A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Emický a etický (angl. emic a etic – nezaměňovat s etikou, angl. ethic!) je dvojice pojmů, jimiž se ve společenských vědách někdy označují dva odlišné přístupy ke zkoumání a popisu:
- etický je popis z hlediska (vnějšího) pozorovatele a objektivizující vědy, jež hledá společné a nebere důsledně ohled na kulturní, společenské či jazykové odlišnosti zkoumané společnosti;
- emický je popis, vycházející z kategorií a představ aktérů jednání, příslušníků daného společenství, z jejich vlastního chápání a rozlišování. Je tedy závislý na kontextu dané kultury.
Původ
Strukturalistická lingvistika (N. S. Trubeckoj) rozlišila na základní hláskové úrovni jazyka dvojí možný pohled:
- fonetický jako objektivní popis zvuků a artikulací, jichž mluvčí určitého jazyka při komunikaci užívají a
- fonemický či fonologický jako zkoumání fonémů, tj. zvukových nositelů významu, při němž nejde o povahu různých zvuků a artikulací jako takových, nýbrž o to, které v daném jazyce rozlišují mezi dvěma slovy a jsou tedy nositeli významu.[1]
Tak hlásky "d" a "s" rozlišují mezi slovy "důl" a "sůl" a jsou tedy v češtině fonémy; zatímco čeština rozlišuje fonémy „l“ a „r“, japonština oba zvuky nerozlišuje a pokládá za tentýž foném. Naopak různé hlásky čeština považuje za shodné fonémy např. v případě spodoby (změny znělosti: lev , lva), ale i foneticky různé samohlásky (dům, domu) při shodném významu.
Americký lingvista K. Pike si všiml, že podobné rozlišení má smysl i mimo oblast jazyka a navrhl tedy, aby se z označení fon-etický a fon-emický vynechala první část (z řeckého fóné, hlas, zvuk); tak vznikla málo intuitivní označení „emický“ a „etický“.
Použití
Tento návrh pak rozpracovali antropologové W. Goodenough a hlavně Marvin Harris, díky němuž se zejména pojem „emický“ v etnografii, v antropologii, v sociologii a dalších užívá. O emickém principu se hovoří všude tam, kde je k pochopení a popisu nějakého jevu třeba vycházet z „domorodých kategorií“ (folk category), z porozumění samých aktérů popisované skutečnosti. Takové „domorodé“ kategorie mají i příslušníci různých společenských, národních, profesních, náboženských a pod. skupin ve společnostech. Významné jsou zejména ty, jimiž se menšiny odlišují od většinové společnosti; tak do kategorie „jedlých zvířat“ pro Evropany většinou nepatří pes a často ani kůň, kdežto pro židovské a islámské věřící vepř a podobně.
Objektivizující popis může sice být o tyto „domorodé“ významy chudší, zato ale dovoluje srovnávat.[2]
Odkazy
Poznámky
Literatura
- J. Černý, Dějiny lingvistiky. Olomouc 1996
Související články
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk