Davis Cup 2013 - Světová skupina

Světová skupina 2013 představovala nejvyšší úroveň Davis Cupu – elitní šestnáctičlennou skupinu, z níž vzešel celkový vítěz soutěže. Účastníci čtvrtfinále si zajistili setrvání v této skupině pro následující ročník. Týmy, které prohrály v úvodním kole, nastoupily do baráže o udržení pro rok 2014.

Obhájcem salátové mísy bylo družstvo České republiky, které v předchozím finále porazilo Španělsko 3:2 na zápasy, když rozhodl až poslední pátý zápas, v němž Radek Štěpánek zdolal Nicoláse Almagra 3–1 na sety.^[1] O salátovou mísu v polovině listopadu proti sobě nastoupily týmy Srbska a České republiky, která titul obhájila. O vítězi rozhodl opět až poslední zápas, v němž si Štěpánek snadno poradil s hráčem z druhé stovky Dušanem Lajovićem, který celkově uhrál pět gamů.

Kanada se probojovala do semifinále Davisova poháru poprvé od roku 1913, kdy v soutěži debutovala.^[2]

Rekordní utkání

V utkání prvního kola mezi druhou nasazenou Českou republikou a Švýcarskem padl během sobotní čtyřhry daviscupový rekord v délce trvání zápasu a několik dalších rekordů v této soutěži. Vítězství si připsal český pár Tomáš Berdych a Lukáš Rosol, který po setech 6–4, 5–7, 6–4, 6³–7 a 24–22 zdolal dvojici Marco Chiudinelli a Stanislas Wawrinka, když proměnil třináctý mečbol.

Utkání se délkou trvání 7 hodin 2 minuty stalo vůbec nejdelším zápasem v historii Davisova poháru, když překonalo pátý rozhodující duel z červencového čtvrtfinále Davis Cupu 1982 mezi Američanem Johnem McEnroem a švédským hráčem Matsem Wilanderem (zápas tehdy trval 6 hodin 22 minut a skončil poměrem 9–7, 6–2, 15–17, 3–6, 8–6 ve prospěch McEnroa).^[3] Stejně tak byl odehrán rekordní počet 46 gamů v páté sadě daviscupového utkání (od zavedení Světové skupiny v roce 1981). Pátá sada se zároveň stala nejdelší v této soutěži, když trvala 3 hodiny 35 minut.^[4]^[5] Celkový počet 91 her na zápas je rovněž nejvyšší od zavedení tiebreaku (překonaný rekord 77 her). Český pár vyhrál desátou čtyřhru v řadě.

Světová skupina

Účastníci
Argentina	Rakousko	Belgie	Brazílie
Kanada	Chorvatsko	Česko	Francie
Německo	Izrael	Itálie	Kazachstán
Srbsko	Španělsko	Švýcarsko	Spojené státy

Nasazení týmů

Španělsko (1. kolo)
Česko (vítěz)
Argentina (semifinále)
Srbsko (finále)
Francie (čtvrtfinále)
Spojené státy (čtvrtfinále)
Chorvatsko (1. kolo)
Kazachstán (čtvrtfinále)

Pavouk

První kolo 1. – 3. února			Čtvrtfinále 5. – 7. dubna				Semifinále 13. – 15. září				Finále 15. – 17. listopadu

Vancouver, Kanada (tvrdý, hala)
1	Španělsko	2
			Vancouver, Kanada (tvrdý, hala)^[6]
	Kanada	3
				Kanada	3
Turín, Itálie (antuka, hala)
				Itálie	1
7	Chorvatsko	2
							Bělehrad, Srbsko (antuka, hala)^[7]
	Itálie	3
								Kanada	2
Charleroi, Belgie (antuka, hala)
						4	Srbsko	3
4	Srbsko	3
			Boise, Spojené státy (tvrdý, hala)^[8]
	Belgie	2
			4	Srbsko	3
Jacksonville, USA (tvrdý, hala)
			6	Spojené státy	1
6	Spojené státy	3
											Bělehrad, Srbsko (tvrdý, hala) ^[9]
	Brazílie	2
											4	Srbsko	2
Rouen, Francie (tvrdý, hala)
										2	Česko	3
	Izrael	0
			Buenos Aires, Argentina (antuka)^[10]
5	Francie	5
			5	Francie	2
Buenos Aires, Argentina (antuka)
			3	Argentina	3
	Německo	0
							Praha, Česko (tvrdý, hala)^[11]
3	Argentina	5
							3	Argentina	2
Nur-Sultan, Kazachstán (antuka, hala)
						2	Česko	3
	Rakousko	1
			Nur-Sultan, Kazachstán (antuka, hala)^[12]
8	Kazachstán	3
			8	Kazachstán	1
Ženeva, Švýcarsko (tvrdý, hala)
			2	Česko	3
	Švýcarsko	2

2	Česko	3