A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Důl Kübeck | |
---|---|
Souřadnice | 50°9′37,47″ s. š., 14°6′41,29″ v. d. |
Kód památky | 51096/2-4467 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Důl Kübeck (Nr. II) byl hlubinný černouhelný důl v Kladně. Těžní budova, strojovna těžních strojů, těžní stroj Siemens & Halske a ventilátorovna byly v roce 2001 prohlášeny kulturní památkou Česka.[1][2]
Historie
V roce 1842 v severní části katastrálního území Kladna byla založena kutací jáma Státní kutací a vrtební komisí. Jáma byla hloubena v profilu 5,057 × 1,897 m. V roce 1845 byl u jámy postaven malý vodotěžní parní stroj k zvládání přítoků důlních vod. V hloubce 43 m bylo hloubení přerušeno pro velký přítok vody.
V roce 1856 přešel důl do vlastnictví Rakouské společnosti státní dráhy (StEG), která jámu dohloubila v roce 1858 pod názvem Nr. II a zahájila těžbu uhlí. Hlavní kladenská sloj o mocnosti 10,25 m byla zastižena v hloubce 337,5 m. Později byla jáma pojmenována po prezidentu dvorní komory Karla Bedřicha Kübecka. Po dokončení hloubení byl důl spojen se sousedním dolem Thinnfeld v jeden provozní celek s provozní správou StEG na dole Kübeck. V květnu 1858 byla zahájena ražba chodeb a překopů, které propojily důl Kübeck s dolem Thinnfeld. V roce 1876 byly na dole zavedeny řetězové dráhy a vrátky na stlačený vzduch. V roce 1889 byl ražen spojovací překop k dolu Ronna, který sloužil jako větrní a také v případě potřeby k odvádění důlních vod. Elektrifikace dolů Kübeck a Thinnfeld byla zahájena výstavbou elektrické centrály v roce 1896 se dvěma generátory. Vrátky na stlačený vzduch byly nahrazovány elektrickými. Jáma sloužila jako těžní a zároveň jako větrní pro důl Ronna až do roku 1997. Provoz na jámě byl ukončen 15. listopadu 1997. V únoru 1998 byla jáma zasypána a těžní budova prohlášena kulturní památkou.
Jáma Kübeck byla v provozu od roku 1858 do roku 1997, byla to nejstarší a nejdéle provozována jáma na Kladensku.[3][4][5][6]
Popis
Těžní budova
Jáma Kübeck byla hluboká 353 m. Její těžní věž byla postavena z hraněného dříví, její výška byla 13,1 m (ke středu lanovnic o průměru 3,8 m). Uspořádání dolu odpovídalo centrálnímu typu těžní budovy s dominantní zděnou těžní věží na půdorysu písmene T. Na těžní budovu (ve směru na jih) navazovala strojovna, kotelna a komín. Na boční strany těžní budovy navazovala nižší dvoupodlažní křídla se sedlovými střechami. V západním křídle byla ventilátorovna a kancelář, východní křídlo bylo obytné, později přeměněno na cechovnu, lampovnu a šatnu. Budovy byly omítané a zděné převážně z opukového zdiva.
V roce 1868 byl ve strojovně instalován ležmý dvouválcový parní těžní stroj od firmy Breitfeld & Ruston. Průměr válců byl 500 mm, zdvih 2000 mm, kulisový rozvod systému Goosch. Ploché lano bylo ukládáno na bobiny o průměru 3,15 m, nejmenší průměr byl 3,3 m a největší 4,13 m, průměrná rychlost lana byla 6,5 m/s.[7] V roce 1913 byl zastaven provoz dolu Thinnfeld a na rekonstruovaný důl Kübeck byl instalován elektrický těžní stroj z dolu Thinnfeld. Těžní stroj byl vyroben v roce 1901 firmou Siemens & Halske, byl poháněn třífázovým asynchronním motorem o napětí 250 V. Na těžní věži byly usazeny nové lanovnice o průměru 2,4 m. Těžní stroj byl na přelomu let 2003–2004 zničen sběrači kovů, je zachována skříň stroje.[8]
Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století byly provedeny rozsáhlé úpravy objektu. Těžní budova byla snesena do úrovně lanovnic a zastřešena sedlovou střechou. Západní křídlo bylo probouráno pro umístění nové ventilátorovny. V těžní budově se zachovala dřevěná konstrukce těžní věže.[1]
Čerpání vody
Bezprostředně vedle jámy byl v roce 1848 instalován expanzní parní stroj s kondenzací, s kataraktovým rozvodem, který byl pravděpodobně vyroben v belgické firmě Seraing. V jámovém stvolu bylo pět tlakových pumpových soustav k nimž vedla dřevěná tahadla na bocích pobitá plochým železem. Výkon parního stroje byl asi 313 HP, s pěti zdvihy za minutu. V roce 1865 byl instalován vodotěžný stroj přivezený z vodní jámy Layer v Brandýsku o výkonu 140 HP. V roce 1901 byl nahrazen podzemními elektrickými rychloběžnými čerpadly systému Riedler s výkonem 1000 l/min.[7][4][9]
Důl Kübeck a Thinnfeld se vyznačovaly silnými přítoky důlních vod, které byly ještě zvýšeny o přítoky z dolů Průhon a Layer. Při ražbě dovrchní chodby došlo 19. ledna 1950 k nekontrolovatelnému průvalu vod ze stařin dolu Thiennfeld (staré dobývky z let 1920–1936). V momentě průvalu bylo celkové množství přitékající vody kolem 4 000 l/min. Průval se obešel bez lidských životů, havíři včas unikli do větrné propojky dolu Kübeck.[10]
Kotelna
Kotelna v linii za strojovnou byla vybavena patnácti válcovými parními kotly, které byly nahrazeny stejným počtem kotlů v roce 1875. V provozu bylo v počtu 8–9 z celkového počtu 15 nových kotlů systému Bolzano s etážovými rošty.
