Dušan Klein
Rodné jméno	Július Klein
Narození	27. června 1939 Michalovce Slovensko Slovensko
Úmrtí	9. ledna 2022 (ve věku 82 let) Praha Česko Česko
Národnost	Češi a Židé
Alma mater	AMU v Praze
Povolání	filmový režisér, pedagog, herec, scenárista, filmový scenárista a vysokoškolský učitel
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dušan Klein, rodným jménem Július Klein (27. června 1939 Michalovce – 9. ledna 2022 Praha^[1]), byl český režisér a scenárista slovensko-židovského původu.^[2]

Život

Narodil se ve slovenských Michalovcích do židovské rodiny. Díky zaměstnání otce rodina nejprve dostala výjimku z transportů, v roce 1941 však hrozilo, že o výjimku přijdou^[3] a začala se skrývat na statku v Nízkých Tatrách.^[4] Po půl roce se s bratry začal skrýval v katolickém klášteře pro sirotky v Bratislavě, kde dostal doklady na jména Dušan Ružiak (toto křestní jméno si ponechal nastálo).^[3][4][5] Nakonec však byli na udání prozrazeni a internování nejprve v koncentračním táboře Sereď,^[3] v dubnu 1945 pak byli převezeni do Terezína,^[6] kde se mu i s bratry podařilo dožít konce druhé světové války.^[3] Otec válku nepřežil, matka ano.^[3] Do rodných Michalovců se již rodina nevrátila, žili v Ostravě a Praze.^[7]

V roce 1958 byl přijat na Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění (FAMU) a během studií pracoval jako asistent režie ve FS Barrandov. Jeho spolubydlícím na koleji byl Vladimír Körner.^[3] Absolvoval v roce 1963. Od téhož roku do poloviny 70. let byl režisérem ve svobodném povolání a napsal několik televizních filmů.^[1]

Počátkem normalizace, kdy na Barrandově došlo k určitým personálním změnám a řada filmových režisérů byla donucena odejít, byl jedním z těch, kteří jejich místa nahradili. Od roku 1975 do roku 1991 byl režisérem zaměstnaným v barrandovských filmových studiích. V 70. letech jej zaujal žánr kriminálních, špionážních a v menší míře dobrodružných filmů. Práci televizního režiséra zcela neopustil a na začátku 80. let zaexperimentoval s konceptem „interaktivního“ televizního filmu, jehož průběh by měli diváci možnost ovlivnit pomocí telefonního hlasování.^[zdroj⁠? V letech 80. v žánrech jeho filmů začaly převládat komedie a též začalo stoupat povědomí o režisérovi samotném. Největší věhlas si získal úspěšnou hexalogií „o básnících“. Po sametové revoluci věnoval část svého času televizním adaptacím literárních děl s několika návraty k detektivnímu žánru. V posledních několika letech svého života projevil zájem hostovat a přednášet na filmových školách a setkávat se s mladými a začínajícími filmaři, zatímco příležitostně točil televizní filmy nebo seriály (Strážce duší, několik epizod seriálu Ulice, …). Pedagogicky působil na FAMU, od 1. listopadu 2002 jako profesor pro obor filmové, televizní a fotografické umění a nová média – režie.^[1]

V roce 1989 byl jmenován zasloužilým umělcem. Byl ženatý, s manželkou Silverou měl dva syny.^[7]

Vybraná režijní tvorba

Film

• 1973 – Zatykač na královnu
• 1975 – Město nic neví
• 1977 – Sázka na třináctku (včetně scénáře)
• 1982 – Jak svět přichází o básníky (včetně scénáře)
• 1983 – Radikální řez
• 1984 – Jak básníci přicházejí o iluze (včetně scénáře)
• 1986 – Kdo se bojí, utíká (scénář Dušan Klein a Ladislav Pecháček)
• 1987 – Jak básníkům chutná život (včetně scénáře)
• 1987 – Dobří holubi se vracejí (včetně scénáře)
• 1989 – Vážení přátelé, ano
• 1993 – Konec básníků v Čechách (včetně scénáře)
• 1994 – Andělské oči
• 1996 – Konto separato
• 2004 – Jak básníci neztrácejí naději (včetně scénáře)
• 2008 – Svatba na bitevním poli
• 2010 – Rodinka
• 2016 – Jak básníci čekají na zázrak

Televize

• 1992 – Hříchy pro pátera Knoxe (TV seriál)
• 1996 – Hříchy pro diváky detektivek (TV seriál)
• 2001 – Ta třetí (TV film)
• 2004 – Strážce duší (TV seriál)
• 2004 – I ve smrti sami (trojdílný TV film)
• 2005 – Žil jsem s cizinkou (včetně scénáře)
• 2005 – Ulice (TV seriál)
• 2010 – Cukrárna (TV seriál)

Odkazy

Reference

Literatura

• Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 420. 
• Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 289. 
• NOVÝ, Petr. Dušan Klein, aneb, Jak režisérům chutná život. Praha : Máj : Dokořán, 2003. 214 s. ISBN 80-86643-08-5.
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 67. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dušan Klein na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Dušan Klein
• Osoba Dušan Klein ve Wikicitátech
• Dušan Klein na Kinoboxu
• Dušan Klein v Česko-Slovenské filmové databázi
• Dušan Klein v Internet Movie Database (anglicky)
• Interview s Dušanem Kleinem, pro www.shekel.cz, David Fábry, 9.5.2011
• Výpověď Dušana Kleina jako přeživšího holokaustu pro Shoah Foundation, 15.11.1996
• Vzpomínky na režiséra Dušana Kleina – 90’ ČT24, 2022

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.