Bělení korálů - Biblioteka.sk

Upozornenie: Prezeranie týchto stránok je určené len pre návštevníkov nad 18 rokov!
Zásady ochrany osobných údajov.
Používaním tohto webu súhlasíte s uchovávaním cookies, ktoré slúžia na poskytovanie služieb, nastavenie reklám a analýzu návštevnosti. OK, súhlasím

Odborná literatúra, audioknihy, eknihy:


Kategórie (12):


















© Beletria.sk

Panta Rhei Doprava Zadarmo
...
...


A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

Bělení korálů
 ...
Vybělení koráli
Zdraví koráli

Bělení korálů je proces, kdy koráli zbělají v důsledku různých stresorů, jako jsou změny teploty, světla nebo živin.[1][2] K bělení dochází, když korálové polypy vypudí zooxanthely (obrněnky, které jsou běžně označovány jako řasy), které žijí uvnitř jejich tkáně, což způsobí, že korál zbělá.[1] Zooxanthely jsou fotosyntetické a se zvyšující se teplotou vody začínají produkovat reaktivní formy kyslíku.[2] To je pro korály toxické, takže korál vypudí zooxanthely.[2] Vzhledem k tomu, že zooxanthely produkují většinu korálového zbarvení[2] korálová tkáň se stává průhlednou a odhaluje kostru korálu tvořenou z uhličitanem vápenatým.[2] Většina vybělených korálů vypadá jasně bíle, ale některé jsou modré, žluté nebo růžové díky pigmentovým proteinům v korálech.[2]

Hlavní příčinou bělení korálů je zvyšující se teplota oceánů v důsledku změny klimatu.[3] Teplota asi o 1 °C nad průměrem může způsobit bělení.[3] Podle Programu OSN pro životní prostředí zabíjelo korály v letech 2014 až 2016 nejdelší zaznamenané globální bělení korálů v bezprecedentním měřítku. V roce 2016 bělení korálů na Velkém bariérovém útesu zabilo 29 až 50 procent korálů na útesu.[4][5][6][7] V roce 2017 se bělení rozšířilo do centrální oblasti útesu.[8][9] Průměrný interval mezi bělením se mezi lety 1980 a 2016 zkrátil na polovinu.[10] Nejodolnější koráli na světě se nacházejí v jižní části Perského zálivu a Arabského zálivu. Někteří z těchto korálů bělí pouze tehdy, když teplota vody překročí ~35 °C.[11][12]

Vybělení koráli nadále žijí, ale jsou zranitelnější vůči nemocem a hladovění.[13][14] Zooxanthellae poskytují až 90 procent energie korálů,[2] takže koráli jsou zbaveni živin, když jsou zooxanthely vypuzeny.[15] Někteří koráli se zotaví,[1] pokud se podmínky vrátí do normálu,[13] a někteří koráli se mohou živit sami. Většina korálů bez zooxanthel však hladoví.[13]

Za normálních okolností žijí korálové polypy v endosymbiotickém vztahu se zooxanthelami.[16] Tento vztah je zásadní pro zdraví korálů a útesů,[16] které poskytují útočiště přibližně 25 % veškerého mořského života.[17]  V tomto vztahu korál poskytuje zooxanthele úkryt.[17] Zooxanthely na oplátku poskytují sloučeniny, které dodávají energii korálům prostřednictvím fotosyntézy.[17] Tento vztah umožnil korálům přežít nejméně 210 milionů let v prostředí chudém na živiny.[17]  Bělení korálů je způsobeno rozpadem tohoto vztahu.[2]

Koráli a mikroskopické řasy jsou v symbiotickém vztahu. Když se teplota vody příliš zvýší, řasy opustí korálovou tkáň a korál začne hladovět.[18]
Zooxanthely, mikroskopické řasy, které žijí uvnitř korálů, dodávají jim barvu a zajišťují jim potravu prostřednictvím fotosyntézy.

Procesy

Koráli, kteří tvoří velké ekosystémy útesů v tropických mořích, jsou závislí na symbiotickém vztahu s jednobuněčnými bičíkovci podobnými řasám zvanými zooxanthely, které žijí v jejich tkáních a dodávají korálům jejich zbarvení. Zooxanthely dodávají korálům živiny prostřednictvím fotosyntézy, což je v čistých tropických vodách chudých na živiny zásadní faktor. Korál na oplátku poskytuje zooxanthelám oxid uhličitý a amonium potřebné pro fotosyntézu. Negativní podmínky prostředí, jako jsou abnormálně vysoké nebo nízké teploty, vysoké osvětlení, a dokonce i některé mikrobiální choroby, mohou vést k rozpadu symbiózy korálů a zooxanthel.[19] Aby si korál-polyp zajistil krátkodobé přežití, spotřebuje nebo vyloučí zooxanthely. To vede ke světlejšímu nebo zcela bílému vzhledu, odtud termín „vybělený“.[20] Za mírně stresových podmínek mohou někteří koráli vypadat místo bíle jasně modře, růžově, fialově nebo žlutě, a to v důsledku pokračující nebo zvýšené přítomnosti vlastních pigmentových molekul korálových buněk, což je jev známý jako „barevné bělení“.[21] Jelikož zooxanthely zajišťují až 90 % energetických potřeb korálů prostřednictvím produktů fotosyntézy, může korál po jejich vyloučení začít hladovět.[2]

Koráli mohou přežít krátkodobé poruchy, ale pokud podmínky, které vedou k vyloučení zooxanthel, přetrvávají, šance korálů na přežití se snižují. Aby se korál po bělení zotavil, musí zooxanthely znovu vstoupit do tkání korálových polypů a znovu zahájit fotosyntézu, aby udržely korál jako celek a ekosystém, který je na něm závislý.[22] Pokud korálové polypy po bělení odumřou hladem, rozpadnou se. Tvrdé druhy korálů pak po sobě zanechají kostru z uhličitanu vápenatého, kterou převezmou řasy, čímž účinně zablokují opětovný růst korálů. Nakonec dojde k erozi korálových koster, což způsobí zhroucení struktury útesu.

Zdravý korál vlevo a vybělený, ale stále živý korál vpravo.
Barevné bělení vyfotografované na filipínském Palawanu v roce 2010. Barvy jsou důsledkem vysoké koncentrace pigmentů chránících před sluncem, které produkuje hostitelský korál.[23]
Vybělený korál-částečně zarostlý řasami
Vybělený korál Acropora s normálním korálem v pozadí

Spouštěče bělení

Bělení korálů může být způsobeno řadou faktorů. Zatímco lokální faktory vedou k lokálnímu bělení, rozsáhlé případy bělení korálů v posledních letech byly vyvolány globálním oteplováním. Očekává se, že za zvýšené koncentrace oxidu uhličitého, které se očekávají v 21. století, budou korály v útesových systémech stále vzácnější.[24] Korálové útesy nacházející se v teplých, mělkých vodách s nízkým průtokem vody byly postiženy více než útesy nacházející se v oblastech s vyšším průtokem vody.[25]

Seznam spouštěčů bělení

  • Zvýšená teplota vody (vlny mořských veder, nejčastěji v důsledku globálního oteplování) nebo snížená teplota vody,[26][27][28][29]
  • zvýšená intenzita slunečního záření (fotosynteticky aktivní záření a ultrafialové záření),
  • zvýšená sedimentace (v důsledku splavování bahna),[30]
  • bakteriální infekce,[31]
  • změny salinity,[32]
  • herbicidy,[33]
  • extrémní příliv a odliv,[34]
  • rybolov s využitím kyanidů,[35]
  • zvýšená hladina moří v důsledku globálního oteplování (Watson),
  • minerální prach z afrických prachových bouří způsobených suchem,[36]
  • znečišťující látky, jako je oxybenzon, butylparaben, oktylmethoxycinamát nebo enzakamen: čtyři běžné složky opalovacích krémů, které jsou biologicky nerozložitelné a mohou se smýt z pokožky,[37][38][39][40]
  • okyselování oceánů v důsledku zvýšené hladiny CO2 způsobené zvýšenými koncentracemi CO2 v ovzduší,[41]
  • vystavení ropě nebo jiným uniklým chemickým látkám,[42]
  • změny chemického složení vody, zejména nerovnováha v poměru makroživin dusičnanů a fosforečnanů.[43]

Trendy způsobené změnou klimatu

Oteplování povrchových vod oceánu může vést k bělení korálů, které může způsobit jejich vážné poškození a úhyn. Šestá hodnotící zpráva IPCC z roku 2022 uvádí, že: „Od počátku 80. let 20. století se četnost a závažnost hromadných případů bělení korálů celosvětově prudce zvýšila“[44]:s.416 Korálové útesy, stejně jako další ekosystémy šelfových moří, jako jsou skalnaté pobřeží, chaluhové lesy, mořské trávy a mangrovové porosty, byly v poslední době vystaveny masovému úhynu v důsledku mořských veder[44]:s.381 Očekává se, že mnoho korálových útesů „projde nevratnými změnami v důsledku mořských vln veder při globálním oteplení o >1,5 °C“.[44]:s.382

Tento problém již v roce 2007 označil Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) za největší hrozbu pro světové útesové systémy.[45][46]

Velký bariérový útes zažil první velké bělení v roce 1998. Od té doby se četnost bělení zvyšuje, přičemž v letech 2016–2020 se vyskytly tři události.[47] Předpokládá se, že pokud se oteplení udrží na 1,5 °C, bude se bělení na Velkém bariérovém útesu vyskytovat třikrát za desetiletí a každý druhý rok při zvýšení průměrné teploty o 2 °C.[48]

V souvislosti s nárůstem počtu případů bělení korálů po celém světě National Geographic v roce 2017 poznamenal: „V posledních třech letech zažilo 25 útesů – které tvoří tři čtvrtiny světových útesových systémů – závažné bělení, což vědci označili za dosud nejhorší sled bělení v historii.“[49]

Hromadné bělení

Zvýšená teplota mořské vody je hlavní příčinou masového bělení korálů.[50] V letech 1979–1990 došlo k 60 velkým epizodám bělení korálů a s tím spojený úhyn korálů postihl útesy ve všech částech světa.[51][52] V roce 2016 byla zaznamenána nejdelší událost bělení korálů[53] – nejdelší a nejničivější událost bělení korálů byla způsobena jevem El Niño, který se vyskytoval v letech 2014 až 2017.[54] Během této doby bylo poškozeno více než 70 % korálových útesů na celém světě.[54]

Mezi faktory, které ovlivňují výsledek bělení, patří odolnost vůči stresu, která snižuje bělení, tolerance vůči absenci zooxanthel a to, jak rychle vyrostou nové korály, které nahradí odumřelé. Vzhledem k nerovnoměrné povaze bělení mohou místní klimatické podmínky, jako je stín nebo proud chladnější vody, snížit výskyt bělení.[55] Na bělení má vliv také zdraví korálů a zooxanthel a genetika.[55]

Velké kolonie korálů, jako je Porites, jsou schopny odolávat extrémním teplotním šokům, zatímco křehké větvené korály, jako je Acropora, jsou mnohem náchylnější ke stresu po změně teploty.[56] Koráli trvale vystavení nízké úrovni stresu mohou být vůči bělení odolnější.[57][58]

Vědci se domnívají, že nejstarším známým bělením bylo bělení v pozdním devonu (frazén/famenián), které bylo rovněž vyvoláno zvýšením teploty mořské hladiny. Mělo za následek zánik největších korálových útesů v historii Země.[59][60]

Podle Cliva Wilkinsona z Global Coral Reef Monitoring Network z australského Townsvillu bylo v roce 1998 masové bělení, ke kterému došlo v oblasti Indického oceánu, způsobeno zvýšením teploty moře o 2 °C ve spojení se silným jevem El Niño v letech 1997–1998.[61]

Dva snímky Velkého bariérového útesu, které ukazují, že nejteplejší voda (horní obrázek) se shoduje s korálovými útesy (spodní obrázek), což vytváří podmínky, které mohou způsobit bělení korálů.

Dopady

Bělení korálů a následný úbytek korálového pokryvu má často za následek pokles rozmanitosti ryb. Ztráta rozmanitosti a početnosti býložravých ryb ovlivňuje zejména ekosystémy korálových útesů.[62] S častějším výskytem masového bělení se budou rybí populace nadále homogenizovat. Menší a specializovanější druhy ryb, které vyplňují určité ekologické niky, jež jsou pro zdraví korálů klíčové, jsou nahrazovány druhy obecnějšími. Ztráta specializace pravděpodobně přispívá ke ztrátě odolnosti ekosystémů korálových útesů po bělení.[63]

Hospodářský a politický dopad

Podle Briana Skoloffa z deníku The Christian Science Monitor „by v případě zániku útesů mohl podle odborníků nastat hlad, chudoba a politická nestabilita.“[64] Vzhledem k tomu, že na útesech je závislých nespočet mořských živočichů, kteří se zde ukrývají a chrání před predátory, vyvolal by zánik útesů dominový efekt, který by se promítl do mnoha lidských společností, které jsou na těchto rybách závislé jako na potravě a obživě. Za posledních 20 let došlo k úbytku o 44 % v oblasti Florida Keys a až o 80 % v samotném Karibiku.[65]

Korálové útesy poskytují různé ekosystémové služby, jednou z nich je i to, že jsou přirozeným lovištěm ryb, protože mnoho často konzumovaných komerčních ryb se v korálových útesech v tropických oblastech tře nebo v nich prožívá svůj mladý život.[66][67][68] Útesy jsou tedy oblíbeným místem rybolovu a jsou důležitým zdrojem příjmů pro rybáře, zejména pro drobné místní rybáře.[68] S úbytkem biotopů korálových útesů v důsledku bělení se snižují i populace ryb vázaných na útesy, což má vliv na rybolovné možnosti.[66] Model z jedné studie Speerse a kol. vyčíslil přímé ztráty pro rybolov v důsledku úbytku korálového pokryvu na přibližně 49–69 miliard dolarů, pokud bude lidská společnost i nadále vypouštět vysoké množství skleníkových plynů.[66] Tyto ztráty by však mohly být sníženy za cenu přínosu spotřebitelského přebytku ve výši přibližně 14–20 miliard dolarů, pokud by se společnosti místo toho rozhodly vypouštět nižší úroveň skleníkových plynů.[66] Tyto ekonomické ztráty mají také důležité politické důsledky, neboť dopadají neúměrně na rozvojové země, kde se útesy nacházejí, konkrétně v jihovýchodní Asii a v okolí Indického oceánu.[66][68][69] Reakce na úbytek korálových útesů by pro země v těchto oblastech znamenala vyšší náklady, protože by se musely obrátit k jiným zdrojům příjmů a potravin a navíc by přišly o další ekosystémové služby, jako je ekoturistika.[67][69] Studie dokončená Chenem a kol. naznačuje, že komerční hodnota útesů klesá téměř o 4 % pokaždé, když se pokryv korálů sníží o 1 %, a to kvůli ztrátám v ekoturistice a dalších potenciálních rekreačních aktivitách v přírodě.[67]

Korálové útesy také působí jako ochranná bariéra pobřeží tím, že snižují dopady vln, což snižuje škody způsobené bouřemi, erozí a záplavami. Země, které o tuto přirozenou ochranu přijdou, přijdou o více peněz kvůli zvýšené náchylnosti k bouřím. Tyto nepřímé náklady spolu se ztrátou příjmů z cestovního ruchu budou mít za následek obrovské ekonomické dopady.[20]

Sledování blednutí korálů a teploty povrchu útesů

Americký Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) monitoruje „horká místa“ bělení, tedy oblasti, kde teplota povrchu moře stoupne o 1 °C nebo více nad dlouhodobý měsíční průměr. V těchto „horkých místech“ se měří tepelný stres a s rozvojem týdne stupňového ohřevu (Degree Heating Week, DHW) se sleduje tepelný stres korálových útesů.[70][71] globální bělení korálů se díky satelitnímu dálkovému snímání nárůstu teploty moře zjišťuje dříve.[70][72] Je nutné sledovat vysoké teploty, protože bělení korálů ovlivňuje reprodukci korálových útesů a jejich normální růstovou schopnost a také oslabuje korály, což nakonec vede k jejich úhynu.[73] Tento systém odhalil celosvětové bělení v roce 1998,[74][75] které odpovídalo události El Niño v letech 1997–98.[76] V současné době NOAA monitoruje 190 míst na útesech po celém světě a zasílá upozornění vědcům zabývajícím se výzkumem a správcům útesů prostřednictvím webových stránek NOAA Coral Reef Watch (CRW).[76] Díky sledování oteplování teploty moře včasná varování před bělením korálů upozorňují správce útesů, aby se připravili na budoucí bělení a upozornili na ně.[77] První masové globální bělení bylo zaznamenáno v letech 1998 a 2010, kdy v důsledku jevu El Niño stoupla teplota oceánu a zhoršily se životní podmínky korálů.[78] V letech 2014–2017 byl zaznamenán nejdelší a pro korály nejškodlivější jev El Niño, který poškodil více než 70 % našich korálových útesů.[54] Více než dvě třetiny Velkého bariérového útesu byly hlášeny jako vybělené nebo odumřelé.[54] K přesnému sledování rozsahu a vývoje bělení vědci používají podvodní fotogrammetrické techniky k vytváření přesných ortofotografií transektů korálových útesů a segmentaci snímků za pomoci umělé inteligence pomocí open source nástrojů, jako je TagLab, aby z těchto fotografií určili zdravotní stav korálů.[77]

Změny v chemickém složení oceánů

Rostoucí okyselování oceánů v důsledku zvyšování hladiny oxidu uhličitého zhoršuje účinky bělení způsobené tepelným stresem. Okyselování ovlivňuje schopnost korálů vytvářet vápenaté kostry, které jsou nezbytné pro jejich přežití.[78][79] Okyselování oceánu totiž snižuje množství uhličitanových iontů ve vodě, což korálům ztěžuje vstřebávání uhličitanu vápenatého, který potřebují pro kostru. V důsledku toho se snižuje odolnost útesů a zároveň se snáze erodují a rozpouštějí,[80] navíc nárůst CO2 umožňuje nadměrnému lovu býložravců a nutrici měnit ekosystémy s převahou korálů na ekosystémy s převahou řas.[81] Nedávná studie Atkinsonova centra pro udržitelnou budoucnost zjistila, že při kombinaci acidifikace a nárůstu teploty by se hladina CO2 mohla stát příliš vysokou pro přežití korálů již za 50 let.[78]

Bělení korálů v důsledku fotoinhibice zooxanthelly

Zooxanthely jsou typem dinoflagel, které žijí v cytoplazmě mnoha mořských bezobratlých živočichů.[82] Patří do fylogeneze Dinoflagellata, jsou to kulaté mikrořasy, které mají se svým hostitelem symbiotický vztah. Patří také do rodu Symbiodinium a říše Alveolata. Tyto organismy jsou fytoplanktonem, a proto fotosyntetizují. Hostitelský organismus využívá produkty fotosyntézy, tj. kyslík, cukr atd., a na oplátku zooxanthelám nabízí bydlení a ochranu, stejně jako oxid uhličitý, fosfáty a další nezbytné anorganické sloučeniny, které jim pomáhají přežít a prosperovat. Zooxanthely sdílejí 95 % produktů fotosyntézy se svými hostitelskými korály. Podle studie, kterou provedli D. J. Smith a kol. je fotoinhibice pravděpodobným faktorem blednutí korálů.[83] Naznačuje také, že peroxid vodíku produkovaný zooxanthelami hraje roli v signalizaci, aby samy utekly z korálů.[84] Podle studie, kterou provedli D. J. Smith a kol. Fotoinhibice zooxanthel může být způsobena vystavením UV filtrům, které se nacházejí v přípravcích osobní hygieny.[84] Ve studii provedené Zhongem a spol. měl na zdraví zooxanthel nejvíce negativní vliv oxybenzon (BP-3). Kombinace zvýšení teploty a přítomnosti UV filtrů v oceánu dále snížila zdraví zooxanthelly.[85] Kombinace UV filtrů a vyšších teplot vedla k aditivnímu účinku na fotoinhibici a celkový stres korálových druhů.[85]

Infekční onemocnění

Infekční bakterie druhu Vibrio shiloi jsou původcem bělení korálů Oculina patagonica ve Středozemním moři a způsobují tento účinek napadáním zooxanthel,[86][87][88] V. shiloi je infekční pouze v teplých obdobích. Zvýšená teplota zvyšuje virulenci V. shiloi, které se pak dokáží přichytit na receptor obsahující beta-galaktosid v povrchovém hlenu hostitelského korálu.[87][89] V. shiloi pak proniká do epidermis korálu, množí se a produkuje tepelně stabilní i tepelně citlivé toxiny, které ovlivňují zooxanthely tím, že inhibují fotosyntézu a způsobují jejich lýzu.

Během léta 2003 se zdálo, že korálové útesy ve Středozemním moři získaly vůči patogenu odolnost a další infekce nebyla pozorována.[90] Hlavní hypotézou pro vzniklou odolnost je přítomnost symbiotických společenstev ochranných bakterií žijících v korálech. Bakteriální druhy schopné lyzovat V. shiloi nebyly do roku 2011 identifikovány.

V této části Velkého bariérového útesu v Austrálii došlo k velkému bělení korálů.

Podle regionů

Tichý oceán

Velký bariérový útes

Velký bariérový útes podél australského pobřeží zažil bělení v letech 1980, 1982, 1992, 1994, 1998, 2002, 2006, 2016, 2017 a 2022.[91][92] Některé lokality utrpěly vážné škody s až 90% úhynem.[93] K nejrozsáhlejším a nejintenzivnějším událostem došlo v létě 1998 a 2002, kdy bylo do určité míry vyběleno 42 %, respektive 54 % útesů a 18 % bylo silně vyběleno.[94][95] Úbytek korálů na útesu v letech 1995–2009 byl však do značné míry kompenzován růstem nových korálů.[96] Celková analýza úbytku korálů zjistila, že populace korálů na Velkém bariérovém útesu se od roku 1985 do roku 2012 snížily o 50,7 %, přičemž však pouze 10 % tohoto úbytku lze přičíst bělení a zbývajících 90 % je přibližně stejnou měrou způsobeno tropickými cyklony a predací hvězdicemi korunatkami.[97] Od roku 2014 dochází ke globálnímu masovému bělení korálů v důsledku nejvyšších zaznamenaných teplot, které sužují oceány. Tyto teploty způsobily nejzávažnější a nejrozsáhlejší bělení korálů, jaké kdy bylo zaznamenáno na Velkém bariérovém útesu. K nejzávažnějšímu bělení došlo v roce 2016 poblíž Port Douglas. Koncem listopadu 2016 průzkumy 62 útesů ukázaly, že dlouhodobý tepelný stres způsobený změnou klimatu způsobil 29% úbytek korálů v mělkých vodách. Největší úhyn korálů a úbytek útesových biotopů byl zaznamenán na pobřežních a středních útesech v okolí mysu Grenville a zátoky Princess Charlotte Bay.[98] Podle scénářů mírného oteplování IPCC (B1 až A1T, 2 °C do roku 2100, IPCC, 2007, tabulka SPM.3, str. 13[99]) je velmi pravděpodobné, že korály na Velkém bariérovém útesu budou pravidelně zažívat letní teploty dostatečně vysoké na to, aby vyvolaly bělení.[94]

Havaj

V roce 1996 došlo k prvnímu velkému bělení korálů na Havaji v zátoce Kaneohe Bay, po němž následovaly velké bělicí události na severozápadních ostrovech v letech 2002 a 2004.[100] V roce 2014 pozorovali biologové z University of Queensland první masové bělení a přičítali ho tzv. Blobu.[101] V letech 2014 a 2015 bylo při průzkumu v přírodní rezervaci Hanauma Bay na ostrově Oahu zjištěno, že 47 % korálů trpí bělením a téměř 10 % korálů odumírá.[102] 56 % korálových útesů velkého ostrova bylo v letech 2014 a 2015 postiženo bělením korálů. Ve stejném období bylo postiženo 44 % korálů na západním ostrově Maui.[103] 24. ledna 2019 vědci z organizace The Nature Conservancy zjistili, že se útesy začaly téměř 4 roky po posledním bělení stabilizovat.[104] Podle Oddělení vodních zdrojů (DAR) bylo v roce 2019 bělení stále značné. Na ostrovech Oahu a Maui bylo vyběleno až 50 % korálových útesů. Na velkém ostrově došlo k vybělení zhruba 40 % korálů v oblasti pobřeží Kona. DAR uvedla, že nedávné případy bělení nebyly tak závažné jako v letech 2014–2015.[105] V roce 2020 vydal Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) vůbec první celostátní zprávu o stavu korálových útesů. Zpráva uváděla, že severozápadní a hlavní havajské ostrovy jsou ve „slušném“ stavu, což znamená, že korály byly mírně postižené.[106]

  • Havajská politika opalovacích krémů. V květnu 2018 byl na Havaji schválen zákon SB-2571, který zakazuje prodej opalovacích krémů obsahujících chemické látky považované za látky podporující bělení korálů na místních útesech ostrova. Návrh zákona podepsal David Ige z Demokratické strany.[107] Chemickou látkou považovanou za toxickou je v zákoně SB-2571 „oxybenzon“ (rovněž zakázaný; octinoxát), chemická látka, která se při vystavení slunečnímu záření stává pro korály toxickou. Až desetina z přibližně 14 000 tun opalovacích krémů znečišťujících oblasti korálových útesů obsahuje oxybenzon, čímž je ohrožena téměř polovina všech korálových útesů. Korálové útesy vykazují zvýšenou míru bělení jak v kontrolovaném, tak v přirozeném prostředí, pokud jsou vystaveny vysokým hladinám oxybenzonu, který se nachází v mnoha komerčních opalovacích krémech.[108] Jiná studie ukázala, že přítomnost oxybenzonu ve vodě časem sníží sílu útesu čelit dalším bělícím událostem, jako je například zvyšující se teplota vody.[109] Zákon SB-2571 zakázal všechny opalovací krémy s výjimkou přípravků na lékařský předpis. Havaj je prvním státem USA, který tento typ zákazu zavedl a který vstoupil v platnost v lednu 2021.[107]

Jarvisův ostrov

  • V letech 1960–2016 došlo v korálovém společenstvu na Jarvisově ostrově k osmi silným a dvěma středně silným blednutím, přičemž blednutí v letech 2015–2016 vykázalo bezprecedentní závažnost v historii.[110]

Japonsko

  • Podle zprávy japonské vlády z roku 2017 odumřelo v důsledku bělení téměř 75 % největšího japonského korálového útesu na Okinawě.[111]

Indický oceán

Korálové útesy byly trvale poškozeny vysokými teplotami moře, nejvíce v Indickém oceánu. Na Maledivách, Srí Lance, v Keni a Tanzanii a na Seychelách bylo během masivního bělení v letech 1997–98 ztraceno až 90 % korálového pokryvu. Indický oceán v roce 1998 hlásil, že 20 % korálů odumřelo a 80 % bylo vyběleno.[3] V mělkých tropických oblastech Indického oceánu již nyní panují podmínky, které budou podle předpovědí v budoucnu panovat v oceánu celosvětově. Koráli, kteří přežili v mělkých oblastech Indického oceánu, mohou být vhodnými kandidáty na obnovu korálů v jiných oblastech světa, protože jsou schopni přežít extrémní podmínky oceánu.[112]

Maledivy

Na Maledivách se nachází více než 20 000 km2 útesů, z nichž více než 60 % korálů bylo v roce 2016 postiženo bělením.[113][114]

Thajsko

Thajsko zažilo v roce 2010 závažné masové bělení, které postihlo 70 % korálů v Andamanském moři. Odumřelo 30 % až 95 % bělících se korálů.[115]

Indonésie

V roce 2017 byla na dvou ostrovech v Indonésii provedena studie, která zjišťovala, jak je na tom jejich korálový pokryv. Jedním z míst byly ostrovy Melinjo a druhým ostrovy Saktu. Na ostrově Saktu byly životní podmínky klasifikovány jako špatné, průměrná pokryvnost korálů činila 22,3 %. Na ostrovech Melinjo byly podmínky pro život klasifikovány jako špatné s průměrnou pokryvností korálů 22,2 %.

Atlantský oceán

Spojené státy

Na jižní Floridě bylo při průzkumu velkých korálů od Key Biscayne po Fort Lauderdale v roce 2016 zjištěno, že přibližně 66 % korálů je mrtvých nebo zredukovaných na méně než polovinu živé tkáně.[116]

Belize

První zaznamenané masové bělení, které se odehrálo na Belizském bariérovém útesu, se odehrálo v roce 1998, kdy teplota mořské hladiny dosáhla v období od 10. srpna do 14. října až 31,5 °C (88,7 °F). Hurikán Mitch přinesl 27. října na několik dní bouřlivé počasí, ale snížil teploty pouze o 1 stupeň nebo méně. Během tohoto období došlo k masovému bělení v přední části útesu a laguně. Zatímco některé kolonie na předním útesu utrpěly určité škody, úhyn korálů v laguně byl katastrofální.

Nejrozšířenějším korálem v útesech Belize v roce 1998 byl houbovník tenkolistý, Agaricia tenuifolia. Ve dnech 22. a 23. října byly provedeny průzkumy na dvou lokalitách a výsledky byly katastrofální. Prakticky všechny živé korály byly vybělené do běla a jejich kostry svědčily o tom, že nedávno uhynuly. Na dně laguny bylo u A. tenuifolia patrné úplné vybělení. Průzkumy provedené v letech 1999 a 2000 navíc ukázaly téměř úplný úhyn A. tenuifolia ve všech hloubkách. Podobný průběh se objevil i u dalších druhů korálů. Měření zákalu vody naznačují, že tento úhyn byl způsoben spíše zvyšující se teplotou vody než slunečním zářením.

Karibikeditovat | editovat zdroj

Pokryvnost tvrdých korálů na útesech v Karibiku se snížila odhadem o 80 %, z průměrné 50% pokryvnosti v 70. letech 20. století na pouhých asi 10 % pokryvnosti na počátku roku 2000.[117] Studie z roku 2013, která měla navázat na masové bělení na Tobagu z roku 2010, ukázala, že již po jednom roce došlo k poklesu většiny dominantních druhů asi o 62 %, zatímco početnost korálů se snížila asi o 50 %. Mezi lety 2011 a 2013 se však pokryvnost korálů zvýšila u 10 z 26 dominantních druhů, ale u 5 dalších populací se snížila.[118]

Toto schéma ukazuje, jak může bělení vyvolat produkci pigmentů chránících před sluncem, které jsou zodpovědné za jasné barvy pozorované během některých případů bělení. V případě mírné nebo krátké epizody stresu mohou ochranné pigmenty pomoci řasovým symbiontům vrátit se do korálu po skončení stresové epizody a pomoci korálu zotavit se a přežít bělení.[21]

Další oblastieditovat | editovat zdroj

Korály v jižní části Rudého moře neblednou navzdory letním teplotám vody až 34 °C.[57][119] Blednutí korálů v Rudém moři je častější v severní části útesů; jižní část útesů je sužována korálovci, lovem dynamitem a lidskými vlivy na životní prostředí. V roce 1988 došlo k masivnímu bělení, které postihlo útesy v Saúdské Arábii a Súdánu, ačkoli jižní útesy byly odolnější a bělení je zasáhlo jen velmi málo. Dříve se mělo za to, že severní útesy trpí bělením korálů více a vykazují rychlou obměnu korálů, zatímco jižní útesy bělením netrpí tak silně a vykazují větší stálost. Nový výzkum však ukazuje, že tam, kde by měl být jižní útes větší a zdravější než severní, tomu tak nebylo. Předpokládá se, že důvodem jsou velké poruchy v nedávné historii způsobené bělením a hvězdicemi živícími se korály.[120] V roce 2010 došlo k bělení korálů v Saúdské Arábii a Súdánu, kde teplota stoupla o 10 až 11 stupňů. U některých taxonů došlo k vybělení 80 až 100 % jejich kolonií, zatímco u některých došlo k vybělení v průměru 20 % daného taxonu.[121]

Korál Acropora a ryby, Lizardův ostrov

Přizpůsobení korálůeditovat | editovat zdroj

V roce 2010 objevili vědci z Pensylvánské státní univerzity v teplých vodách Andamanského moře v Indickém oceánu korály, kterým se dařilo díky neobvyklému druhu symbiotické řasy. Běžné zooxanthely nedokážou odolávat tak vysokým teplotám, jaké byly tam, takže toto zjištění bylo nečekané. To dává vědcům naději, že se zvyšující se teplotou v důsledku globálního oteplování se u korálových útesů vyvine tolerance k různým druhům symbiotických řas, které jsou odolné vůči vysoké teplotě a mohou v útesech žít.[122][123] V roce 2010 vědci ze Stanfordovy univerzity také zjistili, že v okolí Samoanských ostrovů dochází k drastickému zvýšení teploty po dobu asi čtyř hodin denně během odlivu. Koráli bez ohledu na vysoké zvýšení teploty neblednou ani neumírají. Studie ukázaly, že koráli u pobřeží ostrova Ofu poblíž Americké Samoy se vycvičili, aby odolávali vysokým teplotám. Vědci si nyní kladou novou otázku: můžeme korály, které nepocházejí z této oblasti, tímto způsobem kondiciovat a pomalu je na krátkou dobu vystavit vyšším teplotám a učinit je odolnějšími vůči zvyšování teploty oceánu.[124]

Některé mírné případy bělení mohou způsobit, že koráli produkují vysoké koncentrace pigmentů chránících před sluncem, aby se ochránili před dalším stresem.[21] Některé z produkovaných pigmentů mají růžový, modrý nebo fialový odstín, jiné jsou silně fluoreskující. Produkce těchto pigmentů je u mělkovodních korálů stimulována modrým světlem.[125] Při bělení korálů se modré světlo uvnitř korálové tkáně výrazně zvýší, protože již není pohlcováno fotosyntetickými pigmenty, které se nacházejí uvnitř symbiotických řas, a místo toho se odráží od bílé kostry korálu.[126] To způsobuje zvýšenou produkci pigmentů chránících před sluncem, takže bělené korály vypadají velmi barevně namísto bíle – tento jev se někdy nazývá „barevné bělení korálů“.[127]

Zvýšená teplota mořské hladiny vede u hostitelského korálu ke ztenčení epidermis a apoptóze buněk gastrodermis.[127] Snížení apoptózy a gastrodermis se projevuje prostřednictvím epitelu, což vede až k 50% úbytku koncentrace symbiontů v krátkém časovém období.[128] V podmínkách vysoké teploty nebo zvýšené expozice světlu korál vykazuje stresovou reakci, která zahrnuje produkci reaktivních forem kyslíku, jejichž nahromadění, pokud nejsou odstraněny antioxidačními systémy, vede k úhynu korálu.[127] Studie testující struktury korálů v prostředí vystaveném tepelnému stresu ukazují, že tloušťka samotného korálu se při tepelném stresu ve srovnání s kontrolou značně zmenšuje.[128] S odumíráním zooxanthel při tepelném stresu musí korál hledat nové zdroje pro získávání fixního uhlíku k výrobě energie, bylo zjištěno, že druhy korálů, které mohou zvýšit své masožravé tendence, mají větší pravděpodobnost zotavení z bělení.[127][129]

Poté, co zooxanthely opustí korál, korálové struktury často převezmou řasy díky své schopnosti konkurovat zooxanthelám, protože k přežití potřebují méně zdrojů.[130] Existuje jen málo důkazů o konkurenci mezi zooxanthelami a řasami, ale v případě nepřítomnosti zooxanthel se řasám na korálových strukturách daří.[130] Jakmile řasy převezmou korál a ten se již nedokáže udržet, struktury se často začnou rozpadat v důsledku okyselení oceánu.[130][131] Okyselování oceánu je proces, při kterém se do oceánu vstřebává oxid uhličitý, čímž se v oceánu snižuje množství uhličitanových iontů, což je nezbytný iont, který koráli využívají ke stavbě své kostry. Koráli procházejí procesy odvápňování v různých denních a ročních obdobích v důsledku kolísání teplot.[132] Podle současných scénářů emisních cest IPCC mají koráli tendenci se rozpadat a zimní měsíce s nižšími teplotami neposlouží korálům k dostatečnému času na jejich obnovu.[132]

Umělá pomoceditovat | editovat zdroj

V roce 2020 vědci oznámili, že po dobu 4 let vyvíjeli 10 klonálních kmenů endosymbiontů běžných korálových mikrořas při zvýšených teplotách, čímž zvýšili jejich tepelnou odolnost vůči klimatu. Tři z kmenů zvýšily toleranci korálů k blednutí po opětovném zavedení do larev korálových hostitelů. Jejich kmeny a zjištění mohou mít potenciální význam pro adaptaci na klimatické změny a jejich zmírňování a plánují se další testy kmenů řas v koloniích dospělých korálů různých druhů.[133][134][135]

V roce 2021 vědci prokázali, že probiotika mohou pomoci korálovým útesům zmírnit tepelný stres, což naznačuje, že by je to mohlo učinit odolnějšími vůči změně klimatu a zmírnit bělení korálů.[136][137]

Obnova a změny režimu makroskopických řaseditovat | editovat zdroj

Poté, co koráli zažijí bělení způsobené zvýšeným teplotním stresem, jsou některé útesy schopny vrátit se do původního stavu před bělením.[138][139] Útesy se buď zotaví z bělení, kdy je znovu osídlí zooxanthely, nebo dojde ke změně režimu, kdy dříve prosperující korálové útesy ovládnou silné vrstvy makroskopických řas.[140] To brání dalšímu růstu korálů, protože řasy produkují protiplísňové sloučeniny, které brání osídlení, a soutěží s koráli o prostor a světlo. V důsledku toho makrořasy vytvářejí stabilní společenstva, která korálům ztěžují další růst. Útesy pak budou náchylnější k dalším problémům, jako je zhoršující se kvalita vody a odstraňování býložravých ryb, protože růst korálů je slabší.[23] Zjištění, co způsobuje odolnost útesů nebo jejich obnovu po bělení, má prvořadý význam, protože pomáhá informovat o snahách o ochranu a účinnější ochranu korálů.

Hlavní předmět výzkumu týkající se obnovy korálů se týká myšlenky superkorálů, jinak označovaných jako koráli, kteří žijí a prosperují v přirozeně teplejších a kyselejších oblastech a vodních plochách. Pokud jsou přesazeny na ohrožené nebo vybělené útesy, jejich odolnost a ozářenost může řasy vybavit tak, aby mohly žít mezi vybělenými korály. Jak naznačuje Emma Campová, badatelka National Geographic, mořská bio-geochemička a ambasadorka pro biodiverzitu charitativní organizace IBEX Earth,[141] superkoráli by mohli mít schopnost dlouhodobě pomoci s poškozenými útesy,[142] zatímco obnova poškozených a vybělených korálových útesů může trvat 10 až 15 let, superkoráli by mohli mít trvalý dopad navzdory klimatickým změnám, protože teplota oceánů se zvyšuje a jejich kyselost roste. Podpořen výzkumem Ruth Gatesové, Campová se zabývala nižší hladinou kyslíku a extrémními, nečekanými stanovišti, v nichž se útesy nacházejí po celém světě.

Ukázalo se, že koráli jsou odolní vůči krátkodobým narušením. Obnova byla prokázána po narušení bouřkou a invazi hvězdice trnová koruna.[138] Některé druhy ryb mají tendenci se po narušení útesů zotavovat lépe než koráli, protože koráli vykazují omezenou obnovu a společenstva ryb na útesech vykazují v důsledku krátkodobých narušení jen malé změny.[138] Naopak společenstva ryb na útesech, kde dochází k bělení, vykazují potenciálně škodlivé změny. Jedna studie Bellwooda a kol. uvádí, že zatímco druhová bohatost, rozmanitost a početnost se nezměnily, rybí společenstva obsahovala více generalistických druhů a méně druhů závislých na korálech.[138] Reakce na bělení korálů se u jednotlivých druhů útesových ryb liší podle toho, jaké zdroje jsou zasaženy.[143] Zvyšující se teplota moře a bělení korálů nemají přímý vliv na úmrtnost dospělých ryb, ale obojí má mnoho nepřímých důsledků.[143] Populace ryb vázaných na korály mají tendenci klesat v důsledku úbytku stanovišť, nicméně u některých populací býložravých ryb došlo k drastickému nárůstu v důsledku nárůstu kolonizace odumřelých korálů řasami.[143] Studie upozorňují, že je zapotřebí lepších metod pro měření vlivu narušení na odolnost korálů.[138][144]

Pomacentrus molucký (Pomacentrus moluccensis) je druh vázaný na korály, u něhož bylo prokázáno, že po jejich vybělení dochází k dramatickému úbytku.[145]

Donedávna nebyly faktory, které zprostředkovávají obnovu korálových útesů po bělení, dobře prozkoumány. Výzkum Grahama et al. (2015) studoval 21 útesů v okolí Seychel v Indopacifiku s cílem zdokumentovat dlouhodobé účinky bělení korálů.[139] Po ztrátě více než 90 % korálů v důsledku bělení v roce 1998 se přibližně 50 % útesů zotavilo a zhruba na 40 % útesů došlo ke změně režimu na složení s převahou makroskopických řas.[139] Po posouzení faktorů ovlivňujících pravděpodobnost obnovy studie identifikovala pět hlavních faktorů: hustotu mladých korálů, počáteční strukturní složitost, hloubku vody, biomasu býložravých ryb a živinové podmínky na útesu.[139] Celkově se odolnost projevila nejvíce u systémů korálových útesů, které byly strukturně složité a nacházely se v hlubší vodě.[139]

Ekologické role a funkční skupiny druhů také hrají roli při obnově potenciálu změny režimu v útesových systémech. Korálové útesy jsou ovlivňovány bioerodujícími, seškrabujícími a pasoucími se druhy ryb. Bioerodující druhy odstraňují odumřelé korály, seškrabující druhy odstraňují řasy a sediment pro další budoucí růst, pasoucí se druhy odstraňují řasy.[146] Přítomnost jednotlivých typů druhů může ovlivnit schopnost normální úrovně obnovy korálů, která je důležitou součástí obnovy korálů.[146] Snížený počet pasoucích se druhů po vybělení korálů v Karibiku byl přirovnán k systémům s dominancí mořských ježků, které neprocházejí změnou režimu k podmínkám s dominancí masitých makrořas.[140] V případě, že se v systému objeví více druhů, je to možné.

Vždy existuje možnost nepozorovatelných změn, neboli kryptických ztrát nebo odolnosti, ve schopnosti korálového společenstva vykonávat ekologické procesy.[138][146] Tyto kryptické ztráty mohou vést k nepředvídaným změnám režimu nebo ekologickým zvratům.[138] Pro ochranu korálových útesů v příštích letech jsou nezbytné podrobnější metody určování zdraví korálových útesů, které zohledňují dlouhodobé změny korálových ekosystémů, a lépe informovaná ochranná politika.[138][139][144][146]

Obnova korálových útesůeditovat | editovat zdroj

Probíhá výzkum, který má pomoci zpomalit úmrtnost korálů. Po celém světě se dokončují projekty, které mají pomoci doplnit a obnovit korálové útesy. Současné snahy o obnovu korálů zahrnují mikrofragmentaci, chov korálů a přemisťování. Populace korálů rychle klesá, a proto vědci provádějí pokusy v nádržích na pěstování korálů a výzkumné nádrže, aby pomohli doplnit jejich populaci.[54] Tyto výzkumné nádrže napodobují přirozené prostředí korálových útesů v oceánu. V těchto nádržích pěstují korály, které používají pro své pokusy, takže už nedochází k poškozování korálů nebo jejich odebírání z oceánu. Úspěšně vypěstované korály z výzkumných nádrží také přesazují a umisťují do oblastí oceánu, kde útesy vymírají. V některých nádržích pro růst a výzkum korálů provádějí Ruth Gatesová a Madelaine Van Oppenová experiment. Snaží se vytvořit „superkorály“, které by odolaly některým faktorům prostředí, kvůli nimž koráli v současnosti vymírají.[54] Van Oppenová také pracuje na vývoji druhu řasy, která bude mít s korály symbiotický vztah a bude schopna dlouhodobě odolávat výkyvům teploty vody. Tento projekt může pomoci obnovit naše útesy, ale proces pěstování korálů ve výzkumných nádržích je velmi časově náročný. Trvá nejméně 10 let, než koráli plně vyrostou a dozrají natolik, aby se mohli rozmnožovat.[54] Po smrti Ruth Gatesové v říjnu 2018 pokračuje její tým v Gates Coral Lab na Havajském institutu mořské biologie v jejím výzkumu snah o obnovu. Pokračující výzkum a snahy o obnovu v Gates Coral Lab se zaměřují na účinky prospěšných mutací, genetické variace a přemisťování prostřednictvím lidské pomoci na odolnost korálových útesů.[147][148] Od roku 2019 tým Gates Coral Lab zjistil, že techniky obnovy ve velkém měřítku nebudou účinné; lokální snahy o obnovu korálových útesů na individuální bázi jsou testovány jako realističtější a účinnější, zatímco probíhá výzkum, který má určit nejlepší způsoby boje proti ničení korálů v masovém měřítku.[149]

Chráněné mořské oblastieditovat | editovat zdroj

Chráněné mořské oblasti jsou oddělené části oceánu určené k ochraně před lidskými činnostmi, jako je rybolov a neřízený cestovní ruch. Podle NOAA zabírají MPA v současné době 26 % amerických vod.[150] bylo doloženo, že chráněné mořské oblasti zlepšují a zabraňují účinkům blednutí korálů ve Spojených státech. V roce 2018 dospěl výzkum vědců zabývajících se korály v Karibiku k závěru, že v oblastech oceánu spravovaných/chráněných vládou se zlepšily podmínky, v nichž jsou korálové útesy schopny prosperovat. Chráněné mořské oblasti chrání ekosystémy před nadměrným rybolovem, který umožňuje prosperitu více druhů ryb a snižuje hustotu mořských řas, což usnadňuje růst a zvyšování populace/síly mladých korálových organismů.[151] z této studie vyplývá, že díky ochraně chráněných mořských oblastí byl zaznamenán 62% nárůst populace korálů. Vyšší populace mladých korálů zvyšují životnost útesu i jeho schopnost zotavit se z extrémních případů bělení.[152]

Místní dopady a řešení bělení korálůeditovat | editovat zdroj

Na bělení korálů má lokální dopad řada stresových faktorů, včetně sedimentace, neustálé podpory městské zástavby, změn půdy, zvýšeného cestovního ruchu, nečištěných odpadních vod a znečištění. Pro ilustraci, zvýšený cestovní ruch je pro zemi přínosem, nicméně s sebou nese i náklady. Příkladem může být Dominikánská republika, která se ve velké míře spoléhá na své korálové útesy, aby přilákala turisty, což má za následek zvýšené strukturální poškození, nadměrný rybolov, znečištění živinami a nárůst nemocí korálových útesů. V důsledku toho Dominikánská republika zavedla plán udržitelného řízení svých suchozemských a mořských oblastí, který má regulovat ekoturistiku.[153]

Ekonomická hodnota korálových útesůeditovat | editovat zdroj

Korálové útesy poskytují útočiště odhadem čtvrtině všech oceánských druhů.[154] Odborníci odhadují, že služby korálových útesů mají hodnotu až 1,2 milionu dolarů na hektar, což znamená v průměru 172 miliard dolarů ročně.[155] Mezi přínosy korálových útesů patří poskytování fyzických struktur, jako je ochrana pobřeží, biotické služby uvnitř ekosystémů a mezi nimi, biogeochemické služby, jako je udržování hladiny dusíku v oceánu, klimatické záznamy a rekreační a komerční služby (cestovní ruch).[156] Korálové útesy jsou jedním z nejlepších mořských ekosystémů, které lze využívat jako zdroj potravy.[42] Korálové útesy jsou také ideálním prostředím pro vzácné a hospodářsky významné druhy tropických ryb, protože poskytují rybám ideální prostor pro rozmnožování a vytváření odchoven.[42] Pokud je populace ryb a korálů v útesu vysoká, můžeme tuto oblast využívat jako místo pro sběr potravy a věcí s léčivými účinky, což také pomáhá vytvářet pracovní místa pro lidi, kteří mohou tyto exempláře sbírat.[42] Útesy mají také určitý kulturní význam v určitých oblastech světa.[42]

Analýza nákladů a přínosů snížení úbytku korálových útesůeditovat | editovat zdroj

V roce 2010 vytvořila Úmluva o biologické rozmanitosti (CBD) ve svém Strategickém plánu pro biologickou rozmanitost na období 2011–2020 dvacet různých cílů udržitelného rozvoje pro období po roce 2015. Cíl 10 uvádí cíl minimalizovat „antropogenní tlaky na korálové útesy.“[157] Byly zkoumány dva programy, jeden, který snižuje úbytek korálových útesů o 50 %, který má kapitálové náklady 684 milionů dolarů a běžné náklady 81 milionů dolarů. Druhý program snižuje úbytek korálových útesů o 80 % a má kapitálové náklady 1,036 miliardy dolarů a opakující se náklady 130 milionů dolarů. CBD připouští, že možná podhodnocuje náklady a zdroje potřebné k dosažení tohoto cíle kvůli nedostatku relevantních údajů, nicméně analýza nákladů a přínosů ukazuje, že přínosy převažují nad náklady u obou programů dostatečně výrazně (poměr přínosů a nákladů 95,3 a 98,5), takže „existuje dostatečný prostor pro zvýšení výdajů na ochranu korálů a přesto dosáhnout poměru přínosů a nákladů, který je výrazně vyšší než jedna“.[157]

