A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Artušovské legendy pojednávají o králi Artušovi, svatém grálu a rytířích kulatého stolu. Zpracovávají bájné až pohádkové dějiny keltské Británie. Artušovská legenda je zpracována mnoha autory, literárně i filmově.
Původ
Artušovské příběhy se vztahují k Británii a Bretani obývaným keltskými Brity neboli Britony. Časově jsou zasazeny do období pozdního starověku a počátku raného středověku, kdy Britové bojovali o svou domovinu s germánskými Anglosasy.
Téma je písemně zpracovávané od 9. století, poprvé v Historia Brittonum (Dějinách Britonů). Skutečnému literárnímu rozkvětu a oblibě u širšího vznešeného publika se těší od 12. století, kdy publikoval Geoffrey z Monmouthu latinské Historia Regum Britanniae (Dějiny králů Británie, cca 1136), záhy volně přeložené Wacem do normanské francouzštiny, a Chrétien de Troyes několik francouzsky psaných románů s artušovskými tématy. Od 13. století byly příběhy psány i ve střední angličtině, v níž na sklonku středověku artušovské legendy shrnul Thomas Malory v románu Artušova smrt.
Literární zařazení
Artušovské „legendy“ se řadí mezi západoevropské hrdinské eposy, potažmo rytířské romány, nejsou to tedy legendy v původním smyslu hagiografické oslavy křesťanského světce. Tvoří nejznámější část hrdinské britsko-keltské epiky, kam dále patří například milostný příběh Tristan a Isolda. Vedle této keltské tzv. britské látky se rozvíjela ještě francouzská látka, čili chansons de geste z karolinského prostředí a římská látka, tedy díla čerpající témata z klasické antiky. Takto rozdělil západoevropskou tematiku tohoto žánru v předmluvě k Písni o Sasech kolem roku 1200 Jean Bodel, který britské příběhy charakterizoval jako „tak neskutečné a okouzlující“ (si vain e plaisant)[1].
Postavy
- král Artuš – vůdce bojů proti Sasům, držitel meče Excalibur
- Igraine – matka Artuše, původně provdaná za Gorloise, otce Morgany
- Uther Pendragon – otec Artuše, král Britů
- Morgana Le Fay – čarodějnice, po matce sestra Artuše
- Guinevere – manželka Artuše, která tajně miluje Lancelota a on ji
- Merlin – kouzelník, Artušův rádce
- Lancelot – přední Artušův druh a svůdce jeho ženy Guinevere
- paní z Jezera, víla Vivien – vychovala Lancelota, uchovává Excalibur
- rytíři Kulatého stolu
- Mordred – zrádný syn Artuše a Morgausy
- Další: Gawain, Bors, Galahad, Percival ad.
Reference
- ↑ „Vain“ (z lat. Vanitas) znamená mj. „marnivý“, zde je v kontrastu s francouzskými příběhy, které jsou považovány za pravdivé. GUIETTE, Robert. «Li conte de Brétaigne sont si vain et plaisant». Romania. 1967, roč. 88, čís. 349, s. 1–12. Dostupné online . DOI 10.3406/roma.1967.2594. (francouzsky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Artušovské legendy na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk