Eeva Karin Kilpiová
Eeva Karin Kilpiová (25. října 2008)
Rodné jméno	Eeva Karin Salo
Narození	18. února 1928 (96 let) Hiitola
Povolání	básnířka a spisovatelka
Alma mater	Helsinská univerzita (1946–1953)
Témata	poezie a próza
Ocenění	Finnish State Prize for Literature (1968, 1974 a 1984) Pro Finlandia (1974) Runeberg Prize (1990) Kiitos kirjasta -mitali (2002) Cena Aleksise Kiviho (2017)
Manžel(ka)	Mikko Kilpi (1949–1966)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eeva Karin Kilpiová (* 18. února 1928 Hiitola, Finsko) je finská prozaička a básnířka.

Život

Jako jedenáctiletá musela odejít z domova v Karélii, což ovlivnilo její budoucí literární dílo. Eeva Kilpi vystudovala anglickou filologii na univerzitě v Helsinkách. Než se začala živit jako spisovatelka, byla učitelkou.

Dílo

V díle Eevy Kilpiové se často objevují ženské hrdinky, které jsou silné a nezávislé, ale stále hledají své místo na světě, ze svých vzpomínek čerpá pro psaní o Karélii a osudech vystěhovaných obyvatel. Později také vyjadřuje svůj ekologický pohled na svět a hlavním tématem se stává splynutí s přírodou.

V 60. letech začíná se svou tvorbou především autobiograficky laděnými romány, věnuje se karelským přesídlencům ve Finsku například v trilogii Elämä edestakaisin (Život tam a zpátky).

Mezinárodní úspěch jí přinesl experimentální román Tamara, který otevřeně popisuje sexuální vztah ženy a handicapovaného muže a uvádí tak čtenáře do několika dosud tabuizovaných témat. Zabývá se především ženskou sexualitou z pohledu ženy, otázkami genderu či skloubením sexuality s intelektuálními schopnostmi. Příběh vypráví impotentní invalidní muž, dílo však také zachycuje ženský pohled na sexualitu.

Dále píše také poezii, hlavně krátké a výstižné básně plné ironie a humoru popisující všední věci každodenního života, například báseň o tom, jak žena myje nádobí. Zobrazení ženy v situaci tak všední vyjadřuje to, že každá žena chce být milována. Další básně například vyzdvihují svobodu člověka, ale také zodpovědnost, která s ní přichází. Své básně vydává například ve sbírkách Laulu rakkaudesta ja muita runoja (Píseň o lásce a další básně) či Kiitos eilisesta (Děkuji za včerejšek)

Hylkkääminen (Rozchod, česky vyšlo v knize Pět finských novel, 1984) je další z krátkých novel, která popisuje mezilidské vztahy z pohledu svobodné a nezávislé ženy, která hledá lásku. Ukazuje se, že ji nenajde, dokud nezačne mít ráda sama sebe. Její vztah s Američanem je pln nejistoty a zklamání. Hrdinka přináší bolest hlavně sama sobě, když se neustále podceňuje a zavrhuje myšlenku, že by muž mohl přijet do Finska jen kvůli ní. Konverzace v angličtině ukazuje, že i když mohou lidé rozumět, po emoční stránce se nemusí nikdy pochopit. Nakonec chce tento vztah ukončit, ale nenachází odvahu, pouze si představuje, co by se všechno mohlo stát a věří jen tomu nejhoršímu. V závěru hledá štěstí v náruči jiného muže, ale pocit nejistoty stále zůstává a žena jako by nemohla být nikdy šťastná.

Literatura

• Almanach severských literatur. Praha: Univerzita Karlova, 2000, 208 s.
• Pět finských novel. 2. vyd. Praha: Odeon, 1988, 309 s. 01-042-88.
• HARTLOVÁ, Dagmar a Zbyněk ČERNÍK. Slovník severských spisovatelů: dánská literatura, faerská literatura, finská literatura, finskošvédská literatura, fríská literatura, islandská literatura, nizozemská literatura, norská literatura, švédská literatura. 2. vyd. Praha: Libri, 2004, 535 s. ISBN 80-727-7260-0.
• HUMPÁL, Martin, Helena KADEČKOVÁ a Viola PARENTE-ČAPKOVÁ. Moderní skandinávské literatury: 1870-2000. 1. vyd Praha: Karolinum, 2006, 470 s. ISBN 8024611740.

Překlady do češtiny

• Příběh vdovy. In Sedm životů. Antologie severských novel. Práce, Praha 1987, s. 141–160. Přel. Josef Michl.
• Rozchod (Hylkääminen). In Pět finských novel. Odeon, Praha 1984, s. 127–176. Přel. Jan Petr Velkoborský.
• Rozchod (Hylkääminen). Světová literatura 1984, 1, s. 81–112. Přel. Jan Petr Velkoborský.
• Johannes (ze sbírky Noidanlukko). In Almanach severských literatur. FF UK, Praha 2000, s. 176–180. Přel. Jan Dlask.
• Že jen jednou za rok. In Finská literatura psaná ženami – ženy ve finské literatuře. Edita, Helsinki 1998, s. 16. Přel. Viola Parente-Čapková.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eeva Karin Kilpiová na Wikimedia Commons
• https://web.archive.org/web/20121221042123/http://www.eeva.fi/artikkeli/eeva-kilpi-minussa-elamanikaista-ikavointia
• http://www.luminarium.org/suomenrunous/kilpindex.htm