Odkazyeditovat | editovat zdroj

Referenceeditovat | editovat zdroj

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Coral bleaching na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c NOAA. What is coral bleaching?. National Ocean Service online. National Oceanic and Atmospheric Administration cit. 2023-12-03. Dostupné online. (EN) 
  2. ↑ a b c d e f g h i NOAA. Coral Bleaching – A Review of the Causes and Consequences online. NOAA cit. 2023-12-03. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c THE OCEAN PORTAL TEAM. Coral Reefs and Corals. OCEAN Find your blue online. Smithsonian Ocean, 2018-04-30 cit. 2023-12-03. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Australian Associated Press. Coral bleaching on Great Barrier Reef worse than expected, surveys show. The Guardian. 2017-05-29. Dostupné online cit. 2023-12-03. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  5. ↑ GILMOUR, James P.; SMITH, Luke D.; HEYWARD, Andrew J. Recovery of an Isolated Coral Reef System Following Severe Disturbance. Science. 2013-04-05, roč. 340, čís. 6128, s. 69–71. Dostupné online cit. 2023-12-03. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1232310. (anglicky) 
  6. ↑ MCGUIRK, Rod. The United Nations just released a warning that the Great Barrier Reef is dying. The Independent online. 2017-06-03 cit. 2023-12-03. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ HUGHES, Terry P.; KERRY, James T.; ÁLVAREZ-NORIEGA, Mariana. Global warming and recurrent mass bleaching of corals. Nature. 2017-03, roč. 543, čís. 7645, s. 373–377. Dostupné online cit. 2023-12-03. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/nature21707. (anglicky) 
  8. ↑ BOWERMAN, Mary. Mass coral bleaching hits the Great Barrier Reef for the second year in a row. USA TODAY online. cit. 2023-12-03. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ GALIMBERTI, Katy. Portion of Great Barrier Reef hit with back-to-back coral bleaching has 'zero prospect for recovery'. AccuWeather online. 2017-04-18 cit. 2023-12-03. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-04-18. 
  10. ↑ HUGHES, Terry P.; ANDERSON, Kristen D.; CONNOLLY, Sean R. Spatial and temporal patterns of mass bleaching of corals in the Anthropocene. Science. 2018-01-05, roč. 359, čís. 6371, s. 80–83. Dostupné online cit. 2023-12-03. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.aan8048. (anglicky) 
  11. ↑ SHUAIL, Dawood; WIEDENMANN, Jörg; D'ANGELO, Cecilia. Local bleaching thresholds established by remote sensing techniques vary among reefs with deviating bleaching patterns during the 2012 event in the Arabian/Persian Gulf. Marine Pollution Bulletin. 2016-04-30, roč. 105, čís. Coral Reefs of Arabia, s. 654–659. Dostupné online cit. 2023-12-03. ISSN 0025-326X. DOI 10.1016/j.marpolbul.2016.03.001. 
  12. ↑ HUME, Benjamin C. C.; VOOLSTRA, Christian R.; ARIF, Chatchanit. Ancestral genetic diversity associated with the rapid spread of stress-tolerant coral symbionts in response to Holocene climate change. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2016-04-19, roč. 113, čís. 16, s. 4416–4421. Dostupné online cit. 2023-12-03. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1601910113. PMID 27044109. (anglicky) 
  13. ↑ a b c What is Coral Bleaching and What Causes It - Fight For Our Reef. Australian Marine Conservation Society online. cit. 2023-12-03. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Coral bleaching. Great Barrier Reef Foundation online. cit. 2023-12-03. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ SLEZAK, Michael. The Great Barrier Reef: a catastrophe laid bare. The Guardian. 2016-06-06. Dostupné online cit. 2023-12-03. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  16. ↑ a b Coral reefs and climate change: science and management. Příprava vydání Jonathan T. Phinney. Washington, DC: American Geophysical Union 244 s. (Coastal and estuarine series). ISBN 978-0-87590-359-0. S. 1–18. 
  17. ↑ a b c d ZANDONELLA, Catherine; NOV. 2, Office of the Dean for Research on; 2016. When corals met algae: Symbiotic relationship crucial to reef survival dates to the Triassic. Princeton University online. cit. 2023-12-03. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ US DEPARTMENT OF COMMERCE, National Oceanic and Atmospheric Administration. What is coral bleaching?. oceanservice.noaa.gov online. cit. 2023-12-17. Dostupné online. (EN) 
  19. ↑ LESSER, Michael P. Coral Bleaching: Causes and Mechanisms. Příprava vydání Zvy Dubinsky, Noga Stambler. Dordrecht: Springer Netherlands Dostupné online. ISBN 978-94-007-0114-4. DOI 10.1007/978-94-007-0114-4_23. S. 405–419. (anglicky) DOI: 10.1007/978-94-007-0114-4_23. 
  20. ↑ a b HOEGH-GULDBERG, Ove. Climate change, coral bleaching and the future of the world's coral reefs. Marine and Freshwater Research. 1999, roč. 50, čís. 8, s. 839–866. Dostupné online cit. 2023-12-17. ISSN 1448-6059. DOI 10.1071/mf99078. (anglicky) 
  21. ↑ a b c BOLLATI, Elena; D’ANGELO, Cecilia; ALDERDICE, Rachel. Optical Feedback Loop Involving Dinoflagellate Symbiont and Scleractinian Host Drives Colorful Coral Bleaching. Current Biology. 2020-07, roč. 30, čís. 13, s. 2433–2445.e3. Dostupné online cit. 2023-12-17. ISSN 0960-9822. DOI 10.1016/j.cub.2020.04.055. 
  22. ↑ NIR, Orit; GRUBER, David F.; SHEMESH, Eli. Seasonal Mesophotic Coral Bleaching of Stylophora pistillata in the Northern Red Sea. PLOS ONE. 15. 1. 2014, roč. 9, čís. 1, s. e84968. Dostupné online cit. 2023-12-17. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0084968. PMID 24454772. (anglicky) 
  23. ↑ a b BOLLATI, Elena; D’ANGELO, Cecilia; ALDERDICE, Rachel. Optical Feedback Loop Involving Dinoflagellate Symbiont and Scleractinian Host Drives Colorful Coral Bleaching. Current Biology. 2020-07, roč. 30, čís. 13, s. 2433–2445.e3. Dostupné online cit. 2023-12-18. ISSN 0960-9822. DOI 10.1016/j.cub.2020.04.055. 
  24. ↑ HOEGH-GULDBERG, O.; MUMBY, P. J.; HOOTEN, A. J. Coral Reefs Under Rapid Climate Change and Ocean Acidification. Science. 2007-12-14, roč. 318, čís. 5857, s. 1737–1742. Dostupné online cit. 2023-12-17. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1152509. (anglicky) 
  25. ↑ BAKER, Andrew C.; GLYNN, Peter W.; RIEGL, Bernhard. Climate change and coral reef bleaching: An ecological assessment of long-term impacts, recovery trends and future outlook. Estuarine, Coastal and Shelf Science. 2008-12-10, roč. 80, čís. 4, s. 435–471. Dostupné online cit. 2023-12-17. ISSN 0272-7714. DOI 10.1016/j.ecss.2008.09.003. 
  26. ↑ Reef "at risk in climate change" - UQ News - The University of Queensland, Australia. web.archive.org online. 2016-09-13 cit. 2023-12-18. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-09-13. 
  27. ↑ HOEGH-GULDBERG, O.; ANTHONY, K.; BERKELMANS, R. Chapter 10: Vulnerability of reef-building corals on the Great Barrier Reef to climate change. s.l.: Great Barrier Reef Marine Park Authority and the Australian Greenhouse Office Dostupné online. ISBN 978-1-876945-61-9. (anglicky) 
  28. ↑ SAXBY, Tracey; DENNISON, William C.; HOEGH-GULDBERG, Ove. Photosynthetic responses of the coral Montipora digitata to cold temperature stress. Marine Ecology Progress Series. 2003-02-20, roč. 248, s. 85–97. Dostupné online cit. 2023-12-18. ISSN 0171-8630. DOI 10.3354/meps248085. (anglicky) 
  29. ↑ MARIMUTHU, N.; JERALD WILSON, J.; VINITHKUMAR, N. V. Coral reef recovery status in south Andaman Islands after the bleaching event 2010. Journal of Ocean University of China. 2013-03-01, roč. 12, čís. 1, s. 91–96. Dostupné online cit. 2023-12-18. ISSN 1993-5021. DOI 10.1007/s11802-013-2014-2. (anglicky) 
  30. ↑ ROGERS, CS. Responses of coral reefs and reef organisms to sedimentation. Marine Ecology Progress Series. 1990, roč. 62, s. 185–202. Dostupné online cit. 2023-12-18. ISSN 0171-8630. DOI 10.3354/meps062185. 
  31. ↑ A, Kushmaro; E, Rosenberg; M, Fine. Bleaching of the coral Oculina patagonica by Vibrio AK-1. Marine Ecology Progress Series. 1997-02-27, roč. 147, s. 159–165. Dostupné online cit. 2023-12-18. ISSN 0171-8630. DOI 10.3354/meps147159. (anglicky) 
  32. ↑ HOEGH-GULDBERG, Ove; SMITH, G. Jason. The effect of sudden changes in temperature, light and salinity on the population density and export of zooxanthellae from the reef corals Stylophora pistillata Esper and Seriatopora hystrix Dana. Journal of Experimental Marine Biology and Ecology. 1989-08-22, roč. 129, čís. 3, s. 279–303. Dostupné online cit. 2023-12-18. ISSN 0022-0981. DOI 10.1016/0022-0981(89)90109-3. 
  33. ↑ JONES, RJ; MULLER, J.; HAYNES, D. Effects of herbicides diuron and atrazine on corals of the Great Barrier Reef, Australia. Marine Ecology Progress Series. 2003-01-01, roč. 251, s. 153–167. ADS Bibcode: 2003MEPS..251..153J. Dostupné online cit. 2023-12-18. DOI 10.3354/meps251153. 
  34. ↑ ANTHONY, K. R. N.; KERSWELL, A. P. Coral mortality following extreme low tides and high solar radiation. Marine Biology. 2007-06-01, roč. 151, čís. 5, s. 1623–1631. Dostupné online cit. 2023-12-18. ISSN 1432-1793. DOI 10.1007/s00227-006-0573-0. (anglicky) 
  35. ↑ JONES, Ross J.; HOEGH-GULDBERG, Ove. Effects of cyanide on coral photosynthesis: implications for identifying the cause of coral bleaching and for assessing the environmental effects of cyanide fishing. Marine Ecology Progress Series. 1999-02-11, roč. 177, s. 83–91. Dostupné online cit. 2023-12-18. ISSN 0171-8630. DOI 10.3354/meps177083. (anglicky) 
  36. ↑ The Effects of African Dust on Coral Reefs and Human Health. web.archive.org online. 2012-05-02 cit. 2023-12-18. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-05-02. 
  37. ↑ The impacts of sunscreens on our coral reefs. cdhc.noaa.gov online. National Park Service cit. 2023-12-18. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-02-13. 
  38. ↑ Coral Reef Safe Sunscreen Information - Badger. web.archive.org online. 2014-03-24 cit. 2023-12-18. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-24. 
  39. ↑ DANOVARO, Roberto; BONGIORNI, Lucia; CORINALDESI, Cinzia. Sunscreens Cause Coral Bleaching by Promoting Viral Infections. Environmental Health Perspectives. 2008-04, roč. 116, čís. 4, s. 441–447. Dostupné online cit. 2023-12-18. ISSN 0091-6765. DOI 10.1289/ehp.10966. PMID 18414624. (anglicky) 
  40. ↑ DOWNS, C. A.; KRAMARSKY-WINTER, Esti; FAUTH, John E. Toxicological effects of the sunscreen UV filter, benzophenone-2, on planulae and in vitro cells of the coral, Stylophora pistillata. Ecotoxicology. 2014-03-01, roč. 23, čís. 2, s. 175–191. Dostupné online cit. 2023-12-18. ISSN 1573-3017. DOI 10.1007/s10646-013-1161-y. (anglicky) 
  41. ↑ ANTHONY, K. R. N.; KLINE, D. I.; DIAZ-PULIDO, G. Ocean acidification causes bleaching and productivity loss in coral reef builders. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2008-11-11, roč. 105, čís. 45, s. 17442–17446. Dostupné online cit. 2023-12-18. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.0804478105. PMID 18988740. (anglicky) 
  42. ↑ a b c d e How Do Oil Spills Affect Coral Reefs? | response.restoration.noaa.gov. response.restoration.noaa.gov online. cit. 2023-12-18. Dostupné online. 
  43. ↑ WIEDENMANN, Jörg; D’ANGELO, Cecilia; SMITH, Edward G. Nutrient enrichment can increase the susceptibility of reef corals to bleaching. Nature Climate Change. 2013-02, roč. 3, čís. 2, s. 160–164. Dostupné online cit. 2023-12-18. ISSN 1758-6798. DOI 10.1038/nclimate1661. (anglicky) 
  44. ↑ a b c IPCC AR6 WG2 2022, Kapitola 3: Oceans and Coastal Ecosystems and Their Services
  45. ↑ IPCC AR4 WG2 2007, Summary for Policymakers, S 7–22
  46. ↑ IPCC AR4 WG2 2007, Kapitola 4: Ecosystems, their properties, goods and services
  47. ↑ DAVIDSON, Jordan. Great Barrier Reef Has Third Major Bleaching Event in Five Years. EcoWatch online. 2020-03-25 cit. 2023-12-18. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ MCWHORTER, Jennifer K.; HALLORAN, Paul R.; ROFF, George. The importance of 1.5°C warming for the Great Barrier Reef. Global Change Biology. 2022-02, roč. 28, čís. 4, s. 1332–1341. Dostupné online cit. 2023-12-18. ISSN 1354-1013. DOI 10.1111/gcb.15994. (anglicky) 
  49. ↑ Coral Reefs Could Be Gone in 30 Years. web.archive.org online. 2019-05-07 cit. 2023-12-18. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-06-24. 
  50. ↑ BAKER, Andrew C.; GLYNN, Peter W.; RIEGL, Bernhard. Climate change and coral reef bleaching: An ecological assessment of long-term impacts, recovery trends and future outlook. Estuarine, Coastal and Shelf Science. 2008-12-10, roč. 80, čís. 4, s. 435–471. Dostupné online cit. 2023-12-19. ISSN 0272-7714. DOI 10.1016/j.ecss.2008.09.003. 
  51. ↑ CHUMKIEW, Sirilak; JAROENSUTASINEE, Mullica; JAROENSUTASINEE, Krsanadej. Impact of Global Warming on Coral Reefs. WJST online. 2011-11-06 cit. 2023-12-19. Dostupné online. 
  52. ↑ HUPPERT, Amit; STONE, Lewi. Chaos in the Pacific's Coral Reef Bleaching Cycle. The American Naturalist. 1998-09, roč. 152, čís. 3, s. 447–459. Dostupné online cit. 2023-12-19. ISSN 0003-0147. DOI 10.1086/286181. (anglicky) 
  53. ↑ Coral bleaching event is longest on record online. 2016-06-22 cit. 2023-12-19. Dostupné online. (anglicky) 
  54. ↑ a b c d e f g ALBRIGHT, Rebecca. Scientists Are Taking Extreme Steps to Help Corals Survive. Scientific American online. 2018-01-01 cit. 2023-12-19. Dostupné online. DOI 10.1038/scientificamerican0118-42. (anglicky) 
  55. ↑ a b MARSHALL, Paul; SCHUTTENBERG, Heidi. A Reef Manager’s Guide to CORAL BLEACHING. web.archive.org online. cit. 2023-12-19. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-13. 
