A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Bílý Újezd | |
---|---|
Základní informace | |
Sloh | gotický renesanční |
Výstavba | 2. polovina 14. století |
Přestavba | 16. století |
Další majitelé | Kaplířové ze Sulevic Libštejnští z Kolovrat Valdštejnové Černínové z Chudenic |
Poloha | |
Adresa | Bílý Újezd, Velemín, Česko |
Souřadnice | 50°32′47,09″ s. š., 13°58′29,92″ v. d. |
Bílý Újezd | |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 24882/5-1922 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bílý Újezd je tvrz ve stejnojmenné vesnici u Velemína v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji. Založena byla ve čtrnáctém století a sloužila jako jedno ze sídel rodu Kaplířů ze Sulevic. Později ji získali Libštejnští z Kolovrat, Valdštejnové a Černínové z Chudenic. Po nich byl újezdský statek připojen k lovosickému panství a tvrz poté sloužila jen hospodářským účelům. Z její obytné části se dochovaly dvě v jádru gotické budovy se zlomky renesanční výzdoby. Areál tvrze je chráněn jako kulturní památka.[1]
Historie
Doba založení tvrze v Bílém Újezdu je nejasná. V roce 1276 vesnice, tehdy zvaná Újezd, patřila vladykům Bojslavovi a Přeslavovi z Újezda. Jejich příbuzní ji vlastnili přibližně do třetí čtvrtiny čtrnáctého století, kdy je vystřídali Kaplířové ze Sulevic. V letech 1380–1408 byl majitelem vsi Bušek ze Sulevic, za něhož byla tvrz roku 1397 poprvé zmíněna.[2] Bušek zemřel nejpozději roku 1414 a zanechal po sobě vdovu Kateřinu s potomky, jejichž hlavním sídlem se stal Milešov.[3]
Milešovským Kaplířům Újezd patřil až do začátku šestnáctého století, ale pouze Kamarét Kaplíř se v letech 1474–1486 v přídomku psal „seděním na Újezdě“.[3] Roku 1505 dal Újezd s hradem Ostrým a pustou vsí Hrušovka věnem své dceři Martě, která se provdala za Jindřicha Vencelíka z Vrchovišť. Ten roku 1508 celé panství prodal Albrechtovi z Kolovrat za čtyři tisíce kop českých grošů.[2]
Albrecht zemřel v roce 1510 bez vlastních potomků, ale majetek odkázal nevlastním synům Bernardovi a Janovi z Valdštejna. Podle popisu v závěti byla tvrz obehnána vodním příkopem, stál u ní pivovar se sladovnou a patřily k ní chmelnice a ovocné sady. Jan a Bernard nejprve panství vlastnili společně, ale v roce 1517 byl jediným majitelem Bernard, který téhož roku zemřel. Správy statku se znovu ujal Jan z Valdštejna a polovinu svého újezdského podílu prodal Bernardovým synům Albrechtovi a Janovi z Valdštejna. Ti se roku 1528 o majetek rozdělili, přičemž Újezd připadl Janovi, zatímco Albrecht dostal hrad Ostrý. O sedm let později pak Janovi hrad prodal a ten jej připojil k Bílému Újezdu.[2]
Jan z Valdštejna pravděpodobně nechal v letech 1533–1547 újezdskou tvrz přestavět v renesančním slohu. Roku 1547 tvrz zdědil Janův synovec Jan mladší z Valštejna a roku 1565 statek prodal Janu Černínovi z Chudenic. Černínům tvrz patřila do roku 1650, kdy ji získala Sylvie Kateřina Černínová z Millesima a od ní její druhý manžel hrabě Leopold Vilém Bádenský. Od té doby Bílý Újezd patřil k lovosickému panství a součástí lovosického velkostatku zůstal až do roku 1945.[2]
Tvrz přečkala třicetiletou válku a podle popisu z roku 1650 stála na břehu Zámeckého rybníka. Bylo v ní šest obytných místností a studna tesaná ve skále. Poblíž stál pivovar.[2] Jiný popis z roku 1671 uvádí klenutou přízemní malovanou místnost, roubenou komoru a arkýř v patře.[4] Přilehlý hospodářský dvůr byl vrchností roku 1783 pronajat a v polovině devatenáctého století byla budova tvrze upravena na myslivnu.[2]
Po druhé světové válce areál tvrze využívalo Jednotné zemědělské družstvo České středohoří, od kterého ji v roce 2003 převzal soukromý majitel. Zchátralý areál vyžadoval rekonstrukci, kvůli které bylo založeno občanské sdružení Tvrz Bílý Újezd u Velemína, jehož cílem je tvrz opravit a zpřístupnit veřejnosti formou kulturních a vzdělávacích akcí.[5]
Stavební podoba
Původní tvrz snad měla věžovou podobu a její hlavní budova (zaniklá nejspíše už v patnáctém století) stála jihozápadně od dochovaných budov. Ty tvoří dva v jádru pozdně gotické paláce ze začátku šestnáctého století. Pod oběma se nachází valeně klenuté sklepy. Starší je východní budova s trojprostorovou dispozicí a hrotitými portálky v příčkách. Spojovací trakt byl postaven při renesančních úpravách, při nichž byly fasády vyzdobeny zlomkovitě dochovanými psaníčkovými sgrafity. Erb umístěný vedle vstupu původně býval na hlavním portálu a patřil Valdštejnům.[4]
Na jižní nároží tvrze navazuje zeď, která areál uzavírá na jihozápadní straně. Její zdivo je lícováno hrubými kopáky a jádro vyplněno lomovým kamenem.[6] Jihovýchodně od budov se nachází dvojice teras, jejichž zavlažování umožňovaly čtvercové kanálky, fontána s oválným zděným bazénkem a zadržovací nádrž na druhé terase.[7] Na jižní straně se v okolí rybníka dochovaly stopy parkových úprav v podobě okrasných solitérních vodomilných dřevin.[8]
Odkazy
Reference
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky . Praha: Národní památkový ústav . Identifikátor záznamu 135965 : Tvrz. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
- ↑ a b c d e f Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Bílý Újezd – tvrz, s. 44–45.
- ↑ a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze okolo Lovosic, s. 399–400.
- ↑ a b Kolektiv autorů. Encyklopedie českých tvrzí. 1. vyd. Díl I. A–J. Praha: Argo, 1998. 272 s. ISBN 80-7203-068-X. Heslo Bílý Újezd, s. 28–29.
- ↑ Historie . Tvrz Bílý Újezd . Dostupné online.
- ↑ Hradební zeď . Národní památkový ústav . Dostupné online.
- ↑ Zavlažovací systém s fontánou . Národní památkový ústav . Dostupné online.
- ↑ Park . Národní památkový ústav . Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bílý Újezd na Wikimedia Commons
- Tvrz Bílý Újezd u Velemína – 4. díl seriálu Hrady, zámky a tvrze na českém severozápadu . Historie v terénu – Litvínovsko, 2019-05-31 . Video s komentářem Milana Sýkory. Dostupné online.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk