A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Chung-si | |
---|---|
císař říše Ming | |
Portrét | |
Doba vlády | 7. září 1424 – 29. květen 1425 |
Éra vlády | Chung-si (20. leden 1425[1] – 7. únor 1426 |
Úplné jméno | Ču Kao-čch’ |
Chrámové jméno | Žen-cung (仁宗) |
Posmrtné jméno | zkrácené: Čao-ti (昭帝), plné: Ťing-tchien tchi-tao čchun-čcheng č’-te chung-wen čchin-wu čang-šeng ta-siao čao chuang-ti (敬天體道純誠至德弘文欽武章聖達孝昭皇帝) |
Narození | 16. srpen 1378 |
Úmrtí | 29. květen 1425 |
Pohřben | Císařské hrobky dynastie Ming, Peking |
Předchůdce | Jung-le |
Nástupce | Süan-te |
Manželky | císařovna Čang a vedlejší manželky |
Potomci | Ču Čan-ťi (císař Süan-te) |
Rod | Ču |
Dynastie | Ming |
Otec | Jung-le |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Císař Chung-si (čínsky pchin-jinem Hóngxī, znaky 洪熙; 16. srpna 1378 – 29. května 1425) vlastním jménem Ču Kao-čch' (čínsky pchin-jinem Zhū Gāochì, znaky 朱高熾) vládl v letech 1424–1425 mingské Číně jako čtvrtý císař dynastie Ming. Byl synem císaře Jung-leho. Na trůn nastoupil po smrti otce, vládl však pouze necelý rok. Po převzetí vlády s novým rokem vyhlásil éru „Nesmírné záře“, Chung-si. Název éry je používán i jako jméno císaře.
Ču Kao-čch’ se narodil 16. srpna 1378 jako nejstarší syn Ču Tiho, čtvrtého syna císaře Chung-wu. Ču Ti se smrti Chung-wua v občanské válce porazil císaře Ťien-wena a roku 1402 se zmocnil trůnu jako císař Jung-le. Svému nejstaršímu synovi poskytl nejlepší možné vzdělání v konfuciánském duchu. Ču Kao-čch’ úřadoval jako regent v Nankingu nebo Pekingu během válečných tažení svého otce.
Jakmile se Ču Kao-čch’ stal císařem, zrušil Čeng Cheovy zámořské výpravy, zastavil též výměnu čaje za koně s asijskými národy, stejně jako výpravy za zlatem a perlami do Jün-nanu a Vietnamu. Rehabilitoval úředníky postižené za minulé vlády a reorganizoval administrativu, přičemž klíčová místa obsadili jeho důvěrníci. Posílil autoritu velkého sekretariátu, který byl nejvyšším vládním orgánem. Opustil nepopulární militaristickou politiku svého otce. Upravil dosavadní finanční a daňovou politiku, zrušil mnohé povinné dodávky, podporoval návrat rolníků, kteří opustili své domovy, především na dolním toku Jang-c’-ťiang. Jeho konfuciánský idealismus byl cítit ve stylu vlády po následující století.
Rozhodl o vrácení hlavního města do Nankingu. Ale o měsíc později, v květnu 1425, zemřel, pravděpodobně na srdeční infarkt. Jeho šestadvacetiletý syn Ču Čan-ťi převzal vládu a pokračoval v liberální politice svého otce, která tak měla trvalý dosah.