  56. ↑ BAIRD, Ah; MARSHALL, Pa. Mortality, growth and reproduction in scleractinian corals following bleaching on the Great Barrier Reef. Marine Ecology Progress Series. 2002, roč. 237, s. 133–141. Dostupné online cit. 2023-12-19. ISSN 0171-8630. DOI 10.3354/meps237133. (anglicky) 
  57. ↑ a b GRIMSDITCH, Gabriel D.; SALM, Rodney V. Coral Reef Resilience and Resistance to Bleaching. Gland, Switzerland ; Cambridge: Intern. Union for Conserv. of Nature and Natural Resources 52 s. (IUCN Resiliience Science Group Working Paper Series). Dostupné online. ISBN 978-2-8317-0950-5. 
  58. ↑ IGUCHI, Akira; OZAKI, Saori; NAKAMURA, Takashi. Effects of acidified seawater on coral calcification and symbiotic algae on the massive coral Porites australiensis. Marine Environmental Research. 2012-02-01, roč. 73, s. 32–36. Dostupné online cit. 2023-12-19. ISSN 0141-1136. DOI 10.1016/j.marenvres.2011.10.008. 
  59. ↑ BRIDGE, Tom C. L.; BAIRD, Andrew H.; PANDOLFI, John M. Functional consequences of Palaeozoic reef collapse. Scientific Reports. 2022-01-26, roč. 12, čís. 1, s. 1386. Dostupné online cit. 2023-12-19. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/s41598-022-05154-6. PMID 35082318. (anglicky) 
  60. ↑ ZAPALSKI, Mikołaj K.; NOWICKI, Jakub; JAKUBOWICZ, Michał. Tabulate corals across the Frasnian/Famennian boundary: architectural turnover and its possible relation to ancient photosymbiosis. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 2017-12-01, roč. 487, s. 416–429. Dostupné online cit. 2023-12-19. ISSN 0031-0182. DOI 10.1016/j.palaeo.2017.09.028. 
  61. ↑ WILKINSON, C. P. The 1997-1998 Mass Bleaching Event Around the World. s.l.: s.n. Dostupné online. (anglicky) 
  62. ↑ PRATCHETT, Morgan S.; HOEY, Andrew S.; WILSON, Shaun K. Changes in Biodiversity and Functioning of Reef Fish Assemblages following Coral Bleaching and Coral Loss. Diversity. 2011-09, roč. 3, čís. 3, s. 424–452. Dostupné online cit. 2023-12-19. ISSN 1424-2818. DOI 10.3390/d3030424. (anglicky) 
  63. ↑ The Hidden Coral Crisis: Loss of Fish Diversity After Bleaching Strikes. Oceans online. 2018-04-10 cit. 2023-12-19. Dostupné online. (anglicky) 
  64. ↑ Death of coral reefs could devastate nations. Christian Science Monitor. Dostupné online cit. 2023-12-19. ISSN 0882-7729. 
  65. ↑ Endangered Coral Reefs Die as Ocean Temperatures Rise and Water Turns Acidic | PBS NewsHour. web.archive.org online. 2017-10-12 cit. 2023-12-19. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-10-12. 
  66. ↑ a b c d e SPEERS, Ann E.; BESEDIN, Elena Y.; PALARDY, James E. Impacts of climate change and ocean acidification on coral reef fisheries: An integrated ecological–economic model. Ecological Economics. 2016-08-01, roč. 128, s. 33–43. Dostupné online cit. 2023-12-19. ISSN 0921-8009. DOI 10.1016/j.ecolecon.2016.04.012. 
  67. ↑ a b c CHEN, Ping-Yu; CHEN, Chi-Chung; CHU, LanFen. Evaluating the economic damage of climate change on global coral reefs. Global Environmental Change. 2015-01-01, roč. 30, s. 12–20. Dostupné online cit. 2023-12-19. ISSN 0959-3780. DOI 10.1016/j.gloenvcha.2014.10.011. 
  68. ↑ a b c TEH, Louise S. L.; TEH, Lydia C. L.; SUMAILA, U. Rashid. A Global Estimate of the Number of Coral Reef Fishers. PLOS ONE. 19. 6. 2013, roč. 8, čís. 6, s. e65397. Dostupné online cit. 2023-12-19. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0065397. PMID 23840327. (anglicky) 
  69. ↑ a b WOLFF, Nicholas H.; DONNER, Simon D.; CAO, Long. Global inequities between polluters and the polluted: climate change impacts on coral reefs. Global Change Biology. 2015-11, roč. 21, čís. 11, s. 3982–3994. Dostupné online cit. 2023-12-19. ISSN 1354-1013. DOI 10.1111/gcb.13015. (anglicky) 
  70. ↑ a b LIU, Gang; STRONG, Alan E.; SKIRVING, William. Remote sensing of sea surface temperatures during 2002 Barrier Reef coral bleaching. Eos, Transactions American Geophysical Union. 2003-04-15, roč. 84, čís. 15, s. 137–141. Dostupné online cit. 2023-12-19. ISSN 0096-3941. DOI 10.1029/2003EO150001. (anglicky) 
  71. ↑ MCCLANAHAN, T. R.; ATEWEBERHAN, M.; RUIZ SEBASTIÁN, C. Predictability of coral bleaching from synoptic satellite and in situ temperature observations. Coral Reefs. 2007-09-01, roč. 26, čís. 3, s. 695–701. Dostupné online cit. 2023-12-19. ISSN 1432-0975. DOI 10.1007/s00338-006-0193-7. (anglicky) 
  72. ↑ Gang LIU , Alan E. STRONG , William SKIRVING , and L. Felipe ARZAYUS. Overview of NOAA Coral Reef Watch Program’s Near-Real�Time Satellite Global Coral Bleaching Monitoring Activitie. Proceedings of 10th International Coral Reef Symposium, 1783-1793 (2006) online. 2006 cit. 2023-12-19. Dostupné online. 
  73. ↑ Coral-List Fwd: HotSpot myth and history. web.archive.org online. 2011-07-16 cit. 2023-12-19. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-16. 
  74. ↑ Home Page - Office of Satellite Data Processing and Distribution. web.archive.org online. 2015-04-30 cit. 2023-12-19. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-04-30. 
  75. ↑ NOAA Coral Reef Watch Methodology Page. web.archive.org online. 2014-03-07 cit. 2023-12-19. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-07. 
  76. ↑ a b MAYNARD, J. A.; JOHNSON, J. E.; MARSHALL, P. A. A Strategic Framework for Responding to Coral Bleaching Events in a Changing Climate. Environmental Management. 2009-07-01, roč. 44, čís. 1, s. 1–11. Dostupné online cit. 2023-12-19. ISSN 1432-1009. DOI 10.1007/s00267-009-9295-7. (anglicky) 
  77. ↑ a b KOPECKY, Kai L.; PAVONI, Gaia; NOCERINO, Erica. Quantifying the Loss of Coral from a Bleaching Event Using Underwater Photogrammetry and AI-Assisted Image Segmentation. Remote Sensing. 2023-01, roč. 15, čís. 16, s. 4077. Dostupné online cit. 2023-12-19. ISSN 2072-4292. DOI 10.3390/rs15164077. (anglicky) 
  78. ↑ a b c Cornell Chronicle: Global warming is quickly killing off coral. web.archive.org online. 2011-08-06 cit. 2023-12-19. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-08-06. 
  79. ↑ KLEYPAS, Joan A.; BUDDEMEIER, Robert W.; ARCHER, David. Geochemical Consequences of Increased Atmospheric Carbon Dioxide on Coral Reefs. Science. 1999-04-02, roč. 284, čís. 5411, s. 118–120. Dostupné online cit. 2023-12-19. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.284.5411.118. (anglicky) 
  80. ↑ MANZELLO, Derek P.; MARK EAKIN, C.; GLYNN, Peter W. Effects of Global Warming and Ocean Acidification on Carbonate Budgets of Eastern Pacific Coral Reefs. Příprava vydání Peter W. Glynn, Derek P. Manzello, Ian C. Enochs. Dordrecht: Springer Netherlands (Coral Reefs of the World). Dostupné online. ISBN 978-94-017-7499-4. DOI 10.1007/978-94-017-7499-4_18. S. 517–533. (anglicky) DOI: 10.1007/978-94-017-7499-4_18. 
  81. ↑ ANTHONY, Kenneth R. N.; MAYNARD, Jeffrey A.; DIAZ-PULIDO, Guillermo. Ocean acidification and warming will lower coral reef resilience: CO2 AND CORAL REEF RESILIENCE. Global Change Biology. 2011-05, roč. 17, čís. 5, s. 1798–1808. Dostupné online cit. 2023-12-19. DOI 10.1111/j.1365-2486.2010.02364.x. (anglicky) 
  82. ↑ Zooxanthella. web.archive.org online. 2020-11-16 cit. 2023-12-19. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-11-16. 
  83. ↑ SMITH, David J.; SUGGETT, David J.; BAKER, Neil R. Is photoinhibition of zooxanthellae photosynthesis the primary cause of thermal bleaching in corals?. Global Change Biology. 2005-01, roč. 11, čís. 1, s. 1–11. Dostupné online cit. 2023-12-19. ISSN 1354-1013. DOI 10.1111/j.1529-8817.2003.00895.x. (anglicky) 
  84. ↑ a b ZHONG, Xin; DOWNS, Craig A.; CHE, Xingkai. The toxicological effects of oxybenzone, an active ingredient in suncream personal care products, on prokaryotic alga Arthrospira sp. and eukaryotic alga Chlorella sp.. Aquatic Toxicology. 2019-11-01, roč. 216, s. 105295. Dostupné online cit. 2023-12-19. ISSN 0166-445X. DOI 10.1016/j.aquatox.2019.105295. 
  85. ↑ a b Tim Wijgerde, Mike van Ballegooijen, Reindert Nijland, Luna van der Loos, Christiaan Kwadijk, Ronald Osinga, Albertinka Murk, Diana Slijkerman. Adding insult to injury: Effects of chronic oxybenzone exposure and elevated temperature on two reef-building corals. BioRxiv online. 2019-12-20 cit. 2023-12-19. Dostupné online. 
  86. ↑ KUSHMARO, A.; LOYA, Y.; FINE, M. Bacterial infection and coral bleaching. Nature. 1996-04, roč. 380, čís. 6573, s. 396–396. Dostupné online cit. 2023-12-19. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/380396a0. (anglicky) 
  87. ↑ a b ROSENBERG, Eugene; BEN‐HAIM, Yael. Microbial diseases of corals and global warming. Environmental Microbiology. 2002-06, roč. 4, čís. 6, s. 318–326. Dostupné online cit. 2023-12-19. ISSN 1462-2912. DOI 10.1046/j.1462-2920.2002.00302.x. (anglicky) 
  88. ↑ SHERIDAN, Christopher; KRAMARSKY-WINTER, Esti; SWEET, Michael. Diseases in coral aquaculture: causes, implications and preventions. Aquaculture. 2013-06-01, roč. 396-399, s. 124–135. Dostupné online cit. 2023-12-19. ISSN 0044-8486. DOI 10.1016/j.aquaculture.2013.02.037. 
  89. ↑ SUTHERLAND, Kathryn P.; PORTER, James W.; TORRES, Cecilia. Disease and immunity in Caribbean and Indo-Pacific zooxanthellate corals. Marine Ecology Progress Series. 2004-01-30, roč. 266, s. 273–302. Dostupné online cit. 2023-12-19. ISSN 0171-8630. DOI 10.3354/meps266273. (anglicky) 
  90. ↑ RESHEF, Leah; KOREN, Omry; LOYA, Yossi. The Coral Probiotic Hypothesis. Environmental Microbiology. 2006-12, roč. 8, čís. 12, s. 2068–2073. Dostupné online cit. 2023-12-19. ISSN 1462-2912. DOI 10.1111/j.1462-2920.2006.01148.x. (anglicky) 
  91. ↑ IPCC AR4 WG2 2007, Kapitola 11: Australia and New Zealand
  92. ↑ PLUMER, Brad. An unprecedented disaster is unfolding in the Great Barrier Reef. Vox online. 2016-03-30 cit. 2023-12-19. Dostupné online. (anglicky) 
  93. ↑ Climate Change and the Great Barrier Reef: A vulnerability Assessment - GBRMPA. web.archive.org online. 2014-01-25 cit. 2023-12-19. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-01-25. 
  94. ↑ a b Done T, Whetton P, Jones R, Berkelmans R, Lough J, Skirving W, Wooldridge S. Global Climate Change and Coral Bleaching on the Great Barrier Reef online. Queensland Government Department of Natural Resources and Mines, 2011 cit. 2023-12-19. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-27. ISBN 978-0-642-32220-3. 
  95. ↑ BERKELMANS, Ray; DE’ATH, Glenn; KININMONTH, Stuart. A comparison of the 1998 and 2002 coral bleaching events on the Great Barrier Reef: spatial correlation, patterns, and predictions. Coral Reefs. 2004-04-01, roč. 23, čís. 1, s. 74–83. Dostupné online cit. 2023-12-19. ISSN 1432-0975. DOI 10.1007/s00338-003-0353-y. (anglicky) 
  96. ↑ OSBORNE, Kate; DOLMAN, Andrew M.; BURGESS, Scott C. Disturbance and the Dynamics of Coral Cover on the Great Barrier Reef (1995–2009). PLOS ONE. 10. 3. 2011, roč. 6, čís. 3, s. e17516. Dostupné online cit. 2023-12-19. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0017516. PMID 21423742. (anglicky) 
  97. ↑ DE’ATH, Glenn; FABRICIUS, Katharina E.; SWEATMAN, Hugh. The 27–year decline of coral cover on the Great Barrier Reef and its causes. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2012-10-30, roč. 109, čís. 44, s. 17995–17999. Dostupné online cit. 2023-12-19. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1208909109. PMID 23027961. (anglicky) 
  98. ↑ Final Report: 2016 Coral Bleaching Event on Great Barrier Reef. Great Barrier Reef Marine Park Authority Townsville, 2017, pp. 24–24, Final Report: 2016 Coral Bleaching Event on Great Barrier Reef
  99. ↑ IPCC AR4 WG1 2007, Summary for Policymakers
  100. ↑ Coral Reefs | Climate Change and Marine Disease. web.archive.org online. 2020-06-08 cit. 2023-12-20. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-08. 
  101. ↑ QUEENSLAND, The University of; LUCIA, Australia Brisbane St; GATTON, QLD 4072 +61 7 3365 1111 Other Campuses: UQ. Rapidly warming ocean a threat to Hawaiian coral reefs. UQ News online. cit. 2023-12-20. Dostupné online. (anglicky) 
  102. ↑ PEERJ. Corals in peril at a popular Hawaiian tourist destination due to global climate change. phys.org online. cit. 2023-12-20. Dostupné online. (anglicky) 
  103. ↑ Coral Bleaching Has Ravaged Half of Hawaii's Reefs. Gizmodo online. 2017-11-08 cit. 2023-12-20. Dostupné online. (anglicky) 
  104. ↑ Hawaii coral reefs stabilizing following bleaching event. AP News online. 2019-01-24 cit. 2023-12-20. Dostupné online. (anglicky) 
  105. ↑ Department of Land and Natural Resources | 11/5/19 – CORAL BLEACHING NOT AS SEVERE AS PREDICTED BUT STILL WIDESPREAD; Extensive Surveys Show Bleaching Event Now Abating. web.archive.org online. 2020-11-29 cit. 2023-12-20. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-11-29. 
  106. ↑ CAROLINE, Donovan,; K., Towle, Erica; HEATH, Kelsey,. Coral reef condition: A status report for U.S. coral reefs. doi.org. 2020. Dostupné online cit. 2023-12-20. DOI 10.25923/wbbj-t585. (anglicky) 
  107. ↑ a b Hawaii SB2571 | 2018 | Regular Session. LegiScan online. cit. 2023-12-20. Dostupné online. (anglicky) 
  108. ↑ DOWNS, C. A.; KRAMARSKY-WINTER, Esti; SEGAL, Roee. Toxicopathological Effects of the Sunscreen UV Filter, Oxybenzone (Benzophenone-3), on Coral Planulae and Cultured Primary Cells and Its Environmental Contamination in Hawaii and the U.S. Virgin Islands. Archives of Environmental Contamination and Toxicology. 2016-02-01, roč. 70, čís. 2, s. 265–288. Dostupné online cit. 2023-12-20. ISSN 1432-0703. DOI 10.1007/s00244-015-0227-7. (anglicky) 
  109. ↑ WIJGERDE, Tim; VAN BALLEGOOIJEN, Mike; NIJLAND, Reindert. Adding insult to injury: Effects of chronic oxybenzone exposure and elevated temperature on two reef-building corals. Science of The Total Environment. 2020-09-01, roč. 733, s. 139030. Dostupné online cit. 2023-12-20. ISSN 0048-9697. DOI 10.1016/j.scitotenv.2020.139030. 
  110. ↑ BARKLEY, Hannah C.; COHEN, Anne L.; MOLLICA, Nathaniel R. Repeat bleaching of a central Pacific coral reef over the past six decades (1960–2016). Communications Biology. 2018-11-08, roč. 1, čís. 1, s. 1–10. Dostupné online cit. 2023-12-20. ISSN 2399-3642. DOI 10.1038/s42003-018-0183-7. PMID 30417118. (anglicky) 
  111. ↑ MCCURRY, Justin. Almost 75% of Japan's biggest coral reef has died from bleaching, says report. The Guardian. 2017-01-12. Dostupné online cit. 2023-12-20. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  112. ↑ FREEMAN, Lauren A.; KLEYPAS, Joan A.; MILLER, Arthur J. Coral Reef Habitat Response to Climate Change Scenarios. PLOS ONE. 5. 12. 2013, roč. 8, čís. 12, s. e82404. Dostupné online cit. 2023-12-20. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0082404. PMID 24340025. (anglicky) 
  113. ↑ GISCHLER, Eberhard; STORZ, David; SCHMITT, Dominik. Sizes, shapes, and patterns of coral reefs in the Maldives, Indian Ocean: the influence of wind, storms, and precipitation on a major tropical carbonate platform. Carbonates and Evaporites. 2014-04-01, roč. 29, čís. 1, s. 73–87. Dostupné online cit. 2023-12-20. ISSN 1878-5212. DOI 10.1007/s13146-013-0176-z. (anglicky) 
  114. ↑ More than 60% of Maldives' coral reefs hit by bleaching | Environment | The Guardian. web.archive.org online. 2018-09-29 cit. 2023-12-20. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-09-29. 
  115. ↑ PressReader - Bangkok Post: 2016-12-25 - AS SEA TEMPERATURES RISE, THAILAND SEES CORAL BLEACHING. web.archive.org online. 2018-09-29 cit. 2023-12-20. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-09-29. 
  116. ↑ South Florida corals dying in "unprecedented" bleaching and disease - Sun Sentinel. web.archive.org online. 2017-06-07 cit. 2023-12-20. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-06-07. 
  117. ↑ SMITH, Jennifer E.; BRAINARD, Rusty; CARTER, Amanda. Re-evaluating the health of coral reef communities: baselines and evidence for human impacts across the central Pacific. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 2016-01-13, roč. 283, čís. 1822, s. 20151985. Dostupné online cit. 2023-12-20. ISSN 0962-8452. DOI 10.1098/rspb.2015.1985. PMID 26740615. (anglicky) 
  118. ↑ BUGLASS, Salome; DONNER, Simon D.; ALEMU I, Jahson B. A study on the recovery of Tobago's coral reefs following the 2010 mass bleaching event. Marine Pollution Bulletin. 2016-03-15, roč. 104, čís. 1, s. 198–206. Dostupné online cit. 2023-12-20. ISSN 0025-326X. DOI 10.1016/j.marpolbul.2016.01.038. 
  119. ↑ Red Sea Coral Reefs: Types, Characteristics, Biodiversity. web.archive.org online. 2016-12-06 cit. 2023-12-20. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-12-06. 
  120. ↑ RIEGL, Bernhard M.; BRUCKNER, Andrew W.; ROWLANDS, Gwilym P. Red Sea Coral Reef Trajectories over 2 Decades Suggest Increasing Community Homogenization and Decline in Coral Size. PLOS ONE. 31. 5. 2012, roč. 7, čís. 5, s. e38396. Dostupné online cit. 2023-12-20. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0038396. PMID 22693620. (anglicky) 
  121. ↑ FURBY, K. A.; BOUWMEESTER, J.; BERUMEN, M. L. Susceptibility of central Red Sea corals during a major bleaching event. Coral Reefs. 2013-06-01, roč. 32, čís. 2, s. 505–513. Dostupné online cit. 2023-12-20. ISSN 1432-0975. DOI 10.1007/s00338-012-0998-5. (anglicky) 
  122. ↑ Diversity of Corals, Algae in Warm Indian Ocean Suggests Resilience to Future Global Warming — Eberly College of Science. web.archive.org online. 2014-03-07 cit. 2023-12-21. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-07. 
  123. ↑ LAJEUNESSE, Todd C.; SMITH, Robin; WALTHER, Mariana. Host–symbiont recombination versus natural selection in the response of coral–dinoflagellate symbioses to environmental disturbance. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 2010-10-07, roč. 277, čís. 1696, s. 2925–2934. Dostupné online cit. 2023-12-21. ISSN 0962-8452. DOI 10.1098/rspb.2010.0385. PMID 20444713. (anglicky) 
  124. ↑ Can Corals Adapt to Climate Change and Ocean Acidification? - Scientific American. web.archive.org online. 2017-12-01 cit. 2023-12-21. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-01. 
  125. ↑ D’ANGELO, Cecilia; DENZEL, Andrea; VOGT, Alexander. Blue light regulation of host pigment in reef-building corals. Marine Ecology Progress Series. 2008-07-29, roč. 364, s. 97–106. Dostupné online cit. 2023-12-21. ISSN 0171-8630. DOI 10.3354/meps07588. (anglicky) 
  126. ↑ ENRÍQUEZ, Susana; MÉNDEZ, Eugenio R.; -PRIETO, Roberto Iglesias. Multiple scattering on coral skeletons enhances light absorption by symbiotic algae. Limnology and Oceanography. 2005-07, roč. 50, čís. 4, s. 1025–1032. Dostupné online cit. 2023-12-21. DOI 10.4319/lo.2005.50.4.1025. (anglicky) 
  127. ↑ a b c d BAIRD, Andrew H.; BHAGOOLI, Ranjeet; RALPH, Peter J. Coral bleaching: the role of the host. Trends in Ecology & Evolution. 2009-01, roč. 24, čís. 1, s. 16–20. Dostupné online cit. 2023-12-21. ISSN 0169-5347. DOI 10.1016/j.tree.2008.09.005. 
  128. ↑ a b AINSWORTH, T. D.; HOEGH-GULDBERG, O.; HERON, S. F. Early cellular changes are indicators of pre-bleaching thermal stress in the coral host. Journal of Experimental Marine Biology and Ecology. 2008-10-03, roč. 364, čís. 2, s. 63–71. Dostupné online cit. 2023-12-21. ISSN 0022-0981. DOI 10.1016/j.jembe.2008.06.032. 
  129. ↑ GROTTOLI, Andréa G.; RODRIGUES, Lisa J.; PALARDY, James E. Heterotrophic plasticity and resilience in bleached corals. Nature. 2006-04, roč. 440, čís. 7088, s. 1186–1189. Dostupné online cit. 2023-12-21. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/nature04565. (anglicky) 
  130. ↑ a b c MCCOOK, L.; JOMPA, J.; DIAZ-PULIDO, G. Competition between corals and algae on coral reefs: a review of evidence and mechanisms. Coral Reefs. 2001-05-01, roč. 19, čís. 4, s. 400–417. Dostupné online cit. 2023-12-21. ISSN 1432-0975. DOI 10.1007/s003380000129. (anglicky) 
  131. ↑ MOLLICA, Nathaniel R.; GUO, Weifu; COHEN, Anne L. Ocean acidification affects coral growth by reducing skeletal density. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2018-02-20, roč. 115, čís. 8, s. 1754–1759. Dostupné online cit. 2023-12-21. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1712806115. PMID 29378969. (anglicky) 
  132. ↑ a b DOVE, Sophie G.; KLINE, David I.; PANTOS, Olga. Future reef decalcification under a business-as-usual CO 2 emission scenario. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2013-09-17, roč. 110, čís. 38, s. 15342–15347. Dostupné online cit. 2023-12-21. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1302701110. PMID 24003127. (anglicky) 
  133. ↑ CSIRO. Scientists successfully develop 'heat resistant' coral to fight bleaching. phys.org online. cit. 2023-12-21. Dostupné online. (anglicky) 
  134. ↑ CORNWALL, Warren. Lab-evolved algae could protect coral reefs. Science. 2020-05-13. Dostupné online cit. 2023-12-21. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.abc7842. 
  135. ↑ BUERGER, P.; ALVAREZ-ROA, C.; COPPIN, C. W. Heat-evolved microalgal symbionts increase coral bleaching tolerance. Science Advances. 2020-05-15, roč. 6, čís. 20. Dostupné online cit. 2023-12-21. ISSN 2375-2548. DOI 10.1126/sciadv.aba2498. PMID 32426508. (anglicky) 
  136. ↑ Probiotics help lab corals survive deadly heat stress online. 2021-08-13 cit. 2023-12-21. Dostupné online. (anglicky) 
  137. ↑ SANTORO, Erika P.; BORGES, Ricardo M.; ESPINOZA, Josh L. Coral microbiome manipulation elicits metabolic and genetic restructuring to mitigate heat stress and evade mortality. Science Advances. 2021-08-13, roč. 7, čís. 33. Dostupné online cit. 2023-12-21. ISSN 2375-2548. DOI 10.1126/sciadv.abg3088. PMID 34389536. (anglicky) 
  138. ↑ a b c d e f g h ATEWEBERHAN, Mebrahtu; FEARY, David A.; KESHAVMURTHY, Shashank. Climate change impacts on coral reefs: Synergies with local effects, possibilities for acclimation, and management implications. Marine Pollution Bulletin. 2013-09-30, roč. 74, čís. The Global State of the Ocean; Interactions Between Stresses, Impacts and Some Potential Solutions. Synthesis papers from the International Programme on the State of the Ocean 2011 and 2012 Workshops, s. 526–539. Dostupné online cit. 2023-12-21. ISSN 0025-326X. DOI 10.1016/j.marpolbul.2013.06.011. 
  139. ↑ a b c d e f GRAHAM, Nicholas A. J.; JENNINGS, Simon; MACNEIL, M. Aaron. Predicting climate-driven regime shifts versus rebound potential in coral reefs. Nature. 2015-02, roč. 518, čís. 7537, s. 94–97. Dostupné online cit. 2023-12-21. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/nature14140. (anglicky) 
  140. ↑ a b FOLKE, Carl; CARPENTER, Steve; WALKER, Brian. Regime Shifts, Resilience, and Biodiversity in Ecosystem Management. Annual Review of Ecology, Evolution, and Systematics. 2004-12-15, roč. 35, čís. 1, s. 557–581. Dostupné online cit. 2023-12-21. ISSN 1543-592X. DOI 10.1146/annurev.ecolsys.35.021103.105711. (anglicky) 
  141. ↑ explorer-directory.nationalgeographic.org online. cit. 2023-12-21. Dostupné online. 
  142. ↑ What Is Coral Bleaching?. web.archive.org online. 2020-06-03 cit. 2023-12-21. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-03. 
  143. ↑ a b c BAKER, Andrew C.; GLYNN, Peter W.; RIEGL, Bernhard. Climate change and coral reef bleaching: An ecological assessment of long-term impacts, recovery trends and future outlook. Estuarine, Coastal and Shelf Science. 2008-12-10, roč. 80, čís. 4, s. 435–471. Dostupné online cit. 2023-12-21. ISSN 0272-7714. DOI 10.1016/j.ecss.2008.09.003. 
  144. ↑ a b HUGHES, Terry P.; GRAHAM, Nicholas A.J.; JACKSON, Jeremy B.C. Rising to the challenge of sustaining coral reef resilience. Trends in Ecology & Evolution. 2010-11, roč. 25, čís. 11, s. 633–642. Dostupné online cit. 2023-12-21. ISSN 0169-5347. DOI 10.1016/j.tree.2010.07.011. 
  145. ↑ BELLWOOD, David R.; HOEY, Andrew S.; ACKERMAN, John L. Coral bleaching, reef fish community phase shifts and the resilience of coral reefs. Global Change Biology. 2006-09, roč. 12, čís. 9, s. 1587–1594. Dostupné online cit. 2023-12-21. ISSN 1354-1013. DOI 10.1111/j.1365-2486.2006.01204.x. (anglicky) 
  146. ↑ a b c d BELLWOOD, D. R.; HUGHES, T. P.; FOLKE, C. Confronting the coral reef crisis. Nature. 2004-06, roč. 429, čís. 6994, s. 827–833. Dostupné online cit. 2023-12-21. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/nature02691. (anglicky) 
  147. ↑ VAN OPPEN, Madeleine J. H.; GATES, Ruth D. Conservation genetics and the resilience of reef‐building corals. Molecular Ecology. 2006-11, roč. 15, čís. 13, s. 3863–3883. Dostupné online cit. 2023-12-21. ISSN 0962-1083. DOI 10.1111/j.1365-294X.2006.03026.x. (anglicky) 
  148. ↑ DRURY, Crawford. Resilience in reef‐building corals: The ecological and evolutionary importance of the host response to thermal stress. Molecular Ecology. 2020-02, roč. 29, čís. 3, s. 448–465. Dostupné online cit. 2023-12-21. ISSN 0962-1083. DOI 10.1111/mec.15337. (anglicky) 
  149. ↑ AINSWORTH, Tracy D.; HURD, Catriona L.; GATES, Ruth D. How do we overcome abrupt degradation of marine ecosystems and meet the challenge of heat waves and climate extremes?. Global Change Biology. 2020-02, roč. 26, čís. 2, s. 343–354. Dostupné online cit. 2023-12-21. ISSN 1354-1013. DOI 10.1111/gcb.14901. (anglicky) 
  150. ↑ US DEPARTMENT OF COMMERCE, National Oceanic and Atmospheric Administration. Where are marine protected areas located?. oceanservice.noaa.gov online. cit. 2023-12-21. Dostupné online. (EN) 
  151. ↑ STENECK, Robert S.; MUMBY, Peter J.; MACDONALD, Chancey. Attenuating effects of ecosystem management on coral reefs. Science Advances. 2018-05-04, roč. 4, čís. 5. Dostupné online cit. 2023-12-22. ISSN 2375-2548. DOI 10.1126/sciadv.aao5493. PMID 29750192. (anglicky) 
  152. ↑ Study finds marine protected areas can help coral reefs - School of Biological Sciences - University of Queensland. web.archive.org online. 2023-03-26 cit. 2023-12-22. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-26. 
  153. ↑ GOOD, Alexandra M.; BAHR, Keisha D. The coral conservation crisis: interacting local and global stressors reduce reef resiliency and create challenges for conservation solutions. SN Applied Sciences. 2021-02-12, roč. 3, čís. 3, s. 312. Dostupné online cit. 2023-12-22. ISSN 2523-3971. DOI 10.1007/s42452-021-04319-8. (anglicky) 
  154. ↑ INSTITUTION, Smithsonian. New DNA study suggests coral reef biodiversity is seriously underestimated. Smithsonian Institution online. cit. 2023-12-22. Dostupné online. (anglicky) 
  155. ↑ What are coral reef services worth? $130,000 to $1.2 million per hectare, per year: experts | EurekAlert! Science News. web.archive.org online. 2018-03-07 cit. 2023-12-22. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-03-07. 
  156. ↑ AHMED, M.; CHONG, C. K.; CESAR, H. (eds ). Economic valuation and policy priorities for sustainable management of coral reefs. s.l.: WorldFish Dostupné online. ISBN 978-983-2346-29-6. (En) 
  157. ↑ a b MARKANDYA, Anil. Benefits and Costs of the Biodiversity Targets for the Post-2015 Development Agenda. www.copenhagenconsensus.com online. BC3 Basque Centre for Climate Change, 2014-10-21 cit. 2023-12-22. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-21. 

