Episcopalis communio česky Biskupské společenství Apoštolská konstituce papeže Františka
Datum	15. září 2018
Téma	Biskupská synoda
Text
anglicky
← Veritatis gaudium Pascite gregem Dei →

Episcopalis communio (česky Biskupské společenství) je apoštolská konstituce, kterou papež František vyhlásil 15. září 2018, na v den památky Panny Marie Bolestné, ale v platnost vstoupila 18. září téhož roku, v den svého zveřejnění. Uzákonila novou úpravu přípravy a průběhu plenárních shromáždění biskupské synody. Bere na vědomí různé instituce využívané během předchozí biskupské synody a definuje, že její závěrečný dokument „se podílí na řádném magisteriu“.^[1][2]

Pozadí a zveřejnění

Viz též: Teologie papeže Františka

Dokument Episcopalis communio je prezentován jako logické naplnění apoštolské exhortace Evangelii gaudium,^[3] Františkova programového listu pro jeho pontifikát,^[4][5] kde František vyjádřil záměr „hluboce přetvořit všechny církevní struktury, aby se staly více misijními“. Biskupská synoda musí být prostředkem kolegiality a „vždy se musí stále více stávat adekvátním kanálem pro evangelizaci současného světa více než pro sebezáchovu.“^[6][7] František již dříve uspořádal synody o rodině (2014, 2015) a o mládeži (2018) a po regionální synodě o panamském regionu (2019) promulgoval Episcopalis communio. Někteří analytici předpokládají, že největším úspěchem Františkova pontifikátu může být vytvoření synodálnější katolické církve, kde synody slouží jako platforma pro otevřenou a energickou diskusi.^[8]

Episcopalis communio podepsal papež František 15. září a o tři dny později bylo promulgováno.^[2][9] Podle kardinála Lorenza Baldisseriho toto datum připomíná ustavení biskupské synody v roce 1965 papežem Pavlem VI.^[7]

Obsah

• Preambule
• I. Shromáždění synody
• II. Přípravná fáze synodního shromáždění
• III. Slavnostní fáze synodního shromáždění
• IV. Realizační fáze synodního shromáždění
• V. Generální sekretariát synody
• Závěrečná ustanovení

Charakteristika

Jak při představení papežského dekretu zdůraznil generální sekretář kardinál Lorenzo Baldisseri, papeži Františkovi od počátku jeho pontifikátu záleží na tom, aby synody biskupů v Římě byly „méně statické“ a více"„dynamické“. Již při příležitosti padesátého výročí synody založené papežem Pavlem VI. se František v roce 2015 přimlouval za propojení synody s místními církvemi. Konstituce nahrazuje Motu proprio Apostolica sollicitudo papeže Pavla VI. z roku 1965 i doplňující ustanovení Benedikta XVI. z roku 2006. Podle tajemníka synodní rady Fabia Fabeneho je jednou z hlavních charakteristik synod za Františka „co nejvíce naslouchat realitě a lidem“, zejména pořádáním předběžných šetření. Nová konstituce počítá s tím, že laici budou moci zasílat své příspěvky přímo generálnímu sekretáři synody.^[7] Dokument také upřesňuje práci, která musí být vykonána po skončení synody, a počítá s možností uspořádat předsynodální setkání jako v případě biskupské synody o mladých lidech, víře a rozlišování povolání.^[10][11]

Konstituce uvádí, že „pravidelné konzultace o tématu synody se nyní budou konat ve všech místních církvích na světě“ před každým shromážděním biskupů. Kromě biskupů mají mít nyní možnost vyjádřit se k tématu také kněží, řeholníci a laici jmenovaní papežem s hlasovacím právem. Před všeobecnými shromážděními se mají konat předsynodální shromáždění, aby se shromáždění biskupů mohla více orientovat na život místních církví. Výsledky konzultací a předsynodálních shromáždění mají být začleněny do synody biskupů jako pracovní dokumenty. Kromě tří klasických synodálních shromáždění lze nyní synodu svolat a konat i jinými způsoby a ke konkrétním otázkám.

Stejný postup se v zásadě použije i na výsledky vypracované na shromáždění biskupů. Následná opatření najdou svůj závěr v postsynodálním závěrečném dokumentu, který připravuje samostatná komise. Tuto komisi volí účastníci synody a papež ji může doplnit svými členy. Postsynodální dokument musí být schválen většinou členů a předán papeži, který rozhodne, zda bude zveřejněn, či nikoli.

Konstituce uvádí, že „pokud římský papež udělil synodnímu shromáždění poradní pravomoc, závěrečný dokument se účastní řádného magisteria Petrova nástupce, jakmile jím byl ratifikován a promulgován“.^[12][2]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Episcopalis communio na anglické Wikipedii, Episcopalis communio na italské Wikipedii a Episcopalis communio na německé Wikipedii.

Související článkyeditovat | editovat zdroj

•  Biskupský sněm

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Episcopalis communio (německy), (anglicky), (španělsky), (francouzsky), (italsky), (polsky) a (portugalsky)

Papež František
Narozen 1936 jako Jorge Mario Bergoglio, 1998–2013 Arcibiskup Buenos Aires, 2001–2013 Kardinál kněz u San Roberto Bellarmino, 2013–současnost Papež
Události Rezignace papeže Benedikta XVI. • Konkláve 2013 • Inaugurace • Lidé prohlášeni za ctihodné • Beatifikace • Kanonizace • Kreace kardinálů • Zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie • Setkání s patriarchou Kirillem • Synody (2014 • 2015 • 2018 • 2019) • Americko-kubánské tání • Mimořádné jubileum milosrdenství • Studijní komise pro ženský diakonát • Vedení Maltézského řádu Apoštoské cesty Filipíny • Severní Amerika (2015) • Keňa • Irsko • Pobaltské státy • Irák • Kanada a další apoštolské cesty
Bibliografie papeže Františka Buly (1) Misericordiae vultus (2015) Encykliky (3) Lumen fidei (2013) • Laudato si’ (2015) • Fratelli tutti (2020) Apoštolské listy (8) Misericordia et misera (2016) • Admirabile signum (2019) • Scripturae sacrae affectus (2020) • Patris corde (2020) • Candor lucis aeternae (2021) • Desiderio desideravi; Totum amoris est (2022) • Sublimitas et miseria hominis (2023) Apoštolské exhortace (5) Evangelii gaudium (2013) • Amoris laetitia (2016) • Gaudete et exsultate (2018) • Christus vivit (2018) • Querida Amazonia (2020) • Laudate Deum (2023) • C’est la confiance (2023) Motu proprio (výběr ze 47) 8. Mitis iudex Dominus Iesus (2015) • 16. Maiorem hac dilectionem (2017) • 17. Magnum principium (2017) • 21. Vos estis lux mundi, 22. Aperuit illis (2019) • 28. Spiritus Domini, 33. Antiquum ministerium, 34. Traditionis custodes (2021) Apoštolské konstituce (výběr z 39) 33. Vultum Dei quaerere, o kontemplativním životě žen; 34. In Apostolorum (2016) • 35. Veritatis gaudium, o univerzitách a církevních fakultách (2017) • 36. Episcopalis communio, o biskupské synodě (2018) • 37. Pascite Gregem Dei (2021) • 38. Praedicate evangelium (2022) • 39. In ecclesiarum communione (2023) Osobní díla Knihy • CD
Související osoby, knihy a témata
Papežský dům	Alfred Xuereb, Fabián Pedacchio a Yoannis Lahzi Gaid (bývalí osobní sekretáři) • Fabio Salerno a Gonzalo Aemilius (současní osobní sekretáři) • Guido Marini (bývalý vedoucí Úřadu pro papežské bohoslužby) • Diego Giovanni Ravelli (současný vedoucí Úřadu pro papežské bohoslužby) • Georg Gänswein (prefekt papežského domu)
Rada kardinálů	Současní: Fridolin Ambongo Besungu • Sérgio da Rocha • Oswald Gracias • Jean-Claude Hollerich • Gérald Lacroix • Seán Patrick O'Malley • Juan José Omella Omella • Pietro Parolin • Fernando Vérgez Alzaga Bývalí: Francisco Javier Errázuriz Ossa, Laurent Monsengwo Pasinya, George Pell, Óscar Rodríguez Maradiaga (koordinátor), Giuseppe Bertello a Reinhard Marx
Episkopát	Benedikt XVI. (předchozí papež) • Mauro Gambetti (generální vikář pro Vatikán) • Angelo De Donatis (generální vikář pro Řím) • Antonio Quarracino (předchozí arcibiskup Buenos Aires) • Mario Aurelio Poli (následující arcibiskup Buenos Aires) • Sergio Rubin (životopisec)
Související knihy	Papež František: František: rozhovory s Jorgem Bergogliem: jeho život vlastními slovy • O nebi a zemi • Papež František: život a revoluce • Diktátorský papež
Příbuzná témata	Erb • Eponymy • Teologie • Tovaryšstvo Ježíšovo (řeholní řád) • Domus Sanctae Marthae (rezidence) • Wake Up! (2015 album) • František: Modlete se za mě (2015) • Chiamatemi Francesco (2015) • Papež František: Muž držící slovo (2018 dokument) • Dva papežové (2019 film) • Francesco (2020 dokument) • Dopis: Poselství pro naši Zemi (dokumentární film, 2022)
← Papež Benedikt XVI. (předchůdce)