Knížecí syn, korunní princ
Ču Kao-čch’ se narodil 16. srpna 1378 jako nejstarší syn Ču Tiho, čtvrtého syna císaře Chung-wu a knížete z Jen, a jeho hlavní manželky, paní Sü.[2] Dostal obvyklé vojenské i konfuciánské vzdělání. Měl špatné zdraví a chabou fyzickou kondici, proto se věnoval především knihám a diskuzím s učiteli.[2] Vynikl ve sportu vznešených – lukostřelbě.[3] Jeho děd byl potěšen jeho literárními a administrativními dovednostmi, nicméně jeho otec si více vážil svých mladších synů, tíhnoucích k vojenskému životu. Ču Kao-čch’ se zatím obklopoval učenci, jako byli Jang Š’-čchi, Jang Žung, Jang Pchu a Chuang Chuaj.[2]
Ču Ti po smrti Chung-wua roku 1398 v občanské válce (kampaň ťing-nan) porazil císaře Ťien-wena a roku 1402 se zmocnil trůnu jako císař Jung-le. Ču Kao-čch’ zatím spravoval otcovo území, zatímco ten s mladšími syny bojoval v občanské válce.[2] Při obležení Pekingu koncem roku 1399 prokázal své organizační a vojenské dovednosti, když s desetitisícem vojáků ubránil město proti mnohem silnější armádě Li Ťing-lunga.[4] Za obranu Pekingu vyslovil Jung-le Ču Kao-čch’ovi své uznání, nicméně se i nadále více shlížel ve svých vojáčtějších mladších synech.[3]
V květnu 1404 ho otec, po výzvách Sie Ťina a Chuang Chuaje, jmenoval následníkem trůnu. Během Jung-leho nepřítomnosti v hlavním městě, vesměs kvůli tažením do Mongolska, spravoval s pověřenými ministry a velkými sekretáři říši.[4] V nepřítomnosti otce se pod vlivem velkých sekretářů a ministrů jeho politika částečně odchýlila od otcovy.[3] Potýkal se přitom s nepřátelstvím mladších bratrů, Ču Kao-süa a Ču Kao-sueje.[4] V září 1414 po návratu Jung-leho z Mongolska Ču Kao-sü obvinil Ču Kao-čch’a z porušení povinností, císař potrestal jeho rádce, Jang Pchua a velké sekretáře Chuang Chuaje a Jang Š’-čchiho, uvězněním nebo odvoláním z funkcí. Ču Kao-sü sice přestal být nebezpečný po roce 1417, kdy byl odsunut do Šan-tungu,[4] ale vztahy s otcem už zůstaly narušené.[3] Ču Kao-čch’ ani poté k bratru nechoval hněv a po nástupu na trůn mu zvedl příjem a udělil jeho synům tituly.[4]
Nástup na trůn
Jung-le zemřel 12. srpna 1424 při návratu z pátého mongolského tažení.[5][4] Ču Kao-čch’ formálně nastoupil na trůn 7. září 1424, vyhlásil amnestii[5] a od nového roku 1425 éru Chung-si, pod jejímž jménem je znám. Už několik dní předtím zajistil bezpečnost v metropoli, poslal eunucha Wang Kuej-tchunga (známého dříve jako Wang Ťing-chung) do Nankingu ve funkci vojenského velitele Nankingu (čen-šou, doslova „velký obránce“)[4] a propustil z vězení zatčené ministry, Sia Jüan-ťiho (vězněného od dubna 1422)[4] a Wu Čunga.[5] Brzy po převzetí vlády (8. září)[5] se Sia Jüan-ťi vrátil na místo ministra daní, současně se do ministerské funkce vrátil i Wu Čung.[4][5]
Reorganizace velkého sekretariátu proběhla 9. září. Byli do něj jmenováni Chuang Chuaj a Jang Pchu, věznění od roku 1414; zůstali v něm Jang Š’-čchi (povýšený do čela sekretářů), Jang Žung (dosud první velký sekretář) a Ťin Jou-c’. Sekretáři obdrželi vysoké hodnosti náměstků ministrů, čímž jejich formální status vzrostl v souladu s jejich reálným vlivem.[5] Později získali vyšší první hodnost a nadpočetný titul ministra (Jang Š’-čchi války, Jang Žung práce a Chuang Chuaj daní), což jim umožnilo přímo zasahovat do vládních záležitostí. Císař se sekretáři a ministry těsně spolupracoval, na zasedáních je vyzýval k otevřenému posouzení záležitostí. K rozhodnutím se dospívalo v kolektivní diskuzi, což vedlo k rušení Jung-leho nepopulárních programů.[6]
Dne 29. října povýšil svou první manželku paní Čang na císařovnu (od roku 1435 do své smrti 1442 za nedospělého vnuka vládla jako regentka ve spolupráci s velkými sekretáři). O tři dny později jmenoval svého nejstaršího syna Ču Čan-ťiho korunním princem a ostatní syny knížaty. Také zvýšil příjmy členů císařského rodu, přičemž potvrdil jejich vyloučení ze státních záležitostí.[7]
Reformy státní správy
Císař reformoval státní správu. Do konce roku 1424 byli propuštěni nadbyteční neschopní a přestárlí úředníci, zatímco úspěšní stoupali výše.[6][5] Kontroloři se rozjeli po říši vyšetřovat zneužití moci a korupci a vyhledávat schopné kandidáty na uvolněná úřední místa.[8] Velcí sekretáři Jang Š’-čchi, Jang Žung a Ťin Jou-c’ a ministr státní správy Ťien I dostali 18. října 1424 právo důvěrně informovat císaře, zjistí-li přestupky jiných úředníků. Koncem roku toto privilegium získal i Sia Jüan-ťi.[7] Zkorumpovaný Liou Kuan však zůstal v čele kontrolního úřadu a jeho úřad zůstal neočištěn.[7]
Podporována byla konfuciánská morálka. V únoru 1425 byl Čeng Che jmenován velkým obráncem Nankingu, obecně však byli eunuchové drženi zkrátka. Změny se dotkly i úřednických zkoušek – u nich měli výraznou převahu uchazeči z jižních provincií, převyšujících sever počtem obyvatel i úrovní vzdělanosti. Císař proto rozhodl, že u metropolitních zkoušek bude 40 % úspěšných kandidátů ze severu, aby zvýšil zastoupení seveřanů ve státní správě. Tuto politiku zachovávali i jeho nástupci a byla převzata i dynastií Čching.[8]
Vnitřní a zahraniční politika
Chung-si se snažil napravit justiční přehmaty minulé vlády. Řada případů byla znovu posouzena, koncem roku 1424[7] byly rodiny úředníků popravených za věrnost Ťien-wenovi rehabilitovány a dostaly zpět zabavený majetek. Císař zrušil i některé vlastní rozsudky, s tím, že byly vyneseny v hněvu bez ohledu na okolnosti.[8]
Cílem jeho ekonomické politiky bylo snižování daňové zátěže obyvatelstva, za Jung-leho výrazně narostlé kvůli nákladům na zahraniční politiku.[9] V den nástupu na trůn zrušil dálkové zámořské plavby, pozastavené několik let předtím, výměnu čaje za koně na západních a severních hranicích a mimořádnou těžbu dřeva v Jün-nanu a Ťiao-č’.[5] Jeho vláda vyzývala tuláky a bezdomovce k návratu domů a usazení. Mnoho lidí totiž opustilo své domovy pod tlakem vysokých státních odvodů a požadavků Jung-leho vlády. Navrátilcům Chung-si zaručil dvouleté odpuštění daní a pracovní povinnosti. Do Ťiang-nanu (kde byly útěky z půdy zvláště časté) vyslal zvláštní vyšetřující komisi v čele s Čou Kanem. Na základě její zprávy Chung-siho nástupce Süan-te tamním poplatníkům odpustil daňové nedoplatky a snížil daně.[9]
Oblasti zasažené kalamitami osvobozoval od daní a organizoval rozdělování potravin ze státních zásob. Dávky a odvody vymáhané na obyvatelstvu v takových případech snížil, mimořádné odvody dřeva, zlata a stříbra rušil.[9] Kritizoval úředníky, pokud projevovali v pomoci obyvatelstvu nedostatečnou aktivitu.[7]
Chung-si upustil od pochodů do Mongolska a konsolidoval pozice říše v zahraničí.[9] Zrušil dálkové plavby, nicméně pokračovaly běžné zahraniční styky, např. se středoasijskými státy. Válka ve Vietnamu byla hlavní vojenský problém Chung-siho vlády. Z Vietnamu odvolal Chuang Fua (od roku 1407 stál v čele civilní správy i kontrolního úřadu provincie) a nahradil ho Čchien Č’em, hrabětem Žungem z Čchang, ale vojsko nebylo posíleno a vietnamské povstání pokračovalo. Historikové odvolání Chuang Fua hodnotí negativně a označují za hlavní příčinu mingské porážky, měl totiž velké zkušenosti a byl v provincii respektován.[10]
Měsíc před smrtí se Chung-si rozhodl pro radikální krok – vrácení hlavního města do Nankingu. Návrat prosazoval především Sia Jüan-ťi a další vysocí úředníci, z finančních důvodů. Císař sám se cítil v Nankingu pohodlněji než na severu. Dne 16. dubna 1425 přejmenoval pekinské úřady na „vedlejší“ (sing-caj) a od dva týdny později vyslal do Nankingu následníka Ču Čan-ťiho. Vlastní přesun se však neuskutečnil, protože císař zemřel a jeho nástupce, těsněji spojený s politikou Jung-leho a nesdílející Chung-siho nesouhlas se severní orientací vládní politiky, plán zrušil.[10]
Smrt a památka
Chung-si náhle zemřel v Pekingu 29. května 1425, nejspíše na srdeční mrtvici, nepřekvapivou vzhledem k jeho obezitě a potížím s chůzí.[11] Dostal posmrtné jméno Čao-ti (昭帝, „Význačný císař“; Čao-ti je zkrácené posmrtné jméno, plné[pozn. 1] má 19 znaků a neužívá se) a chrámové jméno Žen-cung (仁宗, „Humánní předek“). Jeho hrobka Sien-ling, jedna z mingských císařských hrobek u Pekingu byla postavena v jednoduchém strohém stylu, charakterizujíce tak i způsob jeho vlády.[11]
Císař měl deset synů a sedm dcer, devět synů a čtyři dcery dosáhly dospělosti. Nejstarší syn a od listopadu 1424 následník trůnu Ču Čan-ťi byl synem císařovny Čang, po smrti Chung-siho nastoupil jako císař Süan-te.[11]
Hlavním Chung-siho cílem bylo zrušení těch aktivit Jung-leho vlády, které vnímal jako nesprávné a nekonfuciánské; chtěl ustavit vzornou konfuciánskou vládu s morálně bezchybným císařem v čele, následovaným moudrými a přímými ministry. I přesun hlavního města do Nankingu byl zřetelnou demonstrací rozchodu s expanzívní politikou Jung-leho, která věnovala velkou pozornost severní hranici.[13]
I po Chung-siho smrti jím vybraní velcí sekretáři a ministři stále ovládali říši, zprvu jako rádci a ministři jeho syna Süan-tea, později pod vedením jeho vdovy, císařovny Čang, dokud v první polovině 40. let 15. století postupně nezemřeli.[13] V důsledku brzké smrti nemohl realizovat své cíle úplně a konfuciánsky vychovaní úředníci nezvítězili nad ostatními skupinami mingských elit úplně;[14] nebyli schopni zlikvidovat samostatné podniky eunuchů a zastavit růst jejich počtu za Süan-teho a je nástupců. Nikdo z císařů se také už nechtěl vrátit na jih do Nankingu, i když formálně byla politika návratu opuštěna až roku 1441. Zůstali však dominující vrstvou mingské vlády, řídící běžné záležitosti státu, až do konce říše Ming.[13] A tak duch jeho vlády, prodchnutý konfuciánskými ideály, přetrvával. Umírněný císař, obklopený vzdělanými ministry, cítící s lidem, zůstal vzorem pro následující generace.[14]
Čínští historikové, sdílející s úřednickou vrstvou konfuciánské hodnoty, oceňovali Chung-siho jako příkladného vládce, který konsolidoval říši, když zrušil nákladné a nepopulární programy předešlé vlády.[11] Kritizován byl za občasnou impulsívnost, když nepřiměřeně tvrdě trestal úředníky vzbudivší jeho nelibost, byl však schopen své chyby uznat a omluvit se za ně. Jeho chyby byly vyváženy jeho lidskostí a upřímnou snahou o prosazování veřejného zájmu.[14]
Potomci
Příjmení (titul) matky | # | Jméno | Narození – úmrtí | Posmrtné jméno | Titul | Udělení titulu |
---|---|---|---|---|---|---|
∞ císařovna Čang | 1. | Ču Čan-ťi (朱瞻基) | 1399–1435 | Čang-ti | korunní princ | 1424 |
Po smrti Chung-siho vládl jako císař Süan-te. | ||||||
3. | Ču Čan-jung (朱瞻墉) | 1405–1439 | Ťing (靖) | kníže z Jüe (越王) | 1424 | |
5. | Ču Čan-šan (朱瞻墡) | 1406–1478 | Sien (憲) | kníže ze Siang (襄王) | 1424 | |
∞ Li (Sien-fej) | 2. | Ču Čan-jün (朱瞻埈) | 1404–1466 | Ťing (靖) | kníže z Čeng (鄭王) | 1424 |
4. | Ču Čan-jin (朱瞻垠) | 1406–1421 | Sien (獻) | kníže z Čchi (蘄王) | 1422 | |
7. | Ču Čan-jü (朱瞻墺) | 1409–1446 | Ťing (靖) | kníže z Chuaj (淮王) | 1424 | |
∞ Čang (Šun-fej) | 6. | Ču Čan-kang (朱瞻堈) | ?–1453 | Sien (憲) | kníže z Ťing (荊王) | 1424 |
∞ Kuo (Kung-su kchuej-fej) | 8. | Ču Čan-kchaj (朱瞻塏) | 1409–1425 | Chuaj (懷) | kníže z Tcheng (滕王) | 1424 |
9. | Ču Čan-ťi (朱瞻垍) | 1411–1441 | Čuang (莊) | kníže z Liang (梁王) | 1424 | |
10. | Ču Čan-jen (朱瞻埏) | 1417–1439 | Kung (恭) | kníže z Wej (衛王) | 1424 |
Příjmení (titul) matky | # | Titul | Narození – úmrtí | Sňatek | Manžel |
---|---|---|---|---|---|
∞ císařovna Čang | 1. | princezna Ťia-sing (嘉興公主) | 1409–1439 | 1428 | Ťing Jüan (井源) |
∞ Čao (Chuej-fej) | 2. | princezna Čching-tou (慶都公主) | 1409–1440 | 1428 | Ťiao Ťing (焦敬) |
3. | princezna Čching-che (清河公主) | ?–1433 | 1429 | Li Ming (李銘) | |
4. | princezna Te-an (德安公主) | zemřela v dětství | |||
5. | princezna Jen-pching (延平公主) | zemřela v dětství | |||
6. | princezna Te-čching (德慶公主) | zemřela v dětství | |||
∞ Li (Sien-fej) | 7. | princezna Čen-ting (真定公主) | ?–1450 | 1429 | Wang I (王誼) |
Odkazy
Poznámky
- ↑ Plné posmrtné jméno Chung-siho zní Ťing-tchien tchi-tao čchun-čcheng č’-te chung-wen čchin-wu čang-šeng ta-siao čao chuang-ti (敬天體道純誠至德弘文欽武章聖達孝昭皇帝, „Zastánce Nebes, ztělesnění Cesty, ryzí v upřímnosti, dokonalý v ctnosti, všestranně kulturní, obávaný válečník, příkladný svatostí, velký v lásce k rodičům, význačný císař“).[12]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hongxi Emperor na anglické Wikipedii.
- ↑ MOTE, Frederick W. Imperial China 900-1800. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press, 2003. 1136 s. Dostupné online. ISBN 0-674-01212-7. S. 623. (anglicky) .
- ↑ a b c d CHAN, Hok-Lam. The Chien-wen, Yung-lo, Hung-hsi, and Hsüan-te reigns. In: MOTE, Frederick W; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. . ISBN 0521243327. S. 277. (anglicky)
- ↑ a b c d DREYER, Edward L. Early Ming China: A Political History. Stanford: Stanford University Press, 1982. 315 s. Dostupné online. ISBN 0-8047-1105-4. S. 221. (anglicky) .
- ↑ a b c d e f g h i Chan (1988), s. 278.
- ↑ a b c d e f g h Dreyer, s. 222.
- ↑ a b Chan (1988), s. 279.
- ↑ a b c d e Dreyer, s. 223.
- ↑ a b c Chan (1988), s. 280.
- ↑ a b c d Chan (1988), s. 281.
- ↑ a b Chan (1988), s. 282.
- ↑ a b c d Chan (1988), s. 283.
- ↑ HUCKER, Charles O. Ming government. In: TWITCHETT, Denis C.; MOTE, Frederick W. The Cambridge History of China. Volume 8: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part II. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. ISBN 0521243335. S. 9–105, na s. 17. (anglicky)
- ↑ a b c Dreyer, s. 225.
- ↑ a b c Chan (1988), s. 284.
Literatura
- DREYER, Edward L. Early Ming China: A Political History. Stanford: Stanford University Press, 1982. 315 s. Dostupné online. ISBN 0-8047-1105-4. (anglicky)
- CHAN, Hok-Lam. The Chien-wen, Yung-lo, Hung-hsi, and Hsüan-te reigns. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243327. S. 182–304. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Chung-si na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Abecedy
Etymológia
Filológia
Filozofia jazyka
Fonetika
Fonológia
Frazeológia
Gramatika
Gramatológia
Gramotnosť
Jazyk
Jazykové hry
Jazykové ostrovy
Éra vlády
Úmrtí v roce 2023
Čínský císař
Čínský Nový rok
Čínsko-vietnamská válka (1406–1428)
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2022)
Česká Wikipedie
Česko
Českomoravská konfederace odborových svazů
Ču Kao-sü
Říše Ming
Ťiang-nan
11. leden
1399
14. leden
1425
1435
1648
17. leden
1773
1893
1963
38 př. n. l.
7. leden
8. leden
9. leden
Aleš Loprais
Andrej Babiš
Anglická občanská válka
Brasília
Brazílie
Brazilský Národní kongres
Carl Hahn
Chung-si
Commons:Featured pictures/cs
Cymothoa exigua
Dnipro
Double Asteroid Redirection Test
Druhá plavba Jamese Cooka
Druhý triumvirát
Dynastie Ming
Encyklopedie
Eunuchové v Číně
Gáspár Miklós Tamás
George Pell
Gina Lollobrigida
Gordana Kuić
Hajabusa
Hans Belting
Havaj
Hlavní strana
Hunga Tonga – Hunga Haʻapai
Hunga Tonga – Hunga Haʻapai#Erupce 2021–2022
Inna Čurikovová
Jair Bolsonaro
Jeff Beck
Jižní polární kruh
Jorge O. Calvo
Josef Středula
Karel I. Stuart
Kategorie:Čas
Kategorie:Život
Kategorie:Dorozumívání
Kategorie:Geografie
Kategorie:Historie
Kategorie:Hlavní kategorie
Kategorie:Informace
Kategorie:Kultura
Kategorie:Lidé
Kategorie:Matematika
Kategorie:Příroda
Kategorie:Politika
Kategorie:Právo
Kategorie:Rekordy
Kategorie:Seznamy
Kategorie:Společnost
Kategorie:Sport
Kategorie:Technika
Kategorie:Umění
Kategorie:Věda
Kategorie:Vojenství
Kategorie:Vzdělávání
Kategorie:Zdravotnictví
Kauza Čapí hnízdo
Kermadekovy ostrovy
Kevin McCarthy
Konstantin II. Řecký
Korupce
Liliuokalani
Lisa Marie Presleyová
Livia Drusilla
Miloš Horanský
Námořnictvo Spojených států amerických
Nápověda:Úvod
Nápověda:Úvod pro nováčky
Nápověda:Obsah
Nástup Lucemburků na český trůn
Nadace Wikimedia
Nanking
Octavianus
Ozbrojené síly Ruské federace
Palácio do Planalto
Panelový dům
Paul Johnson
Peking
Petr Pavel
Podmořská sopka
Portál:Aktuality
Portál:Doprava
Portál:Geografie
Portál:Historie
Portál:Kultura
Portál:Lidé
Portál:Náboženství
Portál:Obsah
Portál:Příroda
Portál:Sport
Právní moc
Protesty v Íránu (2022)
Rallye Dakar
Republikánská strana (USA)
Rusko
Süan-te
Saúdská Arábie
Satelitní fotografie
Scribonia
Sergej Šojgu
Sextus Pompeius
Sněmovna reprezentantů Spojených států amerických
Sopečný popel
Soubor:Cymothoa exigua from Guadeloupe.jpg
Soubor:Portrait assis de l'empereur Ming Xuanzong.jpg
Soubor:Tête de Livie - Grand Palais, Paris 2014.jpg
Soubor:Tonga Volcano Eruption 2022-01-15 0320Z to 0610Z Himawari-8 visible.gif
Speciální:Kategorie
Speciální:Nové stránky
Speciální:Statistika
Spojené státy americké
Stefan Topurov
Tichý oceán
Tomáš Voženílek
Tonga
Ukrajina
Vachtang Kikabidze
Valerij Gerasimov
Volba prezidenta České republiky 2023
Wiki
Wikicitáty:Hlavní strana
Wikidata:Hlavní strana
Wikiknihy:Hlavní strana
Wikimedia Česká republika
Wikipedie:Údržba
Wikipedie:Časté chyby
Wikipedie:Často kladené otázky
Wikipedie:Článek týdne
Wikipedie:Článek týdne/2023
Wikipedie:Citování Wikipedie
Wikipedie:Dobré články
Wikipedie:Dobré články#Portály
Wikipedie:Kontakt
Wikipedie:Nejlepší články
Wikipedie:Obrázek týdne
Wikipedie:Obrázek týdne/2023
Wikipedie:Požadované články
Wikipedie:Pod lípou
Wikipedie:Portál Wikipedie
Wikipedie:Potřebuji pomoc
Wikipedie:Průvodce
Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie
Wikipedie:Velvyslanectví
Wikipedie:Vybraná výročí dne/leden
Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření
Wikipedie:Zajímavosti
Wikipedie:Zajímavosti/2023
Wikipedie:Zdroje informací
Wikislovník:Hlavní strana
Wikiverzita:Hlavní strana
Wikizdroje:Hlavní strana
Wikizprávy:Hlavní strana
Zdeněk Češka
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk