Boží syn je častý náboženský termín, označující syna jediného, či více bohů. Tento syn může být opět bohem, či jím jen z části a nebo se může jednat o osobu zcela smrtelnou.

Křesťané vztahují toto spojení na Ježíše Krista, o němž věří, že je jednorozeným Synem Božím.

Hebrejská písma

V židovských Písmech a křesťanském Starém zákoně může mít pojem Boží syn či Boží synové následující významy:

• Pojem בני־אלהים bné elohím, překládaný jako boží synové popisuje anděly nebo mimořádně nadané lidské bytosti.^[1] Někteří biblisté se domnívají, že se může jednat o odkaz na před- a mimobiblickou blízkovýchodní mytologii. Podle některých výkladů jde o doklady henoteistické fáze blízkovýchodního náboženství, tedy El byl nejvyšším Bohem a Jahve jedním z božích synů, který dostal za podíl Jákobův (Izraelův) národ, avšak pozdějším monoteistickým výkladem oba tito bozi splynuli v jednoho.
• Pojem může popisovat lidského soudce či vladaře,^[2] případně ideálního krále nad Izraelem^[3] - Davida a jeho dynastii.^[4]
• Spojení se vztahuje též na Izrael coby národ,^[5][6] případně celé lidstvo.

V hebrejském myšlení se nejedná o příbuzenství fyzické, ale o podstatné spojení s božstvím či boží podobou.

Deuterokanonické knihy a apokryfy

Apokryfní literatura vztahuje titul „Boží syn“ na Mesiáše^[7] a na ty, jejichž vztah s Bohem je synovského rázu (deuterokanonická Kniha Moudrosti).^[8]

Nový zákon

Spojení „jednorozený syn“^[9] je v podstatě synonymem pro „milovaný“.^[10] Zároveň však pojem evokuje význam „vyvolený“.

Evangelium podle Jana a 1. list Janův přikládají pojmu metafyzický a dogmatický význam. Na toto pojetí měla zřejmě vliv též alexandrijská nauka Filónova o božím Logu. Filón představuje Logos jako Božího syna, jako prvorozeného, Bůh je otcem Logu.^[11] Filónův popis je ovšem obrazný spíše než reálný. Teologové a biblisté jsou za to, že zmrtvýchvstání Ježíše Krista potvrzuje Ježíšův nárok na tento titul.

Dějiny teologie

V dějinách teologie má spojení Boží syn velký význam – zvláště ve spojitosti s ariánskými spory a nestoriánstvím. To, že Ježíš Kristus je podle křesťanské víry Boží syn, ustanovil roku 431 Efezský koncil, když prohlásil Ježíšovu matku Marii za theotokos čili Bohorodičku.

Teologie pak pojímá tento pojem v silném smyslu – Ježíš je druhým z Trojice osob v Bohu. Jeho synovství není získané, ale trvá od věčnosti, neboť od věčnosti existuje vzájemné láskyplné darování se Otce Synu a naopak, které nachází výraz v osobě Ducha svatého.

V ostatních náboženstvích

Boží Syn může také označovat:

• Herkula, syna řeckého boha Dia.
• Haile Selassieho, který je mezi Rastafariany považován za syna Božího.
• kteréhokoliv Egyptského Faraona - nejčastěji se jednalo o syny boha slunce, ale i jiných

Odkazy

Reference

Literatura

• BRESLAUER, S. Daniel; DEUTSCH, Celia. Slovník Židovsko-křesťanského dialogu. Praha: ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ, 1994. ISBN 80-85241-59-5. Heslo: Kristus – Ježíš – Syn Boží, s. 67-72. 

Související články

• Syn člověka
• Ježíš Kristus
• Theotokos