 123 % |
| Česko | 360 | 275 | 260 | 340 | 1 235 | 0,1 % | 117 | + 36 % |
| Německo | 73 120 | 80 935 | 108 305 | 179 440 | 441 800 | 35,2 % | 5 441 | + 155 % |
| Švédsko | 11 415 | 14 295 | 42 520 | 87 880 | 156 110 | 12,4 % | 16 016 | + 108 % |
| Rakousko | 9 710 | 17 395 | 27 600 | 30 800 | 85 505 | 6,8 % | 9 970 | + 233 % |
| Itálie | 15 250 | 14 895 | 28 395 | 24 705 | 83 245 | 6,6 % | 1 369 | + 31 % |
| Francie | 14 775 | 14 685 | 17 640 | 23 470 | 70 570 | 5,6 % | 1 063 | + 20 % |
| Nizozemsko | 2 420 | 6 270 | 14 775 | 19 570 | 43 035 | 3,4 % | 2 546 | + 98 % |
| Belgie | 3 440 | 5 040 | 14 650 | 15 860 | 38 990 | 3,1 % | 3 463 | + 178 % |
| Spojené království | 7 330 | 7 470 | 11 870 | 11 700 | 38 370 | 3,1 % | 591 | + 19 % |
| Maďarsko | 32 810 | 32 675 | 108 085 | 865 | 174 435 | 13,9 % | 17 699 | + 323 % |
| Řecko | 2 615 | 2 865 | 2 890 | 3 000 | 11 370 | 0,9 % | 1 047 | + 50 % |
| Bulharsko | 3 190 | 4 050 | 5 340 | 7 585 | 20 165 | 1,6 % | 2 800 | + 87 % |
| Španělsko | 2 910 | 3 675 | Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Evropská_migrační_krize