V letech 1892–1894 byla postavena nová kotelna vybavená osmi trubkovými kotli systému Mac-Nicol s topeništi systému Bolzano, které byly vyrobeny v železárnách Společnosti státní dráhy v Rešici v uherském Banátu.[7][4]
Doprava
Vytěžené uhlí nebylo dopraveno na povrch, ale v hloubce 17 m pod ohlubní jámy bylo přepravováno zděnou štolou o průřezu 2,5×2 m a délce 150,9 m[3][4] (jiný údaj 146 m[7][11]) a dále mostem v délce 143 m do třídírny a k nakládce dolu Thinnfeld. Dopravu zabezpečovala dvojkolejná řetězová dráha o délce 289 m.[7] Doprava v podzemí byla zabezpečena především koňmi. Od roku 1876 to byly řetězové dráhy a po výstavbě elektrocentrály byly zaváděny elektrické lokomotivy.
Pro svislou dopravu v jámě sloužily dvouetážové těžní klece s jedním vozíkem v etáži (nad sebou).[7]
Větrání
Po ukončení provozu dolu Thinnfeld, který zabezpečoval větrání podzemí, byla ve výjezdním nárazišti v hloubce 16 m instalován ventilátor systému Schielle. Výtažné větry procházely celým šachetním profilem a byly vedeny původní dopravní štolou ven. Proti větrnému zkratu byla jáma opatřena zvlášť zkonstruovanou uzavírkou.[7][11]
Ostatní stavby
V areálu dolu byla postavena hornická kolonie, úřednické a správní budovy a nemocnice. Budovy postavené ve svahu staví správní a úřední budovu do dominantního postavení. Dělnická kolonie byla postavena asi v roce1862 ve třech řadách na přísně geometrickém principu. Kolonie byla rozdělena železniční tratí na dvě části. V severní byly tři podélné bloky, z nichž dva byly patrové a jeden přízemní s krajními patrovými nástavbami. V jižní byly dva patrové domy, z nich jeden byl v roce 2004 zbořen. Domy byly zdobeny cihlovými pásy, v přízemí měla okna čtvercový tvar.[12]
Na opačné straně areálu dolu byla budova nemocnice s malým parčíkem a kašnou. Objekt nemocnice byl upraven na obytný dům.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky . Praha: Národní památkový ústav . Identifikátor záznamu 444766 : Uhelný důl hlubinný KÜBECK/Nr. II. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
- ↑ STÖCKLOVÁ, Jaroslava. Prohlášení za KP. iispp.npu.cz . . Dostupné online.
- ↑ a b HONČÍK, Ladislav. Dobývání uhlí na Kladensku. Příprava vydání Jan Kurial. Ostrava: OKD, 2006. 752 s. ISBN 80-254-0490-0. Kapitola Přehled historicky doložených úvodních důlních děl, s. 204.
- ↑ a b c d e MATĚJ, Miloš. Kulturní dědictví Centrálního kladenského kamenouhelného revíru. Praha: Státní ústav památkové péče, 2001. 32 s. ISBN 80-86234-17-7, ISBN 978-80-86234-17-5. OCLC 85013846 S. 12–14.
- ↑ MATĚJ, Miloš, et al. Kulturní dědictví kladenské průmyslové aglomerace. 1. vyd. Ostrava: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2017. 335 s. ISBN 978-80-85034-98-1, ISBN 80-85034-98-0. OCLC 1200241139 S. 192–198.
- ↑ ZELENKA, Jaromír; ŽIVOR, Roman. Hornické památky České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2019. 659 s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-2858-7, ISBN 80-200-2858-7. OCLC 1108783306 S. 318.
- ↑ a b c d e f g Důl Kübeck - Nr. II. podzemi.solvayovylomy.cz . . Dostupné online.
- ↑ Jáma Kübeck. Kladenský uhelný revír . . Dostupné online.
- ↑ Důl Kübeck v Kladně | Zdař Bůh.cz| Strana 3 . . Dostupné online.
- ↑ Hončík ... c.d., s. 94
- ↑ a b Důl Kübeck v Kladně | Zdař Bůh.cz . . Dostupné online.
- ↑ VOLDRÁB, Tomáš. Dělnické kolonie na Kladensku. Příprava vydání Alena Borovcová. Ostrava: Kartis, 2010. 192 s. (Sborník Národního památkového ústavu v Ostravě). ISBN 978-80-85034-58-5. S. 74.
Související článkyeditovat | editovat zdroj
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Důl Kübeck na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk