Curych Zürich, Zurich, Zurigo, Turitg, Züri, Tigurium
Celkový pohled z Uetlibergu
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	47°22′ s. š., 8°33′ v. d.
Nadmořská výška	408 m n. m.
Stát	Švýcarsko Švýcarsko
Kanton	Curych
Curych
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	87,9 km²
Počet obyvatel	447 082 (2023)[1]
Hustota zalidnění	5 087,4 obyv./km²
Správa
Primátor	Corine Mauch (SP)
Vznik	2. století
Oficiální web	www.stadt-zuerich.ch
Telefonní předvolba	043 a 044
PSČ	8000–8099
Označení vozidel	ZH
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Curych (německy Zürich) je největší město Švýcarska a hlavní město stejnojmenného kantonu. Leží v předhůří Alp u severního konce Curyšského jezera, na obou březích řeky Limmat, která zde z jezera vytéká a řeky Sihl, která se v centru města do Limmatu vlévá. Je obklopeno lesnatými kopci, nejvyšší z nich Uetliberg dosahuje výšky 869 m n. m. Město se dělí na 12 obvodů (Kreis). Žije zde přibližně 447 tisíc^[1] obyvatel, v celé aglomeraci přes 1,1 milionu obyvatel. V roce 2017 žilo v Curychu 32,5 % cizinců (pro srovnání v Ženevě 47,9 %).^[2]

Místo bylo osídleno už v neolitu, město Turicum založili Římané. Ve středověku bylo Tigurium svobodným říšským městem, od roku 1351 členem Švýcarské konfederace. Roku 1519 zde vznikla švýcarská reformace Ulricha Zwingliho.

Curych je bankovní středisko světového významu a jedno z nejbohatších měst na světě. Je to dopravní uzel celoevropského významu v letecké, železniční i dálniční dopravě. Patří k hospodářským a kulturním centrům země a podle různých průzkumů mezi nejdražší města,^[3] ale také s nejvyšší kvalitou života na světě.

Historie

V úrodném místě hustého neolitického osídlení se usadili keltští Helvétové. Kamenné město založili Římané roku 15 př. n. l., měli zda celní stanici a město nazvali Turicum. V 5. století je osídlili germánští Alamani, ze severovýchodu sem pronikali křesťanští misionáři. Roku 835 se poprvé připomíná hrad, založený na místě římské pevnosti císařem Ludvíkem Němcem, který zde roku 853 založil první ženský benediktinský klášter, později nazývaný Fraumünster.

Od roku 1218 byl Curych císařským městem pod vládou abatyše zmíněného kláštera. Brzy nato si město o rozloze 38 hektarů vybudovalo hradby, z nichž se dochovaly dvě brány. Počátkem 14. století zde vznikl Codex Manesse, jeden z nejkrásnějších iluminovaných rukopisů kurtoazní kultury a hlavní pramen středověké německé poezie a heraldiky.

Feudální vládu abatyše nahradila roku 1336 cechovní samospráva (Zunftordnung) a roku 1351 se měšťané přísahou připojili jako pátý člen Švýcarské konfederace (Confederatio helvetica, německy Eidgenossenschaft), jímž Curych zůstal až do roku 1798. Roku 1520 se stal hlavním kazatelem v kostele sv. Petra Ulrich Zwingli, který zahájil švýcarskou reformaci a roku 1531 zde vyšel jeho překlad Bible (Zürcher Bibel). Z konfliktů se sousedními katolickými kantony vznikly Kappelské války.

Roku 1624 si Curych vybudoval nákladné opevnění a vymáhání daní vyvolalo selské vzpoury, které město tvrdě potlačilo. Roku 1648 se město prohlásilo patricijskou republikou. Helvetská revoluce roku 1798 pozvala do země francouzské republikánské vojsko, které zemi bez boje obsadilo. Republika pod francouzskou patronací sice brzy padla, zrušila však feudální vládu města nad kantonem a připravila půdu pro moderní uspořádání. Curyšská smlouva 1859 ukončila spor mezi Francií, Rakouskem a Itálií a uznala samostatnost Švýcarska.

Roku 1847 byla otevřena první švýcarská železnice Curych – Baden. Roku 1867 byla založena hlavní třída současného města Bahnhofstrasse, vedoucí od Hlavního nádraží k jezeru. Roku 1871 byla otevřena budova Hlavního nádraží a roku 1877 curyšská burza. V letech 1848 a 1874 přijal Curych švýcarskou ústavu, postupně zbořil hradby a stal se cílem velké imigrace z okolí. Přistěhovalci se však obtížně domáhali občanských práv a teprve od roku 1875 začalo platit, že po deseti letech pobytu se člověk stává občanem. Roku 1893 byly k městu přičleněny okolní obce, kde vznikal průmysl.

Samospráva

Výkonnou moc drží devítičlenná městská rada (Stadtrat), zákonodárnou moc 125členný parlament (Gemeinderat), obojí přímo volené na čtyři roky. Městskou radu tvoří profesionální politici, každý z nich vede jeden odbor radnice a představený výkonného odboru působí jako primátor. Současnou koalici sociálních demokratů, liberálů a zelených vede Corine Mauch (SD). Parlament se schází jednou týdně a členové jsou placeni za účast na zasedáních. Městskou radnici užívají i volené orgány kantonu.

Doprava

Veřejná městská doprava je v Curychu velmi populární a převažuje nad automobilovou. Tvoří ji jednotná síť předměstských železnic (S-Bahn). 13 linek tramvají, 18 autobusů a 6 trolejbusů. Frekvence spojů na některých linkách dosahuje až 10 spojů za hodinu. Od roku 2008 spojuje tramvaj letiště s městem. Síť doplňují lodní spoje po jezeře i řece a několik lanovek do okolních kopců.

Letiště Zürich v obci Kloten, asi 13 km severně od města, je s více než 24 miliony cestujících za rok na 15. místě v Evropě a má přímé spojení se všemi kontinenty. Letiště intenzivně využívají společnosti Swiss (Swiss International Air Lines a Swiss European Air Lines), Alitalia a Lufthansa (nazývá ho třetím hubem) a letiště je domovským letištěm společností Belair, Edelweiss Air a Helvetic Airways i základnou záchranné letecké služby.

Hlavní nádraží s více než 2900 vlakových pohybů a 350-500 tisíci pasažéry denně patří mezi nejrušnější na světě a město má dalších 16 nádraží a 10 zastávek. Železnici provozují Švýcarské železnice (SBB), hlavní nádraží má však i přímé dálkové spojení vlaky TGV do Francie a ICE do Německa. Spojení s Českou republikou je udržováno prostřednictvím nočního spojení ^[4]. V těsném okolí města jsou dálnice A 1 (Bern, Ženeva a St. Gallen), A 3 (Basilej a Sargans) a A 4 (Schaffhausen). Dálnice v okolí města jsou ovšem přeplněné a pozvolna se buduje obchvat kolem Curychu.

Pamětihodnosti

Řeka Limmat protéká starým centrem a dělí je na dvě části. Jsou zde pozůstatky bývalého opevnění a vodní příkop Schanzengraben. Na západním okraji centra teče řeka Sihl. Na pravém břehu Limmatu leží Niederdorf, živější část města s mnoha restauracemi, kiny a hudebními kluby. Živá je také 4. čtvrť kolem Langstrasse, s různými národnostmi a jejich kulturami, včetně prostituce. Modní a dynamicky se rozvíjející čtvrtí je Zürich-West, bývalá tovární a dělnická čtvrť^[5].

Staré město, City

Altstadt (Staré město) s cechovními domy leží po obou stranách Limmatu. Na návrší Lindenhof je nejstarší doloženě osídlení nad Limmatem, od 18. století s parkovou úpravou na zbytcích románského hradu s památníkem, připomínajícím obranu Curychu ženami. Západně od Lindenhofu probíhá luxusní Bahnhofstrasse, sídlo bank a obchodní třída, vedoucí od hlavního nádraží k jezeru.

Kostely

Většina kostelů je protestantská.

• Grossmünster je trojlodní románská bazilika z let 1100 až 1220, založená na raně křesťanských základech s relikviemi svatých Felixe a Reguly. Původně to byl klášterní kostel řádu augustiniánů -kanovníků. Vyniká dvěma pozdně gotickými věžemi v západním průčelí, kupole byla přistavěna roku 1787. Ve výklenku na fasádě 2. patra je umístěna kopie sochy trůnícího císaře Karla Velikého, který měl podle legendy chrám založit, když sem při lovu pronásledoval jelena a padl zde jeho kůň. Při vyhlášení reformace roku 1519 si Uldrich Zwingli tento kostel vybral za své sídlo, dal odstranit hlavní oltář i s obrazem. Až do své smrti bydlel v přilehlém domě v Kirchenstrasse 13. Ze 14. století se v chóru dochovaly gotické nástěnné malby popravených svatých Felixe a Reguly, držících své uťaté hlavy v rukou, další fragmenty maleb zdobí stěny halové krypty. Rokem 1586 je datována křtitelnice. Románská křížová chodba byla roku 1851 zásadně dostavěna.
• Fraumünster, trojlodní gotická bazilika s jednou věží v západním průčelí, původně klášterní kostel benediktinek, písemně doložený roku 853 jako fundace císaře Ludvíka Němce. Prvními abatyšemi byly jeho dcery Hildegarda (do roku 856) a Bertha (do roku 877). Klášter měl různá privilegia a do 13. století mj. mincovní právo. Na jižní straně od kostela se dochovaly zbytky gotické křížové chodby. Významné jsou varhany na empoře, s 5793 píšťalami jsou největší v celém kantonu. Od roku 1970 zdobí závěr kostela barevná okna: tři podle návrhu Marca Chagalla a dvě podle Alberta Giacomettiho. Klášterní budovy byly strženy v 19. století, na náměstí Münsterplatz u kostela je v chodníku zasazena pamětní deska, kterou uprchlíci (exulanti) z Československa děkují za nový domov po sovětské okupaci 21. srpna 1968.
• Kostel sv. Petra (Peterskirche), první farní kostel města, založený za vlády císaře Karla Velikého kolem roku 800, písemně zmiňovaný k roku 857, gotický chór se dochoval z gotické etapy stavby ze 13. století, kostel byl radikálně přestavěn v letech 1705 - 1709. Na věži jsou renesanční hodiny se strojem z roku 1598 a s největším ciferníkem v Evropě (o průměru 8,7 metru).
• Wasserkirche, pozdně gotický kostel původně na samostatném ostrově, místo popravy sv. Felixe a Reguly; od roku 1634 slouží jako městská knihovna.
• Predigerkirche, bývalý kostel dominikánů, dnes součást knihovny.

Muzea

• Švýcarské zemské muzeum (Schweizerisches Landesmuseum), romantická stavba s věží skrývá jednu z nejbohatších sbírek v zemi. Patří ke skupině Musée Suisse. Stojí v parku Platzspitz naproti Hlavnímu nádraží. Vystavuje umělecké a historické předměty ze švýcarské historie, zbraně, stříbrné liturgické a votivní nádobí, šperky (velká sbírka prstenů), mince, keramiku (sbírka kamnových kachlů gotických a renesančních), nábytek, hodiny či hodinky, sochy (zejména gotické dřevořezby), gotickou deskovou malbu a grafiku. Rozsáhlá je sbírka oděvů a obuvi, také paramenta a gobelíny.
• Dům umění Curych (Kunsthaus) na Pfauenplatz vyniká bohatou sbírkou malby a plastiky od konce středověku po současnost, od 15. do 20. století, mj. reprezentativní sbírka švýcarského malíře Ferdinanda Hodlera a kolekce moderního francouzského malířství (Cézanne, Toulouse-Lautrec, Renoir, Degas, Legér, Picasso, aj.); výstavní síň pro moderní umění.
• Muzeum designu (Museum für Gestaltung) je v několika budovách poblíž Hlavního nádraží. Vystavuje plakáty, design a užité umění a stejně jako ostatní muzea Curyšské univerzity (muzea pro dějiny lékařství, zoologii a paleontologii aj.) má volný vstup.
• Muzeum hodin - Uhrenmuseum Beyer, v Bahnhofstrasse 31; jedna z největších soukromých sbírek hodin.
• Centre Le Corbusier u jezera připomíná dílo slavného architekta v jednom z posledních domů, které postavil.
• Bollingen Tor - rodinný dům s knihovnou Carla Gustava Junga u jezera v Küsnachtu, nyní muzeum^[6]
• Rietbergovo muzeum v Gablerstrasse 15, klasicistní stavba původně předměstské vily Wessendock, situovaná v historickém parku; vystavuje sbírky mimoevropského umění, základem je sbírka barona von der Heydta; pořádá výstavy.
• Stiftung Sammlung Emil Georg Bührle - soukromá sbírka umění 19. a 20. století, kterou založil zdejší průmyslník
• Muzeum FIFA, zaměřené na historii fotbalu a mistrovství světa v kopané.

Přehled muzeí je zde.

V Curychu je také zoologická zahrada, stará a nová botanická zahrada a řada dalších parků.

Divadla

• Městské divadlo (Schauspielhaus) v centru s novou scénou (Schiffbauhalle) v Zürich-West,
• Operní divadlo (Opernhaus) u jezera, impozantní stavba ve stylu historismu z roku 1891, pro nás památná vystoupeními Emy Destinnové a Gabriely Beňačkové.
• Koncertní sál (Tonhalle),
• malé scény, hudební scény, kina.

Sport

V Curychu sídlí FIFA (Fédération Internationale de Football Associations)^[7] a IIHF (International Ice Hockey Federation). Každoročně se zde pořádá tradiční velký atletický mítink Weltklasse, který je v současné době součástí Diamantové ligy. V roce 2014 hostil Curych mistrovství Evropy v atletice.

Nejznámější fotbalové stadiony jsou Hardturm a Letzigrund odvěkých rivalů FCZ a GCZ. Roku 2007 byl otevřen Nový Letzigrund na místě starého, kdežto starý Hardturm byl roku 2008 zbořen a plánovanou novostavbu zhatilo záporné referendum. V Curychu jsou také hokejové stadiony, sportovní haly mj. klubu ZSC Lions.

Vzdělávání

Nejznámější vysoká škola v Curychu je polytechnika ETH, špičková technická univerzita, k jejím budovám na svahu nad městem vede lanovka podobná petřínské. V jedenáctém poschodí jedné z budov ETH je upravena vyhlídková plošina s krásným pohledem na celé staré město až k jezeru.

Sídlí zde i „Uni“ (Univerzita Curych) a její výzkumné ústavy, kde působili a působí mnozí nositelé Nobelovy ceny. 4. července 1915 tam přednášel i Tomáš Garrigue Masaryk.

Slavní rodáci

• Salomon Gessner (1730–1788), malíř a německojazyčný básník
• Henry Fuseli (1741–1825), malíř a kritik umění
• Gottfried Keller (1819–1890), prozaik a lyrický básník
• Albert Heim (1849–1937), geolog a vysokoškolský učitel
• Hermann Rorschach (1884–1922), psycholog a psychiatr
• Victor Goldschmidt (1888–1947), švýcarsko-norský mineralog, zakladatel moderní geochemie a chemické krystalografie
• Pančo Vladigerov (1899–1978), bulharský hudební skladatel a klavírista
• Felix Bloch (1905–1983), jaderný fyzik, nositel Nobelovy ceny za fyziku za rok 1952
• Max Frisch (1911–1991), prozaik, dramatik a esejista
• Hugo Koblet (1925–1964), profesionální cyklista, vítěz Tour de France 1951
• René Burri (1933–2014), fotograf a fotoreportér
• Bruno Ganz (1941–2019), herec
• Dieter Meier (* 1945), zpěvák elektronické hudební skupiny Yello
• Hans Adam II. (* 1945), od roku 1989 vládnoucí lichtenštejnský kníže
• Denise Biellmannová (* 1962), bývalá profesionální krasobruslařka
• Alois z Lichtenštejna (* 1968), dědičný lichtenštejnský princ a regent
• Alain de Botton (* 1969), spisovatel, filozof, televizní producent a podnikatel
• Severin Blindenbacher (* 1983), bývalý profesionální lední hokejista
• Tobias Stephan (* 1984), profesionální hokejový brankář
• Viktorija Golubicová (* 1992), švýcarská profesionální tenistka srbsko-chorvatského původu
• Celeste Buckingham (* 1995), slovenská zpěvačka americko-švýcarského původu
• Nico Elvedi (* 1996), profesionální fotbalista

Galerie

• 
  Grossmünster
• 
  Stadthaus, Fraumünster, St. Peter
• 
  Wasserkirche, v pozadí Grossmünster
• 
  Schanzengraben

Partnerská města

• Kchun-ming, Čína
• San Francisco, USA

Odkazy

Reference

Literatura

• Michelin Reiseführer Schweiz. Clermont-Ferrand 2005 (5.vydání)
• Gerberding Eva, Karasek Daniel, Curych. Praha: Jan Vašut 2002
• Früeler, Niklaus, Kulturführer Schweiz in Farbe. Ex libris Verlag Zürich 1982, s. 423-432.
• Ottův slovník naučný, heslo Curych. Sv. 2, str. 983

Související články

• Curych (kanton)
• Ulrich Zwingli

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Curych na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Curych ve Wikislovníku

Weby města a kantonu s dalšími odkazy (německy):

• město Curych
• kanton Curych
• (anglicky)Přehled informací o městě

Interaktivní mapy Švýcarska (včetně Curychu):

• map.search.ch
• swissgeo.ch
• ZVV – městská doprava
  • Plán sítě veřejné dopravy
• Článek o turistických pamětihodnostech města Curych
• Přehled o muzeích v Curychu.

Webkamery:

• https://www.flughafen-zuerich.ch/en/passengers/experience/experiences/webcams/dock-e-midfield-cam-1

Města ve Švýcarsku podle počtu obyvatel
200 000+	Curych • Ženeva
100 000+	Basilej • Lausanne • Bern • Winterthur
50 000+	Lucern • St. Gallen • Lugano • Biel
40 000+	Neuchâtel • Thun • Bellinzona • Köniz