Elżbieta Bieńkowská
Elžbieta Bieńkowská
Evropská komisařka pro vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky
Ve funkci: 1. listopadu 2014 – 30. listopadu 2019
Předseda	Jean-Claude Juncker
Předchůdce	Michel Barnier (vnitřní trh a služby) Ferdinando Nelli Feroci (průmysl a podnikání)
Nástupce	Thierry Breton
Místopředsedkyně vlády Polska
Ve funkci: 27. listopadu 2013 – 22. září 2014
Předseda vlády	Donald Tusk
Předchůdce	Jacek Rostowski
Nástupce	Tomasz Siemoniak
Ministryně pro infrastrukturu a rozvoj
Ve funkci: 27. listopadu 2013 – 22. září 2014
Předseda vlády	Donald Tusk
Předchůdce	nový úřad
Nástupce	Maria Wasiaková
Ministryně regionálního rozvoje
Ve funkci: 16. listopadu 2007 – 27. listopadu 2013
Předseda vlády	Donald Tusk
Předchůdce	Gražyna Gęsická
Nástupce	úřad zrušen
Stranická příslušnost
Členství	Občanská platforma
Narození	4. února 1964 (60 let) Katovice, Polsko Polsko
Choť	Artur Bieńkowski[1]
Děti	2 dcery a syn
Alma mater	Jagellonská univerzita Varšavská ekonomická škola
Ocenění	Nagroda Kisiela (2011) komtur s hvězdou Norského královského řádu za zásluhy (2012) Wiktor (2013) zlatá medaile Za zásluhy o hasičstvo (2014) Silver Lips award (2015)
Commons	Elżbieta Bieńkowska
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Elžbieta Eva Bieńkowská, polsky: Elżbieta Ewa Bieńkowska, rozena Moycho (* 4. února 1964 Katovice) je polská liberální politička, v letech 2014–2019 komisařka pro vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky v Junckerově evropské komisi.^[2]

Od listopadu 2013 do září 2014 byla místopředsedkyní vlády a ministryní pro infrastrukturu a rozvoj ve druhém kabinetu Donalda Tuska. V letech 2007–2013 působila na pozici ministryně regionálního rozvoje v rámci první a druhé Tuskovy vlády.^[3]

Biografie

Vzdělání

V roce 1989 absolvovala magisterský obor orientální filologie na Jagellonské univerzitě.^[3] Vysokoškolský diplom také získala v postgraduálním programu na Polish National School of Public Administration a titul MBA pak na Varšavské ekonomické škole (Szkoła Główna Handlowa w Warszawie).^[3]

Profesní kariéra

Přednášela na Slezské polytechnice v Gliwicích (Politechnika Śląska). Následně rozvinula kariéru ve státní správě. Působila v obchodním odboru úřadu Slezského vojvodství, než se stala šéfkou sekretariátu programu Evropské unie Phare INRED.^[3]

Politická kariéra

V první vládě Donalda Tuska působila mezi lety 2007–2011 jako ministryně regionálního rozvoje. V úřadu pokračovala i po zformování druhého Tuskova kabinetu od 18. listopadu 2011. V rámci vládní rekonstrukce v listopadu 2013 bylo jí vedené ministerstvo zrušeno a nahrazeno nově zřízeným ministerstvem pro infrastrukturu a rozvoj, kde pokračovala v jeho čele. Současně se stala místopředsedkyní vlády. Z obou úřadů odešla 22. září 2014, kdy se vlády ujal kabinet Ewy Kopaczové. Sama se charakterizovala jako „technokratka“.^[4]

V Junckerově evropské komisi, působící v letech 2014–2019, se 10. září 2014 stala designovanou eurokomisařkou pro vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky, jakožto nově ustaveného portfolia.^[2] Úřadu se ujala 1. listopadu 2014 po schvalovacím procesu v Evropském parlamentu a opustila jej 30. listopadu 2019.

Vyznamenání

• – Královský norský řád za zásluhy (Den Kongelige Norske Fortjenstorden)
• – zlatá medaile Za zásluhy o hasičstvo ^[5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elżbieta Bieńkowska na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Elžbieta Bieńkowská na Wikimedia Commons