Bambusové vlákno je označení používané pro textilní surovinu získanou ze stonku bambusu mechanickými nebo chemickými metodami.^[1]

Vlákna pro průmyslové textilní zpracování jsou známá teprve od konce 20. století. Údaje o jejích vlastnostech a použití v textilních výrobcích pocházejí z různých článků v odborných časopisech, jejichž obsah se v některých bodech značně rozchází.^{[2] [3] [4]}

Z historie textilních bambusových vláken

Zmínky s povšechnými údaji o textiliích z bambusových vláken svědčí o jejich pravděpodobné existenci už v dávných letech (lana z bambusu před 2000 lety,^[5] bambusové = uhlíkové vlákno v žárovce z roku 1854^[6] aj).

První patent na oddělení vláken od bambusového stonku obdržel v USA Philipp Lichtenstadt v roce 1864, technologie však nebyla prakticky realizována.^[7] Bambusová dřevina se (vedle jiných rostlinných materiálů) k výrobě viskózových vláken začala používat ve 20. století.

První prakticky použitelná „mechanická“ metoda získání textilních vláken z bambusu byla patentována v Číně (Hebel Jigao Chemical Fibre Co) v roce 2003.^[8]

Na začátku 21. století pocházejí všechny dodávky bambusových vláken pro průmyslové zpracování z Číny. V roce 2016 se prodávala

• viskózová vlákna z bambusu za 1,80 €/kg^[9] konvenční viskózová vlákna stála rovněž 1,80 €/kg^[10]
• „přírodní“, bez chemických prostředků rafinovaná bambusová vlákna za 8,40 €/kg (australská merinová vlna stála 5,75 € /kg)^[11]

Výroba viskózových vláken se odhadovala na 40 000 ročních tun,^[12] údaje o mechanicky regenerovaných vláknech nebyly dosud publikovány. V roce 2011 jich přišlo na trh jen nepatrné množství.^[13]

K hlavním prodejním argumentům patří ekologická a zdravotní nezávadnost výroby a použití výrobků z bambusových vláken.

Způsoby výroby resp. získávání vláken a zpracování na přízi

Mechanické rozvláknění bambusových stonků

Stejná technologie se používá pro přípravu suroviny k výrobě šapové příze. Vlákna se odkližují (zpravidla s pomocí enzymů), bělí, případně mastí emulzí a řežou na požadovanou délku. Zpracování na přízi je velmi nákladné, použití vláken je proto velmi omezené.^[4]

Vlákna upravená bez ekologicky škodlivých prostředků

Vlákno se získává z bambusu druhu Guizhu na speciálně vypěstované a udržované plantáži v čínské provincii Kuej-čou. Kůra se odškrabuje ze stonků na poloautomatických strojích, materiál se pak několikrát střídavě máčí v enzymové a vodní lázni, prochází potěracím a válcovým mykacím strojem. Mykaný vlákenný materiál má délku 2 až 150 mm, průměr 4 až 150 µm a průměrnou jemnost 5,8 dtex. Vytříděná část vláken pak dále zpracovává průchodem několika pasáží protahovacích strojů a česáním. Finální úprava sestává z bělení a čištění peroxidem.

Výrobcům příze se dodávají vlákna s délkou 90 mm nebo krácená na 50 a 65 mm. Vlákna se dají zpracovávat na přízi bavlnářskou nebo i vlnařskou technologií na jemnosti do 15 tex.^[14]

Podobným způsobem, zvlákňováním v rozpouštědle, se vyrábí viskózové vlákno Lyocell. Švýcarské vlákno Litrax 1, které se rovněž zakládá na přípravě bambusové suroviny v enzymové lázni, získalo certifikát Standard 100 by Oeko-Tex.^[13]

Viskózová vlákna z bambusové dřeviny

Viskózová vlákna z bambusu se vyrábějí v principu stejnou technologií jako „regenerovaná celulóza“ z jiných dřevin (buk, eukalyptus aj.).^[13]

Výrobci dodávají stříž o jemnosti 1,33 – 3,33 dtex v délkách 38-76 mm a filamentové příze 84 dtex f 18 – 167 dtex f30.

Staplové „bambusové“ příze se dají vypřádat bavlnářskou technologií do jemnosti 15 tex a vlnařské (často jako směsi s jinými materiály) do jemnosti 10 tex.^[13]

Vlastnosti bambusových vláken a jejich použití

Fyzikální vlastnosti srovnatelných druhů vláken:^[12]

Srovnatelné údaje o mechanicky rafinovaných vláknech nebyly dosud publikovány.

Vlákna mají příjemnější omak než bavlna, oproti bavlně jsou vlákna odolnější proti množení bakterií – viskózová 60 %, přírodní o 75 % (způsobeno obsahem látky zvané kun).^[13] Výrobky z bambusu se snadněji barví a vybarvení je brilantnější než u jiných materiálů z celulózy.

Příze z bambusových vláken se často používají na ruční pletení.^[15] (Pletenina na snímku vpravo je část dámské vesty z měkce točené příze 43 tex x 2 x 4 (osminásobně skané). Příze přišla v roce 2007 na evropský trh jako vývojový výrobek s novým - bambusovým vláknem).

Pro plošné textilie se uvádí jako možné použití: svrchní oděvy a spodní prádlo, hygienické potřeby, dekorace, tapety, ručníky, župany aj.^[16]

Ekologické aspekty výroby textilií z bambusových vláken

Přívlastek "z bambusových vláken" byl u většiny výrobků mnoha odborníky kritizován a označován za reklamní trik. Jedná se podle nich o viskózová vlákna vyrobená konvenčním způsobem z bambusové dřeviny.^[13]

Americká Federal Trade Comission si stěžovala v roce 2009 na obchodní firmy, že prodávají textilie pod označením bambusové, ačkoliv se jedná o výrobky z umělých viskózových vláken obsahující chemikálie a také, že nemají antibakteriální vlastnosti uváděné v reklamě. Komise vyzvala obchodníky, aby pro ně používali označení „rayon“ (viskózový filament), jinak že jim hrozí vysoké pokuty.^[17]

Analýza jihoafrických vědců (Stellenbosch University) z roku 2011 zabývající se obsahem antibakteriálních látek a chemikálií v pleteninách z celulózových vláken ukázala, že jak „přírodní“ bambusová vlákna tak i bambusová viskóza obsahují látku kun, která zamezuje šíření bakterií. Oproti bavlně je odpor proti bakteriím u viskózy o 60 % a u přírodně rafinovaných vláken o 75 % vyšší. Stopy síry zjištěné v pletenině z bavlny byly 0,012 %, z "přírodního" bambusu 0,013 % a z bambusové viskózy 0,018 %.^[4]

Podle některých pozdějších odborných publikací se vlastnosti „bambusového kunu“ během přeměny na regeneovaná vlákna vytrácí a v „bambusových“ textiliích se už nenachází.^[18]

Reference