Literaturaeditovat | editovat zdroj

  • IPCC AR6 WG2, 2022. Climate Change 2022 – Impacts, Adaptation and Vulnerability: Working Group II Contribution to the Sixth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change. 1. vyd. s.l.: Cambridge University Press. Dostupné online. ISBN 978-1-009-32584-4. DOI 10.1017/9781009325844. DOI: 10.1017/9781009325844. 
  • IPCC AR4 WG1, 2007. Climate Change 2007: The Physical Science Basis. Contribution of Working Group I to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change online. Příprava vydání Solomon, S.; Qin, D.; Manning, M.; Chen, Z.; Marquis, M.; Averyt, K.B.; Tignor, M.; and Miller, H.L.. Cambridge University Press, 2007 cit. 2019-12-27. Dostupné online. ISBN 978-0-521-88009-1. 
  • IPCC AR4 WG2, 2007. Climate Change 2007: Impacts, Adaptation and Vulnerability. Contribution of Working Group II to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change online. Příprava vydání Parry, M.L.; Canziani, O.F.; Palutikof, J.P.; van der Linden, P.J.; and Hanson, C.E.. Cambridge University Press, 2007 cit. 2019-12-27. Dostupné online. ISBN 978-0-521-88010-7. 

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj


Príbuzné výrazy:
Ázerbájdžán
Újezd (Malá Strana)
Úmrtí v roce 2021
Úrodnost
Ústup ledovců od roku 1850
Úterý
Útok na Univerzitu v Garisse
Čáslav
Číslo
Čechy
Čeněk Junek
Černé moře
Černý uhlík
Červen
Červenec
Česká Wikipedie
České Budějovice
Český ježek
Český Krumlov
Český Těšín
Česko
Českobratrská církev evangelická
Československý svaz žen
Řád německých rytířů
Říšský sněm (Svatá říše římská)
Řím
Římské číslice
Řecko
Šestá hodnotící zpráva IPCC
Šetření energií
Španělé
Španělsko
Štýrské vévodství
Štýrský Hradec
Švédsko
Švýcarsko
Švališér
Železná opona
Železniční nehoda v Sekulích
Železniční trať Plzeň – Furth im Wald
Ženijní vojsko
Židé
Židovský kalendář
Životní prostředí
Žofie Dorotea Šlesvicko-Holštýnsko-Sonderbursko-Glücksburská
1. červenec
1. duben
1. listopad
1. prosinec
1. srpen
10. červenec
10. duben
10. pěší pluk
10. prosinec
10. srpen
1015
1099
11. červenec
11. duben
11. srpen
11. září
1103
1120
1199
12. únor
12. červen
12. červenec
12. říjen
12. březen
12. duben
12. květen
12. srpen
1240
1252
1276
13. únor
13. červen
13. červenec
13. říjen
13. březen
13. duben
13. květen
13. leden
13. srpen
1348
1385
14. červenec
14. říjen
14. duben
14. srpen
14. září
1410
1442
1453
1461
1473
1490
1496
1497
15. únor
15. červen
15. červenec
15. duben
15. prosinec
15. srpen
15. století
15. září
1504
1506
1521
1526
1553
1555
1559
1561
1562
1563
1564
1566
1567
1570
1579
1584
1593
1595
1597
16. únor
16. červenec
16. duben
16. listopad
16. prosinec
16. srpen
16. století
16. září
1606
1607
1615
1616
1618
1619
1623
1626
1632
1633
1634
1635
1636
1637
1638
1639
1640
1646
1647
1649
1651
1653
1656
1657
1663
1667
1669
1671
1672
1676
1679
1685
1689
1690
1694
1695
1697
1698
17. červenec
17. duben
17. květen
17. srpen
17. století
1701
1703
1706
1707
1708
1710
1711
1715
1716
1717
1718
1719
1725
1733
1737
1744
1745
1758
1762
1767
1772
1773
1775
1778
1779
1783
1789
1792
1793
1796
1797
1798
1799
18. únor
18. červenec
18. březen
18. duben
18. leden
18. pěší pluk
18. srpen
18. století
18. září
1800
1802
1803
1805
1806
1808
1810
1811
1813
1814
1815
1816
1817
1820
1821
1823
1824
1827
1828
1829
1833
1834
1835
1838
1840
1841
1844
1847
1849
1850
1857
1859
1862
1863
1864
1866
1867
1868
1869
1871
1872
1874
1875
1876
1877
1878
1879
1884
1885
1886
1888
1889
1890
1891
1892
1893
1895
1896
1897
1898
1899
19. únor
19. červenec
19. říjen
19. duben
19. květen
19. leden
19. srpen
19. století
19. září
1900
1902
1903
1904
1905
1906
1907
1909
1910
1912
1914
1915
1916
1917
1918
1919
1920
1921
1922
1923
1924
1925
1926
1927
1928
1929
1930
1932
1933
1934
1935
1937
1939
1940
1941
1943
1944
1945
1946
1947
1948
1949
1950
1952
1953
1958
1960
1961
1962
1963
1964
1966
1967
1968
1970
1973
1975
1977
1978
1979
1980
1981
1982
1983
1984
1985
1986
1987
1988
1989
1990
1992
1993
1994
1995
1997
1998
1999
2. únor
2. červenec
2. duben
2. prosinec
2. srpen
2. tisíciletí
20. červenec
20. říjen
20. duben
20. květen
20. srpen
2001
2002
2003
2004
2010
2012
2014
2015
2016
2017
2018
2019
2020
2021
2022
2023
21. únor
21. červenec
21. duben
21. leden
21. prosinec
21. srpen
21. září
22. únor
22. červenec
22. říjen
22. duben
22. listopad
22. srpen
23. únor
23. červen
23. červenec
23. říjen
23. březen
23. duben
23. květen
23. leden
23. listopad
23. srpen
238
24. červenec
24. říjen
24. duben
24. květen
24. listopad
24. srpen
24. září
25. červen
25. červenec
25. duben
25. leden
25. listopad
25. srpen
25. září
26. únor
26. červen
26. červenec
26. březen
26. duben
26. květen
26. leden
26. srpen
27. červen
27. červenec
27. březen
27. duben
27. květen
27. srpen
28. červen
28. červenec
28. říjen
28. duben
28. květen
28. leden
28. listopad
28. prosinec
28. srpen
28. září
29. červenec
29. březen
29. duben
29. leden
29. srpen
29. září
3. červenec
3. březen
3. duben
3. květen
3. pěší pluk (Habsburská monarchie)
3. srpen
3. září
30. červen
30. červenec
30. březen
30. duben
30. květen
30. listopad
30. srpen
30. září
31. červenec
31. říjen
31. srpen
35. pěší pluk
4. únor
4. červen
4. červenec
4. březen
4. duben
4. květen
4. srpen
4. století
4. září
484 př. n. l.
5. únor
5. červenec
5. říjen
5. duben
5. srpen
5. září
6. červenec
6. duben
6. květen
6. listopad
6. srpen
7. únor
7. červenec
7. říjen
7. březen
7. duben
7. leden
7. srpen
7. září
70
748
8. únor
8. červenec
8. duben
8. květen
8. srpen
8. září
814
9. únor
9. červenec
9. říjen
9. březen
9. duben
9. květen
9. leden
9. listopad
9. srpen
9. září
972
988
Aš-Šabáb
Abatyše
Adam Benedikt Bavorovský
Adam Rodriguez
Adaptace na globální oteplování
Adolf Šimperský
Adolf Procházka
Adriaen van de Velde
Aerosol
Albánie
Albedo
Albrecht Fridrich Rakousko-Těšínský
Aleš Pikl
Aleš Svoboda (anglista)
Alexander Roslin
Alexandr Abaza
Alexandr I. Jagellonský
Alexandr Něvský
Alois Pravoslav Trojan
Amanda Gormanová
Ambroise Thomas
Americká válka za nezávislost
Amharsko
Andronikos IV.
Anglické království
Anna Stuartovna
Antarktida
Antonín Hardt
Antonio Barberini
Arad (Rumunsko)
Arcivévoda
Arcivévoda Ferdinand
Argentina
Argentinská invaze na Falklandy
Aristokrat
Arktida
Armádní sbor
Arménie
Arnošt Habsburský
Arnošt Okáč
Atlantská poledníková převratná cirkulace
Atmosféra Země
Atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki
Atribuce probíhající klimatické změny
August Heinrich Hoffmann von Fallersleben
Automobilka
Autoritní kontrola
Aztécká říše
Bádensko-Württembersko
Bělení korálů
Bělorusko
Břežany (okres Znojmo)
Březen
Barbara Žofie Braniborská
Barokní architektura
Bazilika Svatého hrobu
Bazilika svatého Pavla za hradbami
Belgie
Berlín
Berlínská blokáda
Berlínská stěna
Berlínská zeď
Berlin Ostbahnhof
Berlin Wall
Beroun
Bertha Benzová
Beton
Bioenergie
Bitva na Něvě
Bitva u Castiglione
Bitva u Dolních Věstonic
Bitva u Grunwaldu
Bitva u Partizánské Ľupči
Bitva u Petrovaradína
Bitva u Wittstocku
Boček z Poděbrad
Body zvratu klimatického systému
Boeing B-29 Superfortress
Bohumír Kapoun ze Svojkova
Boleslav I.
Boleslav II.
Boris Hybner
Borys Antonenko-Davydovyč
Braniborská brána
Bratislava
Brno
Brusel
Budapešť
Burkina Faso
Císařská armáda (habsburská)
Císařský pěší pluk č. 28 (1769)
Cement
Chaluhy
Chauncey Delos Beadle
Cheb
Checkpoint Charlie
Chicago
Chile
Chlévský hnůj
Chorvatsko
Christianizace
Christian Knorr von Rosenroth
Chrudim
Cieszyn
Cilli
Cisterciáni
Cithara sanctorum
Citlivost klimatu
Clerfayt
CN Tower
Commons:Featured pictures/cs
Conquista
Conrad Aiken
Conrad Schumann
Covid-19
Cremona
Cyril Zapletal
Dělení Polska
Dělostřelectvo
Důlní neštěstí Copiapó 2010
Daimjó
Dalibor z Kozojed
Daniel Alexius z Květné
Daniel Speer
Daniel Stach
David Ferrer
Dengue
Dentista
Deodoro da Fonseca
Dezertifikace
De Ligne
Diecéze míšeňská
DIE ZEIT
Dionýz Štúr
Dioskúrové
Divize (vojenství)
Dlouhá turecká válka
Dobývání Aztécké říše
Doba meziledová
Dolar
Dolní Rakousy
Domažlice
Domenico Passignano
Dopady globálního oteplování
Doprava
Dragoun
Drahomíra Pithartová
Druhá světová válka
Duben
Dukla
Dusty Hill
East Side Gallery
Eduard Lederer
Eduard Orel
Egon Krenz
Egypt
Egyptské hieroglyfy
Ekonomické důsledky klimatických změn
Ekonomie globálního oteplování
Ekosystém
Elektřina
Elektromobil
Eliška Junková
El Niño – Jižní oscilace
Emilie Bednářová
Enže
Encyklopedie
Energetická účinnost
Environmentální migrace
Erich Honecker
Erich Mielke
Erika
Etiopie
Eutrofizace
Evžen Savojský
Evangelická církev
Evropa
Ewald Hering
Extrémy počasí
Fat Man
Ferdinand Bonaventura z Harrachu
Ferdinand II. Štýrský
Ferdinand III. Habsburský
Ferdinand III. Kastilský
Ferdinand IV. Habsburský
Ferdinand Maria Bavorský
Ferdinand z Ditrichštejna
Filip IV. Španělský
Film
Filozofická fakulta Jihočeské univerzity
Ford model A (1903)
Ford Motor Company
Forest Whitaker
Fosilní palivo
Francesco Maria Grimaldi
Francie
Francouzská národní knihovna
Francouzské království
Francouzsko-španělská válka
František Bernard Vaněk
František Buttula
František Harant
František Hošek
František Hochmann
František Jiří Mach
František Josef Kinský
František Minařík
František Pospíšil
František Svoboda (fotbalista)
František Taufer
František Vitásek (kněz)
František Vrbka
František z Ditrichštejna
Franz Anton Hillebrandt
Freiburg im Breisgau
Freon
Fytoplankton
Görlitz
Günter Schabowski
Gęsiówka
Gemeinsame Normdatei
Gent
Geoinženýrství
Georg Caspar Wecker
Giacomo Casanova
Giacomo Tritto
Gilbert du Motier, markýz de La Fayette
Globální ochlazování
Globální oteplování
Globální stmívání
Go-Momozono
Golfský proud
Google
Google+
Gorbačov
Gorice a Gradiška
Gotická architektura
Grónský ledovec
Grónsko
Grand Prix Německa
Gregoriánský kalendář
Gustave Lanson
Guy de Maupassant
Győr
Habsburská monarchie
Hans Christian Andersen
Harvardova univerzita
Hedvika Eleonora Holštýnsko-Gottorpská
Hegemonie
Herbert George Wells
Hernán Cortés
Hlavní strana
Hliník
Hnojivo
Hohenlohe
Horní Lužice
Horní Rakousy
Hospodářské zvíře
Hospodářský růst
Hovězí maso
Hradec Králové
Hugo Salus
Hulán
Husar
Hynek Albrecht
Ich bin ein Berliner
Igor Vsevoložskij
IHned.cz
Ilja Repin
Incident v Tonkinském zálivu
Indie
Infekční onemocnění
Infračervené záření
Innsbruck
Innviertel
Instrumentální záznamy teplot
International Standard Book Number
International Standard Serial Number
Internet Archive
Italská tažení francouzských revolučních válek
Italské království
Ivar Aasen
Jánoš Korvín
Ján Burius
Jaan Kaplinski
Jaderná energie
Jakub Antonín Zemek
Jaltská dohoda
James Hansen
Jana Andresíková
Jana Plodková
Jan Karel Hraše
Jan Karel Liebich
Jan Vanýsek
Japonsko
Jaromír Hořejš
Jaroslav Arnošt Trpák
Jaroslav Drobný (tenista)
Jaroslav Kladenský z Kladna
Jaroslav Volek
Jean-Baptiste Dumas
Jeruzalém
Jiří Adamíra
Jiří Dánský
Jiří Kovařík (historik)
Jiří Malenovský
Jiří Pavlov
Jiří z Poděbrad
Jiřina Hanušová
Jižní polokoule
Jihlava
Jihovýchodní Asie
Jindřiška Adéla Marie Savojská
Jindřiška Klímová
Jindřich
Jindřich Eckert
Jindřich Geisler
Jindřich I. Anglický
Jindřich IV.
Jindřich Ladislav Barvíř
Jindřich Mahelka
Jindřich Veselý
Jindřich Wankel
Jocelyn Bellová Burnellová
Johann Friedrich Struensee
Johann Joseph Würth
Johann Wilhelm Ludwig Gleim
John Fitzgerald Kennedy
Josef Šnejdárek
Josef Fischer (filosof)
Josef Hrnčíř
Josef Jaromír Štětka
Josef Kalousek
Josef Kovalčuk
Josef Obeth
Josef Patzel
Joseph Merrick
Judenburg
Jules Mazarin
Křesťanství
Křišťan
Kanada
Kancionál
Kapitulace u Világoše
Karel Škorpil
Karel Babánek
Karel I. Stuart
Karel Jiráček
Karel Nepraš
Karel Odstrčil
Karel starší ze Žerotína
Karel Veliký
Karel X. Gustav
Karola Vasa-Holstein-Gottorpská
Kategorie:Čas
Kategorie:Články podle témat
Kategorie:Život
Kategorie:Dorozumívání
Kategorie:Geografie
Kategorie:Historie
Kategorie:Hlavní kategorie
Kategorie:Informace
Kategorie:Kultura
Kategorie:Lidé
Kategorie:Matematika
Kategorie:Narození 5. srpna
Kategorie:Příroda
Kategorie:Politika
Kategorie:Právo
Kategorie:Rekordy
Kategorie:Seznamy
Kategorie:Společnost
Kategorie:Sport
Kategorie:Technika
Kategorie:Umění
Kategorie:Věda
Kategorie:Vojenství
Kategorie:Vzdělávání
Kategorie:Zdravotnictví
Kathrin Zettelová
Kaunitz
KDU-ČSL
Keelingova křivka
Khevenhüller
Klášter
Klimatická bezpečnost
Klimatická krize
Klimatická spravedlnost
Klimatická stagnace
Klimatické změny
Klimatický model
Klimatický systém
Kluž
Kníže
Knin
Košice
Koks
Kolín
Koloběh uhlíku
Komunismus
Kondenzační jádro
Konflikt v Tigraji 2020
Kongresové centrum Praha
Kopaničářství
Korál
Korálový útes
Korunní země
Korutany
Kosmodrom Bajkonur
Kostel svatého Petra a Pavla (Görlitz)
Kouřim
Kraňské vévodství
Kremže
Kristýna I. Švédská
Kristián
Kroměříž
Kryštof z Gendorfu
Kryscina Cimanouská
Kukuřice
Kunhuta ze Šternberka
Kurt Biedenkopf
Kutná Hora
Květen
Kyjev
Kyjevská Rus
Kyrysník
Kyslík
Lalibela
Landstreitkräfte
Latina
Laura Mancini
Ledový příkrov
Leoben
Leonardo Leo
Leonid Iljič Brežněv
Leon Max Lederman
Leopold Chalupa
Leopold I.
Les
Lesní požár
Letní olympijské hry 2020
Levoča
Libéral Bruant
Library of Congress Control Number
Linec
Linford Christie
Lipník nad Bečvou
Litoměřice
Litomyšl
Lombardie
Los Angeles
Lužice
Lužická Nisa
Lublaň
Ludvík Kolek
Ludvík XIII.
Ludvík XVI.
Ludvík XVIII.
Ludwig von Benedek
Ludwig Wokurek
Luisa Oranžsko-Nasavská
Luteránství
Lvov
Lyon
Mírný pás
Mühlviertel
Městské okresy v Německu
Maďarská revoluce 1848–1849
Malárie
Malá doba ledová
Maledivy
Mannheim
Mantova
Maršál
Maria Sibylla Merianová
Marie Antonie Habsburská
Marie Dostalová
Marie Medicejská
Marie Terezie
Marie Waltrová
Marilyn Monroe
Markéta Habsburská (1651–1673)
Markýz
Mars 6
Martin Antonín Lublinský
Mart Stam
Marvin Gaye
Masakry ve varšavské čtvrti Wola
Masamune Date
Massachusetts
Matyáš Korvín
Maurice Papon
Maxmilián II. Emanuel
Maxmilián II. Habsburský
Mayové
Melchiorre Cafà
Methan
Metro (deník)
Mezivládní panel pro změnu klimatu
Michail I. Fjodorovič
Michal Pavlata (herec)
Michal Sendivoj ze Skorska
Milán
Milankovičovy cykly
Milavče
Miloš Navrátil (muzikolog)
Miloslav Stehlík
Miroslav Štěpán
Miroslav Jindra
Miroslav Liberda
Mistrovství světa ve fotbale 2018
Mlži
Mladá Boleslav
Mořské ptactvo
Mořský led
Mořský proud
Mokřad
Mons
Monzun
Morava
Moravské markrabství
Moskva
Most
Murad IV.
Muslimové
Náhorně-karabašská republika
Nápověda:Úvod
Nápověda:Úvod pro nováčky
Nápověda:Obsah
Národní garda (Francie)
Národní knihovna České republiky
Národní knihovna Izraele
Nürburgring
Němčina
Německá demokratická republika
Německo
Německo-polská státní hranice
Nadace Wikimedia
Nadmořská výška
Nagasaki
Namur
Napoleonovo tažení do Egypta a Sýrie
Napoleonské války
Napoleon Bonaparte
Natálie Kubištová
National Archives and Records Administration
Naum Gabo
Neil Armstrong
Nelson Mandela
Neugebauer
New York
Nicolas Boileau
Nicolas Malebranche
Niels Henrik Abel
Nikita Sergejevič Chruščov
Nikolaj Gavrilovič Spafarij
Nizozemská revoluce
Nizozemsko
Norsko
Nové Město na Moravě
Nový Bydžov
Nový Jičín
Nova Gorica
Novgorod
Novorossijsk
Oběžná dráha
Oblak
Obnovitelná energie
Ocel
Odlesňování
Odpadní voda
Okupační zóny Německa
Okyselování oceánů
Olomouc
Olympijské hry
Operace Bouře
Operace Bronse
Operace Pierce Arrow
Oradea
Organizace spojených národů
Organizace ukrajinských nacionalistů
Osijek
Osmanská říše
Osmansko-habsburské války
Osmdesátiletá válka
Ostřihom
Ostnatý drát
Oudenaarde
Oxford University Press
Oxid dusný
Oxid siřičitý
Oxid uhličitý
Ozbrojené síly Turecka
Ozon
Pád Berlínské zdi
Pád Konstantinopole
Pěchota
Přívalový déšť
Předměstí
Přemyšl
Přemysl Otakar II.
Přerov
Přimda (hrad)
Pšenice
Paříž
Pařížská dohoda
Pagekon obří
Palais du Luxembourg
Paleocenní–eocenní teplotní maximum
Palestina
Palmový olej
Památková rezervace
Památník Berlín-Hohenschönhausen
Pandemie covidu-19
Pandemie covidu-19 v Česku
Panoráma
Papež
Parní stroj
Patrick Ewing
Pavel Krbálek
Pavel Vízner
Pellegrini
Pequotská válka
Permafrost
Petra Faltýnová
Petr Štěpánek (pedagog)
Petr Lom
Petr Nováček
Petr Prouza
Petr Urbánek (básník)
Pevnina
Pforzheim
Piero Sraffa
Pierre-Esprit Radisson
Pierre Zaccone
Pietro Antonio Cesti
Pivovar
Ploutvonožci
Pluk
Plzeň
Počasí
Pošta
Požáry
Požáry v Austrálii (2019–2020)
Poddanství
Podvýživa
Pohoří
Pokus o vojenský převrat v Turecku 2016
Polární zesílení
Polština
Polní maršál
Polní myslivec
Polní zbrojmistr
Polské království
Polsko
Polsko-litevská unie (1569–1795)
Portál:Aktuality
Portál:Doprava
Portál:Geografie
Portál:Historie
Portál:Kultura
Portál:Lidé
Portál:Náboženství
Portál:Německo
Portál:Obsah
Portál:Příroda
Portál:Rakousko
Portál:Sport
Portál:Válka
Port Stanley
Posádka
Postupimské náměstí
Potenciál globálního oteplování
Poušť
Povodeň
Průjem
Průmysl
Průmyslová revoluce
Praha
Prapor (jednotka)
Prapor Zośka
Prešov
Prevét
Program OSN pro životní prostředí
Propad uhlíku
Prostějov
Proxy data
Pruské Slezsko
Prusko
Prusko-rakouská válka
První křížová výprava
První světová válka
Q5086#identifiers
Q5086#identifiers|Editovat na Wikidatech
Rámcová úmluva OSN o změně klimatu
Rýže
Radiační působení
Rafail Levickij
Raimund Montecuccoli
Rakouské arcivévodství
Rakouské císařství
Rakouské Slezsko
Rakouské vévodství
Rakousko
Rakousko-uherská armáda
Rakousko-uherské vyrovnání
Rakousko-Uhersko
Rakovník
Referendum
Rembrandt
Renesanční architektura
Republika Srbská Krajina
Robotní patent (1775)
Rok
Roman Pokorný
Ronald Reagan
Ropa
Ropná skvrna
Rosetta
Rosettská deska
Rozdělení Berlína
Rozvojová země
Rudolf Štrubl
Rudolf Bergman
Rudolf I. Habsburský
Rudolf z Thunu
Ruské carství
Rusko
Sémiotika
Sírany
Sója (rod)
Safíovci
Safí I.
Sahara
Sakrální stavba
Sambir
Sankt Pölten
Sanok
Santorio Santorio
Sapér
SARS-CoV-2
Sasko
Scénáře socioekonomického vývoje
Scénáře socioekonomického vývoje#SSP1: Udržitelný vývoj (zelená cesta)
Scénáře socioekonomického vývoje#SSP3: Regionální rivalita (kamenitá cesta)
Scénáře socioekonomického vývoje#SSP5: Rozvoj založený na fosilních palivech (cesta po dálnici)
Schutzstaffel
Sedmihradsko
Segedín
Sekule
Senát Spojených států amerických
Sergej Adamovič Kovaljov
Severní Amerika
Severní polokoule
Seznam římských králů
Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů
Seznam pěších pluků císařsko-habsburské armády
Seznam světového dědictví v Africe#Etiopie
Skládka
Skleníkové plyny
Skleníkový efekt
Slaný
Slezská kuchyně
Slezsko
Slovo roku
Sluneční aktivita
Sluneční energie
Sluneční zářivost
Sníh
Socha Svobody
Sociální nerovnost
Solární panel
Songgotu
Sopečná erupce
Soubor:09 September - Percent of global area at temperature records - Global warming - NOAA cs.svg
Soubor:20210331 Global tree cover loss - World Resources Institute.svg
Soubor:Adamrodriguez05.JPG
Soubor:Battaillon – Parade-Ordnung 1749.png
Soubor:Battaillon – Schlacht-Ordnung 1749.png
Soubor:Berlin-wall-map en.svg
Soubor:Berlinermauer.jpg
Soubor:Berliner Mauer.jpg
Soubor:BerlinWall01b.jpg
Soubor:Berlin Wall (13-8-2006).jpg
Soubor:Berlin Wall 1961-11-20.jpg
Soubor:Berlin Wall death strip, 1977.jpg
Soubor:Berlin wall street sign crossed on bicycle 2011.jpg
Soubor:Berlin Wall victims monument.jpg
Soubor:Bleachedcoral.jpg
Soubor:BrandenburgerTorDezember1989.jpg
Soubor:Bundesarchiv Bild 173-1321, Berlin, Mauerbau.jpg
Soubor:Bundesarchiv Bild 183-1990-0325-012, Berlin, East Side Gallery.jpg
Soubor:Bundesarchiv Bild 183-87605-0002, Berlin, Mauerbau, US-Soldaten, Volkspolizisten.jpg
Soubor:Bundesarchiv Bild 183-88574-0004, Berlin, Mauerbau, Bauarbeiten.jpg
Soubor:Bundesarchiv Bild B 145 Bild-P061246.jpg
Soubor:Change in Average Temperature With Fahrenheit.svg
Soubor:CO2 Emissions by Source Since 1880.svg
Soubor:Daniel Stach (2016).jpg
Soubor:David Ferrer - Roland-Garros 2013 - 014.jpg
Soubor:Di05.jpg
Soubor:East German Guard - Flickr - The Central Intelligence Agency (cropped).jpg
Soubor:Endangered arctic - starving polar bear edit.jpg
Soubor:Fenster-des-Gedenkens-Berlin.jpg
Soubor:Ferdinand Maria of Bavaria.jpg
Soubor:Forest Whitaker.jpg
Soubor:František Pospíšil 2015.JPG
Soubor:GDMaupassant.jpg
Soubor:Globalni emise sklenikovych plynu a moznosti jejich snizeni CS.svg
Soubor:Globalni toky energie cs.svg
Soubor:Global Energy Consumption-cs.svg
Soubor:Greenhouse Gas Emissions by Economic Sector-cs.svg
Soubor:Greenhouse gas emission scenarios 01-cs.svg
Soubor:Guy de Maupassant fotograferad av Félix Nadar 1888.jpg
Soubor:Ilya Repin (1909).jpg
Soubor:Jana Plodková 2015.JPG
Soubor:Kaiserliches Kürassierregiment K 2 1734 Gudenushandschrift.jpg
Soubor:Karel starší ze Žerotína.png
Soubor:Kathrin Zettel.jpg
Soubor:Kennedy in Berlin.jpg
Soubor:Lambiel at the 2010 European Championships.jpg
Soubor:Launch of IYA 2009, Paris - Grygar, Bell Burnell cropped.jpg
Soubor:Lederer Eduard (1859-1944).jpg
Soubor:Leon M. Lederman.jpg
Soubor:Linford Christie 2009.png
Soubor:Mapa-zmeny-teploty.svg
Soubor:Marvin Gaye (1965).png
Soubor:Mauerrest an der Niederkirchnerstraße 2009.JPG
Soubor:Mauna Loa CO2 monthly mean concentrationCS.svg
Soubor:Mountain Pine Beetle damage in the Fraser Experimental Forest 2007.jpg
Soubor:Nagasakibomb.jpg
Soubor:National Park Service Thawing permafrost (27759123542).jpg
Soubor:Neil Armstrong pose.jpg
Soubor:NORTH POLE Ice (19626661335).jpg
Soubor:Orroral Valley Fire viewed from Tuggeranong January 2020.jpg
Soubor:Patrick Ewing Magic cropped.jpg
Soubor:Physical Drivers of climate change-cs.svg
Soubor:Projected Change in Temperatures-cs.svg
Soubor:Rembrandt Harmensz. van Rijn 141.jpg
Soubor:Sea level history and projections-cs.svg
Soubor:Soil moisture and climate change-cs.svg
Soubor:Structure of Berlin Wall-info-de.svg
Soubor:Svět knihy 2009 - Boris Hybner.jpg
Soubor:Teddy Sheringham 2012.jpg
Soubor:Thilafushi1.jpg
Soubor:Vývoj koncentrace CO2 v atmosféře.svg
Soubor:Vývoj průměrné světové teplotní anomálie.svg
Soubor:Vitus Bering.jpg
Soubor:West and East Berlin.svg
Soubor:Woodbridge Wimbledon 2004.jpg
Speciální:Kategorie
Speciální:Nové stránky
Speciální:Statistika
Speciální:Zdroje knih/80-7185-172-8
Speciální:Zdroje knih/9788090274556
Spojené státy americké
Spréva
Srážka vlaků u Milavčí
Srážky
Srpen
Státní hranice
Stéphane Lambiel
Střední Evropa
Středověké klimatické optimum
Staré Brno
Status quo
Stratosféra
Stryj
Studená válka
Subsaharská Afrika
Subtropický pás
Sucho
Světová banka
Světová zdravotnická organizace
Světskost
Svatá říše římská
Svijonožci
Sydney Camm
Těšín
Těžba uhlí
Třicetiletá válka
Tamuz
Tarnów
Teddy Sheringham
Tenis
Tenochtitlán
Teorie černé labutě
Tepelná kapacita
Tepelné čerpadlo
Teresa Pola
Ternopil
Terry Cooper
The Guardian
Thilafushi
Thurn
Tigrajská lidově osvobozenecká fronta
Titus
Tobiáš Jan Becker
Todd Woodbridge
Tokio
Toky uhlíku
Tomáš Hoskovec
Tomáš Koutný
Tony Esposito (lední hokejista)
Toronto
Tramvaj
Tropická cyklóna
Tropické cyklóny a změna klimatu
Tropický pás
Troposféra
Tung Čchi-čchang
Tuvalu
Tyrolské hrabství
Užhorod
Udržitelná doprava
Udržitelná energie
Uherské Hradiště
Uherské království
Uhersko
Uhlí
Uhlíková neutralita
Uhlíkový rozpočet
Ukončování využívání fosilních paliv
UNESCO
Univerzitní systém dokumentace
Urban VIII.
Václav Fiala (ilustrátor)
Václav Havel
Václav Kotrba
Václav Vojtěch Červenka z Věžňova
Válka
Válka o Falklandy
Válka o polské následnictví
Válka ve Vietnamu
Vídeň
Vídeňská operace
Vídeňský les
Vídeňský mír
Východní Asie
Východní blok
Východní Evropa
Východní Germáni
Vědecký konsenzus o změně klimatu
Věra Beranová
Větrná energie
Vakcína proti covidu-19
Varšavská smlouva
Varšavské povstání
Variabilita klimatu
Veřejná doprava
Vegetace
Velké okresní město
Velký bariérový útes
Vesmír
Viktor Hájek
Vilém Aetheling
Vilém Kropp
Vincenzo Legrenzio Ciampi
Virtual International Authority File
Vital Šyšov
Vitus Bering
Vladimír Černík
Vladimír Šlechta
Vladimír Špidla
Vladimír I.
Vladimír Novák (voják)
Vladimír Vavřínek
Vladislav II. Jagello
Vladislav II. Jagellonský
Vladislav IV. Vasa
Vlastimil Letošník
Vlhkost vzduchu
Vliv globálního oteplování na člověka
Vlna veder
Vodní energie
Vodní pára
Vojtěch Kryšpín (pedagog)
Volkspolizei
Vrchlabí
Vymírání
Vypařování
Vytápění
Vzestup hladiny oceánů
Walter Ulbricht
Wieselburg
Wiki
Wikicitáty:Hlavní strana
Wikidata:Hlavní strana
Wikiknihy:Hlavní strana
Wikimedia Česká republika
Wikimedia Commons
Wikipedie:Údržba
Wikipedie:Časté chyby
Wikipedie:Často kladené otázky
Wikipedie:Článek týdne
Wikipedie:Článek týdne/2021
Wikipedie:Citování Wikipedie
Wikipedie:Dobré články
Wikipedie:Dobré články#Portály
Wikipedie:Kontakt
Wikipedie:Nejlepší články
Wikipedie:Obrázek týdne
Wikipedie:Obrázek týdne/2021
Wikipedie:Ověřitelnost
Wikipedie:Požadované články
Wikipedie:Pod lípou
Wikipedie:Portál Wikipedie
Wikipedie:Potřebuji pomoc
Wikipedie:Průvodce
Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie
Wikipedie:Velvyslanectví
Wikipedie:Vybraná výročí dne/srpen
Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření
Wikipedie:Zajímavosti
Wikipedie:Zajímavosti/2021
Wikipedie:Zdroje informací
Wikislovník:Hlavní strana
Wikiverzita:Hlavní strana
Wikizdroje:Hlavní strana
Wikizprávy:Hlavní strana
William Holman Hunt
Willi Stoph
Woodrow Wilson
WorldCat
Yucatánský poloostrov
Září
Západní Antarktida
Západní Berlín
Západní blok
Západní Německo
Západní Slované
Zatmění Slunce
Zdeněk Novák (generál)
Zeměbrana
Zemědělství
Země Koruny české
Zemní plyn
Zemský okres Zhořelec
Zgorzelec
Zmírňování změny klimatu
Znečištění ovzduší
Znečištění vody
Znojmo
Zpětná vazba
Zpětné vazby klimatických změn
Zpravodajská služba



Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

Your browser doesn’t support the object tag.

www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk