Císařská hrobka ve Vídni
Základní informace
Výstavba	1633
Poloha
Adresa	Vídeň, Vnitřní město, Rakousko Rakousko
Souřadnice	48°12′20″ s. š., 16°22′11″ v. d.
Další informace
Web	Oficiální web
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Císařská hrobka (zvaná též kapucínská, něm. Kaisergruft nebo Kapuzinergruft) ve Vídni je pohřebiště rakouského panovnického rodu habsburského, později habsbursko-lotrinského. Nachází se v centru Vídně, na náměstí Neuer Markt, pod kostelem Panny Marie zdejšího kapucínského kláštera.

V hrobce spočívají ostatky 149 osob, z toho 148 příslušníků habsburské a habsbursko-lotrinské dynastie (mezi nimi 12 císařů a 19 císařoven) a Karolina von Fuchs-Mollard, chůva a přítelkyně Marie Terezie. Místo svého posledního odpočinku zde však alespoň dočasně nalezlo 150 osob, ostatky Napoleon II. byly převezeny do Paříže. Do hrobky se pohřbívá od roku 1633. Poslední pohřbenou příslušnicí rodu byla v říjnu 2023 Yolande, roz. de Ligne (1923–2023), manželka Karla Ludvíka (Carla Ludwiga) (1918–2007), syna posledního rakouského císaře a českého krále Karla I.

Historie

Anna Tyrolská, manželka císaře Matyáše, přišla s myšlenkou vybudovat pro sebe a svého manžela kapucínský klášter a pohřební kryptu v sousedství vídeňského hradu Hofburg. Finanční prostředky na něj poskytla v závěti, kterou sepsala 10. listopadu 1617, a následujícího roku 1618 zemřela, čímž se finanční prostředky uvolnily a mohlo se začít s plánováním a stavbou. Její manžel zemřel v roce 1619.

Základní kámen byl položen 8. září 1622 za přítomnosti císaře Ferdinanda II. a po pomalém postupu způsobeném rozptýlením v důsledku třicetileté války byl kostel vysvěcen 25. července 1632. O Velikonocích následujícího roku byly prosté sarkofágy s ostatky císaře Matyáše a císařovny Anny s velkou slavností přeneseny do místa, které se dnes nazývá hrobka zakladatelů. Hrobka byla poté mnohokrát rozšiřována (v letech 1657, 1701, 1710–1720, 1748, 1753, 1824, 1840, 1840–1842, 1908 a 1960–1962).

Císař Leopold I. v roce 1657 rozšířil kryptu v prostoru pod lodí kostela a jeho syn císař Josef I. ji protáhl dále na západ a v roce 1710 vybudoval další pohřební komoru a kapli na východě. V roce 1720 navázal na úpravy jeho bratr císař Karel VI. a prodloužil hrobku směrem na západ, která se dostala pod kněžiště a apsidovým chór. Poprvé se na rozšíření krypty podílel známý architekt (Johann Lucas von Hildebrandt).

V roce 1754 jeho dcera císařovna Marie Terezie zašla ještě dále na západ, zcela mimo kostel nad ním, do klášterní zahrady. Nad hrobkou ční kopulovitá přístavba, která propouští přirozené světlo. Impozantní kopule a krypta jsou dílem architekta Jeana Jadota de Ville-Issey. Za vlády jejího vnuka císaře Františka II. se architekt Johann Aman obrátil v roce 1824 se svou přístavbou na sever.

Klášter, který kostel obklopoval, po 200 letech neustálého užívání chátral, a tak byl za vlády císaře Ferdinanda I. v roce 1840 klášter (nikoliv však kostel) zbořen a přestavěn. V rámci tohoto projektu vybudoval architekt Johann Höhne Ferdinandovu hrobku a toskánskou hrobku jako součást suterénu nové stavby.

V rámci jubilea oslavujícího 60 let svého působení na trůně v roce 1908 nechal císař František Josef I. postavit architektem Cajo Perisicem další pohřební komoru a kapli východně od hrobek Františka II. a Ferdinanda I. Současně byly po obou stranách kostela vytvořeny nové přístavby pro návštěvníky. V roce 1909 byla zavedena elektřina.

V období druhé republiky v roce 1960 bylo ze zhoršujícího se stavu hrobek zřejmé, že prostředí s proměnlivým teplem a vlhkostí je třeba regulovat, mají-li být historické sarkofágy zachovány pro další generace. Novou hrobku, severně od toskánské, Ferdinandovy a hrobky Františka Josefa, postavil architekt Karl Schwanzer, kovové dveře vytvořil sochař Rudolf Hoflehner. Rozšířil se tím prostor krypty asi o 20 % a mohlo následovat rozsáhlé přeskupení hrobek v kryptách.

Původní malá hrobka obsahovala kromě hrobů obou zakladatelů i hroby tuctu dětí a nazývala se Andělská hrobka. Ty byly přemístěny do otevřených výklenků nově vytvořených v čelní stěně Leopoldovy hrobky. Do Nové hrobky byly přemístěny vybrané rakve z různých jiných hrobek a seskupeny do témat, jako jsou biskupové, přímí předkové posledního vládnoucího císaře a nejbližší rodina arcivévody Karla, vítěze u Aspern.

Třicet sedm dalších hrobů, některých nezletilých a méně významných členů panovnické rodiny, bylo zazděno do čtyř pilířů vytvořených ve Ferdinandově klenbě. V rámci této velké reorganizace tak byla přibližně polovina všech rakví přemístěna z původních hrobek na přehlednější místa.

V roce 2003 byl v rámci dalšího projektu zpřístupněn prostor krypty pro handicapované návštěvníky a byly otevřeny dříve nepoužívané dveře, takže při průchodu hrobkou se návštěvníci nemusí vracet stejnou cestou, což bylo dříve nutné. Celá krypta byla také klimatizována, aby se zabránilo znehodnocení hrobek.

Pohřební ceremoniál

Habsbursko-lotrinský rod používal po staletí před uložením zesnulého člena rodiny do útrob hrobky zvláštní ceremoniál. Zesnulý se do císařské hrobky dostal až po absolvování ceremonie před vchodem do hrobky. Do společnosti dvanácti císařů, devatenácti císařoven a několika dalších desítek členů rodu byl vpuštěn až po pronesení trojí žádosti. Po prvním a druhém zaklepání a po odříkání plné i zkrácené verze všech světských titulů byl žadatel odmítnut. Vpuštěn byl až po třetím zaklepání a odpovědi, že o vstup žádá hřešící smrtelník.

Když došel pohřební průvod se zesnulým k bráně Kapucínské hrobky, muž v čele průvodu na ni zaklepal poprvé. Za bránou se ozvalo: „Kdo žádá o vstup?“ Muž představil zesnulého se všemi jeho tituly: „Císař římský, král český a vévoda rakouský...“ Mnich odpověděl: „Toho neznám.“ Muž zaklepal podruhé a na otázku: „Kdo žádá o vstup?“ odpověděl zkráceným titulem zesnulého. Mnich znovu odpověděl: „Toho neznám.“ Muž zaklepal potřetí a na otázku: „Kdo žádá o vstup?“ odpověděl: „Kajícný hříšník.“ Na to mnich odvětil: „Toho znám.“ Poté vpustil průvod dovnitř.

Habsburská pohřební ceremonie

Mezi lety 1654 až 1878 bylo tělo, vnitřnosti a srdce zesnulých Habsburků pohřbíváno odděleně, a sice tělo v Kapucínské hrobce, srdce v Hrobce srdcí v augustiniánském kostele, vnitřnosti ve Vévodské hrobce v katedrále svatého Štěpána.

Statistiky

• První pohřeb do hrobky – roku 1633 – zakladatelé Anna a Matyáš Habsburský (č. 1 a 2) – tzv. hrobka zakladatelů (Gründergruft)
• Poslední pohřeb – 7. října 2023 Yolande de Ligne (č. 149) a před ní 16. července 2011 Otto von Habsburg a Regina (č. 150 a 151)
• Byly zde pohřbeny ostatky 149 osob, z toho 148 (145 po otci + 3 po matce) příslušníků habsburské a habsbursko-lotrinské dynastie (včetně manželek), z nich dále
  • kosti 144 členů rodiny (č. 1–8, 10–23, 25–33, 35–40, 42–83, č. 84 – 2 osoby, 85–90, 92–123, 125–144, 146, 148–151)
  • urny se srdcem nebo popelem 4 dalších
    • 1. Marie Anna (č. 9) – urna se srdcem
    • 2. Klaudie Felicitas (č. 24) – urna se srdcem
    • 3. Amálie Vilemína (č. 34) – urna se srdcem
    • 4. Leopold Maria Alfons (č. 91) – urna s popelem
    • (Henrietta Nasavská – tělo i urna se srdcem a vnitřnostmi (č. 123 a 124))
  • 12 císařů (8 římských, 1 zároveň římský a rakouský, 2 rakouští, 1 mexický)
    • 1. 1612–1619 Matyáš (č. 2)
    • 2. 1637–1657 Ferdinand III. (č. 27)
    • 3. 1657–1705 Leopold I. (č. 37)
    • 4. 1705–1711 Josef I. (č. 35)
    • 5. 1711–1740 Karel VI. (č. 40)
    • 6. 1740–1765 František I. Štěpán (č. 56), manžel Marie Terezie (č. 55)
    • 7. 1765–1790 Josef II. (č. 42)
    • 8. 1790–1792 Leopold II. (č. 113)
    • 9. 1792–1835 František II./I. (č. 57), římský (1792–1806) a rakouský císař (1804–1835)
    • 10. 1835–1848 Ferdinand I. (č. 62)
    • 11. 1848–1916 František Josef I. (č. 142)
    • 12. 1864–1867 Maxmilián I. (č. 126), mexický císař
  • 19 císařoven (12 římských, 1 zároveň římská a rakouská, 5 rakouských, 1 francouzská)
    • 1. 1612–1618 Anna (č. 1), manželka Matyáše (č. 2)
    • 2. 1637–1646 Maria Anna (č. 22), 1. manželka Ferdinanda III. (č. 27)
    • 3. 1648–1649 Marie Leopoldina (č. 21), 2. manželka Ferdinanda III. (č. 27)
    • 4. 1651–1657 Eleonora Magdalena (č. 19), 3. manželka Ferdinanda III. (č. 27)
    • 5. 1666–1673 Markéta Terezie (č. 20), 1. manželka Leopolda I. (č. 37)
    • 6. 1673–1676 Klaudie Felicitas (č. 24) – urna se srdcem, 2. manželka Leopolda I. (č. 37)
    • 7. 1676–1705 Eleonora Magdalena (č. 32), 3. manželka Leopolda I. (č. 37)
    • 8. 1705–1711 Amálie Vilemína (č. 34) – urna se srdcem, manželka Josefa I. (č. 35)
    • 9. 1711–1740 Alžběta Kristýna (č. 36), manželka Karla VI. (č. 40)
    • 10. 1740–1765 Marie Terezie (č. 55)
    • 11. 1765–1767 Marie Josefa (č. 49), manželka Josefa II. (č. 42)
    • 12. 1790–1792 Marie Ludovika (č. 114), manželka Leopolda II. (č. 113)
    • 13. 1792–1807 Marie Terezie Karolína (č. 60), římská (1792–1806) a rakouská císařovna (1804–1807), manželka Františka II./I. (č. 57)
    • 14. 1808–1816 Marie Ludovika (č. 58), manželka Františka II./I. (č. 57)
    • 15. 1816–1835 Karolina Augusta (č. 61), manželka Františka II./I. (č. 57)
    • 16. 1835–1848 Marie Anna (č. 63), manželka Ferdinand I./V. (č. 62)
    • 17. 1854–1898 Alžběta (č. 143), manželka Františka Josefa I. (č. 142)
    • 18. 1916–1918 Zita (č. 146), manželka Karla I. (č. x887)
    • 19. 1810–1814 Marie Luisa (č. 127), francouzská císařovna, manželka Napoleona I.
  • 11 panovníků, kteří byli i českými králi (resp. českou královnou)
    • 1. 1611–1619 Matyáš (č. 2)
    • 2. 1637–1657 Ferdinand III. (č. 27)
    • 3. 1657–1705 Leopold I. (č. 37)
    • 4. 1705–1711 Josef I. (č. 35)
    • 5. 1711–1740 Karel VI. (č. 40)
    • 6. 1740–1780 Marie Terezie (č. 55)
    • 7. 1780–1790 Josef II. (č. 42)
    • 8. 1790–1792 Leopold II. (č. 113)
    • 9. 1792–1835 František II./I. (č. 57)
    • 10. 1835–1848 Ferdinand I./V. (č. 62)
    • 11. 1848–1916 František Josef I. (č. 142)
• Z jiných rodin zde bylo pohřbeno 30 manželek a manželů Habsburků:
  • 1. Eleonora Gonzagová (1629–1686) (č. 19)
  • 2. Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská (1655–1720) z rodu Wittelsbachů (č. 32)
  • 3. Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská (1673–1742) z rodu Welfů (č. 34)
  • 4. Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská (1691–1750) (č. 36)
  • 5. Marie Josefa Bavorská (1739–1767) z rodu Wittelsbachů (č. 49)
  • 6. Isabela Parmská (1741–1763) z rodu Bourbon-Parma (č. 50)
  • 7. František I. Štěpán Lotrinský (1708–1765) (č. 56)
  • 8. Alžběta Vilemína Württemberská (1767–1790) z rodu Württemberků (č. 59)
  • 9. Marie Tereza Neapolsko-Sicilská (1772–1807) z rodu Bourbonů (č. 60)
  • 10. Karolína Augusta Bavorská (1792–1873) z rodu Wittelsbachů (č. 61)
  • 11. Marie Anna Savojská (1803–1884) z rodu Savojských (č. 63)
  • 12. Louisa Marie (1773–1802) z rodu Bourbonů (č. 84)
  • 13. Marie Antonie (1814–1898) z rodu Bourbonů (č. 85)
  • 14. Marie Ferdinanda (1796–1865) z rodu Wettinů (č. 86)
  • 15. Marie Immakulata (1844–1899) z rodu Bourbonů (č. 89)
  • 16. Adelgunde (1823–1914) z rodu Wittelsbachů (č. 94)
  • 17. Marie Tereza Portugalská (1855–1944) z rodu Braganza (č. 99)
  • 18. Marie Beatrix Modenská (1750–1829) z rodu Este (č. 106)
  • 19. Albert Sasko-Těšínský (1738–1822) z rodu Wettinů (č. 111)
  • 20. Marie Ludovika Španělská (1745–1792) z rodu Bourbonů (č. 114)
  • 21. Henrietta Nasavsko-Weilburská (1797–1829) z rodu Nasavských (č. 123)
  • 22. Hildegarda Luisa Bavorská (1825-1864) z rodu Wittelsbachů (č. 129)
  • 23. Markéta Karolína Saská (1840–1858) z rodu Wettinů (č 134)
  • 24. Žofie Frederika Bavorská (1805–1872) z rodu Wittelsbachů (č. 137)
  • 25. Marie Anunciata Neapolsko-Sicilská (1843–1871) z rodu Bourbonů (č. 139)
  • 26. Marie Josefa Saská (1867–1944) z rodu Wettinů (č. 141)
  • 27. Alžběta Bavorská (1837–1898) z rodu Wittelsbachů, zvaná "Sissi" (č. 143)
  • 28. Zita Bourbonsko-Parmská (1892–1989) (č. 146)
  • 29. Regina Sasko-Meiningenská (1925–2010) z rodu Wettinů (č. 151)
  • 30. Yolande de Ligne (č. 149).
• Jediná protestantka: Henrietta (Jindřiška) Nasavsko-Weilburská (č. 123 a 124), manželka arcivévody Karla Ludvíka (č. 122), vítěze nad Napoleonem v bitvě u Aspern (1809). Jednalo se o první smíšené (kalvinsko-katolické) manželství v habsburském rodě.
• Jediná osoba, která nepatřila k rodu Habsburků ani se k Habsburkům nepřivdala: Karolina Fuchs-Mollarth (č. 41) a
  • 3 osoby – Habsburkové pouze po matce:
    • bezejmenný syn (č. 15)
    • bezejmenná princezna (č. 47)
    • arcibiskup trevírský Karel Josef Lotrinský (č. 117)
• Za celou dobu byl z krypty odstraněn jen jeden sarkofág s ostatky Napoleona II. - Josefa Karla Františka (1811–1832), zvaného Orlík, syna Napoleona Bonaparte a Marie Luisy (č. 127). Původně byl uložen ve Františkově hrobce. Adolf Hitler ho v roce 1940 daroval francouzskému prezidentovi Henrimu Phillipu Pétainovi u příležitosti 100. výročí převozu Napoleonových ostatků z ostrova sv. Heleny do Paříže. Sarkofág váží více než 800 kg a byl uložen v pařížské Invalidovně.
• Nejstarší zde pohřbená osoba: Yolande de Ligne (č. 149) – 100 let, dále korunní princ Otto von Habsburg (1912–2011) (č. 150) – 98 let a 7 měsíců a jeho matka císařovna (1916–1918) Zita Bourbonsko-Parmská (1892–1989) (č. 146) – bezmála 97 let. 25 % zde pochovaným bylo 5 nebo méně let.

Jednotlivé hrobky a v ní pohřbení

Tučně jsou vyznačeni panovníci a panovnice a jejich manželky a manželé, případně další osobnosti jako následníci trůnu a jejich manželky. Žlutě jsou vyznačeny tělesné ostatky, červeně srdce a zeleně vnitřnosti. Pořadí odpovídá číslování na oficiálních stránkách Císařské hrobky, které ovšem zahrnuje i busty a sochy (ty jsou bez barevného odlištění).

Hrobka zakladatelů (Gründergruft)

Také zvaná Andělská hrobka (Engelsgruft). Nejstarší část hrobky. Malá pravoúhlá prostora. První pohřeb do hrobky je datován k roku 1633, kdy sem byly přeneseny ostatky zakladatelů, odtud název. Anna i Matyáš zemřeli před dokončením stavby, proto musely být jejich ostatky pohřbeny na přechodnou dobu ve vídeňském klášteře královen v Dorotheergasse. Název Andělská hrobka je odvozen od četných dětských pohřbů (v 17. století zde byly uloženy 4 děti Ferdinanda III. a 7 dětí Leopolda I.). Dnes jsou zde pouze dvě rakve (č. 1–2).

Po-řa-dí	Jméno	Datum a místo narození	Datum a místo úmrtí	Otec	Matka	Datum a místo svatby, choť	Srdce	Vnitřnosti	Poznámky
1.	Anna Tyrolská z rodu Habsburků	4. 10. 1585 Innsbruck	15. 12. 1618 Vídeň	Ferdinand II. Tyrolský (1529–1595)	Anna Kateřina Gonzagová (1566–1621)	4. 12. 1611 Vídeň: Matyáš Habsburský (č. 2), její bratranec	urna č. 1 v Hrobce srdcí v augustiniánském kostele	urna č. 17 ve Vévodské hrobce svatoštěpánské katedrály	Císařovna (1612–1618), zakladatelka kostela kapucínů a Císařské hrobky.
2.	Matyáš Habsburský	24. 2. 1557 Vídeň	20. 3. 1619 Vídeň	Maxmilián II. (1527–1576)	Marie Španělská z rodu Habsburků (1528–1603)	4. 12. 1611 Vídeň: Anna Tyrolská (č. 1), jeho sestřenice	urna č. 2 v Hrobce srdcí v augustiniánském kostele	urna č. 18 ve Vévodské hrobce svatoštěpánské katedrály	Císař (1612–1619), spoluzakladatel kostela kapucínů a Císařské hrobky.

Leopoldova hrobka (Leopoldsgruft)

Ve východní stěně vzniklo v roce 1960 kolumbárium s 12 výklenky, kam byly umístěny rakve s pozůstatky dětí původně pohřbených v Hrobce zakladatelů (č. 3–8, 10–15). Po obou stranách Leopoldovy hrobky je kolmo ke stěnám uloženo po 8 sarkofázích (v severní části č. 16–23, v jižní části č. 25–32). V severozápadním rohu je uloženo srdce Klaudie Felicitas Tyrolské (č. 24). V západovýchodní ose uprostřed kolumbária je urna se srdcem portugalské královny Marie Anny (č. 9).

Karlova hrobka (Karlsgruft)

Nachází se pod kněžištěm kostela.

www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk